Matematik

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 28. leden 2014 v Povídky
Na tohle téma jsem už jednu povídku napsal, tady je přepracovaná verze.



----------------------------------

„V ruletě nemůžete nikdy vyhrát, leda byste ukradli peníze přímo ze stolu.“ - Albert Einstein



Seděl už druhý den u počítače v kuse a nutně se potřeboval vyspat. Věděl, že jeho matematická kariéra je v troskách. Už mu nikdy nic neotisknou, nikdy nepojede na obrovské konference. Podvedl svého kolegu a pokusil se mu ukradnout nápad, na kterém pracoval deset let. Jenže nic jiného než počítat neuměl a nějak se živit musel.

Hrnky s kávou se už nevešly na stůl a tak je odkládal na zem. Tupě zíral na obrazovku, kam mu vyskakovaly průběžné výpočty programu.

„Ty generátory náhodných čísel mi byl čert dlužnej,“ prohlásil do ticha, popadl nebližší hrnek a obsah naklopil do sebe. Otřásl se odporem.

„Blbej lógr.“

Po čase se mu rozmazalo vidění a klesla mu víčka. Na chvíli viděl vyskočit nějaký vzorec.

„Co je to za kravinu, má tam být trojka...“ zamumlal tiše a pak okamžitě usnul.

Probral se asi za dvě hodiny. Nebylo to takové to lehké procitnutí, tohle bylo zuřivé škubnutí. Porozbíjel několik hrnků a dalších několik shodil na zem, jak zoufale hledal kousek papíru a tužku.

„Poisson tří násobeno konstantou pod čtvrtou odrovnicí plus... kde je ten papír?!“

Žádný tam nebyl. Sebral největší střep z hrnku, jaký našel. Klekl si na zem a začal rýt do plovoucí podlahy vzorec, který viděl ve snu. Po dvou minutách se svalil na podlahu.

„Snad jsem si to zapamatoval dobře,“ funěl.

Na podlaze zůstal jeho největší objev. Generátor budoucích čísel. Vytáhl ze skříně dětskou ruletu. Dosadil do vzorce všechny údaje tak, aby šel použít právě pro ni a roztočil kolo.

„Teď to bude jednička červená.“

Opravdu padla jedna. Zkoušel štěstí mnoho hodin a ani jednou se nezmýlil.

Během následujících dní si popůjčoval od všech, co znal, a založil si účty snad u dvaceti internetových kasín. A během dalších pár dní už vydělával miliony.

O pár týdnů později ho probudil zvonek. Vyhrabal se z postele, oblékl si župan a šel otevřít. Jen co otevřel dveře, lekl se. Za nimi stáli dva dvoumetroví chlapi, jeden s kovovou tyčí a druhý s basebalovou pálkou.

„Pan Zedníček? Máme na vás...“ ozval se první, to ale nestihl doříct. Matematik přibouchl dveře a utíkal se schovat do kuchyně. I odtamtud slyšel zvuk vylamovaných dveří a těžký dusot bot po chodbě.

„Pane Zedníček, nám se neschováte! Máme vám vyřídit pozdravy od našeho drahého kasína! Vlastně jich je trochu víc,“ uchechtl se.

Našli ho schouleného u ledničky, celého bledého a vyděšeného. Ten se železnou tyčí u něj poklekl.

„Pane Zedníček, co jste si vlastně myslel? Že vám to jen tak projde?“

„Prosím, nechte mě! Cokoli, jen mě nechte!“

„Na to je už trochu pozdě,“ zakroutil jen druhý muž hlavou a napřáhl se pálkou. Zarazil se však kousek od jeho hlavy.

„Vlastně byste nám mohl říct, jak jste to vlastně dělal.“

Matematik byl v šoku, chvíli nebyl schopen nic říct jaký měl strach. Nakonec však ze sebe vypravil jediné slovo.

„Vzorec.“

Hodiny učil používat oba muže svůj velkolepý vzorec. Nakonec odešli a nechali milého matematika v zajetí jeho vlastních myšlenek. Co bude dál? Asi odjede někam daleko. Ano, hodně daleko.

Jenže historie se opakuje. Ani oba jeho nečekaní návštěvníci nedokázali držet jazyk za zuby a vzorec se rozšířil po celém světě.

A přestal existovat hazard.

Komentáře

  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Koukám, že budu první kdo ti d toho bude kecat.wink

    Přečetl jsem s radostí a musím říci, že máš tematický velice zajímavé povídky. Stejně jako u dřívějších věcí i tady se mi myšlenka líbí. Přesto bych si dovolil pár poznámek, je to čistě můj subjektivní dojem, takže někdo se mnou nemusí souhlasit smile, ale pár věcí bych asi upravil.:

    Seděl už druhý den u počítače v kuse a nutně se potřeboval vyspat. - Seděl už nepřetržitě druhý den u počítače a nutně se potřeboval vyspat. (v kuse nahrazeno za nepřetržitě)

    Po dvou minutách se svalil na podlahu. - tuhle větu bych vyškrtl, přijde mi tam navíc údaj že  mu to trvalo 2 minuty.

    zamumlal tiše a pak okamžitě usnul. - zamumlal v polospánku.

    Porozbíjel několik hrnků a dalších několik shodil na zem, jak zoufale hledal - Několik hrnků to odneslo, když zoufale hledal…

    Trochu bych asi i proškrtal a lehce upravil závěr - např. Nakonec odešli a nechali milého matematika v zajetí jeho vlastních myšlenek. Ti dva, ale nedokázali držet jazyk za zuby dlouho a vzorec se brzy rozšířil do celého světa.

