Zrcadlení dvou

Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
upraveno 4. leden 2014 v Povídky
Vždycky jsem věděla, že to pro mne bude znamenat něco víc, než jenom pouhou formu zábavy, jak tomu u většiny smrtelníků bývá. Vždycky jsem tušila, že to nebude jen tak.  Avšak že to bude až takhle silné, na to jsem se snad neopovážila ani pomyslet.

Ze zrcadla umístěného zlověstně přímo přede mnou na mne tupě zíral úplně cizí člověk. Někdo, koho jsem potkávala jen tady. Ale teď se usmíval, a ač možná byly ty oči zcela odevzdané a možná i nepřítomné, usídlila se v nich jakási nepopsatelná, avšak mně už dobře známá, jiskra. Taková, která se v nich zjeví jen málokdy a málokomu. Vlastně skutečně jen tady a jen těm, co propadli. A potom, potom opět vyhasíná a vytrácí se zpět do stěn toho tajemného stavení. Do těch bílých zdí, jež pamatují tolik. O každém z jejich návštěvníků ví snad mnohdy i více, než by mu bylo milé.

I o mně toho ví nemálo. Vlastně tolik, že kdokoliv jiný by takové množství informací ani nevstřebal. A ještě ke všemu informace tohoto typu.  Ale ony naslouchají. Zpovídám se jim téměř pokaždé, když se jich dotknu a když ucítím jejich chladivý, konejšivý vnitřní hlas. Stejně tak ale vylévám své srdce i mému druhému já tam ve skle.

„No, podívej se na mě,“ říkávám mu, „sem pořád stejná, co? Zoufalá, ztracená, ale šťastná.“

Dnes jsem však mlčela. Neřekla jsem nic. Ze zásuvky pod stolem, která nesla za pomoci zašlého kovového štítku jméno Anna Martová, tedy i jméno, jež nosím já, jsem vytáhla krabičku a pudřenku.

Pak jsem opatrně odklopila víčko a z toho plechového úložiště všeho vytáhla gumičku a již téměř nepérující pinetky. Během minuty by nikdo nepoznal, možná tedy jen při dlouhém zkoumání, že mám dlouhé světle hnědé vlasy. A co teprve potom, když jsem sáhla jen o kus vedle a z umělé hlavy stáhla paruku. Vzápětí jsem si ji také narazila na hlavu svou. Nové, někdy ve vzdálené minulosti možná ještě sytě černé, vlasy jsem prohrábla opatrně prsty tak, aby mi kryly z větší části i ramena.

A opět jsem se setkala s tím stejným pohledem, jako před malou chvílí. Jsem prokletá. Prokletá divadlem. Prokletá uměním. Drží mne a nepustí. Už nikdy. Ale já? Stěžuji si snad? Ne. Já jen utíkám. Sama od sebe a od své reality. A dnes to vše dovrším. Dneškem počínaje už zkrátka nemohu ustoupit.

„Jsi už při… ale no tak! Ann! Za chvilku jdeš na scénu! Myslíš, že na tebe budeme čekat?“ Jen jsem mu naznačila letmým pohybem hlavy, že čekat nebudou a druhým posunkem jsem ho briskně vykázala ze šatny. Čekat. Na mne. Při premiéře. Při mé první velké premiéře. To se opravdu nestane.

 Otočila jsem se zpět na svůj odraz. Povzdechla jsem a raději rychle uhnula pohledem, protože bych se opět mohla ponořit do vod mých rozverných myšlenek, avšak to jsem v tuhle chvíli skutečně neměla zapotřebí.  Teď jsem se musela připravit. Kostým jsem už měla na sobě, ale ten obličej.

