Jerry, já tvé vystoupení taky neviděla. Televizi jsem nezapnula asi rok.
Jinak k workshopu: Určitě bude fajn, když si dáme na tvorbu víc času, aby to všichni stihli bez úhony. S tím se počítá. A to téma zní, Jerry, skvěle. Líbí se mi, že bych si legálně trochu pohrála se stylem svého oblíbeného autora či autorky!
Workshop zní zajímavě, ale obávám se, že jedinou parodii jsem schopen napsat tak leda sám na sebe. Ale jestli bude, něco vymyslím. Ona mě nějaká ptákovina napadne...
No vida, tak jsem vymyslel docela chytlavou věc... :-)
Myslím, že by takové dílko nemělo být jakási parodie, ale spíš povídka v duchu svého slavnějšího originálu. A taky by bylo dobré, vybírat ze všeobecně známých předloh, které známe. Ale uvidíme, třeba se to ještě doladí, nebo se rozhodneme pro něco úplně jiného.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Kvóta pro dnešní den splněna, a jako vždy si udělám něčím menší radost. Včera hraním na kytaru a dnes zpracováním pár čísel o mém psaní udělal jsem si krásnou, barevnou tabulku, z níž jsem vyčetl následující:
Dnů celkem: 17 Splněných dnů: 17 Plán plněn na: 100% Skutečné plnění plánu: 1100% ((17dní * 550slov / 17dní * 50slov) * 100%) Průměr slova/den: 550 Celkem slov: 9350 Rozepsaných příběhů: 7 Dokončených, čekajících na revize: 5 Celkem příběhů: 12 Nejdelší rozepsaný příběh: 3000 slov Nejkratší dokončený příběh: 280 slov Nejdelší dokončený příběh: 980 slov Průměr na příběh: 770 slov
Na tom, že by se mělo psát každý den alespoň odstaveček, něco bude. Vidím to až teď na těch číslech. A je skvělý pocit vidět, že za mnou něco zůstává. To jen tak pro zajímavost
Vojto, ty bys měl pracovat v plánovacím oddělení nějaké pořádné fabriky, to by se to plnil plán... :-) A plnit plán na jedenáct set procent, ty jsi přímo úderník! To by mne nenapadlo, takhle si to spočítat!
Nojo, uteklo to, Vánoce zase za dveřmi. Nějak se na ně netěším, měli jsme smutnou událost v rodině, tak to bude spíš o vzpomínání a tak. zajdu do kostela, nějaké ty zvyky vánoční a hlavně jedenáct dní volna, nějak cítím, že už je potřebuji.
A asi s něčím pohnu, aby moje Sebrané spisy byly trošku obéznější... A taky, aby se na příští Bartoničce bylo o čem bavit...
Vojto, doufám, že napřesrok dorazíš, Řecko ti neuteče.
A v neposlední řadě zdravím naši znovuobjevenou parťačku! Dalo by se to přeložit jako Dcera Popela?
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Jinak Vojto, ty jseš úplný úderník (jak psal Jerry) :-). Jsem zvědav až dílka doděláš a dáš nám je přečíst. :-) A když si nakousl ty Vánoce... tak do nich je zatím strááášně daleko :-) Ale určitě si je s dětmi užijeme.
Jerry: úderník, to zní skvěle (dost mi to připomíná sci-fi jednotku ze hry Command and Conquer: Tiberium Wars)
napřesrok dorazím i kdybych se měl plazit. Řecko mi v tuhle chvíli stačilo; protože to byla překrásná dovolená, nechci si kazit vzpomínky druhým pokusem od kterého bych měl stejná očekávání - jak už to znám, byl bych akorát zklamaný. (to je jen jinak řečeno, že nebudu mít finance
Luci: pokud jen potřebuješ nakopnout, něco tady pro tebe mám. Tohle jsem psal včera jen tak jako poznámku pro sebe, aby mě ta myšlenka nemusela stále šrotovat v hlavě. Když už nad stejnou blbostí nebo principem přemýšlím třetí hodinu, radši si to napíšu, abych z toho aspoň něco měl
