Co psát?

MyDecadenceMyDecadence Komentářů: 2
upraveno 29. červenec 2012 v Obecná diskuze
Ahoj, přicházím s dost hloupou otázkou, ale třeba najdu někoho, kdo mi porozumí. V pubertě jsem psávala, hlavně takzvanou poezii, taky pár povídek. Teď, ve třiceti, s malým dítětem, s dlouhodobě léčenou depresí bych zase ráda psala, tak strašně ráda, ale já nevím CO! Sem tam mě napadne věta nebo kratičká situace, ale tím to končí a moje fantazie zase mlčí. Přitom cítím, že psát chci, potřebuju.
Pochopíte mě někdo, nebo jsem takový exot jen já? Spisovatele přece dělají hlavně nápady.
Díky.

Komentáře

  • Milá Decadence,
    já vám moc dobře rozumím.
    Také mám malé děti a ač bez depresí, v pubertě jsem taktéž hodně psávala. Hlavně básničky, ale i povídky, nedokončené příběhy... A poslední dobou mám potřebu se k tomu opět vracet a psát.
    Když jsem měla psací nutkání, ale nechtělo se mi pouštět do větších psaveckých projektů, pomohlo mi založit si blog. Píšu jen tak, o běžných dnech, ale snažím se pilovat svůj styl. Občas píšu fejetony, ale také takové všednodenní, o dětech, manželství...
    Takže doporučuju buď jednoduše psát denník nebo třeba ten blog. Vím, že minimálně mé okolí, rodina, ho čtou a mé texty se jim líbí, což je příjemná zpětná vazba. Třeba by i vám něco takového pomohlo. Zkusit hledat v těch stereotypních dnech záblesky výjimečného nebo zapamatováníhodného a ty potom proměnit v texty. Nebo se zkrátka jen rozepsat o tom, co vás tíží či těší, nechat volně plynout myšlenky. A třeba, když se rozepíšete, přijde potom další a další inspirace a vy si místo "co mám psát?" budete říkat "co mám psát dřív?" :-)
    Hodně štěstí a inspirace,
    Bára
  • tasselhoftasselhof Komentářů: 9
    Doporučil bych zkusit tzv. "free writing." Posaď se před papír a prostě někde začni a pak to nech plynout. Třeba začni tím, cos dělala těsně před tím, než jsi s psaním začla. (Teď jsem uložila dítě...)
  • KachenKachen Komentářů: 19
    Mě hodně pomohla rada: Napiš prostě něco! I kdyby vážně bylo jen slovo něco.-) a přemýšlým, hraju si stím, proč tam to slovo je, je to náhoda, že se zrovna tohle dostalo na papír, proč mám zrovna potřebu napsat tuhle situaci, atd.

    Proč a kdyby jsou pro mě dobří pomocníci, když nevím co psát.
  • MyDecadenceMyDecadence Komentářů: 2
    Ahoj,
    moc děkuju! Zkusím od každé rady a snad se chytnu.
  • FabulatorFabulator Komentářů: 24
    Inspirace se dobře hledá v obrázcích, můžeš ji hledat i v muzice. Hodně lidí píše taky příběhy za svého života, kde vlastně nic nevymýšlíš, ale jen popisuješ a vyprávíš. V praxi je ale dobré něco tomu předat. Ona iluze se čte lépe než realita.
  • Ahoj Decadence,
    dítě už mám sice dospělé, ale už skoro 10 let bojuji s klinickou depresí. Kromě léčby jsem začala jsem docházet na psychoterapii a měla štěstí na výbornou terapeutku. To ona mě navedla na to, že bych měla začít psát, protože jsem si na její radu začala psát deník a dávala jsem jí ho číst. Ale úskalím se stalo přesně to, co je v názvu Tvého dotazu. Její odpověď byla, ať začnu zpracovávat depresi jako příběh. Vypadá to docela snadno, člověk má zkušenosti s hospitalizací, potká spoustu rozmanitých figurek.... podle mě je to skvělý námět. Jenže jak jsem začala psát, tak se mi dělalo čím dál hůř, až jsem s tím musela přestat. Ale to co zbrzdilo mě, může Tobě pomoct.

    Dnes jsem narazila na tyto stránky a uvažuji o tom mailovém kurzu na vyzkoušení :-)
  • DollyDolly Komentářů: 14
    Piš o lidech, které znáš, o situacích, které jsi prožila. Je jedno, jestli to bude romantika nebo sci-fi. Na prostředí nesejde. Já bych začal třeba tím, co mi udělalo v posledení době radost. Uvidíš, že jakmile začneš, půjde to už samo. Po dvou stranách textu napadají člověka myšlenky, na které by při sebedelším přemýšlení nad tématem nepřišel.
  • SeinsoSeinso Komentářů: 16
    Myslím že nejlepší je psát prostě co tě napadne a ono se to nějak objeví :). Ale pokud chceš SKUTEČNĚ nápad můžu ti poradit, protože já jsem pravý opak, mám nápady, ale při psaní se mi to zvrhne. Ale vážně si myslím že bys nápad měla najít v sobě. Můžeš psát třeba o králi zlodějů, který je slepý, nebo o dítěti které si chodí hrát na nějaké místo protože tam má sny, v kterých se dostává do jiného světa, nebo o postapokaliptické budoucnosti kde se hlavní hrdina snaží vrátit dobu bývalé slávy lidí, nebo třeba svůj životní příběh, nebo jeho část dej do jiného místa (vojenského tábora, fantazy země nebo ústavu pro blázny). To jsou ale všechno jen nápady, aby ses spíš inspirovala tím co jde, ale věřím že to dokážeš vymyslet sama, protože pak bude kniha skutečně tvoje.
  • Milá Decadence,

    jsem sice o patnáct let mladší než vy, přesto mám se psaní na chlup stejný problém. Vždycky mi v hlavě probleskne jen myšlenka/větička/úryvek a potom opět ticho po pěšině.

    Spolužačka mé tety, dětská spisovatelka Miluše Vítečková, mi poradila, ať si všechny mé nápady zapisuji a pak, když mám chuť psát, tak je buďto spojím do jednoho příběhu, nebo si vyberu jen jednu část a podle té píši :)). Zkuste to taky!

    S pozdravem,

    Klára
  • Musím říct,že sem na tom podobně jako Klára.Momentálně nepíšu nic konkretního ani souvislého, ale děj příběhu mám dopředu rozmyšlený.Ted proste na jakékoliv útržky papiru,co kde najdu, zapisuji svoje napady a myšlenky,co mi proběhnou v tu danou chvíli hlavou (at už jsou jakékoliv,špatné či dobré)... a později z nich něco složím.Určitě se z toho něco poskládá :D :))
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 731
    Asi mám úplně opačný problém - nevím, co psát dřív. :D
    Zapisování nápadů do zápisníku je určitě klíčové, stačí si jen prolistovat pár stran a člověk je pak nabitý inspirací. Jinak jsou ale příběhy všude okolo nás, stačí se jen dívat. Můžete mrknout do novin, poslouchat cizí lidi, jak si třeba povídají na zastávce (pokud možno nenápadně) nebo se ptát na otázku CO KDYBY? Co kdyby jednoho dne došla ropa? Co kdyby v našem světě existovala magie? Na mě to funguje, a to někdy až moc. :-)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.