Baba jedna...

williwilli Komentářů: 468
upraveno 5. leden 2014 v Povídkář
Pár dní jsem si to tu prolézal - koukal nahoru, dolu, jak to tu funguje. A na nic jsem nepřišel. Ale chuť jsem dostal, to jo. A když mi Povídkář vygeneroval něco, co snad nejde ani sešroubovat dohromady, tak jsem neodolal. Proč to na starý kolena nezkusit.

Takže pokud vás to neurazí, přidám svojí trošku do mlýna. Jenom to neumím v padesáti slovech, nebo deseti řádcích. On je vlastně celej můj život tak trochu ukecanej... Takže:

Naštvaný řidič linkového autobusu

Řeka

Voda je na poušti cennější než zlato.


Když umírala, přepadla jí zvláštní myšlenka (vzpomínka).

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------


Když umírala, přepadla ji zvláštní myšlenka. Tyhle autobusy nikdy nejedou na čas. Zvlášť ne v tomto počasí. Měla jet raději vlakem.

Voda se jí přelila přes hlavu a proud strhnul i poslední výdech.

Přitom ráno začalo docela obyčejně. Nechtělo se jí jít v dešti až na nádraží a nastoupila raději do autobusu, který zrovna přijel.

„Krutí brko, já se na to vyseru! Pražáci pitomí!“ Řidič strhnul linkový autobus ke kraji. Chtěl vyjet ze zastávky, ale černé auto s pražskou značkou ani nepřibrzdilo. Prolétlo kolem a zvedlo vodu až do výše oken cestujících. Na čele mu naběhla žíla. Znamení, že teď se bude čtvrt hodiny vztekat.

Znovu se rozjel od krajnice, stěrače nestačily brát déšť ani na plný výkon. Ještě pár dní, pak to tu vezme velká voda, jako před lety. Už teď je řeka plná a most zůstane otevřený tak maximálně do večera. Potom bude jezdit náhradní spoj dvacetikilometrovou oklikou přes sousední okres. Hodně lidí vezme za vděk vlakem. Železniční most tu stavěli ještě za císaře pána. Tenkrát věděli, co umí povodeň. Klidně přežije i víc jak stoletou vodu.

Podíval se do zrcátka, které mu ukazovalo cestující sedící za jeho budkou. Měl je těsně za zády, za tenkou stěnou, která ho možná chránila před pokašláváním a chrchláním za krk – posledních pár dní si připadal v autobuse téměř jak na plicním, ale rozhodně nezabránila tomu, aby nemusel poslouchat hovory, které za ním probíhaly.

„...a pak jsme byli v takovým tom chrámu, u Nilu. A vodtamtuď jsme jeli koukat na toho Tůtanchámona, ale von tam zrovna nebyl, poslali ho do Káhiry, nebo kam. Ale vedro tam bylo. Normálně nám řekli, šedesát pět stupňů! Dokážete si to představit?“

„Ne... No to muselo bejt hrozný!“

„A víte, že zase až tak ne? Měla jsem dvě flašky vody, jednu na cestu tam a druhou na cestu zpátky. A když jsme lezli do hrobů, tak tam bylo docela příjemně.“

„No, vidíte to, co by tam dali za trochu deště. Okolo je samá poušť.“

„Voda je na poušti cennější než zlato, to vám povím.  Ale tu jejich vodu tam pít nemůžete, protože stačí lok a ...“

„Já se z nich fakt poseru!“ Řidič znovu strhnul autobus ke krajnici. Černý Pražák se prohnal kolem znovu, tentokrát z protisměru. Voda a bláto na chvíli úplně oslepily přední sklo vozu. Obě postarší cestující se musely přidržet, aby nesjely ze sedadel.

„Jede s náma, jak kdyby nás ukradl, co?“

„Jo, měl by vidět, jak hezky nás vozili Egypťani. Jo, tam se o práci bojej, to není jak tady.“

„A nejsou tak sprostý, že jo?“

„Ne. To voni nemůžou. Měli by hřích! A jak se pořád pěkně usmívají. Šla jsem do takovýho krámku koupit skleničky. Jsou vyřezaný z toho jejich kamene. Měl to tam trochu dražší, ale když jsem mu zaplatila, tak se krásně smál, ještě když jsme odcházeli, tak se za mnou koukal...“

Řidič sjel ke krajnici, tentokrát aby nabral jedinou cestující, která čekala na zastávce. Ani tady to nebylo v klidu, protože zastávka byla na znamení.

„Slečno, máte kliku, že je tak hnusně. Normálně bych vás tam nechal čučet. Tahle zastávka je na znamení. Nemáváte, nestavím. Jasný?“ Když špitla cosi o tom, že tudy jiný autobus nejezdí, tudíž na koho jiného by asi mohla čekat, zaškaredil se tak, že raději zalezla dozadu a už ani nepípla.

