Jak začít? 1.

jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
upraveno 31. srpen 2014 v Tvorba díla
Jak začít psát?

Znovu opakuji. Necítím se být povolán k tomu, abych vás ostatní nějak poučoval a nedej bože dokonce učil, stát se světoznámým a respektovaným spisovatelem.
Ale přece jen, píšu už nějaký ten pátek, něco jsem se naučil a vyzkoušel si, co jde a co ne. Asi jako Jára Cimrman, jinak mistr slepých uliček. Když zjistil, že vyfukováním tabákového kouře do sklenice s vodou nevznikne zlato, potěšil ostatní tím, že řekl, tudy ne, přátelé, tudy cesta nevede…
Dobrá. První a hlavní pravidlo je – praxe, praxe a zase jen praxe. Psaní totiž není jen umění, je to taky obyčejné řemeslo a to se dá naučit jedině tím, že budete psát a psát. Občas něco zahodíte, občas vám někdo vaše vrcholné dílo někdo zkritizuje a strhá.
Veliký omyl – když umíme číst a psát, žádná příprava už není nutná. Nemyslete si, i když přečtete spoustu románů, povídek a všeho ostatního, dokážete totéž. Je to stejné, jako neumíte vyrobit židli, i když jste už na mnoha takových seděli.
Takže – hlavní je nápad. Musíte vědět, jak ten námět získat. Okolo vás je spousta takových, je důležité zhodnotit kvalitu a pohrát si s ním. Musíte si říkat- Je dobrý? Něčím mne fascinuje? Líbí se mi? Mám strhující a výraznou postavu? Děj, který vymyslím, bude zajímavý, bude se dobře číst?
Ten nápad je třeba rozvíjet a provést jakési studium. Musíte mít jasno už před prvním stiskem klávesy nebo škrtem pera.
Naplánovat vnější i vnitřní akce. Vnější, to znamená určit si prostředí, krajinu, kulturu a charakter okolí. A vnitřní- promyslete si osudy postav a realitu příběhu.
Naplánujte si žánr. Budete psát dílko humoristické, romantické, tragické, nebo třeba satirické anebo kombinaci žánrů. A naplánujte si i zaměření díla. Bude ze současnosti, historické, detektivní, thriller, sci-fi, fantasy, možností je víc. A můžete kombinovat. Historické sci-fi, humoristickou detektivku, tragické dílo ze současnosti…
A teď – jaká bude první scéna připravovaného díla? Vezměte si třeba film a jeho začátek. Zaujme vás hned od prvních vteřin?
A ještě je tu časový problém. Buď můžete začít podstatnou událostí, nebo začít tou událostí a zpětně pak doplňovat minulost a třetí možnost – začít od konce a děj vyprávět zpětně.
Pokud to bude možné, nechte si svůj nápad i vše, co jste vymysleli, jen pro sebe. Ne snad, že je dobré utajit to před ostatními, ale vyhnete se spíš tomu, že vás bude okolí obtěžovat otázkami typu, kdy už to bude, proč vám to nejde, co to vlastně píšete a podobně.

Pro dnešek skončím se svým rozumováním, ale až budu mít zase trochu chuti, třeba ještě něco přidám. Zatím příjemné počtení a hodně dobrých nápadů!
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Flaubert

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
    Dobrá, den je deštivý, co dělat venku, takže jsem zasedl ke klávesnici a připojím pár dalších slov k tomuhle tématu.

    Takže, nápad, zpracování a pointa, tyhle tři slova budiž každému, kdo píše, jakýmsi zákonem. Bez nich to opravdu nebude ono. 

    Ale jsou tu další tři slova, která by měla být v každém dobrém díle. Vlastně tím tak trochu rozvádím ten druhý zákon díla.

    Popis, děj, dialog.

    Tyhle tři věci je třeba dávkovat tak, aby čtenář, který sáhne po vaší povídce, nebyl zklamaný. Tyhle tři věci musí mít každá povídka. Dáme si příklad.

    Představte si, že se vám v hlavě vylíhne nápad, hodný Stephena Kinga a přímo vás vyzývá k tomu, abyste vytvořili světové dílo. Pokud budete mít v takovém díle osmdesátiprocentní podíl popisu, unudíte čtenáře k smrti. Pokud vymyslíte povídku nabitou dějem a zanedbáte to ostatní, budete mít  čtenáře zmateného, který neví, co se děje a i když se na tvorbě takové povídky určitě vyřádíte, svého čtenáře vlastně podvedete. A jestliže vytvoříte nekonečný dialog jakýchsi mluvících hlav, debatujících o jakýchsi problémech, určitě nezaujmete ani nenáročnou duši.

    Samozřejmě, existují i tvrdě experimentální díla, sestávající z jednoho úděsně dlouhého dialogu postav. Ale v takovém případě by měl čtenář vědět, do čeho jde a je s tím srozuměný. Nakonec, je to jako ve filmu. Bavil by vás dvouhodinový film, skládající se jen z povídání sedících postav? A nebo mohutný děj, kdy byste něvěděli, proč se tak děje?A co takhle filmové dílo, skládající se jen z popisných scén?

    Tím chci říci, že je docela umění, tyhle tři věci namíchat tak, aby se vytvořila dobrá povídka a chce to zapřemýšlet i nad tím. Vhodných alternativ je spousta, je možné začít dialogem, pokračovat popisem a dějem, proložit jej dalším dialogem, prostě gradovat dílo a mít jej vyvážené tak, aby se dobře četlo. 

    Píšeme dialog a máme toho tolik ústy svých hrdinů říci! Takže oba debatují, říkají spoustu věcí a čtenář se nudí. Ideální věc je rozbít dlouhý dialog dějem, nebo popisem událostí, které se dějí třeba i někde jinde v prostoru i v čase.

    A na závěr jeden příběh z ZVS. ( Pro mladší- Základní vojenská služba, takové dvouleté lepší vězení, kde se chlapec naučil nejen bránit vlast, ale, pokud to ještě neuměl i kouřit a pít lihové nápoje). Existovala tam soutěž ASUT( Pro mladší- Armádní soutěž umělecké tvořivosti, kde se ti, kdo měli špatné střelby a špatný čas v běhu na pět kilometrů snažili zalíbit  velitelům). A jeden můj kamarád tam poslal povídku přímo z vojenského života. Samozřejmě mu ji omlátili o hlavu, protože- aby to bylo přímo ze života-několikrát před večerkou zasedl na kavalec a slovo od slova zaznamenal hovory svých spolubojovníků. Hájil se tím, že to tak opravdu bylo. Ale o to tady opravdu nejde.

    Takže, pro dnešek dost a třeba zase někdy, až budu mít chuť do díla...wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.