Samotář Johnny na psychiatrii

SunnylovesTobySunnylovesToby Komentářů: 3
upraveno 18. květen 2012 v Povídky
Probudil jsem se na nemocniční posteli v psychiatrické léčebně. ,,Sestři, sestři!'' volám, ale nikdo mě neslyší. Pokoj se sám jen tak vznáší v nekonečném vesmíru, vzdorujíc času a gravitaci, se všemi, ale i proti všem. A jsem tu jenom já sám, daleko, daleko od ostatních. ,,Sestři!'' Ve svěrací kazajce, na bílém prostěradle, pod bílým stropem; v prázdnotě a tichu, tak rušivém tichu. Vzdorujíc vesmíru jsem byl přelstěn a umlčen. Být nikdo je prý špatné, ale být výjimečný je ještě mnohem hořší.

Žádné slunce, ani náznak závanu větru. Všechno je mrtvé. Nemůžu se probudit. ,,Sestři!'' Chtěl bych otevřít oči a ležet doma ve své posteli nebo sedět v polorozpadlé lavici na univerzitě. Vzbuď se! Musím přece snít - neslyšel jsem zatím ani sebemenší zvuk, to není normální. ,,Sestři!'' Vzbuď se! Inteligence, kreativita - kdepak, to ušlapali masy. Výjimeční věčně sní, jsou pořád napůl ve své fantazii; jako by ani nebyli. Vybuchl jsem v upřímný smích. Směšné, já nejsem a přesto se cítím opuštěný. Ale copak to jde nebýt a mít city? Nejde - bizardní. Takže jsem; tím hůř. Ale co jsem? Možná jsem mrtvý nebo se teprve na smrt chystám - to spíš. Zachvátila mě panika a začal jsem hystericky křičet. Pořád neumírám, nic se neděje, nic mě nebolí.

Přestal jsem křičet. Nuda. ,,Sestři!'' Pořád mě nikdo neslyší. Už mě to tady vážně nebaví. Chci umřít - hned; no tak. Nic? Ehh. Prázdnota okolo mně, prázdnota uvnitř mně. Jsem prázdný ale nevznáším se; propadám se hloubš a hloubš, ale nemůžu narazit na zem.Svět kolem mně je prázdný a rozmazaný. Ze země se zvedá bílá mlha. Ano, vem si mě nicoto! Jsem tvůj! Zavírám oči.

Slyším kroky, otevírám oči. Blíží se ke mně několik lidí v bílém. Bílá. Nenávidím ji. Prázdnota, nicota - zklamala mě, nechala mě tady samotného v mé naivitě. Tohle není sen. Jsem si jistý, že toto je skutečné; je to nudné. Píší do papírů, dívají se na mě skrz obroučky brýlí, diskutují. Jsem svázaný, odevzdaný, nemůžu se bránit. Jsou neuvěřitelně otravní a vlezlí. Nechci je slyšet, nechci je vidět. Chci být jinde, pryč odsud. Chci být mrtvý. ,,Zabijte mně!'' Znovu se na mně podívají, pokývají hlavou a zase si něco načmárají do papírů. Ani to pro m ně neudělají. Takový je svět. Ostatní chtějí, aby si trpěl s nimi a tak tě ani nezabijou. Sobci. Odcházejí. Místností se rozezní hlučné zabouchnutí dveří. Zavírám oči, vzdávám se.

Samotář Johnny přišel o střelce.

Komentáře

  • Zajímavá sonda. Bude mít pokračování?

    Pozor na chyby a překlepy, např. "ušlapali masy" místo ušlapaly (ty) masy nebo "bizardní" místo bizarní.

    Určitě pokračuj. Líbí se mi třeba obrat: "Výjimeční věčně sní" :-)
  • Děkuju :) O pokračování se pokouším. Dík za upozornění na překlepy, jsem na pravopis hrozná.
  • KachenKachen Komentářů: 19
    Souhlasím s Kateřinou, máš zajímavé obraty a pro mě osobně skvělé tempo. Nenudí, udržuje v pozornosti, nutí číst dál. V podstatě chci číst dál.-)
  • HowlieHowlie Komentářů: 5
    Líbí dost!! Zatím sem tady toho moc nepročetla, ale přijde mi, že je vše zbytečně chváleno......ale tohle se mi líbilo opravdu moc. Každopádně bych to ani nedokončovala, takhle mi to přijde hotové. Tak akorát :) Pro mě je z toho vidět, že si asi prošla nejednou depkou ;) tak přeju spoustu spokojených úhozů! Evča
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.