Plkám, plkáš, plkáme.

1363739414259

Komentáře

  • MarketaRMarketaR Komentářů: 731
    Vím, o čem mluvíš, Míšo. O zkouškovém jsem toho vždycky napsala nejvíc. Je to takový krásný způsob, jak prokrastinovat. :D
    Jinak tvou knížku mám pořád rozečtenou a poslední dobou jsem tomu moc nedala. Před Vánoci začal šílený blázinec a nevěděla jsem, kam dřív skočit, takže na mě taky padl splín. Nic jsem nepřečetla, ani nenapsala. Už se to ale začíná uklidňovat, doufám, takže bych se ráda zase pustila do čtení. Snad ti tak do pěti let budu schopná poskytnout zpětnou vazbu. :D
    Nic takového se mi ještě nestalo, protože sama od sebe se většinou nepouštím do jiných žánrů. Ale určitě se tím člověk spoustu naučí, protože vystoupí z té svojí rutiny. ;)
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Bojím se, že je to nejkrásnější a nejpříjemnější způsob, jak prokrastinovat...hlavně proto, že člověk zapomene, že vlastně prokrastinuje :blush:

    Je právě hrozně zajímavé, že jsem si vždycky myslela, že tohle odvětví "červené knihovny pro teenagery" je ve většině případů hrozný brak. A pak jsem přečetla dvě knihy, které byly docela fajn, a chtěla jsem to zkusit. Problém je v tom, že v tomhle žánru se člověk musí zaměřit jen na obyčejné postavy, nemá žádné nadpřirozeno, žádné zvláštní schopnosti, jiné světy - a nikdy bych si nemyslela, že to může být těžší :smiley: Naučila jsem se všímat si víc detailů, řeči těla, když někdo mluví, výrazů ve tváři, tónu hlasu... Věci, které jsem dřív nepovažovala za klíčové a pak jsem zjistila, že ony vlastně důležité jsou :smile:
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • williwilli Komentářů: 505
    Pamatuji se, že zkouškové období bylo vždy takovou velmi zvláštní životní fází. V principu se dá říct, že nejvýkonnější v životě. Dovolím si tvrdit, že se člověk naučil i čínsky za týden, pokud na to byla skripta. A co se týče proflákaného času, byla ho neuvěřitelná spousta. Já se učil vlastně jen v noci, když byl na koleji absolutní klid. Přes den jsem jedl a spal.
    Co se týče psaní - tomu problému se říká inspirace. A je to s ní jako s hledáním ztracené věci. Najdeš obvykle to, co zrovna nehledáš, ale nenašla jsi to při minulém hledání.
    No nic, držím palce a doufám, že se přidáte obě k workshopu. Já mám totiž zrovna ten výše uvedený problém s inspirací. Napadá mne kde co, jen ne příběh, který by pasoval do roku 1917. Ale třeba to ještě přijde. Hlavně by byla škoda to nechat zapadnout.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Přátelé, to je právě na amatérském spisování to nejnádhernější. Nemusíte se tím živit - stejně byste se jen psaním moc neuživili, Michal Viewegh o tom něco ví... :) A pak, nejste na nikom závislí, píšete si jen pro radost ze psaní, pro rozvíjení vlastní fantazie a tak... Nehledě na to, že pokud chcete napsat něco trochu uvěřitelné, je potřeba udělat si jakousi rešerši. Zapátrat v knihách, v mapách, na internetu. Já třeba prostudoval mapu New Yorku a podobu ulic na Googlu, protože jsem se pustil do třetího dílu Věží, tak abych si nějak moc nevymýšlel.
    A taky, zabrousím do jiných žánrů, jen tak pro radost, abych si ověřil, že jsem schopný napsat i něco jiného. takže třeba detektivku, i když primitivní, paní Agatha by mne asi shodila ze schodů. Ale je to báječný relax. Takže se nelitujte, psát umíte, tak si to vychutnávejte... :D
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Willi, mne už něco napadlo, jakýsi komorní příběh... Ale jestli to klapne, nevím. Ale alespoň máme nad čím přemýšlet, že, dobří lidé? :)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • williwilli Komentářů: 505
    Tedy mě už taky něco do workshopu napadlo. Po večerech googlim informace a fotografie z roku 1917, vzpomínám na hodiny dějepisu a tak. A jelikož v roce 1917 svět utrpěl údajně velmi zajímavé proroctví a jako amatérský, politicky nekorektní pisálek, si mohu dovolit překroutit kde co, napadla mě taková šílenost...
    Večer to zkusím hodit v kostře na papír a uvidím, co by se s tím dalo dělat dál...
    ;)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Šílenosti jsou vítány, taky mám choutky na něco podobného. Je to pravda, když nahodíme takové zvláštní téma, je to fajn, že lze si trochu rozšířit obzory i o časech, o kterých nikdy nepřemýšlíme. Bylo to dobře zvolené téma, těším se na to, poprat se s tím.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Ahoj lidi,
    to je paráda, zase se tu něco rozeběhlo :-)A já se třeba už konečně taky chytím... Hezky jste mě nalákali zase něco sepsat.
  • williwilli Komentářů: 505
    Ano, ano... rozeběhlo se. Tedy alespoň doufám. Včera jsem si po sobě pročetl "začátek nápadu" a zcenzuroval jsem si ho tak, že z něj skoro nic nezbylo. Máte někdo nějaký pokrok, nebo v tom nejen sám?
    :D
  • ZdenekJasekZdenekJasek Komentářů: 80
