Mrtvé světlo

stanjurajakub

V noci, když se probudím
a mysl má se pořeže,
tvou duši opět sním
v nekonečné důvěře

Zbrocen potem zmateným
v posteli procitnu,
nevěda, čím jsem a kým,
ruky se hned chytnu

Poznávám v ní s jistotou
cestu pryč od děsu,
i když křičím slepotou
a padám z útesu

Prsty těžce svírají
tu neskrývanou něhu
Rty vlídné pak potají
táhnou mě ke břehu

Vody temné v hlavě mé
lesknou se hned čistotou,
vlasy strachem slepené
však zahojené jistotou

A lampa ohněm spaluje
vše důstojné v očích mých,
když tvoje tělo studuje
ten naléhavý hřích

A ticho kolem žaluje,
že moje srdce křičí,
když démon noci plivaje
celou místnost ničí

Pak tvá náruč zastírá,
když lampa zhasne pomalu,
že světlo ve mne vrávorá,
že svíráš pouhou mrtvolu