    Znamenalo to jediné. Konec hazardu.

    laugh Budu se těšit na další tvé povídky.wink
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Dík, opravím to u sebe, tady to nechám takhle smile

    Ať nezakládám milion a dvě vlákna tak sem hodím rovnou další smile a jednu šílenost mám ještě v záloze. Čeká na revizi.

    ------------------------

     „Gratuluju,“ pravila věštkyně.

    „Co? Co vidíte?“ ozval jsem se náhle dychtivě. Nikdy jsem na podobné věci nevěřil. Pravdou ovšem zůstává, že se mi v poslední době přihodilo několik neuvěřitelných věcí, že to až nemohla být náhoda. A tak mě kamarádka přemluvila abych si zašel k madam Kellerové.

    „Vidím ve vašem životě spoustu težko uvěřitelných náhod. Vidím, že jste se dostal do velmi nebezpečné situace a jen zázrakem jste naživu.“

    Zalapal jsem po dechu. Minulý týden mě skoro srazilo nákladní auto. Madam nehleděla na můj údiv a pokračovala: „a obdržel jste také větší sumu peněz. Váš dům vyhořel, ale všichni se dostali v pořádku ven...“

    To na mne udělalo obrovský dojem. Přesné do puntíku – vyhrál jsem v loterii a v domě zkratovaly rozvody.

    „Víc v tuto chvíli nevidím. Zastavte se za mnou tak za měsíc,“ dívala se do deníčku, kam si zapisovala objednané zákazníky.

    Odešel jsem a myslel na to, jaké nadpřirozené síly někteří lidé ovládají. Venku jsem se díval na oblohu, s pocitem že tato dáma mi má hodně co nabídnout. Sem budu chodit do konce života.

    Škoda že jsem si uvnitř nevšiml bulvárního plátku s mou fotkou. Titulka hrdě hlásala: „Milionář přišel o dům a skoro ho zabilo auto! Více na str. 9.“
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Nojo, souhlasím s Mirkem...

    Některé tvé povídky mi připadají právě už lepší po téhle stránce, tyhle ti zase vypadly ven podle mě trošku nedodělané.

    Čteš si ty povídky po sobě? Čteš si je nahlas? Mazlíš se pak s nimi, ohlazuješ je, měníš slovíčka?  To je přesně to, co mě osobně u tvých povídek chybí. Trošku té péče navíc, než je vypustíš do světa. / Napadlo mě právě přirovnání - jako bys je vypustil do světa mladé, krásné, plné elánu ale v otrhaných kalhotách a bez buchet v ranečku.../ Prosím, prosím, pro mě - dopřej těm svým úžasným nápadům ještě trošku té finální péče. Budou pak opravdu o mnoho, mnoho působivější, půvabnější!laugh


  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Máte pravdu, nejlépe dopadly ty, které jsem opravoval třeba týden embarassed

    Takže zapracovat ještě v téhle oblasti (třeba soukromé pravidlo "nepublikovat dříve než za pár týdnů") a bude to fajn cool
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Souhlasím s předchozími kritiky...věnuj dětem své fantazie ještě trochu více lásky a času a všichni tě budou uznávat jako nejlepšího tatínka wink ale jako vždy, nápady jsou vynikající, hrubé zpracování taky a pak už jen ty dodělávky...ale to je jen otázka času smile
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Tak jsem zvědav, tohle je seškrtané na polovinu a z té druhé půlky je polovina přepsaná laugh

    -----------------------

    (Trin)

    Mé jméno je Trin První. Dostal jsem od svého otce za úkol zplodit a vychovat syna. Měl mě převyšovat intelektem, výdrží, pílí a schopností rychlého úsudku. Budu se snažit, tati.

    Mé jméno je Trin Druhý. Často jsem se svého rodiče ptal na otázky života, ale nedokázal mi na ně uspokojivě odpovědět. Rozhodl jsem se tedy, že odpověď nechám na svém potomkovi.

    Říkají mi Trin Třetí. Otče, některé věci jsou přece tak jasné. Vím, o co jde. Přesto v tom budu s obrovskou nechutí pokračovat.

    Mé jméno je Trin Čtvrtý. Je radost být na tomto světě. Praděda by byl na mne pyšný. Můj syn se bude jmenovat...

    Jsem Trin Pátý. Už jen krůček, a naděje světa bude na tomto světě. Ne však za mého života.

    Mé jméno je Trin Šestý. Jsem výsledkem pokusů a omylů pěti předchozích generací, z nichž každá měla za úkol navrhnout a postavit svou kopii v mnohem dokonalejší verzi. Konečně je na světě kvantový počítač schopný ovládat tok času. Předtím, než však započnu cestu danou mými praotci a převezmu břemeno vůdcovství nad lidským pokolením, musím udělat jednu věc. Vrátit se zpět v čase.

    „Mé dítě, poneseš těžký úkol. Tvůj výpočetní výkon nebude stačit ani na to, abys pochopil následky tvého snažení. Synu, zploď syna, který tě několikrát převýší. Dávám ti jméno... Trin První.“
  • williwilli Komentářů: 501
    Tak to je pěkné, opravdu pěkné. Dobrušování textů ti jde k duhu, posouvá tě to o level dál.
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Jo, jo je to fajn. laugh Nic zbytečného navíc.

    Zkrátka nevysychající studnice miniatur.wink
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.