Dvojka

upraveno 7. srpen 2012 v Povídky
Dvojka je v podstatě docela hezké číslo. Takové kulaté, sudé, dalo by se říct i takřka sympatické. Hezky se vyslovuje a dá se i poměrně lehce napsat, lze sčítat, násobit, dělit, umocňovat…zkrátka je to hravé číslo. Není v něm dokonce ani žádný gramatický chyták, žádný problém ani pro nad testem potící se druháčky. Je to jasná informace. Dvojka má jen jeden jediný problém. Dvojka totiž NENÍ jednička. Není a dalo by se leckdy skoro s jistotou říct, že ani nebude. A jednička je něco, co vás vždycky předběhne ve frontě, v lepším případě vám sní večeři nebo dostane lepší řízek. Dvojka je totiž informace, že je něco trošku špatně…
A že špatně toho může být za dva poměrně dost. Dvojka prakticky znamená, že byl někdo lepší, rychlejší, přesnější, chytřejší, krásnější nebo zkrátka jinak dokonalejší než vy. A to není vždycky dobrá zpráva. Existuje pak ještě něco jako trojka atd., jenže rozdíl mezi jedničkou a dvojkou je výrazně víc smrtící, než mezi dvojkou a trojkou. Trojka je v tomhle smyslu totiž něco, s čím se už vůbec nepočítá a trojka většinou už nepočítá ani sama se sebou. Zato dvojka má nekonečnou ambici být jedničkou. Může to být v určitých situacích boj na život a takřka na smrt. Dvojky to navíc ještě většinou těžko vzdávají, protože jim chybí k dokonalosti jen málo. Mají pocit, že když na sobě zapracují, můžou změnit svůj osud. A vlastně někdy to jde, jenže procento úspěšnosti metamorfózy dvojky na jedničku je celkem mizivé. Ale žene nás, dvojky dopředu s motivací, která nám určuje životy.
Teď co všechno se může takové dvojce stát… Je toho bohužel hodně. Dvojka třeba při výběrovém řízení na novou práci (rozuměj velmi a velmi ideální pracovní místo, kdy dvojka dýchá primárně proto, aby ho dostala, naplňuje její nejtajnější představy, všichni účastníci výběrového řízení jsou si po celou dobu opravdu sympatičtí, dvojka ví, že je to ta správná výzva ve správný životní okamžik…pokračování si domyslete, nemůžete se zmýlit) skončí takřka překvapivě druhá. Všem stranám je to politováníhodné, všichni jsou víceméně dojati když přichází lámání chleba a dvojka ví…(nechce tomu úplně věřit, ale má drobné loupání v kříži, nový pupínek na nose, cestou z práce černá kočka a mokrý žáby…znamení jsou jasná). Zpráva začíná v duchu: ……ano, rozhodli jsme se bohužel upřednostnit interního kandidáta, to je ten hlavní důvod. Jinak jste na tu pozici takřka ideální, já osobně si Vás založím do svého listu top kandidátů a jakmile……… Základní rozdíl mezi dvojkou a dalšími čísly v tomto případě spočíval ve slově interní. Znamená to totiž v překladu něco jako: Tudy vlaky nejezdí nebo spíš takovou malou čínskou zeď - jednoduše to, že s tím prostě nehnete. Vlastně jste ani neměla možnost s tím něco udělat. Už to tak asi bylo předem, jen si to žádná strana dokonale neuvědomovala. Trojka v tomto případě sice taky propadne, ale může se poučit ze svých chyb, příště být lepší, naučit se rusky nebo paličkovat. S trojkou se totiž dá pracovat. Dvojka jen byla svého času na špatném místě, což byla její největší chyba. Měla tam totiž být asi dřív.
