Stíny dnů

KachenKachen Komentářů: 19
upraveno 18. červen 2012 v Povídky
Je to jen prolog. V podstatě se nic nedozvíte, tak prosím jen o hodnocení stylu, nechtěla jsem to tu zatěžovat celou první kapitolou. Díky za reakce.


Pokaždé když prší, mám zvláštní pocit. Jako by se dění světa na chvíli zastavilo a bůh neměl na práci nic jiného, než sedět někde na obláčku a dívat se na zem. Aspoň to jsem si myslela, když jsem byla malá. Zvláštní, už jsem vyrostla, ale tahle představa z dětství se mě pořád drží. Možná proto, že to bylo asi jediné šťastné období v mém životě. A to ani na boha nevěřím. I když spíš by se dalo říct, že nevěřím jemu.
Když prší, dějí se pokaždé dvě věci. Hlavou se mi táhne tahle představa a mám taky dost času. Občas si sednu k počítači a hraji na internetu jednu hru. Dělám to spíš z recese. Než sedět v koutě a počítat chvíle kdy ten klid skončí, raději se zabavím hrou. Jednu jsem si zvlášť oblíbila. S malou lodičkou, objíždím oceány a ničím zlé piráty. Absurdní, já vím, ale mám ráda ten pocit, že stačí zmáčknout pár tlačítek a vše zlé je zničeno. Porazit pár nepřátel a být královnou světa, která jen čeká na další úkoly, co jí osud přinese. Pokud, je náhodou nezvládne, stiskne prostě jen klávesu a vše může začít znova. Občas se stane, že se něco „zasekne“, objeví se nějaká loď nebo příšera, která tam nemá co dělat a která nejde zničit. Opět jednoduché řešení. Stačí kliknout na ikonku, aktualizovat a vše je pryč.

Jenže, jak si aktualizovat život? Tohle tlačítko mi bůh zapomněl dát. Možná neměl čas, protože zrovna sledoval déšť.

Komentáře

  • HowlieHowlie Komentářů: 5
    líbí :)) ta poslední věta mi vykouzlila milej úsměv :)) díky ;)
  • Občas mi text přijde trochu neobratný. Ale jako celek je to zajímavé a ten poslední odstaveček je skutečně skvělý. Zajímavá rozehrávka pro následující příběh :-)
  • JitkaJitka Komentářů: 146
    Mně to přijde právě naopak, než jak psala Bára. Ta poslední věta tomu dává skvělou pointu. Přijde mi, že to ukončuje a ne, že mě to nějak nabudí pro to, aby mě zajímalo, co bude teď dál.
    Ale ber to opravdu spíš jako takový pocit. Jinak se mi to líbilo. Já třeba osobně bych se neuměla tak krásně a výstižně vyjádřit na těch pár řádcích a už proto máš v tomhle můj obdiv.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.