Opatrně a rozvážně jsem si na sebe nanesla pudr. Jako už tolikrát. Oči jsem si pořádně zvýraznila černými stíny, i když takové výrazné líčení mi je z duše odporné. Ale je zapotřebí. Tady ano. A zvláště teď.  
Po krátké chvíli jsem konečně odložila veškeré nutné zkrášlovací prostředky zpět do šuplátka a naposledy se podívala vstříc nově vzniklé osobě. Stála přede mnou ona. Kleopatra. Vážná a sebejistá. Připravená na všechny strasti a překážky života. A zamilovaná. Ale ona alespoň milovala někoho, kdo jí lásku oplácel.   Popotáhla jsem si dlouhý šál, jež jsem měla přehozený přes ramena, a upravila ho tak, abych skryla to, co se snažím zatajit celému svému blízkému okolí. Jen ty zdi to ví. Ale přece o těch modřinách nebudu vyprávět celému světu. Tohle jsou mé osobní záležitosti. Já sama si můžu za to, že jsem podepsala ty papíry tehdy v kostele s někým, kdo mi pak zničil život. Vlastně kvůli němu jsem se dala k divadlu. Cestování. Dlouhé zkoušky. Do noci. Samé krásné možnosti být mimo. Mimo něj. Mimo domov. Daleko od utrpení. Jedině v divadle jsem mohla zapomenout. Stát se někým jiným. A teď, díky tomuto představení, bych měla dostat angažmá úplně na jiné scéně. V jiném městě. To proto si stále říkám, že už to všechno skončí. Konečně.

Otočila jsem se směrem ke dveřím a přesně v tu samou chvíli, kdy začal divadelní rozhlas oznamovat brzký začátek představení, jsem se rozvážným krokem vydala k východu. Šatnu jsem již nechala za sebou a procházela jsem všemi úzkými a spletitými chodbičkami do zákulisí.

„No to je dost! Za chvilku už se začíná a Ty.“

„Marku, prosím. Ty víš, že nikdy nezmeškám,“ poznamenala jsem rázně. Já jsem umělkyně. Nebudu přeci omezována nějakými vymyšlenostmi jiných. A navíc, skutečně jsem nikdy nezmeškala. Já pozdě nechodím.

Usedla jsem na dřevěnou židli. Stojí tu již léta, ale já na ni pokaždé před každým prvním vstupem na scénu usedám. Jako vždy trochu zavrzala, zahoupala se z leva doprava a pak se v pohybu trochu ustálila a já se mohla konečně trochu opřít. Přivřela jsem oči a už jen nechala první tóny operní předehry šimrat mé smyslové buňky. Prsty naprosto spontánně vyťukávaly základní takt do mého kolene a já už opět propadala té krásné, tak geniálně promyšlené, hudbě. Každý jeden tón jsem vnímala tak intenzivně. Vždy prostoupil celé mé smrtelné tělo, od hlavy až do konečků prstů a dráždil toho člověka uvnitř. Mou duši, s níž zacházel takovým způsobem, jako zachází vítr s osikou. Krásný pocit. Uvolňující. Nepopsatelný. Pocit, bez kterého bych již nemohla žít.

„Anno, máš tu hovor,“ vyrušila mne ze snění inspicientka. „Ale vyřiď ho rychle! Za chvilku jdeš na scénu.“

„Tak proč jsi to neutnula?“

„Prý je to naléhavé.“ 

 Těžce a nerada jsem se zvedla ze židle a převzala sluchátko. Utrousila jsem strohé a mírně naštvané „Prosím“ a čekala, co tak důležitého se dozvím.

„Co se děje?“ padla další otázka, když jsem postarší ženě z inspice telefon zase vracela.

Musela jsem vypadat opravdu komicky. Koutky úst se mi cukaly v neurčitém úšklebku. Nevěděla jsem, jestli se smát, nebo brečet. Naprosto nepřítomný a nechápavý výraz se pokoušel probourat nedaleké zdi, nebo provést kdoví jaké jiné škody. Byla jsem naprosto dezorientovaná a zmatená. V křeči. Neschopna promluvit jediného slova.

Doufala jsem, že se něco stane, ale tohle? Není tohle náhodou už moc? Ale vlastně… není. Vždyť to takhle dopadnout muselo. Jinak ne. Jiný konec jsem neviděla. Nemohl být jiný. Nebo mohl? To už se teď nedozvím. Chtěla jsem částečně ukončit své trápení, ano, a divadlo mi v tom pomohlo. Ale teď, zásahem nějaké vyšší moci, se to povedlo úplně. Se vším všudy. Mám jí děkovat? Mám jí lát? Mám ji hanit? Nebo oslavovat? Nevím. Jak jinak bych měla zareagovat na slova policisty?

