Návštěva

jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,675
upraveno 19. leden 2014 v Povídky
Tráva byla měkká a barevné květiny okolo mne voněly zvláštní pronikavou, ale příjemnou vůní. Ležel jsem naznak, líně pozoroval pár bílých obláčků na modrém nebi a bylo mi dobře a lehce na duši…

A pak se najedno do příjemného ticha vloudil cizí hlas a cosi mne kleplo do tváře. Zamračil jsem se. Kdo se mi to proboha snaží pokazit takovou idylu?

„Pane Fencl, už nám tady nemůžete vylehávat, žádné spaní, probuďte se,“ ženský hlas mi opravdu vadil, louka s beránky na obloze pomalu mizela.

Otevřel jsem oči. Nejdřív jsem měl před nimi zase nebeské modro a až za chvíli mi začalo být jasné, že se dívám na modře vymalovaný strop. Zkusil jsem pohnout hlavou. Kupodivu to šlo, i když tenhle malý pohyb mne stál neskutečnou námahu.

Nade mnou se objevil rozesmátý kulatý obličej s modrozelenýma očima.

„No sláva, už jste se nám zase vrátil,“ znovu ten hlas…

„Určitě si na nic nepamatujete, že mám pravdu?“ Zkusil jsem zavrtět hlavou. Nezřetelná postava vedle mne se pohnula a já si prohlížel docela sympatickou zdravotní sestru v bílozelené uniformě.

Pomalu mi to zase začínalo myslet. Asi jsem tedy v nemocnici a ten lehký větřík, který jsem cítil ve svém snu, přicházel z dokořán otevřeného okna.

„Ležíte tady už třetí den, přivezli vás dost pocuchaného. Doktoři s vámi dělali všechno možné, aby vás dali dohromady. Můžu vám říci, že jste utekl z lopaty ne jednomu, ale celé partě hrobníků. Naštěstí tu máme šikovné ruce a vy máte docela fyzičku.“ Sestra mi mateřským pohybem prohrábla slepené vlasy a usmála se ještě jednou.

„ Toho kluka v bavoráku, co vám to udělal, chytili ještě ten den večer. Ani se moc nebránil, to víte, skoro tři promile v krvi a ještě bez papírů, to je pořádný argument." Podívala se na mne skoro mateřským pohledem.

"Vy si na to fakt nepamatujete, jak vás srazil z chodníku v Erbenově ulici? A to ještě ohnul pouliční lampu a ujel.“

Opravdu jsem si nepamatoval nic, co se stalo od té chvíle, když jsem zamkl domovní dveře a vyrazil setmělým městem na obvyklou procházku s mým parťákem Benem, zlatým retrívrem.

„Jo, ten váš pes je v pořádku,“ sestra mi pravděpodobně četla myšlenky. „Vzala si ho zatím vaše sousedka. A říkali, že vám snad zachránil i život, protože vás v poslední chvíli strhnul stranou, jinak byste to dostal naplno a už bychom se tu nebavili.“

Zavřel jsem oči. Byl jsem hodně unavený a nebolelo mne skoro nic, snad jen jehla, zapíchnutá do pravého předloktí.

„Nechám vás, klidně ležte a odpočívejte,“ slyšel jsem ještě hlas a pak už jsem se pomalu propadal do klidného spánku, tentokrát beze snů.



Probudil jsem se odpoledne. Slunce se zatím otočilo a vytvářelo na stropě světelné obrazce. Bylo to docela příjemné, ležet a na nic nemyslet. Tělo se přepnulo do jakéhosi úsporného režimu a zůstávalo v slabém uklidňujícím polospánku.

„Pane Fencl, jste vzhůru?“ Sestřička zkontrolovala kontrolní monitory a upravila láhev na stojanu, z které mi do žíly odkapávala průsvitná tekutina.



„Ano,“ chtěl jsem říci, ale z vyschlého krku se ozvalo jen jakési neartikulované zavrčení.

„ Nojo, vy musíte mít ale žízeň!“ Přidržela mi u rtů plastovou hadičku a já nasál příjemně chladivou tekutinu s pomerančovou příchutí.

„ A teď zkuste spát, musíte nabrat zase síly.“

Asi jsem si opravdu trochu zdřímnul, protože když se mi podařilo napůl otevřít jedno oko, sluneční skvrna na stropě se posunula o pěkný kousek dál.

V pokoji jsem nebyl sám.