"Jde o vytvoření positive feedback loop (nepřekládám, neb v češtině by se z toho stala "kladná zpětnovazebná smyčka", což mi přijde trochu morbidní a navíc je to zažitý termín). Aneb prospěšný bludný kruh. Dosáhnu malého cíle -> zvýší se motivace a sebevědomí -> dosáhnu snadněji běžného cíle -> více motivace, více sebevědomí na vyšší cíl. A kolečko se zrychluje do té doby, dokud z něho jeden nevypadne nebo se nestane druhou přirozeností. Důležité je stanovit si cíl, kterého jde snadno dosáhnout a přitom je výzvou. Pro mne není výzva napsat 50 slov, ale napsat je denně. Nikdy jsem u žádné činnosti nevydržel víc jak několik dnů. Když si to rozepíšu do jakéhosi vzorce, stává se z toho: Moc snadné < (obtížnost cíle * obtížnost počtu opakování) < moc těžké. Protože chci opakování = ad infinitum, tak abych zůstal v mezích obtížnosti, musím snížit obtížnost cíle. Uvažoval jsem o jedné větě, ale pak bych nevytvořil potřebné momentum pro další psaní. Padesát slov stačí na vyjádření jedné myšlenky a ta myšlenka pak spustí zase tzv. efekt sněhové koule. Na prvostní nápad se naváže další, na ty dva další dva, na ně několik dalších a už jedeme z kopce jako lavina. Jak dopíšu padesát slov i jak dopíšu celkově, podrbu se ve vlasech se slovy "Pašák, Vojtěchu, pašák!", a obejmu se. To zase spojí příjemné pocity s procesem psaní i vnitřním pocitem uznání. Nikdo vás nemůže pochválit lépe, než by sami. Zároveň mám pocit, že dělám něco prospěšného, že mám i pomyslnou práci, příjemnou povinnost, takže je uspokojena i má část, která touží po pracovním zařazení. A cítím se více šťastný, podle deficice "štěstí je vedlejší produkt při dělání věcí, které považuji za důležité. A pak se flákám."
Ale tak příští týden bych viděl, že bych sem něco hodil. To už bude první věc dostatečně uleželá, uzrálá, s vůní pečlivě odvedené práce a příchutí vanilky. A plná tajemných zákoutí, vinoucích se na pokraji příčetnosti a samoty lidského ducha. Půjde do skrytů vysněných tužeb a nesplněných strachů, do podhoubí tolerance a krás denního světla.
Aneb, pořádná krávovina.
Vyberte si z následujícího a já to začnu editovat
Démon, Továrna na dokonalé programy, Želva a zajíc, Poslední naděje, Newternet, Genius Loci
Jinak tedy obdivuji tvou statistiku. Já jsem si to kdysi také hlídala, ale postupem času mi přišlo, že trávím víc času přemýšlením o číslech než o samotných námětech a postavách. Je fajn vidět, že někomu to funguje
Jinak k otázce Vánoc... já mám většinu dárků už od září, takže jsem letos celkem v klidu Možná budou po dlouhé době klidné a veselé (a psavé )
Vojto, zatím jsme se vyjádřili 3 a každý by upřednostnil něco jiného. Takže se asi budeš muset v brzké době do toho opřít a udělat revizi u všech povídek , abys uspokojil naše čtenářské choutky.
Jinak jak jsem psal do soutěže, tak jsem se nějak nakopl a rozepsal i další novou věc. A protože tu nechci posílat nikam, tak se ji po dokončení dočkáte tady… Budu zvědav na reakce.
Vojto, tos byl opravdu rychlík :-) Už mám staženo a jdu si to přečíst.
Jíťo, už jsem si přečetl tvou povídku v Žoldnéřích... a pošlu pár postřehů do mailu :-) Pár věcí mě trklo do očí, ale dojmy jsou převážně pozitivní. :-)
Jerrymungo napsal(a) Vojto, ty bys měl pracovat v plánovacím oddělení nějaké pořádné fabriky, to by se to plnil plán... :-) A plnit plán na jedenáct set procent, ty jsi přímo úderník! To by mne nenapadlo, takhle si to spočítat!
Nojo, uteklo to, Vánoce zase za dveřmi. Nějak se na ně netěším, měli jsme smutnou událost v rodině, tak to bude spíš o vzpomínání a tak. zajdu do kostela, nějaké ty zvyky vánoční a hlavně jedenáct dní volna, nějak cítím, že už je potřebuji.
A asi s něčím pohnu, aby moje Sebrané spisy byly trošku obéznější... A taky, aby se na příští Bartoničce bylo o čem bavit...
Vojto, doufám, že napřesrok dorazíš, Řecko ti neuteče.
A v neposlední řadě zdravím naši znovuobjevenou parťačku! Dalo by se to přeložit jako Dcera Popela?
Díky... Už je to nějaký čas, co jsem tu byla naposled. Sakra. Letí to hrozně... Ale díky za přivítání. A ne. Dívka z popela... možná volně přeloženo. Jinak Le fille je krásný francouzštinářský hřích. Správně by mělo být La fille... tudíž je to teoreticky nepřeložitelné...