„Je sprostej, co? Co mu ta holka provedla?“

„A nikdo se ani neozve. Von si tu akorát celej den sedí, vozí si zadek a je protivnej...“

Radši si zapnul rádio, aby se na ty dvě přestal soustředit. Cítil, že v něm brzy bouchnou saze. Ještě musí přes tenhle hup a přijede k mostu. Podřadil, aby dostal motor do otáček. Autobus se dostal přes vyvýšeninu a zamířil z mírného vršku k řece. V ten moment to uviděl. Voda se už valila v chuchvalcích těsně pod mostními oblouky. Znovu zaklel jako pohan. Copak to tu nikdo nehlídá? Jediný most široko daleko a není tu ani obecní policajt.

Když přijel k nájezdu na most, raději zastavil. Vystoupil a s bundou přes hlavu se šel podívat, jestli to má ještě risknout. Starostlivě sledoval, co všechno voda nese. Pak se otočil zpátky k vozu. Viděl přes okno zase ty dvě, jak si ukazují prstem a melou pantem.

Když si sednul zpátky za volant, ještě trochu váhal.

„Fakt, zlatý Egypťánci. Když vezmu, kudy všude s námi dokázali projet. Teda vodu, tu voni tam nemaj, ta je nad zlato, ale těma skálama a kopcema jezdili v pohodě. Ať se de vycpat. Už má deset minut zpoždění.“

„Jo, hlavně že je sprostej, blbec jeden.“

Na chvíli si představil, co bude muset poslouchat, když to teď otočí a poveze je zpátky na nejbližší vlak. Pak zařadil a opatrně se rozjel.

„No snad si nemyslel, že tu zůstane. Tomu mostu přece nic není. Chtěla bych ho vidět, jak by projížděl takový duny v poušti, jako Egypťani. On tu má přejet rovnej most a bojí se. Podle jízdního řádu jsme tam už měli být!“

„Přitom nás málem před chvílí vyklopil. Dneska může autobus řídit fakt kde kdo. To dřív nebejvalo.“

Žíla začala znovu tepat a čelo se mu probarvilo do ruda. Urputně se soustředil na to, aby nesešlápl plyn až na podlahu a zachoval poslední zbytky klidu.

„Hele, to je pěknej strom. Už jste viděla něco podobného?“

Zahlédl koutkem oka ukazováček cestující a ani se nesnažil tím směrem podívat. Než sešlápnul plyn nadoraz, byl strom u mostu a s ním několik dalších. Větve nejdřív ucpaly poslední volný průtok pod oblouky a vzápětí se voda přelila na vozovku. Větve, prkna, psí bouda, všechno se valilo kolem. Proud hrnul autobus k hrazení mostu. Když se o něj opřel, síla vody jej začala pomalu překlápět z mostu dolů.

„Von nás utopí! Von nás fakt utopí! Ježíšmarjá...“

Cítil smíšenou emoci... Tohle, babo, ani v Egyptě nemaj!

Komentáře

  • LucieLucie Komentářů: 404
    Tak to je skvělý zpracování z povídkáře! Moc jsem se bavila, díky. Jediný problém mám s tím úvodem, není moc jasné, kdo si to myslí... Doufám, že přibudou další povídky...wink


  • williwilli Komentářů: 468
    Děkuji Lucie,

    jsem rád, že se ti to líbilo. Mně to ze začátku přišlo jako šílené spojení nespojitelného. Ale na druhou stranu, proč občas nepustit fantazii z řetězu.

    No, až to zase přijde, takový to nutkání, že se něco tlačí ven, tak to třeba zkusím znova. S tím povídkářem může být docela sranda.

    Pěkný den/večer,

    V.

    P.S. Já vlastně taky nevím, která to byla. Možná, že ta baba z Egypta. Nakonec, každý si můžeme utopit tu svou...
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
      Občas téma vyjde, občas zase ne. O to větší úspěch to pak je smile Myslím, že si téma zpracoval dobře, musel jsem se u toho smát...teda i když to asi mělo bejt smutný, nakonec asi umřou...ale stejně laugh Tak tě vítám na fóru, doufám, že tohle není poslední povídkářský pokus smile
  • williwilli Komentářů: 468
    Dík za komentář - uvidím, jak to půjde. Jestli kolem prolétne nějaká pěkná múza... Určitě to ještě zkusím.

    V.
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Tak se po delší době zase vracím na otočku na fórum, rozkliknu první příspěvek, co mi padne pod ukazatel myši a hele, co si můžu přečíst. Mám ráda takové povídky s rozhovorem a tvoje zpracování, které výborně sloučilo zadání, je parádní. Bavila jsem se a hezky se to četlo. Ani mě nenapadá nic ke kritice, tohle je prostě dobré tak, jak to je - a že je to hodně dobré smile
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

  • williwilli Komentářů: 468
    Tak vám teda všem děkuji za komentáře, až se tu z toho červenám. Vygeneroval jsem si nové zadání.... No, uvidím, co se s tím dá dělat. Přijde mi ještě o něco poťouchlejší, než ten autobusák.

    Počkám trochu, až to uzraje, abych to mohl dát do placu. Ale už mám svrbění, jako že vím, o čem by to mohlo být.

    V.
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 210
    Je to dobré. Vážně dobré. Tenhle styl se mi líbí. wink
    The world needs more cowboys.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.