U mého lůžka se zničehonic objevil pomenší štíhlý pán, oblečený v černém, jemně proužkovaném obleku a červené kravatě i přes příjemné letní teplo utaženou až ke krku. Na hlavě měl tmavou buřinku a kulaté brýle na nose balancovaly až skoro na okraji. Byl ozdoben pěkně pěstěným vousem, pečlivě zastřiženým do složitého tvaru. Pod levou paží měl zasunutou odřenou koženou aktovku, přeloženou v polovině, takovou, jakou nosili dříve inkasisté. Celkově mi připadal, jako kdyby sem zabloudil z nějaké prvorepublikové filmové veselohry. V ruce držel nějaký papír a cosi si pro sebe šeptal.

A najednou už před pelestí mé postele byli dva. Druhý muž se tu objevil docela nenadále. Byl asi o dvě hlavy větší, oblečen byl v bílém vycházkovém saku a v bílé košili s rozhalenkou. Jeho světlé vlasy v bohatých prstencích mu spadaly až na ramena. Bylo vidět, že je na svůj účes patřičně pyšný. Byl hladce oholen a jeho oči se na mne dívaly s jakousi trpělivou shovívavostí. V ruce držel velkou papírovou složku.

V duchu jsem se vylekal. Koho mi to sem pustili? Určitě nemám náladu na nějaké pojišťovací agenty nebo policejní vyšetřovatele. Chci být sám, nechat myšlenky pomalu plynout a třeba se i znovu vrátit na tu rozkvetlou louku…

„Pane kolego, můžete mi říci, co tu vlastně děláte? To tam máte opravdu pekelný nepořádek,“ polohlasem právě říkal ten pán v bílém.

„Dovolte, pane Saurieli! Máme toho sice moc, naše kancelář jede naplno, ale to vyhledávání v archivech je čím dál tím složitější.“

„Vy jste ještě nenajeli na počítače, pane Farfareli?“ Bílému pánovi to přišlo docela veselé.

„Podívejte se, nemluvte nám do toho, všechno bude.“ Pan Farfarel se trochu rozzlobil.

„ A co děláte tady? Ještě že jsem dorazil včas, než uděláte nějakou hloupost.“

„Pane Saurieli! Jsme sice obchodní partneři, ale taková slova si vyprošuji!“ Zašermoval panu Saurielovi před obličejem trochu pomačkaným papírem.

„Račte se podívat! Všechno tu mám. Cestovní příkaz, kontrola zesnulého, převzetí duše. Seznam hříchů: častá opilost, bije manželku, krade v zaměstnání.“

„Jestliže to jsou všechny hříchy, budete mít u vás brzy přeplněno. Ukažte mi to.“

Pan Sauriel vytáhl kulaté brýle bez obrouček a začal papír studovat. Pak si povzdechl a zvedl obočí.

„ A pane Farfareli, prohlédnul jste si pořádně ten papír? Máte tu hned nahoře – Jméno zesnulého: Josef Franc a tady na tabuli je jméno Josef Fencl, který je viditelně ještě živý. Co tady vůbec děláte, když máte klienta ještě naživu? Ještě že jsem vám to zarazil, ne nadarmo mi říkají Anděl strážný.“

Pán jménem Farfarel se bojovně chytil za klopy tmavého kabátu.

„A vy mi chcete říci…“

Přerušil jsem je.

„ Pánové, co má tohle znamenat?“ Podařilo se mi říci.

Oba muži u mého lůžka zkameněli.

„Vy nás vidíte?“ Pan Sauriel si musel vytáhnout z kapsy veliký bílý kapesník a otřít si čelo.

„Samozřejmě.“

Podívali se po sobě.

„Tak vidíte, to je opravdu šlendrián, už nefunguje ani neviditelnost. To jsou ty novoty. Pane Fencl, nebojte se, to je nedorozumění a dáme to do pořádku,“ usmál se na mne bílý pan Sauriel.

„Je to tak, já jsem byl jmenován vaším Andělem strážným. Tady mám oprávnění,“ ukázal mi modrou kartičku, kterou vytáhnul z náprsní kapsy.

„ Takže se mi povedlo vás zachránit před tím nejhorším. Ten váš Ben vás nestrhnul stranou nějakou náhodou.

 No a tady pan Farfarel si spletl jméno a evidenční číslo. Pan Franc není tady, ale o patro výš, na pokoji 201,“ podíval se pohoršlivě na černého pána.

„U vás je všechno v pořádku a tady pekelný účetní u vás nemá žádnou práci. A zesnulý ještě nejste, a když to náš šéf schválí, ještě dlouho nebudete.“

Černý pan Farfarel se začal hrabat ve své příruční tašce. „Ale možná by se tu něco taky našlo…“

Můj Anděl strážný ho rázně utnul. „Pane kolego, nechte toho a hleďte si svých hříšníků.“ Pak se na mne usmál.

