Spisovatel...

MikeHavliczek

  Tahle otázka mě užírá již dlouho. Jistě, na internetu či v odborných knihách můžete najít spoustu definic spisovatele. Spousta definic si navzájem protiřečí, ale to tu řešit nechci. Cílem této diskuze je přijít na to, jestli i my, což publikujeme do šuplíku a na fórum, se můžeme pyšně hlásit k této...profesi? 

  Já vám něco povím. Já to o sobě klidně řeknu. Ano, já jsem spisovatel. Amatérský, to ano, vždyť to dělám pro radost z psaní, ne pro finanční zisk. Ale odmítám názor těch, co tvrdí, že spisovatel je jen ten, co publikoval. Chce mi tím snad dotyčný říct, že autor, kterému se poštěstilo publikovat padesáti stránkovou sbírku povídek je spisovatel a já, který sem za svůj krátký, leč produktivní, život popsal již tisíce stran, byť jen do šuplíku, nejsem? (uf to byla dlouhá věta ) *usrkne si vína a zamyslí se*

  A co vy na to? No, vy, no nemyslete si, já vás tam vzadu vidím, jak se tam krčíte, plížíte se kolem, říkáte si, co je to zase za vola, že si tam něco mumlá sám pro sebe. No jen mi povězte, jaký je váš názor. Jste i vy spisovatelé? Nebo máte raději označení pisálci? Psavci? Psavčata? Budu se těšit na vaše odpovědi

MarketaR

Já s tebou souhlasím - spisovatel je ten, kdo píše, nikoli ten, kdo o tom jen mluví. Takže já to o sobě taky klidně řeknu, i když se občas zdráhám, protože to může znít vychloubačně nebo příliš "definitivně". A možná se do toho nehrnu taky proto, že ohledně téhle profese koluje spousta hloupých mýtů (spisovatel je ten, kdo ve dne pije jak Dán a po nocích píše, spisovatel se má, má spoustu peněz a ještě za to, že si vymýšlí příběhy, spisovatel - co to jako má být za práci? tím se jako někdo uživí? ztráta času!). Všímáte si, jak jsou ty stereotypní a zjednodušující názory protikladné?

Na druhou stranu ale můžeme debatovat o tom, kdo je jaký spisovatel. Protože to, že někdo píše, z něj automaticky nedělá dobrého spisovatele. A to, že někdo publikoval knihu, z něj taky dobrého spisovatele nedělá. (Jako příklad si dovolím uvést třeba Michaelu Burdovou, která vydává fantasy příběhy, ale fuj, to se vážně nedá číst a jsem přesvědčená, že kdokoli na tomhle fóru je mnohem lepším spisovatelem). A taky bych neházela všechny spisovatele do jednoho pytle už z toho důvodu, že někteří si píší pro radost do šuplíku a další mají jiné ambice, třeba se jednou stát novou Agathou Christie. Spisovatelský svět je prostě rozmanitý. Toť můj názor.

Alex Mysse

Pokud bych chtěl celek „Vojta“ pojmenovat „spisovatel“, mám s tím problém. Můžu toho napsat tolik, kolik chci, ale stále sám pro sebe budu jen Vojta. Lidská bytost, která má určitou hodnotu sama o sobě; ne tím, kolik toho dokázala nebo se chystá dokázat, kolik toho umí, zda hraje na kytaru, nebo píše. Tohle jsou externality a jako takové se časem mění a přizpůsobují, přicházejí a odcházejí. Dvaadvacet let jsem nepsal a nebyl jsem spisovatel, dva roky píšu a jsem. Pak nebudu patnáct let psát a opět spisovatelem nebudu. Vojta ale zůstane.

Sám za sebe tedy nemohu říct „Vojta je spisovatel.“ To mě nedefinuje. Definuje mě vzhled, chování, charakter, způsob života.

Můžu si ale říct, že píšu, po dobu, co budu skutečně psát. Stejně tak jako mohu tvrdit, že hraji na kytaru, dokud budu hrát.

Takže:

Nepovažuji se za spisovatele.

Jen za člověka, který zrovna v tomto období života píše.

jerrymungo

Spisovatel, to je docela vágní pojem. Definice - ten, jenž něco spisuje. A je to. Stejně jako je fotograf ten, co stvoří fotografii, i když by to byl jen Bohoušek na nočníku. 

Myslím že termín - Amatérský spisovatel by nás docela charakterizoval. Sepisujeme něco, co se dá někdy číst a nevyděláváme si tím.

Nijak samozřejmě nebazíruji na nějakém označení, co vlastně jsem. Klidně se sám značím shlukem slov - Ten blbec, co si vymýšlí a sepisuje to.

willi

Asi není správně pojem „spisovatel“ zaměnit za „autora“. Autor je původcem nějakého díla. Toto označení má tedy obecnější význam.

Například skutečnost, že někdo nadělá stovky až tisíce snímků z něj „fotografa“ ve smyslu profesním (nezaměňovat s profesionálem) neudělá.

Klíč nejspíš spočívá ve vyhledávání tématu a jeho zpracování.

Udělat si fotku na pláži a znečistit s ní nějakou galerii na „fejsu“ jistě člověka fotografem neučiní. Naopak někdo, kdo pořídí snímek/snímky třeba jen pro vlastní potřebu a strčí je do šuplíčku, se stává fotografem tím, že ty snímky mají svou duši – potenciál někoho oslovit. A přijde se na to třeba až náhodou, s velkým odstupem času.

Asi to neumím zformulovat dostatečně přesvědčivě. Ale mám-li někoho nazvat básníkem, nestačí mi k tomu to, že vydá sbírku básní, protože ho to zrovna napadlo. Znám ale básníky, kteří by se tak sami nikdy neoznačili. Ale (skoro) všichni, kteří je známe, je tak vnímáme.

