Děj příběhu VS myšlenky postavy

Anwisek

Ahojky,

omlouvám se, pokud tu již něco takového bylo, ale tímhle se docela trápím...

Jak to děláte, když píšete příběh (v min. čase) a najednou tam potřebujete dát myšlenky postavy, které píšete v přít. čase? Oddělujete to nějak, např. kurzívou?

Ptám se, jelikož v příběhu často střídám děj s myšlenkami postavy a nejsem si jistá, jestli to není moc nepřehledné, když se mi uprostřed textu změní čas z minulého na přítomný...

Moc děkuji za odpovědi

Adhara

Ahoj, najistejšie a najčastejšie riešenie je podľa mňa kurzíva. Problém nastane až vtedy, ak sa to stane v texte, ktorý už kurzívou písaný je. :-)

Mirek H.

Souhlasím s Adharou, co jsem  měl možnost odsledovat jak to kdo řeší, je myšlenka (v případě že je to hodně myšlenek a často použivaných) často kurzivou, pokud se to myšlenkami jen nehemží a napíše se to jako polopřímá řeč, je to však bez kurzivy (viz příklady z internetu: Ne, nemusí se bát, nejde služebně, slyšel jen, že má Jitka nějaké dokumenty, které by si rád prolistoval. - nebo - Ondra se převalil na gauči a zíval. K čemu to všechno? Už aby vypadl ze školy!)

masenkamaskova

Přesně tak, pokud se vnitřní myšlenky používají hodně, kurzíva je ideální řešení, čtenář pak okamžitě pozná, o co se jedná.