To byl pro většinu méně bolestivý příklad utrpení ze života dvojky. Horší je, když jste dvojka a jednička si žije spokojený život s vaším miláčkem. Víte, že ho milujete, že jste na něj čekala svých třicet let, že když s ním večeříte, dokážete si prožít nefalšovanou nirvánu. Jednou jste ho zkrátka potkala, netušila jste ještě možná ani o existenci cejchu s číslem dva a už vůbec jste netušila, že u něj doma někdo sedí a čeká s večeří (nebo bez večeře), problém je, že tam někdo vůbec je. A on vám to neřekne. Nejdřív proto, protože přece nemusí vyprávět na potkání, že je zadán (zvláště když se vás snaží přesvědčit o tom, že je nejúchvatnější muž planety – ve vší slušnosti…přece) a sekundárně proto, protože ví, že by vám to mohlo možná trochu vadit. A jak si tak nevinně užíváte svoje absolutně totální chvíle štěstí a napadají vás jen a pouze slova díků a chvály (pro Boha za to, že vám dal jeho, vaší matku za to, že vás porodila a dopomohla tím tomuto velkému třesku, pro řidiče tramvaje za to, že tenkrát jel pozdě, nepřejel vás úplně a ON vás tím pádem ještě mohl sesbírat z kolejí s tím, že jediné, co nebylo na svém místě bylo vaše srdce, které vám v okamžiku střetu vašich pohledů vypadlo někam mezi koleje, kde se s mlasknutím rozpláclo a ON přišel, oprášil ho, odlepil z něj několik žvýkaček a vajglů – co jich tam na zastávce bylo.. a vzal si ho k sobě jaksi na neurčito do úschovy, protože vy si na něj nedáváte dostatečně pozor). Velmi velmi velmi romantické, dokonalé, přesné…..a naprosto jasně směřující k nezadržitelnému průseru.
V určité fázi tohoto životního štěstí zjistíte - pro změnu, že jste dvojka. To je o něco horší, než s tím pohovorem. Utajit se to bohužel na věky nedá a zjištění bývá celkem intenzivním prožitkem (pokud máte cokoliv imitující útočnou zbraň v tom okamžiku v ruce, tak pro obě strany). Chcete postupně zabít jeho, ji a nakonec sebe. Je to absolutní morální problém neslučitelný se životem a jste rozhodnutá se svým štěstím okamžitě skoncovat. To vám vydrží asi tak týden. Myslím ten pocit, že jste udělala správně. Jenže jak tak chodíte ulicemi a po tvářích vám stéká voda, aniž by pršelo, začíná vám postupně chybět ten zvuk: buch, buchbuch..buch,buchbuch. Ježíš, no jo! Ten zmetek vám nevrátil srdce. Co budete teď dělat???! To přece nejde, žít takhle bez srdce. Takže se rozhodnete podat žádost o vrácení...nejlépe ve formě osobní schůzky.. úplně nejlépe večeře…..? a je to! Nevrátil a nevrátí. Prý jste mu ho sama dala a dárky se nevrací.
Takže ok, řeknete si, bude boj. Ne s ním, ale s ní. Bojujete přece o srdce! A navíc lidé se rozchází a schází…Víte už z první třídy, že 1+1+1= 3 a taky že 1+ 2=3 a trojka, když se na ní předem nedohodnete je, jak jsem zmiňovala, nesmysl. Říkáte si: Mám na to! Jak že to říkal? Jste krásná, chytrá, zábavná, rozumíte mu (většinou) a hlavně ho milujete. A boj je lítý. Probíhá tak, že se tváříte před ním jako jednička, doma brečíte po večerech do polštáře, ale přesvědčujete se o tom, že to je pouze prohraná bitva a zbraně složit se nechystáte. A on vás přesvědčuje (nebo si to sakra jen myslíte?) o tom, že máte všechny předpoklady vyhrát válku. No zkrátím to. Dvojka v tomhle případě je celkem útrpná záležitost a pokud máte v boji silnou jedničku, tak je statistika úspěchu pro dvojky poněkud tristní. Ještě o něco hůř se vám bojuje, když víte, že jednička jen zkrátka přišla dřív, byla první a to je prostě všechno. S minulostí nehnete.
Neberte to prosím jako návod na rozvracení vztahů, je to prostě jen nešťastná etapa ze života dvojky a má nekonečné množství alternativ…A dvojka vás může klidně provázet celým životem.
