Revize a tak dále...

Přátelé, ráda bych si s vámi popovídala o revizích, přepisování a škrtání.

Důvod je vcelku jednoduchý, jsem z těch lidí, kteří než aby škrtali, raději přidávají. A zajímalo by mě, jestli je to nutně špatně. Ok, samozřejmě to "nutně" je hodně zavádějící. Co platí pro většinu, nemusí platit pro jednotlivce. Ale stává se vám, že se podíváte na něco, co jste napsali a zjistíte, že spousta věcí chybí? Nebo ani ne tak chybí, jako spíš že je ve vaší hlavě, ale čtenáři o nich nemají ani ponětí, a přitom by to vědět měli?

Konečně jsem se dala do přepisování, "generálního úklidu" dalo by se říct, své první knížky. Vzhledem k tomu, že jsem ji začala psát ve čtrnácti, neměla jsem ještě úplně rozmyšlený svět apod., přijde mi, že by to chtělo spoustu věcí rozvést, dovysvětlit. Plus doplnit popisy. Protáhnout dialogy. Uvědomila jsem si, že píšu často zkratkovitě, od jednoho zvratu k druhému a to mezitím neřeším.

Taky občas porovnávám svoji tvorbu s tím, co čtu (kdo ne?). A zjišťuji, že ve spoustě příběhů jsou scény, které nic moc nevysvětlují, neposouvají příběh dopředu, nerozvíjejí charaktery postav... Dalo by se říct, že nejsou podstatné. Přesto tam jsou. Myslím si, že je to kvůli tomu, aby příběhy více ilustrovaly náš vlastní život, vždyť ne každý den v našem životě přinese změnu nebo posun dopředu k našim cílům.

Složitě tady formuluji jednoduchou otázku: Existují zbytečné scény a je potřeba je škrtat?
Je opravdu možné zkrátit první verzi třeba o deset procent, aniž by to bylo poznat na příběhu? Jaké jsou vaše zkušenosti? Spousta z vás píše déle než já, tak bych ocenila, kdybyste se podělili se svými tajnými postupy :smile:
Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

Komentáře

  • AdharaAdhara Komentářů: 64
    upraveno 26. březen 2017
    Aj ja patrím medzi tých podivínov, čo tiež pri revíziách dopĺňajú. :-) Teda, mne na tom nič podivínske nepripadá, ale po čítaní bežných rád o tvorivom písaní má autor naozaj pocit, že legálne je iba škrtanie. Dopisovanie nikdy. Ale ja som aj tak dopisovala a niektoré z tých dopisovaných diel aj publikovala. Áno, našli sa kritici, ktorí vraveli, že je to pridlhé a malo sa to preškrtať, ale väčšina čitateľov s tým nemala problém. Takže určite to ide.

    Konkrétnejšie:

    Dopĺňať svoje prvé dva rukopisy som považovala za nutnosť. Pri ich písaní (to ešte na strednej škole) som totiž spústu vecí odbila popisom, pričom ale čitateľsky atraktívnejšie sú scény. Preto som sa k niektorým popisom neskôr vrátila a zmenila ju síce na dlhšie, ale dynamickejšie scénu. Taktiež som dopisovala vysvetlenia tam, kde čitatelia nepochopili, respektíve kde som sama usúdila, že zdôvodnenie niečoho je nedostatočné. V treťom a štvrtom rukopise už bolo treba skôr škrtať, aj keď dopisovanie sa vyskytlo aj tam.

    Piaty rukopis – môj prvý vydaný – má trochu zvláštnu históriu. Jeho obsiahlu verziu som dopĺňala aj potom, ako sa jeho kratšia verzia pripravovala na vydanie. Dopĺňala som ju len tak, pre seba a pre prípadné budúce plné vydanie. Boli v ňom veci, ktoré sa mi síce páčili aj v skrátenej verzii, ale rovnako sa mi páčilo ich aj rozvíjať. Rovzvinuté v mojich očiach lepšie podčiarkovali atmosféru a myšlienky knihy, viac vysvetľovali, robili príbeh úplnejším. Niektoré z tých rozvinutých nevydaných scén som neskôr zverejnila na svojej stránke. Mimochodom, toto je jediný môj rukopis, kde je rozdiel medzi úplnou a vydanou verziou tých často spomínaných 10 % textu, ale nie preto, že by sa z pôvodne úplnej 10 % vyškrtalo. V skutočnosti sa z pôvodnej verzie do vydanej 5 % zoškrtalo a do pôvodnej som ďalších 5 % dopísala. :-)

    Čo sa týka môjho postoja ku škrtom, o tom som napísala celkom dlhý článok, ktorý vraj treba preškrtať. :-)
  • katjakatja Komentářů: 16
    Obyčejně při revizích víc škrtám, ale občas i připisuju - přesně jak píšeš, když si po uležení textu uvědomím, že některé podstatné detaily zůstaly jen v mé hlavě.
    K Tvému dojmu, že jsou občas v jiných knihách taky "zbytečné scény" mám postřeh - možná, že občas se i profesionálnímu autorovi stane, že mu v příběhu zůstane zbytečná scéna - ale věřím že spíš je to jinak - že ty scény, o kterých píšeš smysl mají - třeba rozvíjejí atmosféru, najde se v nich drobné vysvětlení něčeho, co se bude hodit, seznamuješ se víc s postavou, aby ti byla bližší - prostě věřím, že dobrým autorům se nestávají scény, které jsou doopravdy k ničemu a jsou jen vycpávkou. A taky nevěřím, že je dobré v textu zbytečné scény nechávat, čistě proto, že náš život je taky místy nuda - protože pak by byla nuda i ta knížka - a kdo by to pak četl?
    Katherine Luka
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.