Takže možná, že odpověď spíš spočívá v tom, jak je daná osoba vnímána okolím – píše a alespoň občas jí někdo může nahlédnout pod ruku. A ejhle, spisovatel!

Někdo jiný se hodně snaží, a když se mu podíváš pod ruku – ejhle, grafoman!

Myslím, že i na tomto fóru se dají najít příklady obojího. Četl jsem tu věci, které byly samá hrubka, obsahem ani trochu šálek mojí kávy, a přesto z toho bylo cítit, že autor má k svému dílu vztah a něco se pokouší sdělit. Třeba naivního. Asi spisovatel předurčený k zapomnění dřív, než si ho vůbec někdo všimne.

Mihli se tu i jiní, kteří psali mnohem lépe, ale nešlo jim o nic jiného, než provokovat, anebo vyvolat zájem o svou osobu. A někdy i vcelku čtivě. Nicméně za spisovatele bych je neoznačil. Spíš jsou to blogaři nebo exhibicionisté.

Takže vlastní přesvědčení „jsem spisovatel/ka“ je velmi důležité, ale bohužel to vidím tak, že dokud o sobě neuslyšíme „...jo a hele, von/vona taky píše ňáký povídky. A docela mu/jí to de...“, tak je to jako na střední před maturitou. Nic není jisté.

Co se mně týče – souhlasím s Vojtou. Být sám sebou, a když dostanu chuť, tak i něco napsat pro radost. A když nemám chuť psát, tak si rád přečtu práci druhých. Pár dobrých autorů tu je a z některých se stávají i dobří spisovatelé.

Hmmm... A teď, když si to po sobě čtu, tak mi z toho vyplývá, že to má dvě roviny. Profesní (jak se cítí autor – chce být spisovatelem) a společenskou – jak je vnímán okolím (je/není přijat jako spisovatel).

jerrymungo

Hezká, v podstatě až filosofická úvaha. K tomu se asi opravdu nedá nic dodat. A je to vlastně pravda, když chci, píšu, když nechci, nikdo mne k tomu nenutí.

Ale já bych viděl i další, trochu skrytou rovinu.

Totiž, Pokud to někdo se psaním myslí vážně, měl by sám sebe obohacovat čtením, měl by se snažit umět co nejlíp česky a třeba si i rozšiřovat obzor tím, že pátrá po faktech a provádí jakési rešerše. 

Já se třeba už trochu vyznám v San Francisku, díky podrobným mapám a díky tomu, že jsem hledal místa děje svého momentálně opomíjeného San Felipe, které se už zase brzo rozjede...

MikeHavliczek

 Willi, k tvému příspěvku mi nezbývá, než uznale pokývat hlavou a zatleskat: Bravo, mistře, vystihl jste to opravdu skvěle.

Jerry: ano, tento názor zastávám i já, tedy že k psaní neodmyslitelně patří i studium. Já sám na jednu stránku napsanou přečtu alespoň deset jiných, už jen proto, že píšu sci fi a je potřeba si rozšířit obzory fyziky nad rámec základní a střední školy. A je to právě to studium, to rozšíření obzorů, co mě na tom tak baví

 

Vojta: díváš se na to ze zajímavého úhlu, to se musí nechat. A souhlasím. Ale zdá se, že to občas bereš až moc...hm...definitivně. Říct, že si spisovatel jen když píšeš či hráč na kytaru, jen když hraješ, to přeci nedává smysl (já ho v tom alespoň nevidím ). Podle mého jsi spisovatel neustále, i když zrovna neťukáš do klávesnice. Už jen tím, že pozoruješ něco a přemýšlíš, jak to dostat do psané podoby. Stejně tak si (obecně) muzikant i v době, kdy zrovna nedrnkáš na struny, ale celou tu dobu. Nevím, jestli jsem se vyjádřil správně, ale věřím, že ty to pochopíš.

Markétka: ano, kdo je jaký spisovatel, to by bylo opravdu na úplně jinou diskuzi, kterou tu raději nechci začínat

jerrymungo

Mike, myslím, že tady už se nedá nic dodat. 

Samozřejmě,  pokud si člověk nechce připadat jako trouba a psát o něčem, co nezná, musí pátrat a zjišťovat. Jsou i lidé, kteří to nedělají a to se hned pozná. Ale i to je dobrodružství, ne jen klasické fabulování.

Taky si myslím, že spisovatelem je člověk pořád, ne jen s tužkou nebo u klávesnice. 

Napadne mne nějaký námět a ten pak leží v hlavě, je přemílán při různých příležitostech, nabalují se na něj různé další nápady a to kdykoli, i na hodně prozaických místech. Nápad zraje třeba měsíc a pak je za hodinu povídka. Ale tím "spisovatelem" jsem byl opravdu po celou dobu té přípravy.

masenkamaskova

Já se osobně vnitřně za spisovatele považuji, veřejně už to ale moc nešířím, přijde mi, že moje okolí dává slovu trochu jiný význam a neberou mě tak. Každopádně spisovatel samozřejmě sepisuje, ale patří k tomu i spousta dalších věcí.

Myslím, že takový člověk to musí mít v sobě - touhu poznávat, objevovat, prozkoumávat, sledovat a nakonec všechno zachycovat na papír, do počítače nebo kamkoli jinam se dá. Být spisovatelkou beru jako jednu z mých životních úloh a cílů. Cítím se být spisovatelkou, protože si troufnu říct, že přemýšlím a tvořím podobně jako známí světoví spisovatelé. Možná ne tak kvalitně, tak často a tak úspěšně, ale neřekla bych, že mě to odsouvá na jinou kolej.

A dál už k tomu asi ani nemám co říct, všechno se tady už v nějaké podobě objevilo