    Já dostal skvělej nápad, jen se mi na něj dlouho nedařilo napasovat nějaký rozumný začátek. Ale pak se mi to povedlo a začal jsem to víc a víc rozpracovávat. A přišlo mi to docela povedený. Pak jsem se nad tím zamyslel a došlo mi, že jsem to zasadil do druhé světové a do první to prostě zasadit nejde :D Tak znova. Ale trošku jsem se v tom prvním nápadu inspiroval, tak to snad půjde líp ;)
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 731
    Ahoj všichni, se mnou to vypadá bledě. To téma mě z nějakého důvodu vůbec neinspiruje a navíc v únoru jedu na tři týdny na Nový Zéland, takže pokud něco nenapíšu tam, což pochybuju, asi se budu účastnit jenom jako pozorovatel a čtenář. :)
  • williwilli Komentářů: 505
    Jestli tam potkáš Bilba, Froda nebo dokonce šedého (teď už vlastně bílého) čaroděje, tak je móooc pozdravuj. Taky by tam mohli být trpaslíci - zrovna nedávno jsem si pouštěl celou trilogii. To je taky skvělá cháska. Užij si to tam. A to nemluvím o domorodcích a jejich čárech.
    A mimochodem, Nový Zéland měl svoje jednotky ve WW I taky. Ale vůbec nemusí jít o to válku. Jde jen o časový rámec. Takže co třeba něco o místním lovci motýlů, který na penzi chytá poslední kousky do své sbírky, zatímco má synáčka kdesi v Evropě... A nemohl sem zabloudit mladý Indiana Jones a hledat tu černou perlu...?
    Neříkej, že tě tam něco nenapadne!
    ;) :D
  • williwilli Komentářů: 505
    Zdeněk: Dík! Nejsem v tom sám.
    :D
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 731
    Budu pozdravovat a moc doufám, že tam někoho z nich potkám, protože po Zélandu toužím od té doby, co jsem viděla LOTRa. :)
    Vím, vím, myslím, že se jim říkalo ANZAC a dodnes tam mají ANZAC day jako svátek. Jo, teoreticky něco vím, ale s tou představivostí to pokulhává. :D Ráda bych něco napsala, ale pochybuju, že tam budu mít čas si sednout a něco datlovat. Ani nevím, jestli s sebou povezu tablet. ;)
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Třeba já jsem na tom tak, že veškerá kreativita zemřela (doufám, že na omezenou dobu) a byla nahrazena (vyhlazena?) matematickými vzorečky všeho druhu. A nejspíš to tak potrvá ještě minimálně týden :smiley: Tak uvidíme, jestli se pak podaří tu múzu znovu najít a zase chytit. Až bude čas :smile:
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • williwilli Komentářů: 505
    No nevím, jestli tě to může nějak inspirovat... Vlastně to ani příliš nesouvisí se ztrátou kreativity v souvislosti se studii. My měli v prváku na matematiku Dr. Vávru - absolutně skvělý přednášející, protože základy opravdu dostal do každého blba, který mu chodil na přednášky. Takže i ve mně něco uvízlo, co používám dodnes. A tento pán vykazoval i mimořádný smysl pro humor. Když v polovině přednášky už viděl jen skleněné pohledy a zežloutlé tváře, tak přestal přednášet a uvolnil atmosféru nějakou příhodou, třeba ze svého studentského života.
    Jednou, při přednášce o maticovém počtu, se takhle rozpovídal o tom, jak se nechal naverbovat na pionýrský tábor coby oddílový vedoucí. Jenže neudělal včas zkoušku a měl jít na nějaký opravný termín hned po táboře. Takže se tam i učil. A jelikož to byl nějaký tábor zaměřený na botaniku a biologii, zatímco on studoval matematiku, nebyl schopen dětem odpovídat na některé dotazy.
    Takže když jeho oddíl odjížděl domů z tábora, měl herbář plný rostlin (...děti měly za úkol si ho v průběhu tábora nasbírat a rostlinky určit a popsat) s takovými názvy, jako například determinant černý, limita lopitálová nebo trigonometra derivovaná.
    Inspirace může ležet i v matematických skriptech... A v roce 1917 (a kolem něj) se rodily skvělé teorie v matematice i fyzice.
    ;)
  • williwilli Komentářů: 505
    Tak, já mám do workshopu dopsáno :)
    Nechám to teď týden odležet a pak spustím autocenzuru. Jednak to mám dlouhé (jako obvykle) a musím to zkrátit a taky z toho musím vychytat nesmysly. Doufám, teda, že mi z toho nakonec něco zbyde, protože jsem tam opravdu zmotal dohromady kde co... A taky jsem se nachytal s tím rokem 1917. Musel jsem to trochu roztáhnout před i za něj.
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Jerry, díky za pošťouchnutí :smile: jsem rád, že jste na mě nezapomněli a počítáte se mnou, i když jsem tu už půl roku nebyl...
    S Bartoničkou ještě nevím, respektive nevím ani, co bude zítra dopoledne. Natož v létě :smiley:
    ---
    Literární kreativita šla stranou. Kromě finanční knížek jsem četl jen dva odstavce Murakamiho (když jsem hledal jeden citát) a "Potterův paradox" z roku 1970. Což je úplně skvělá povídka. Dost mi připomínala Zlatého muže od Dicka (podle téhle povídky je natočen film Next s Nicholasem Cagem).
    ---
    Kdybych měl popsat, co se mi stalo během posledního půl roku, potřeboval bych na to minimálně několik desítek stránek textu. Takže jen v bodech:

