Trocha volného depresivního verše...

Lucie

Poetický nápad po asi dvaceti letech - možná budu ráda, když mi napíšete, ať v tom už raději nepokračuju, ale já si dnes prostě nemohla pomoci...



Volně kolem mě protékají

nechají mě chladnou

neohřejí.



Pak zase skotačí a doráží

pletou se pod nohy

brání mi jít dál.



Vždy s jedním dechem

pokaždé jinak naladěni

já a vteřiny mého života.

MikeHavliczek

  Copak, Luci, depka? Víš, že ono to vlastně ani není špatný? Krátký, výstižný...hele, je vůbec něco, co ty neumíš?  

lula

Hele, všestranný písálek… Mým veršům už díkybohu odzvonilo, ale ty určitě pokračuj, ať si užijeme taky trochu té poezie….

jerrymungo

Souhlasím s Mikem,  jsi šikovné děvče a tady potřebujeme taky trochu křehké poezie, aby se to tu nezaplnilo střelbou a drsnými muži z neznáma.

Verše opravdu depresivní, ale příjemné a krásné. Určitě v tom pokračuj. Fandím lidem, kteří to takhle umějí, taková lehce nahozená slova... 

Mike, myslím, že Lucka umí všechno. Jen si nejsem jistý, jestli umí řídit Airbus A 320...

MarketaR

I trocha poezie najde se v každém z nás. Pěkné, hluboké, žádné kudrlinky.

Já už báseň nenapsala roky a něco vám povím: Je to jen dobře, buďte rádi, že jste toho byli uchráněni. Nicméně od Vás ostatních si vždycky nějakou tu poezii ráda přečtu.