Ukázky nejlepších konců z beletrie

renenekudarenenekuda Komentářů: 126
upraveno 20. duben 2016 v O tvůrčím psaní
Jaký konec Vás v literatuře překvapil, vyděsil, nadchl nebo zaujal tak, že na něj nemůžete zapomenout? Podělte se o svůj čtenářský zážitek s ostatními! Díky! ;)
Boss

Komentáře

  • Skvělým příkladem je taky Joyce a jeho „Ano“ v Odysseovi.

    Mimochodem: http://novellastsentences.tumblr.com
  • Matka mi tu Anninu fotku nechala. Ale já si ji nezarámovala; položila jsem ji do obálky, tu jsem zalepila a nacpala až dozadu do rohové zásuvky ve kříni. Je tam, kdybych jednoho dne snad začala zapomínat, jak vypadala.

    Možná se jednoho rána probudím a její tvář nebude to první, co uvidím. Nebo jedno lenivé srpnové odpoledne zjistím, že už si nepamatuji, jestli měla na pravém rameni pihy. Možná už jednoho dne neuslyším padat sníh a nebudu přitom slyšet její kroky.

    Když začínám mít tyhle pocity, jdu do koupelny a zvednu si tričko, abych se dotkla bílé jizvy. Pamatuju si, jak mi zpočátku připadalo, že ty stehy vyšily její jméno. Myslím na to, jak ve mě pracuje její ledvina a jak mi žilami proudí její krev. Ať půjdu kamkoliv, vezmu ji sebou.

    -Jodi Picoult, Je to i můj život
  • ,,S námahou vstal. Cítil se nějak podivně. Najednou si vzpomněl na ten sen.
    Byl to sen?
    Zdál se mu snad celý jeho život?
    Pohlédl dolů z kopce, snažil se na všechno si vzpomenout. Matka a otec se zase pohádali. Utekl sem nahoru ke svému kamenu.
    A usnul. Ano, tak to určitě bylo.
    Byl chlapec v šortkách a teniskách s dalekohledem na krku a s hlavou plnou plánů do života.
    Anebo je skutečně stařec, pošetilý stařec, který se vrátil ke kamenu hledat Brid, nádhernou nemesis ze svého snu; stařec, jehož život se už pomalu chýlí ke konci?
    Co vlastně je, stařec nebo chlapec, který má ještě celý život před sebou? Může věřit svým očím nebo si s ním zas pohrává čas?
    Dozví se to vůbec někdy?

    Barbara Erskinová - Na pokraji temnoty
  • Boris Vian - Pěna dní

    "Strč mi hlavu do tlamy a čekej," vybídla ji kočka.
    "Může to trvat dlouho?" zeptala se myška.
    "Tak dlouho, až mi někdo šlápne na ocas," odpověděla kočka; "potřebuji k tomu rychlý reflex. Ale neboj se, nechám ocas natažený."
    Myška rozevřela kočce čelisti a strčila jí hlavičku mezi ostré zuby. Vzápětí ji zase stáhla zpátky.
    "Přiznej se, tys měla dnes k snídani žraloka?"
    "Poslouchej," pravila kočka, "jestli se ti to nelíbí, můžeš zas jít. Takovéhle vtipy nesnáším. Jinak si můžeš dělat, co chceš."
    Zdálo se, že je rozzlobená.
    "Nerozčiluj se," uklidňovala ji myška.
    Zavřela malá černá očka a dala hlavu na původní místo. Kočka položila opatrně ostré zuby na měkký šedý krček a čekala. Myščiny černé vousy se smíchaly s jejími. Rozvinula hustý ocas a nechala jej ležet na chodníku.
    Se zpěvem přicházelo jedenáct slepých děvčátek ze sirotčince Svatého Julia.
  • HankaOrHankaOr Komentářů: 7
    Nedám ukázku, dám hlas: Boris Vian – Pěna dní
    Dokonalé!!!!
  • Boris Vian je skvělý. Byl to blázen, který skončil brzy a nečekaně na srdeční vadu a stejné jsou i jeho knihy. Skvělé, ale krátké.
  • HankaOrHankaOr Komentářů: 7
    Mám takový dojem, že brzy a nečekaně končili mnozí, co byli skvělí.. Doufám, že v tom není příčinná souvislost - a není nebezpečné snažit se být skvělým/ou...?
    Jinak za mne: já radši skvělé a krátké - než špatné a dlouhé :-)
  • DollyDolly Komentářů: 14
    Toho bych se nebál. Ale asi to bude tím, že ze sebe vydali všechno, co mohli a na víc už jim prostě nezbyly síly. Osobně se ve své lenosti utěšuji tím, že každý jedinec má v tomto světě vymezen naprosto stejný subjektivní výsek času. Jde pak jen o to, jak rychle ho prožije. A tu délku potom nazývají jiní lidé posuzující ji z objektivního hlediska krátkou. Svět je nakonec snad přece spravedlivým místem pro život.
  • DollyDolly Komentářů: 14
    "Koně se přece střílejí, no ne?" řekl jsem.
    Horace McCoy
  • HankaOrHankaOr Komentářů: 7
    hmm.. to je zajímavá myšlenka, Dolly!
    A koresponduje s mým pohledem na to, proč tolik zajímavých lidí "končí" takovým fofrem.. a kdejaký mamlas tu je do álelúja (rodina zdravých mamlasů valí se z časů do časů... valí se jako proud - jde s tímhle vůbec hnout?) ...
    Vysvětlovala jsem si to tím, že moc hořeli - a prostě spotřebovali palivo dřív. Což je velmi podobné tomu, co píšeš ty..
    A ne že by se mi to líbilo. To by znamenalo, že na mou otázku je odpověď "ano" .. Žij hodně intenzívně, naplno, tvoř a buď v tom výborný .. a upravíš si tak z objektivního hlediska délku svého života na krátkou..
    O koních mi nemluv .. to mne mrazí, když na ten film pomyslím..
  • DollyDolly Komentářů: 14
    Máš pravdu, raději si je přečtu, už jsem je neměl v ruce dobrých deset let. A vida, jako by to bylo včera. To je to moje subjektivní vnímání objektivní reality. Tak vzhůru na taneční soutěž, jen jestli já to v tý knihovně vyhrabu.
    Ještě si neodpustím jeden rozkošný tragicky romantický závěr:

