Trocha volného depresivního verše...
Poetický nápad po asi dvaceti letech - možná budu ráda, když mi napíšete, ať v tom už raději nepokračuju, ale já si dnes prostě nemohla pomoci...
Volně kolem mě protékají
nechají mě chladnou
neohřejí.
Pak zase skotačí a doráží
pletou se pod nohy
brání mi jít dál.
Vždy s jedním dechem
pokaždé jinak naladěni
já a vteřiny mého života.

Volně kolem mě protékají
nechají mě chladnou
neohřejí.
Pak zase skotačí a doráží
pletou se pod nohy
brání mi jít dál.
Vždy s jedním dechem
pokaždé jinak naladěni
já a vteřiny mého života.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
Verše opravdu depresivní, ale příjemné a krásné. Určitě v tom pokračuj. Fandím lidem, kteří to takhle umějí, taková lehce nahozená slova...
Mike, myslím, že Lucka umí všechno. Jen si nejsem jistý, jestli umí řídit Airbus A 320...
Flaubert
Já už báseň nenapsala roky a něco vám povím: Je to jen dobře, buďte rádi, že jste toho byli uchráněni. Nicméně od Vás ostatních si vždycky nějakou tu poezii ráda přečtu.