    * začal jsem pracovat
    * zasnoubil se
    * mám rodinu (ehm... dcera je o dva měsíce starší jak já, syn je ve věku bráchy...)
    * mám dvě auta z nichž jedno není moje...
    * mám byt, kde nebydlím...
    * napsal jsem tři sta stránek textu, publikovaných je sotva deset stránek...
    * zjistil jsem, že jsem úplně zdravej a nepotřebuju žádné léky...
    * brutálně nestíhám ve všech ohledech...
    * a zhubnul jsem 23 kilo.

    Z povahy mé práce vůbec netuším, kdy se tu zase objevím. Zkusím se sem kouknout o víkendu, ale slíbit to nemůžu. Ne že bych chtěl vypadat nějak důležitě nebo namachrovaně, ale opravdu nestíhám vůbec nic. :smile:

    Váš Vojta

    P.S.
    Chcete říct super kameňák?
    Žula. :smiley:
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Sobota 4. února léta Páně 2017, 0:41
    nevytopená ložnice v Sebranicích u Litomyšle

    ... koukám na spící snoubenku a ze všech sil se snažím nekřičet. Nevyběhnout ven do tmy, nevytrhat si vlasy z půlky hlavy a neutéct do lesů a už se nikdy nevrátit.

    Právě jsem ztratil víru v lidstvo.

