Konce konců

Když se tak procházíte zdejším webem, narazíte na celou řadu článků a návodů, věnujících se koncům příběhů. A jako rudá nitka se jimi prolíná požadavek nekompromisního happyendu. Což z dobrých důvodů platí pro Hollywood, ale řada klasických i moderních děl světové literatury se bez šťastných konců velmi dobře obejde. Od Remarqua po Houllebecqua existuje nespočet důkazů, že šťastný konec nutně nepodmiňuje úspěch díla. Naopak varianty špatných či otevřených konců mohou podtrhnout určitou jedinečnost díla. Současná doba je více než kdy jindy zatížena paranoickým nahlížením budoucnosti a punkové "no future" má dostatek stoupenců, kteří v souladu se svým vnitřním přesvědčením špatný konec jistě (i komerčně) ocení. A jaký vy máte názor na "bad-end" příběhy?
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
o psaní jinak...
Takže za mne je ten či onen konec jen součástí příběhu, který může být jako celek čitelný nebo nečitelný.
P.S. Vojnu a mír kompletní jsem určitě nepřelouskal kvůli tomu, že to byla povinná literatura a měla by šťastný konec. Prostě jsem jí z povinnosti a s odporem vzal na začátku do ruky a pak už jenom četl a četl... Samotného mě to překvapilo
Willi, Vojna a mír byla sice objemná, ale dala se číst. Vůbec ruští předrevoluční spisovatelé měli vysokou úroveň, i když konce byly málokdy optimistické...
Flaubert
o psaní jinak...