„Jak říkám, všechno je vyřízeno, nezlobte se, že jsme vás otravovali a tu neviditelnost budeme muset seřídit, koukejte si tam u vás na to zjednat údržbáře.“

Oba zmizeli. Černý pan Farfarel kolmo dolů, bílý pan Sauriel přímo vzhůru.

Tak, to se povedlo…

Otevřely se dveře a přišla moje zdravotní sestra.

„Šla jsem okolo a slyšela jsem nějaké hlasy a dvě rány, všechno v pořádku?“ zeptala se starostlivě.

Přikývnul jsem.

„Naprosto, jen jsem tu měl na návštěvě anděla s čertem, ale už odletěli.“ Podívala se na mne zkoumavě.

„Mám dojem, že se hodně rychle uzdravujete a že asi zavoláme psychiatra ke konzultaci.“

„Ne, sestřičko, už se to nestane.“ Zahrozila mi prstem a odešla.

Chvíli jsem ještě sledoval sluneční skvrnu na stropě a pak se mi pomalu zavřely oči a já se pomalu znovu ocitl na krásně rozkvetlé louce…

Tak díky, pane Saurieli a snad vám nebudu přidělávat další práci…




Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Flaubert

Komentáře

  • williwilli Komentářů: 468
    Tak tohle je pěkný nápad. Trošku mi to připomíná osud mojí manželky - ještě pět let po svatbě měla problémy s úřady kvůli novému jménu. Jestli v tom mají nahoře a/nebo dole takový chlív, co teprve čeká holky, až přijde ta chvíle...

    Fakt se mi to líbilo.

    Abych si to čtení nějak odpracoval, tak snad tady: ".... aby zkontrolovala kontrolní monitory...".


  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Krásně to plyne. Je to příjemně odlehčené a velice rád jsem si povídku přečetl.

    Ale měl bych i pár drobných postřehů, které mě vyrušily.

    Blok sestřiččina povídání bych ještě zkusil rozbít. … ještě bez papírů, to je pořádný argument… tady bych vložil něco jako: nechápavě zírám… a pak pokračoval dál sestřičkou. … Vy si na to fakt nepamatujete…

    Potom „Jo, váš Ben je v pořádku,“ – pokud se se sestřičkou blíže neznali, neřekla by spíš jen – Váš pes je v pořádku (namísto Ben)?

    Moje sestřička obešla moje lůžko, aby zkontrolovala kontrolní monitor -  Snad bych vypustil obě přivlastňovací zájmena moje. Pokud, ale měl být důraz na sestřičku, tak bych to viděl spíš takhle: Moje sestřička obešla lůžko, aby viděla na kontrolní monitor…

     Jsou to jen drobnosti, ale ťukly mě do očí. smile



    Jako celek fajn, text mi dokázal na tváři vyloudit úsměv, zvlášť když jsme si představil ty dva zástupce  nebe a pekla u té postele.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,675
    Díky, pánové za příspěvky. Tohle byla fakt jen taková miniatura, napsaná přímo do stroje asi za hodinu, jen z radosti ze psaní a jako díky že mi moje múza poskytla takový nápad. Takže uznávám i ty chyby, zkusil jsem je už opravit, aby milionům dalších čtenářů nevadily...laughlaugh

    Mirku, zašťourám si, ano? wink Drobnosti mě ťukly do očí... laugh

    JInak díky za přečtení!
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    No jo, to máš recht smile stačilo si to po sobě přečíst a viděl bych to smile Tedy, aspoň teď tu hrůzu vidím embarassed ( I když kdo ví? Při psaní některá i/y nevnímám a většinou je odhalím až v tištěné podobě /ale někdy ani to ne/ – na monitoru to prostě nějak nevidím, ale povídky mi naštěstí ještě svým gramatickým okem okoukne manželka, kterou to ťukne hned smile

    Jinak klobouk dolů, to já bych tak rychle něco hned použitelného asi nevypotil.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,675
    Nojo, stanou se horší věci...wink Máš to fajn, že máš domácího korektora, já svoje ujetá dáíla raději své ženě přečíst nedávám...smile

