Noc za oponou

clockyoutclockyout Komentářů: 2
upraveno 24. červen 2015 v Povídkář
Tak jsem se rozhodla přidat jeden krátký ,,příběh", inspirovaný povídkářem. Doufám, že mi odpustíte mou zapomnětlivost, poněvadž to bylo už dávno a já nemám páru, co bylo za téma. Jen vím, že hrdina měl být pes a mělo se to odehrávat v divadle. A první větu si pamatuju. Samozřejmě laugh

-----------------------------

Hodiny tikaly velmi nahlas. Divadlo bylo prázdné a ponořené do šera. Položil jsem si hlavu na tlapky a zamhouřil oči. Je zvláštní, jak tiché to zde může být, když se nehraje žádné představení. Slyšet byly jen hodinové rafičky a občas auta dole na ulici.

Já jsem pes... Aryk mi říkají a kdyby jste se divili, ano, opravdu často spávám v divadle a vůbec zde trávím většinu svého času, jelikož Jack zde také tráví většinu času. Je totiž herec... Není to můj páníček, ale dobrý přítel! Nemám pána! A protože Jack tu má pouze pronajatý byt, spávám v divadle, když sem přijedeme. Zato doma, na úplné samotě u lesa v Jackově vile máme prostoru dost a dost.

 

Tik...Tak...Tik...Tak...Tik...

Škoda že hodiny nemají žádný knoflík, kterým by se vypínal zvuk. Potřepu hlavou, jako bych chtěl protivný zvuk vytřepat z uší. Otevřu oči a vstanu, přejdu k oknu. Velkoměsto je sice zalité světelným smogem, ale teď do okna nakoukl i měsíc. Nechce se mi ještě spát. Tady, ve víru města to je navíc téměř nedosažitelné. Přejdu otevřenými dveřmi do vedlejší místnosti, pak na chodbu a najednou stojím za oponou, kde se povalují neuklizené kulisy. Naposledy se hrálo cosi z dob vrcholného středověku, v rohu stojí nevysoká ,,kamenná" věž a opodál je starý žebřiňák s jedním kolem upadnutým. Tady není tolik slyšet cvrkot provozu dole v ulicích. Je klid. Čumákem nadzvednu oponu. Je těžká, rudá a z vnější strany (té k hledišti) je na ní namalovaná maska. Vždycky mi tak trochu naháněla strach. Jedna polovina obličeje je zachycena ve výhružném rozšklebeném rozpoložení s otevřenými ječícími ústy a s šílenýma očima. Druhá půlka se vlídně usmívá. Stojím na prázdném jevišti a velikým oknem i sem svítí měsíc. Je téměř v úplňku a občas na okamžik mizí v mracích a zase se přízračně vynořuje. Fascinuje mě.

 

Je mi teskno a kdesi v hloubi duše se ozývá pradávný vlčí hlas volající po svobodě. Touží se rozběhnout a křičet do světa-jen tak, z radosti ze života, z prudkého návalu emocí. Nebo ze samoty. Zvednu hlavu k zdobenému stropu a spustím táhlé osamocené vytí, které se rozléhá celým divadlem. Pro měsíc a za vlčí svobodu a žalem a radostí... Nikdo však nenaslouchá. Hlediště je prázdné, přesně 12 řad po 15 sedadlech, mlčí. 

Jen měsíc se svou vlídně chladivou tváří pozoruje tiše tvora, který měl už dávno spát. Přesto však obětuje pár svých bledých paprsků, které mi místo reflektorů dopadají k nohám.

Spokojeně se stulím do klubíčka a pomalu usínám. 

Klížila se mi očka a konečně byl všude klid... A měsíc, vida, že i poslední bdící zavírá oči, odvrátil svou pozornost tam, kde ještě bude potřeba...

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
    No vida, dobrý!! Přece jen asi je lepší psát o obyčejných věcech.

    Námět je to zajímavý, nevadí, že je z povídkáře, zpracovala jsi ho zajímavě. Možná některá těžkopádná slova a věty, ale není to tak zlé. Co ale zatahá za uši v povídce, jsou závorky. Tam se to nehodí a vypadá to, že autor je v koncích s nápady, takže si musí pomáhat nějakými vysvětlivkami. Co kdybys napsala - Je těžká, rudá a ze strany obrácené k divákům je  na ní namalovaná maska. A hned je to čitelnější a neruší. Další věc, která ruší v četbě, jsou uvozovky.  Je mi jasné, jak jsi to myslela, ale přece jen, nesedí to tu. Třeba by ta věta mohla vypadat - ... v rohu stojí nízká věž s namalovanou strukturou kamene a opodál je zapomenutý žebřiňák s chybějícím kolem.

    A poslední věcička - čísla v textu jsou trochu cizí, nebylo by lepší napsat, přesně dvanáct řad po patnácti sedadlech ?

    Tak jsem ti to trochu rozebral, ale zajímavé dílko, máme tu zase něco jiného. Klidně se předveď i další tvorbou, my to jsme docela hodní... laughlaugh Tady je to výhoda, že ti ostatní zase vidí jiné věci, které tobě třeba uniknou.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • williwilli Komentářů: 463
    Hezky popsaná atmosféra. Pár věcí by se dalo asi opravdu napsat jinak, ale to se dá nakonec vždy - Jerry už to okomentoval.

    Povídkáře mám rád, dobře jsem se s ním zabavil. Jen mít víc času... :0)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.