    Psal jsem Epp. Jediná z našeho týmu je ještě online v tuhle hodinu. Plně mě chápe, protože Estonci jsou na tom podobně... Jak jsem pochopil z pár grafů na Googlu, jinde ve světě je to ještě horší. Chce se mi brečet nad tou marností.

    V hlavě mi běží dva výroky. Znám je celý život, ale plně jsem je pochopil sotva před pár minutami. Vykouřil jsem několik cigaret za sebou, abych zklidnil ty dvě desítky wattů elektřiny, které mi už třetí dekádu běhají v tom pudinku mezi ušima.

    "Marnost nad marnost," řekl Kazatel: "marnost nad marnost a vše je marnost." - bible, Kazatel (1,2), kralický překlad
    "Jen dvě věci jsou nekonečné - vesmír a lidská blbost. Tím vesmírem si ovšem nejsem jistý." - Albert Einstein

    Měl jsem pracovat až do svítání. Místo toho ale jen sedím v křesle a přemýšlím nad smyslem mých dalších čtyřiceti let života.

    Jedna půlka pudinku mi říká: "Udělej to. Všichni tě ale nakonec budou nenávidět a umřeš sám, bez rodiny. Možná tě bude za ruku držet sestřička z eldéenky. Počká, až naposledy vydechneš, s primářem sepíše papíry a vrátí se ke svým dětem, aby jim nachystala po dvanáctce snídani a půjde spát. To bude poslední člověk, kterému zasáhneš do života. I tak to nic neznamená."

    Druhá půlka pudinku (ta čokoládová): "Udělej to. Musíš to udělat. Slyšíš? MUSÍŠ!"

    Je 1:11 v noci. Má budoucí žena spí a jak ji znám, zdá se ji sen o beznaději, domech bez dveří a prázdných městech.

    Sedím a stále jasněji si uvědomuju tu ohavnou, surovou pravdu.

    Mám jen čtyřicet let času, abych se stal větším vizionářem než je Elon Musk. Silnějším strojem na nápady než je James Altucher. S kultem osobnosti Garyho Vaynerchuka a představivostí Nikoly Tesly, když se zahleděl do slunce a následně padl na kolena do písku, aby neztratil do detailu vypracovaný obraz asynchronního motoru.

    Pouhých čtyřicet let a musím se během té doby stát hyperčlověkem... jinak selžu.

    Protože nevidím žádný jiný způsob, jak přesvědčit lidi, aby proboha přestali cpát peníze NEZNÁMÝM podvodníkům PŘEDTÍM, než dostanou půjčku. A aby konečně pochopili, že když už se jim podaří půjčku získat, musí ji VRÁTIT s úroky NAVÍC a právě ty peníze zaplacené NAVÍC jim budou CHYBĚT.

    Druhá možnost je cestovat dům od domu a každého Evropana osobně kopnout do hlavy.

    ... sedím v nevytopené ložnici a poslouchám hluboký spánek mé lásky a tlukot motoru dodávky přivážející do blízkého obchodu právě narozené rohlíky. Ze všech sil se snažím nekříčet a nepustit ten vodopád beznaděje do tiché místnosti.

    Držte mi palce. Čeká mne daleká cesta.

    Váš Vojta Matyáš, v.r.
  • williwilli Komentářů: 505
    No, vidím, že život opět prokázal, že konstantní je pouze rychlost světla. Vše ostatní si běží vlastním tempem a podle momentálního rozpoložení. Některá zrychlení z tebe vymáčknou dech, aby následovalo šlápnutí do brzd, které za ním vyhodí i obsah žaludku.

    Jedno je ale jisté: život je změna. Zrychlení a brždění jsou také změny a tudíž lze provést příslušné substituce, ze kterých je nakonec zřejmé, že žiješ a zřejmě i poměrně intenzivně. Nakonec posuď sám, do jaké míry je to vše dech beroucí a co ti to dělá se zažíváním.

    Kdybych to ale měl měřit podle mého - hlavně ať se něco děje. Čtyřicet let je strašně krátká doba a škoda každé nevyužité vteřiny. Nakonec každá cesta mívá nějaká rozcestí, zvlášť ta dlouhá...
  • williwilli Komentářů: 505
    Tak jak? Máte už někdo dopsáno něco do jarního workshopu?