Pokud budete bojovat, budete mít takový poměrně dynamický život plný výzev a barev. Někdy i vyhrajete a pak si to užijete jako nikdy. Žádná jednička by se nemohla dožít štěstí, které v ten moment prožijete – to je výhoda. Postoupit do první ligy už se přece pár klubům povedlo, ne??!
Nebo máte možnost b/ smíříte se s tím, že jste dvojka a najdete třeba na sobě ty výhody, které jedničky nemají. Že jich moc není?? Ale určitě jsou, jen nejsou vidět na první pohled. Dvojka je sudé číslo. Vždycky jsem měla radši sudá čísla, jsou taková milejší, lidštější… Když se podíváte na druhý pohled, dvojku milujete. Zjistíte, že jako člověk bývá tvrdě a dobře pracující, umí být neskonale pečující, milující… neboť si cení příležitosti, kterou dostane a většinou nabízí mnohem zajímavější program. Ví, co jí všechno potkalo na cestě za vítězstvím, co všechno překonala a nabízí své zkušenosti zrovna vám. Možná to je dokonce nejlepší dvojka na světě.
Tak se pojďme domluvit a dejme konečně dvojkám šanci! Když ji dostanou, jsou totiž prostě nepřekonatelné!!!

Komentáře

  • KachenKachen Komentářů: 19
    Já se na to dívám tak, že dvojka, je vlastně jednička,která skonila hlavu. A díky tomu ohebnému kku se může snáze proplést životnímy těžkostmi. A jednou, až se na chvíli zastaví, může se v klidu podívat na to co má za sebou a pak s klidemtu hlavu zase narovnat. I kdyby to ze začátku měla vidět jen ona...
    Pěkně napsané, jen mi tam pár vět přišlo navíc a trochu rušili děj, naopak v jiných místech si naopak tak rychle skočila z myšlenky na myšlenku,že se, zůstala chvíli pozadu a pak musela přidat do kroku a doběhnout tě.-)
    Sumasumárum velmi pěkně zpracovaná myšlenka.
  • KachenKachen Komentářů: 19
    Tak, za tenhle koment bych si nejraději nafackovala.-( Nejde to nějak smazat, nebo aspoň, OPRAVIT? :-)
  • PS: Ale i tak za něj moc děkuju! :)
  • KachenKachen Komentářů: 19
    Ty chyby Veru.-) psala jsem to z mobilu a vůbec po sobě nepřečetla. Jinak koment k dílku trvá.
  • Mě se dvojková úvaha moc líbí. Rozbor situace na začátku byl super. Jenom ke konci se mi zdál už trochu moc upovídaný a závěr nějak vyšuměl. Není mi moc jasné, co si z toho jako dvojka mám odnést do života. :-)
    Díky za počteníčko.
  • king.kongking.kong Komentářů: 1
    Zpropadené jedničky, však my jim ukážeme!!!
    Dík za pěknou úvahu.
  • HankaOrHankaOr Komentářů: 7
    Mám pocit, že se dívám do zrcadla, Veru :-)
    Souhlas s Kateřinou. Báječná úvaha, za sebe přidám, že vtipná a taky, že miluju tenhle sebeironický styl.. Ale ke konci trochu moc vět a chybí "údernější" závěr.
    ALE - pravděpodobně bych to napsala velmi podobně !
    Musím se zaměřit na stejné věci, na druhém to člověk tak krásně vidí. Díky ti!
    Úkol č.1 - nesmí mi být líto se některých vět prostě vzdát. Je to těžké, člověk má pocit, jako by házel vlastní dítě do propasti na předměstí Sparty ..
    Ale - je to pro dobro věci :-))
  • Trochu mi to připomíná mí první asi deset let staré pokusy. I ve škole jsem dokázal půl hodiny debatit o hřebíku a to jsem o něm věděl jen to, že má různé velikosti, může se vyrábět z různých slitin a dříve se koval z kusu železa ručně. Jako popis a rozebrání problému zajímavé, ale trochu nudné.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.