Samotář Johnny na psychiatrii
SunnylovesToby
Komentářů: 3
Probudil jsem se na nemocniční posteli v psychiatrické léčebně. ,,Sestři, sestři!'' volám, ale nikdo mě neslyší. Pokoj se sám jen tak vznáší v nekonečném vesmíru, vzdorujíc času a gravitaci, se všemi, ale i proti všem. A jsem tu jenom já sám, daleko, daleko od ostatních. ,,Sestři!'' Ve svěrací kazajce, na bílém prostěradle, pod bílým stropem; v prázdnotě a tichu, tak rušivém tichu. Vzdorujíc vesmíru jsem byl přelstěn a umlčen. Být nikdo je prý špatné, ale být výjimečný je ještě mnohem hořší.
Žádné slunce, ani náznak závanu větru. Všechno je mrtvé. Nemůžu se probudit. ,,Sestři!'' Chtěl bych otevřít oči a ležet doma ve své posteli nebo sedět v polorozpadlé lavici na univerzitě. Vzbuď se! Musím přece snít - neslyšel jsem zatím ani sebemenší zvuk, to není normální. ,,Sestři!'' Vzbuď se! Inteligence, kreativita - kdepak, to ušlapali masy. Výjimeční věčně sní, jsou pořád napůl ve své fantazii; jako by ani nebyli. Vybuchl jsem v upřímný smích. Směšné, já nejsem a přesto se cítím opuštěný. Ale copak to jde nebýt a mít city? Nejde - bizardní. Takže jsem; tím hůř. Ale co jsem? Možná jsem mrtvý nebo se teprve na smrt chystám - to spíš. Zachvátila mě panika a začal jsem hystericky křičet. Pořád neumírám, nic se neděje, nic mě nebolí.
Přestal jsem křičet. Nuda. ,,Sestři!'' Pořád mě nikdo neslyší. Už mě to tady vážně nebaví. Chci umřít - hned; no tak. Nic? Ehh. Prázdnota okolo mně, prázdnota uvnitř mně. Jsem prázdný ale nevznáším se; propadám se hloubš a hloubš, ale nemůžu narazit na zem.Svět kolem mně je prázdný a rozmazaný. Ze země se zvedá bílá mlha. Ano, vem si mě nicoto! Jsem tvůj! Zavírám oči.
Slyším kroky, otevírám oči. Blíží se ke mně několik lidí v bílém. Bílá. Nenávidím ji. Prázdnota, nicota - zklamala mě, nechala mě tady samotného v mé naivitě. Tohle není sen. Jsem si jistý, že toto je skutečné; je to nudné. Píší do papírů, dívají se na mě skrz obroučky brýlí, diskutují. Jsem svázaný, odevzdaný, nemůžu se bránit. Jsou neuvěřitelně otravní a vlezlí. Nechci je slyšet, nechci je vidět. Chci být jinde, pryč odsud. Chci být mrtvý. ,,Zabijte mně!'' Znovu se na mně podívají, pokývají hlavou a zase si něco načmárají do papírů. Ani to pro m ně neudělají. Takový je svět. Ostatní chtějí, aby si trpěl s nimi a tak tě ani nezabijou. Sobci. Odcházejí. Místností se rozezní hlučné zabouchnutí dveří. Zavírám oči, vzdávám se.
Samotář Johnny přišel o střelce.
Žádné slunce, ani náznak závanu větru. Všechno je mrtvé. Nemůžu se probudit. ,,Sestři!'' Chtěl bych otevřít oči a ležet doma ve své posteli nebo sedět v polorozpadlé lavici na univerzitě. Vzbuď se! Musím přece snít - neslyšel jsem zatím ani sebemenší zvuk, to není normální. ,,Sestři!'' Vzbuď se! Inteligence, kreativita - kdepak, to ušlapali masy. Výjimeční věčně sní, jsou pořád napůl ve své fantazii; jako by ani nebyli. Vybuchl jsem v upřímný smích. Směšné, já nejsem a přesto se cítím opuštěný. Ale copak to jde nebýt a mít city? Nejde - bizardní. Takže jsem; tím hůř. Ale co jsem? Možná jsem mrtvý nebo se teprve na smrt chystám - to spíš. Zachvátila mě panika a začal jsem hystericky křičet. Pořád neumírám, nic se neděje, nic mě nebolí.
Přestal jsem křičet. Nuda. ,,Sestři!'' Pořád mě nikdo neslyší. Už mě to tady vážně nebaví. Chci umřít - hned; no tak. Nic? Ehh. Prázdnota okolo mně, prázdnota uvnitř mně. Jsem prázdný ale nevznáším se; propadám se hloubš a hloubš, ale nemůžu narazit na zem.Svět kolem mně je prázdný a rozmazaný. Ze země se zvedá bílá mlha. Ano, vem si mě nicoto! Jsem tvůj! Zavírám oči.
Slyším kroky, otevírám oči. Blíží se ke mně několik lidí v bílém. Bílá. Nenávidím ji. Prázdnota, nicota - zklamala mě, nechala mě tady samotného v mé naivitě. Tohle není sen. Jsem si jistý, že toto je skutečné; je to nudné. Píší do papírů, dívají se na mě skrz obroučky brýlí, diskutují. Jsem svázaný, odevzdaný, nemůžu se bránit. Jsou neuvěřitelně otravní a vlezlí. Nechci je slyšet, nechci je vidět. Chci být jinde, pryč odsud. Chci být mrtvý. ,,Zabijte mně!'' Znovu se na mně podívají, pokývají hlavou a zase si něco načmárají do papírů. Ani to pro m ně neudělají. Takový je svět. Ostatní chtějí, aby si trpěl s nimi a tak tě ani nezabijou. Sobci. Odcházejí. Místností se rozezní hlučné zabouchnutí dveří. Zavírám oči, vzdávám se.
Samotář Johnny přišel o střelce.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
Pozor na chyby a překlepy, např. "ušlapali masy" místo ušlapaly (ty) masy nebo "bizardní" místo bizarní.
Určitě pokračuj. Líbí se mi třeba obrat: "Výjimeční věčně sní" :-)