Přítel
Dovolte mi, abych se s mou první povídkou na tomto fóru, představila. Povídka je z mé hlavy. Je vymyšlená. Doufám, že se vám bude líbit a budu ráda za každý názor i kritiku. 
,,Stůj," zašeptal do tmy. Zůstala jsem stát na místě. Uprostřed silnice, která byla o půlnoci prázdná a tichá. Kolem nás se rozprostíral les, který v záchvěvech větru, šuměl.
,,Nemůžeme být přátelé," řekl to tak tiše. Ruce jsem měla spuštěné podél mého těla. Jemný vítr mi čechral mé dlouhé hnědé vlasy a já cítila to známé pálení slz v očích. Nechtěla jsem o něj přijít jako o přítele. Byl to můj jediný kamarád v tomhle zatraceném městě. Ve městě, kde lidé odsuzují druhé za to, pokud nenosí to, co se má nosit. Pokud si žijí ve vlastním světě. Já byla odsouzenec, ostatní byli soudci. Odvrhli mě hned ze začátku. Nenáviděla jsem to tady. Ale pak jsem potkala jeho. Byl jiný. Byl svůj. Byl milý.
Začali jsme být přátelé. Najednou jsem to tu začínala mít ráda. Tu přírodu, ten vzduch. Všechno se zdálo být čistější a hezčí.
A teď stojíme o půlnoci na cestě. Naše přátelské pouto pomalu ztrácí sílu a já vím, že se to pouto začíná trhat.
,,Nechci o tebe přijít," řekla jsem zdrceně. Po tváři mi stekly slzy. Přišel ke mě tak pomalu jako kdyby se bál mé reakce.
,,Pšt," špitnul a pohladil mě po tváři. Ucítila jsem jeho vůni. ,,Nepřijdeš o mě,"řekl konejšivě.
Nechápavě jsem se na něj podívala. Nerozuměla jsem mu. Trochu jsem se od něj oddálila a rukou jsem si utřela uslzenou tvář.
,,Tak jak jsi to myslel?"
,,Nemůžu být s tebou kamarád, protože už nezvládnu sedět vedle tebe a jen se tě ze srandy dotýkat. Nezvládnu tě obejmout jen jako kamarád. Zvládl bych to jen tehdy, kdybys své srdce dala mi. Miluju tě."
Po těch slovech si mě přitáhl k sobě a políbil mě. V ten okamžik se pouto opět spojilo s větší silou. Potrhaná místa se opět spojila a já věděla, že s ním otevírám další kapitolu mého života. Našeho života.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
Je to milé dílko. Hezky navozená atmosféra i zlom.
A teď malinko kritiky: Pročti si to po sobě ještě jednou a vynech zbytečná zájmena, v textu hodně ruší. Jinak je to fajn
Jinak,ikdyz je to tvá první,je moc hezká.(až na ty zejména,jak psala už Lucka nade mnou
Jinak vítejt tu mezi námi
Zaprvé tě tu taky přivítám mezi námi pisálky, možná i spisovateli, recenzenty a tak dále. Tak doufám, že tě to tady neodradí - nebo spíš my tě neodradíme. Ale o to se nebudeme ani pokoušet
A konečně zadruhé: Příběh krátký, s příjemnou atmosférou a krásným koncem (já mám prostě tyhle pointy ráda), takže určitě se mi líbí.
Poznámky, souhlasím, aby sis to znovu přečetla a trošku to "učesala". Pár zájmen navíc, nějaká opakující se slova a tak...a ještě malá poznámka k zamyšlení - nevím, jak ostatní, ale slovo "sranda" mi do té atmosféry moc nesedí. Možná je to jen můj pocit, ale zvolila bych radši legraci nebo něco úplně jiného. Možná bych ještě napsala "Byl jiný. Byl milý. Byl svůj." místo "Byl jiný. Byl svůj. Byl milý." Trošku líp mi to zní. Ale to už jsem moc za hnidopicha - a tuhle úlohu bych přece jenom přenechala Mikovi
Zkus si to i přečíst nahlas a tím můžeš vychytat další drobnosti.
Hlavně piš dál a ostatní přijde s časem a spoustou popsaných stránek
o psaní jinak...