Jaký je to?

HanaKaHanaKa Komentářů: 4
upraveno 15. prosinec 2011 v Povídky
AHOJ, vlastně s překvapením jsem od přátel zjistila, že se mi docela dobře píšou knihy o lásce pro náctileté. Můžete mi říct, jestli je to pravda? Děkuju! :p


Vešla jsem do třídy a pohledem zavadila a třetí lavici v druhé řadě. Na pravé straně se rozvaloval Kristián, jeden z nejhorších podivínů ve škole. Už několikrát byl za školou, měl kopu průšvihů a prodl k nám minulý rok z devítky do osmičky. Bylo by mi to zcela ukradený, kdyby neseděl právě v té třetí lavici. Byla to totiž moje lavice.
„Co tady děláš!“vykřikla jsem na něj rozzuřeně a hodila si aktovku na svoje místo.
„Sedim.“ Kristián se mi ani neobtěžoval pořádně odpovědět. To mě naštvalo. Rázně jsem do něj žduchla, až se zapotácel a sklouzl ze židle. Tvrdě dopadl na zem.
„Tady sedí Radek.“ Když Kristián zaslechl moje slova, ušklíbl se. „Tvůj kluk?“ Schválně slovo kluk zduraznil. Věděla jsem proč. Radek byl můj kluk. Na konci osmétřídy se mi přiznal, že se mu děsně líbil. Pak mi dal krátkou pusu. Krátkou, ale zase na rty. Od té doby jsme spolu chodili. To bylo vlastně vodění za ruce a vysedávání buď u mě v pokoji, nebo u Radka. A taky pár těch krátkých pus. A jinak nic. A to Katka říkala, že s Adamem už si dali francouzáka.
„Jo, můj kluk. Takže vypadni!“ Kristián se zařehtal. „Úča řekla, že teďka budu sedět tady. Tvůj kluk, bude sedět vedla Filánka.“ Zamrazilo mě. Radek bude sedět s třídním šprtem, ale co já? Budu trpět vedle Kristiána! S hlasitým povzdechem jsem se svalila do židle.

Komentáře

  • :) Je to dobré, uvítala bych i pokračování. Našla jsem pár chyb, byly to ale jen překlepy, kterých si při zpětném čtení určitě všimneš i sama. Jinak v úvodu jnám sděluješ, že se ti daří psát příběhy pro náctileté. Jenže není náctiletý jako náctiletý. :) Jiné knihy čte dvanáctiletý kluk a jiné sedmnáctiletá holka.
    Na to, že jsou hlavní postavy v deváté třídě, jsou popisováni jako malé děti. Částečně to dělá jejich vyjadřování, částečně i tvůj popis jejich chování a celé situace vůbec.
    Sama v deváté jsem a musím říct, že takhle bych příběh ze "svého prostředí" nenapsala, už jen proto, že vím, že takhle spolužáci nemluví :) Pokud tedy povídka má být určená pro čtenáře stejně staré jako jsou sami hrdinové, chtělo by to ještě trochu vylepšit. Možná se zkus víc vcítit do "dnešních" čtrnácti/patnáctiletých. Mohlo by to alespoň trochu pomoct :)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.