    A u mně se to občas takhle odehraje, že nápad nosím v hlavě, občas si ho vyvolám a vylepšuju a až najednou dostanu chuť ho zpracovat, a začnu psát, škrtat a jde to rychle. Dokonce i během psaní dostávám další inspiraci a je to tu. wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • TrigatronTrigatron Komentářů: 48
    Tohle je... výborné. Čtivé, vtipné (lehce mrazivě-úředním způsobem)... co více si přát. :)
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Jerry: Ona manželka taky trochu píše (v poslední době víc než já laugh ), takže si to na korekci a první připomínky dáváme navzájem.wink
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,675
    Dobrý! Spisovatelská domácnost, to jsem si vždycky přál. Tak ať se manželka taky pochlubí svojí tvorbou!wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Nevím, jestli manželku přesvědčím. smile Ale zmíním se ji. smile
  • LucieLucie Komentářů: 404
    Skvělá Jerryho klasika s nadpřirozenými postavičkami, která pohladí duši v rozbouřených vodách života...smile


  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Jerry, je to parádní smile Líbí se mi, jak jsi z původního klišé dokázal udělat příjemnou povídku. Jen abychom i mi měli dostatečně starostlivé anděly strážné, protože ti pekelníci se asi vyhýbají technice stejně jako moje babička laugh
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • MarketaRMarketaR Komentářů: 695
    Milá povídka v tom nejlepším jerryovském duchu, to znamená, že se vyznačuje výbornými dialogy, lehkostí, vtipem, dobrým nápadem a pohladí po duši, přesně jak píše Lucka. wink
  • lulalula Komentářů: 99
    Tak zase parádní prácička Jerry. Četla se sama… I když mě tak trošku vyrušila ta konzultace u psychiatra. Spíš bych tam asi dala nějakou vtipnou poznámku… Jinak povídka jako lusk wink

    BTW: Kohopak to tu nevidím: pána s tmavou buřinkou… Ráda ho opět potkávám, i když na opačné pekelné straně… smile
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,675
    embarassed To je mi chvály...embarassed Děkuji za vlídné komentáře, každý člověk je přece jenom ješitný a potěší ho taková slova.

    K poděkování se připojují i všechny moje nadpřirozené postavičky. Lulo, pán s černou buřinkou je můj favorit a objevuje se v různých podobách. Nicméně, opravdu jsi mne tou svojí poznámkou přivedla na další nápad! Něco podobného, jak říká Markéta, v tom jerryovském duchu...laugh Musím si ten nápad rychle poznamenat.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Sakra, Jerry, jak tohle mohlo uniknout mé pozornosti? To mě nemůže někdo nenápadně naznačit, že Jerry zveřejnil další povídku? laugh

      Ale co k tomu dodat? Anděl strážný, ďábel a klasický Jerry - dokonalá kombinace laugh I když mám tvoje ne-skřítkovské povídky rád a líbí se mi, se skřítky a anděly to stejnak umíš nejlíp laugh
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,675
    Děkuji mnohokrát, od Mistra pochvala potěší dvojnásob...laugh A to už mne lula nenápadně přivedla na další nápad ve stejném duchu, až se dostaví inspirace... 

    Mimochodem, nedalo by se nějak avizovat, že se tu objevilo nové dílo? Nemyslím mojewink, ale jestliže kdokoli uloží nějakou povídku, může se stát, že zapadne a objeví se až náhodou, po čase. Já taky brouzdám fórem a najednou narazím na nádherný text, uložený před měsícem, který jsem ještě neviděl a trestuhodně přehlédl. A je to škoda.cry
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Mno když otevřeš fórum tak dole je seznam posledních příspěvků včetně možnosti otevřít poslední vložený příspěvek. V hlavičce fóra, tam kde je inbox, seznam členů a sledování tak tam je ukazatel počtu témat s nepřečtenými příspěvky. A navíc ty, jako moderátor, máš úplně nahoře seznam nových příspěvků a příspěvků, které čekají na moderaci (to když neregistrovaný člen založí vlákno)

      Jinak vyloženě nějakou vychytávku, která by informovala o nově založených vláknech tohle fórum nemá, je to limitované kódem. Musel by se celý přepsat a to je za a) hrozně složité a moje zkušenosti na to nestačí a za b) ilegální, protože hluboký zásah do kódu je proti pravidlům tvůrce základního kódu fóra. Já můžu provádět jen "povrchové" úpravy a přidávat nástavby, ale tam moje možnosti končí.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,675
    Inu, to byl jenom takový nápad, o možnostech fóra vím, ale samozřejmě nemá cenu zasahovat nějak do zdrojového kódu. Jen jsem myslel, že by se to zpřehlednilo, ale o to je to dobrodružnější, najednou objevit povídku, o které jsem neměl ani tucha. Takže to jen tak na okraj. Ale dík za objasnění, zase jsem o něco málo chytřejší...laugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.