    Jedna z nich, byla to kostra ženy, měla na sobě několik cárů z látky ... Druhá kostra, která ji držela v objetí, patřila muži. Všimli si, že měla pokřivenou páteř, hlavu vraženou mezi lopatky a jednu nohu kratší. Neměla zlomený vaz jako první a bylo jasné, že nejde o oběšence. Muž, jemuž kostra patřila, přišel sem tedy umřít. Když ho chtěli odtrhnout od kostry, jíž obímal, rozpadl se v prach.
    Victor Hugo - Notre-Dame de Paris
  • HankaOrHankaOr Komentářů: 7
    :-) tos mi připoměl něco neméně tragicky romantického..
    Není to kniha, viděla jsem to v týví .. takový seriál ze záhrobí.. vypravěč - uchechtaná kostra /zombie..

    Jeden z příběhů byl o sňatkovém podvodníkovi - přesněji "černém vdovci".
    On si dotyčné ženy skutečně vzal.. potud sňatkově nepodváděl. Ovšem - důvodem nebyla láska k nim - ale k jejich penězům. Takže je následně zavraždil, zdědil majetek.. a šel si vzít další.
    Příběh končí tak, že jsme se celá rodina komplet odbourali smíchy.. jakkoli děj byl tragický. Závěr příběhu se totiž odehrál v rodinné hrobce, kam se nešika padouch nechal vlákat o půlnoci.. a jeho zemřelé manželky, oživlé v hodině duchů - ho tam roztrhaly na kusy.
    Střih .. a vypravěč: chi chi chi .. noo.. a tááákk, moji milí, Mary konečně získala Johnovo srdce .............

    ............... a taky ledvinu ... kousek sleziny... :-)
  • SeinsoSeinso Komentářů: 16
    Je to sice klasike... Ale skvělá klasika :) Malý princ. Asi ho všichni známe, ale není od věci občas připomínat.

    Podívejte se na nebe. Ptejte se: Spásl nebo nespásl beránek květinu? Uvidíte, jak se hned všechno změní...

    A žádný dospělý nikdy nepochopí, že je to tak důležité.

    A tady je pro mne ta nejkrásnější a nejsmutnější krajina na světě. Je stejná jako krajina na předcházející stránce, ale nakreslil jsem vám ji ještě jednou, abych vám ji dobře ukázal. Na tomto místě se malý princ na Zemi objevil a potom zmizel.

    Zadívejte se pozorně na tuto krajinu, abyste ji bezpečně poznali, budete-li jednoho dne cestovat v Africe na poušti. A půjdete-li náhodou tudy, snažně vás prosím, nespěchejte, postůjte chvilku přímo pod hvězdou! A přijde-li k vám pak dítě a bude se smát, bude mít zlaté vlásky a nebude odpovídat, když se ho budete ptát, snadno uhodnete, kdo to je. Buďte tak hodní a nenechte mě tak smutného: rychle mi napište, že se vrátil...
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.