Jasně, to Le mne tam taky zarazilo, chvíli jsem kdysi dávno francouzštinu dělal.
Mimochodem, Ash, to byl záporně naladěný android v prvním dílu Vetřelce, kde mi pak zůstala v hlavě scéna s jeho utrženou hlavou, zapojenou na drátky...
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít. Flaubert
Em.. víš, co je nejhorší? Člověk si vymyslí přezdívku, a teprve pak, nic netuše, začíná zjišťovat, že... v angličtině znamená popel, že se tak jmenoval Pokémon, a teď k tomu mohu připsat ještě toho androida... milé...
Mirku, děkuju za vyjádření k povídkám. Alespoň vím, že mám rezervy v revizích chce to z mé strany ještě víc práce v této oblasti.
Stala se taky taková zajímavá věc - to nadmíru zvýšené sebevědomí z napsání 11 tisíc slov mě stáhlo po těch připomínkách dosti dolů. Zcela upřímně jsem čekal jen samou chválu, chválu a chválu, a tohle mě na dva dny vykolejilo Díky, potřeboval jsem to. S připomínkami souhlasím, a až to opravím, nahodím novou verzi
Le fille Ash: Pokémon se tak nejmenoval (sice to nevím jistě, od třetího přírůstku pokémonů jsem ztratil přehled), ale byl tam trenér Ash Ketchem
Jerry: viděl jsem na facebooku ten tvůj návod na obsluhu vysavače, geniální Jednou jsem si zase koupil zapalovač a na něm byl štítek ve třech jazycích s větou: "Před použitím si přečtěte bezpečností instrukce a návod k používání!"
Vojto, můžeš být klidný, každý z nás se má pořád kam posouvat. Řekl bych, že v tvůrčí činnosti to je nikdy nekončící proces.
A oddechl jsem si, že tě poznámky vykolejily jen na dva dny, nerad bych kdyby to bylo na delší dobu. Sám když si čtu svůj výtvor s odstupem, třeba 3 měsíce, tak bych ho vždy z části překopal :-) někdy vidím jen dílčí úpravy, ale mnohdy i nutnost velkých zásahů a škrtání.
Na nové verze budu určitě zvědav. Rozhodně ale pokračuj ve své zvolené strategii, máš můj obdiv, že denně ke psaní sedneš, k tomu bych se taky jednou rád dokopal (ale určitě nedokopu).
Já jsem rád, že jsem se dokopal alespoň k rozdělání nové povídky (co jsem sliboval sem na forko), ale námět se mi pod rukama nějak rozrůstá a bobtná, tak jsem sám zvědav, kdy ji dokončím.
Kupodivu nejtěžší na tom pravidelném psaní byly jen ty první dva, tři dny. Pak už to jelo samo.
Potřeboval bych poradit. Když definuji... teď to neumím přeložit... autorův hlas (v ang. author's voice/tone) jako styl psaní, kdy píšu pro mě něco tak skvělého, že nestíhám dostatečně rychle psát své myšlenky a přitom má poselství textu největší váhu, protože do něj dávám největší kus sebe, tak jsem asi objevil Svatý Grál svého psaní, nebo ne?
Problém leží v tom, že se výsledný text bojím publikovat, protože je buď společensky nepřijatelný/sprostý/nebo needitovatelný, protože se mnou cloumají emoce, jen když ho čtu.
Nebo že bych konečně narazil na samé jádro podstaty tvůrčího psaní?
(protože dvě stránky textu za půl hodiny, kdy si skutečně vylévám duši do textu, není jen tak)
Vojto, tohle je spíš na delší diskuzi u skleničky než na diskusi na webu (tedy pro mě :-) - asi by bylo vše složité rozepisovat, každý dotaz, co se jak myslí apod.).
Pokud se však z tebe line text svižně a s nějakým poselstvím, tak tu vlnu využij, co to jen jde. Může se nakonec ukázat, že to je text nepublikovatelný, třeba už jen proto, že dostat ty emoce ven, je vlastně jen nějaký způsob terapie. Nebo se ukáže, že s odstupem času to za zveřejnění stojí. A pokud nejsi schopen udělat revize textu teď, protože ty emoce jsou příliš silné, nechej ho odležet, klidně měsíc, dva a vrať se k němu až z delším odstupem - myslím že pak je editovatelné vše:-).
Lucie: díky za vyjádření k textům, byl jsem mile potěšen (a nakoplo mě to, připisuji si dalších 1000 slov k různým textům... od včerejška
Jerry: Prolog II se četl krásně, těším se na pokračování
Mirek: vlna toho, co jsem psal, skončila... ale zůstalo po ní pět stránek textu, který mi dlouho překážel v hlavě. Takže paráda, díky
Edit: Luci, máš tam Zajíce
Edit Editu: Ježiši, teď si o tom čtu na Necyklopedii! Synchronicita je úžasná věc...