    Dneska jsem si projel svoje veledílo, po cca čtrnáctidenní pauze, a seškrtal, co se dalo. No, učitelé dějepisu asi vypíší na mou hlavu nějakou odměnu. Nicméně moje mlžení minulosti si zcela jistě nezadá s mlžením hegemonů současnosti.

    Konec měsíce se blíží :D
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Já už na něm finišuji, pokračuje to zdárně, ale co z toho nakonec bude si neodvažuji tipnout. Téma docela zajímavé, ale safra těžké. Taky jsem se trochu zahloubal do archivů, abych si nevymýšlel naprosté hlouposti.
    Doufám, že do konce února je to na světě. B)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Dokonce i já se dnes dopřála pár hodin psaní. Výsledkem je jedna normostránka :-) tak nevím, nevím, zda to stihnu. ještě, že existuje google. zajímavé dobové dokumenty. třeba jsem objevila tohle :smile:
    http://www.nadraziletohrad.wz.cz/galerie/lide/lide07.jpg
    http://www.karlin.mff.cuni.cz/~stanovsk/drenice/1915.htm

    Vojto, držím palce se vším. a tvůj styl se koukám, pěkně posunul! :-)
  • williwilli Komentářů: 505
    Taky jsem googlil, ale stejně se mi podařilo poplést události co do chronologie. V každém případě jsem ale přišel na to, že před sto lety byl život nabitý událostmi překvapivě zajímavými a rozhodně to nebyl svět černobílý.
    Už jsem myslel, že upravovat nebudu, ale teď mě něco zrovna napadlo...
    :)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Máš pravdu, taky jsem přišel na to, že to byla zvláštní doba, taky jsem pátral... A nakonec mi vyšla docela komorní povídka. Tak tenhle workshop bude nadmíru zajímavý!
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • williwilli Komentářů: 505
    A to ještě můžeme čekat nějaký námět z Nového Zélandu od Markéty...
    :D
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Koukám, že i Nový Zéland se do války zapojil...
    Přínos Nového Zélandu do první světové války byl i přes jeho izolovanost a vzdálenost skutečně ohromující. Země s jedním milionem obyvatel poslala do zámoří 103.000 mužů. Poprvé v historii Nového Zélandu byly do bojů nasazeny i čistě maorské batalliony. V první světové válce přišel Nový Zéland o téměř 17.000 mužů, k tomu bylo zraněno přes 41.000 mužů. Novozélandské válečné jednotky jsou známé pod zkratkou ANZAC nebo také A & N.Z.A.C [ Australia and New Zealand army corps. ] Nejslavnější bitvou, jež jednotky ANZAC vybojovaly, byla bitva o turecké Gallipoli.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Nojo, přátelé, někdo to začít musí a já jsem tedy šoupnul svoje dílo do novoročního workshopu o První světové válce. Čas se nachyluje... :)
    Takže, já jsem se díla zhostil, co ostatní?
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • williwilli Komentářů: 505
    Tak jo, Jerry, taky to jsem to nahrál dneska... Svádělo by mě to k tomu, abych ještě text upravoval.
    Je to zvláštní, až teď mě napadlo, že jsem vlastně chtěl psát něco jiného - jak se praděd, legionář, vracel z války domů "...moc se tu nevytahuj, celou válku ses někde flákal a užíval si a my tu málem pošli hlady!"
    Jenže pak jsem zkusil brouzdat po netu a pradědeček se mi v tom nějak vytratil.
    No uvidíme, s čím přijdou další.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,762
    Willi, tak jsem to tvé dílko jen tak projel, vychutnám si ho, až bude víc času. Ale zvláštní, s tímhle nápadem jsem si pohrával už taky. Někde jsem četl, že AH v první světové unikl smrti i proto, že vedle něj dopadl granát, který nevybuchl. A pak se zjistilo, že se vyráběl v Čechách a kdesi uvnitř pláště granátu zůstal vlas nějaké české dělnice, který zabránil výbuchu.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.