Želví paradox: (...) jejich vzdálenost k želvě se nekonečně přiblížila k nule, kvůli čemuž se nekonečně k nule přiblížil i čas, za který další úsek dráhy uběhnou. Tím se pro ně čas prakticky zastavil a oni tak navěky uvíznuli v jakémsi časovém paradoxu.
Tak, milí pisálci. Přeji vám nejen hezké a poklidné Vánoce, ale také ať pod stromečkem najdete hromady knih. Do nového roku mnoho nápadů a spoustu popsaných listů.
My se taky chceme přidat - všem vám přejeme hezké svátky a aby Ježíšek zítra naježil pod stromeček splněná přání. Pro každého takovej ten nenápadnej balíček, co se krčí někde vzadu, za poslední větvičkou, není ani vidět, člověk se bojí i pomyslet, že by tam mohl být. Pak ho otevře a tam je...
Komentáře
Jinak k workshopu: Určitě bude fajn, když si dáme na tvorbu víc času, aby to všichni stihli bez úhony. S tím se počítá.
:O))
Myslím, že by takové dílko nemělo být jakási parodie, ale spíš povídka v duchu svého slavnějšího originálu. A taky by bylo dobré, vybírat ze všeobecně známých předloh, které známe. Ale uvidíme, třeba se to ještě doladí, nebo se rozhodneme pro něco úplně jiného.
Flaubert
Dnů celkem: 17
Splněných dnů: 17
Plán plněn na: 100%
Skutečné plnění plánu: 1100% ((17dní * 550slov / 17dní * 50slov) * 100%)
Průměr slova/den: 550
Celkem slov: 9350
Rozepsaných příběhů: 7
Dokončených, čekajících na revize: 5
Celkem příběhů: 12
Nejdelší rozepsaný příběh: 3000 slov
Nejkratší dokončený příběh: 280 slov
Nejdelší dokončený příběh: 980 slov
Průměr na příběh: 770 slov
Na tom, že by se mělo psát každý den alespoň odstaveček, něco bude. Vidím to až teď na těch číslech. A je skvělý pocit vidět, že za mnou něco zůstává.
To jen tak pro zajímavost
*konec bezostyšného chlubení*
Mimochodem, jak se těšíte na Vánoce?
Nojo, uteklo to, Vánoce zase za dveřmi. Nějak se na ně netěším, měli jsme smutnou událost v rodině, tak to bude spíš o vzpomínání a tak. zajdu do kostela, nějaké ty zvyky vánoční a hlavně jedenáct dní volna, nějak cítím, že už je potřebuji.
A asi s něčím pohnu, aby moje Sebrané spisy byly trošku obéznější...
Vojto, doufám, že napřesrok dorazíš, Řecko ti neuteče.
A v neposlední řadě zdravím naši znovuobjevenou parťačku! Dalo by se to přeložit jako Dcera Popela?
Flaubert
A když si nakousl ty Vánoce... tak do nich je zatím strááášně daleko :-) Ale určitě si je s dětmi užijeme.
napřesrok dorazím i kdybych se měl plazit. Řecko mi v tuhle chvíli stačilo; protože to byla překrásná dovolená, nechci si kazit vzpomínky druhým pokusem od kterého bych měl stejná očekávání - jak už to znám, byl bych akorát zklamaný. (to je jen jinak řečeno, že nebudu mít finance
Luci: pokud jen potřebuješ nakopnout, něco tady pro tebe mám. Tohle jsem psal včera jen tak jako poznámku pro sebe, aby mě ta myšlenka nemusela stále šrotovat v hlavě. Když už nad stejnou blbostí nebo principem přemýšlím třetí hodinu, radši si to napíšu, abych z toho aspoň něco měl
Ale tak příští týden bych viděl, že bych sem něco hodil. To už bude první věc dostatečně uleželá, uzrálá, s vůní pečlivě odvedené práce a příchutí vanilky. A plná tajemných zákoutí, vinoucích se na pokraji příčetnosti a samoty lidského ducha. Půjde do skrytů vysněných tužeb a nesplněných strachů, do podhoubí tolerance a krás denního světla.
Aneb, pořádná krávovina.
Vyberte si z následujícího a já to začnu editovat
Démon, Továrna na dokonalé programy, Želva a zajíc, Poslední naděje, Newternet, Genius Loci
Jinak tedy obdivuji tvou statistiku. Já jsem si to kdysi také hlídala, ale postupem času mi přišlo, že trávím víc času přemýšlením o číslech než o samotných námětech a postavách. Je fajn vidět, že někomu to funguje
Jinak k otázce Vánoc... já mám většinu dárků už od září, takže jsem letos celkem v klidu
A jde se editovat
Spíš než na Vánoce se těším na 15. ledna, to už budu nějakou dobu bydlet ve svém, stěhování bude za mnou a víkend přede mnou...
Jinak jak jsem psal do soutěže, tak jsem se nějak nakopl a rozepsal i další novou věc. A protože tu nechci posílat nikam, tak se ji po dokončení dočkáte tady…
Budu zvědav na reakce.
Mirek: není problém, Genius Loci i Továrnu mám už hotové, takže jdu na Želvu :)
Edit: tak revize šly rychleji než jsem čekal.
Jíťo, už jsem si přečetl tvou povídku v Žoldnéřích... a pošlu pár postřehů do mailu :-) Pár věcí mě trklo do očí, ale dojmy jsou převážně pozitivní. :-)
Mimochodem, Ash, to byl záporně naladěný android v prvním dílu Vetřelce, kde mi pak zůstala v hlavě scéna s jeho utrženou hlavou, zapojenou na drátky...
Flaubert
Stala se taky taková zajímavá věc - to nadmíru zvýšené sebevědomí z napsání 11 tisíc slov mě stáhlo po těch připomínkách dosti dolů. Zcela upřímně jsem čekal jen samou chválu, chválu a chválu, a tohle mě na dva dny vykolejilo
Le fille Ash: Pokémon se tak nejmenoval (sice to nevím jistě, od třetího přírůstku pokémonů jsem ztratil přehled), ale byl tam trenér Ash Ketchem
Jerry: viděl jsem na facebooku ten tvůj návod na obsluhu vysavače, geniální
A oddechl jsem si, že tě poznámky vykolejily jen na dva dny, nerad bych kdyby to bylo na delší dobu.
Sám když si čtu svůj výtvor s odstupem, třeba 3 měsíce, tak bych ho vždy z části překopal :-) někdy vidím jen dílčí úpravy, ale mnohdy i nutnost velkých zásahů a škrtání.
Na nové verze budu určitě zvědav. Rozhodně ale pokračuj ve své zvolené strategii, máš můj obdiv, že denně ke psaní sedneš, k tomu bych se taky jednou rád dokopal (ale určitě nedokopu).
Já jsem rád, že jsem se dokopal alespoň k rozdělání nové povídky (co jsem sliboval sem na forko), ale námět se mi pod rukama nějak rozrůstá a bobtná, tak jsem sám zvědav, kdy ji dokončím.
Potřeboval bych poradit. Když definuji... teď to neumím přeložit... autorův hlas (v ang. author's voice/tone) jako styl psaní, kdy píšu pro mě něco tak skvělého, že nestíhám dostatečně rychle psát své myšlenky a přitom má poselství textu největší váhu, protože do něj dávám největší kus sebe, tak jsem asi objevil Svatý Grál svého psaní, nebo ne?
Problém leží v tom, že se výsledný text bojím publikovat, protože je buď společensky nepřijatelný/sprostý/nebo needitovatelný, protože se mnou cloumají emoce, jen když ho čtu.
Nebo že bych konečně narazil na samé jádro podstaty tvůrčího psaní?
(protože dvě stránky textu za půl hodiny, kdy si skutečně vylévám duši do textu, není jen tak)
Pokud se však z tebe line text svižně a s nějakým poselstvím, tak tu vlnu využij, co to jen jde. Může se nakonec ukázat, že to je text nepublikovatelný, třeba už jen proto, že dostat ty emoce ven, je vlastně jen nějaký způsob terapie. Nebo se ukáže, že s odstupem času to za zveřejnění stojí. A pokud nejsi schopen udělat revize textu teď, protože ty emoce jsou příliš silné, nechej ho odležet, klidně měsíc, dva a vrať se k němu až z delším odstupem - myslím že pak je editovatelné vše:-).
Jerry: Prolog II se četl krásně, těším se na pokračování
Mirek: vlna toho, co jsem psal, skončila... ale zůstalo po ní pět stránek textu, který mi dlouho překážel v hlavě. Takže paráda, díky
Edit: Luci, máš tam Zajíce
Edit Editu: Ježiši, teď si o tom čtu na Necyklopedii!
Ať se daří a ať to píše.
A příští rok ať je plný inspirace a nesmrtelných děl...
A ať se povede Bartonička 2016...
Flaubert
No, však víte.
Tak šťastné a veselé!
V+S+L