„Zemřel mi manžel. Autonehoda.“

Téměř vzápětí po vyřčení těch slov jsem vstoupila na jeviště. Pravou nohou. Hudba utichla. Má árie začínala do ticha. A začala. Začala ve velkém. Byla to Kleopatra. Ale tentokrát Kleopatra s kouskem mého já. Toho osvobozeného já, které se zrodilo s pouhým jediným stručným telefonátem. Jestlipak už zůstane takové navždy?

 

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    No príma, jsem tu, abych vyslovil svůj názor. Inu, předložila jsi nám tady zajímavou a dobře napsanou věc. Zvláštní a silný námět, dobré zpracování a překvapivý konec. Kdybych takový text chtěl hodnotit jako ve škole, byla by to dvojka. Zajímavé, zase se tu objevilo něco jiného, než píšeme my ostatní.

    Našel jsem tam pár menších pravopisných chyb, ale toho se neděs, kdysi jsem pracoval v tiskárně a je to taková profesinílní deformace. Některé věty jsou taky trochu kostrbaté. 

    „No to je dost! Za chvilku už se začíná a Ty."

    Možná je tu příliš takových těch vnitřních promluv a trochu ruší i dlouhé řady několikaslovných vět. Zkus něco spojit do věty delší, asi je to záměr, má zvýšit dramatičnost, ale spíš to rozbíjí. A ten závěr je dobrý, ale nějak jsem ho pochopil až napodruhé, ale to přičítám své mdlejší inteligenci...wink Asi by to chtělo víc zdůraznit. 

    Ale jinak dobrý, povedlo se. Jen jsem přemýšlel, jaká opera by to asi byla a napadl mne jen Haendlův Julius Caesar. Trefil jsem se? A klidně přidej něco dalšího a samozřejmě, můžeš debatovat i o příspěvcích ostatních, které tu najdeš.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    Děkuji moc za komentář. Jsem ráda, že se povídka alespoň trochu líbila. To mne těší.. :) Přesně jsi odhadl ty krátké věty. jsou na efekt. Ale máš pravdu, chtělo by to ještě "vyšperkovat". Pravopisné chyby tam sázím sem tam, z rychlosti. Stává se mi, že je prostě přehlédnu, i když si to čtu několikrát.. autorská slepota, jak já ji nesnáším! *Zahrozí kamsi do prázdna*

    No, každopádně, děkuji moc! A k opeře, při psaní jsme měla na mysli operu Cleopatra, z roku 1704 od německého skladatele Johana Matthesona. ;) => http://www.youtube.com/watch?v=Vh_iew8lIA8 (malá ukázka)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    A vida, nějakou tu operu znám a nějakou jsem i vidělwink, ale tahle mi nějak unikla! A ze začátku osmnáctého století, hmmm. Mám mezery... Ale ta árie je krásná a hudba taky.

    No nic. Povídka se určitě líbila, to je bez debat. Umíš to tam vygradovat, ze začátku není ani tušení, jak to skončí. Sice mne trochu děsí takovéhle cynické ženské, kteří si zamnou ruce po zprávě o smrti svého manžela, doufám, že takovou nakonec nemám doma...wink, ale nápad je to dobrý. A pravopisné a stylistické chyby z rychlosti, to znám taky. Proto mám raději, psát cokoliv nejdřív na papír a potom přepisovat. Při téhle metodě se dá ještě leccos chytnbout a vylepšit. 

    Takže pokračuj a pochlub se s další tvorbou!laugh

    A ještě, ten název, má nějakou sovislost? Já ji nějak nepostřehnul.frown
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    Ta verze s psaním v ruce a pak přepisování do počítače je rozhodně fajn. Sem tam ji také praktikuji.. 

    A nedivím se, že tu operu neznáš, ona zase není až tak "profláklá". Já na ni narazila právě náhodou, skrz tuhle árii. Naprosto mne dostala. Bohužel, jinou ukázku jsem už, zatím, nevyhrabala.. 

    A spojitost názvu.. ano,je tam. S tím začátkem, kdy se dívá do zrcadla a uvažuje nad tím, jaký žije život normálně  jaký v divadle.. :)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Jo, kdybys viděla moje tvůrčí psaní... surprised Našla bys spoustu papírů a tužek. Já jsem si zvyknul psát na listy A5 s děrováním. Kdysi v tiskárně jsme něco podobného tiskli jako plánovací kalendář a vytisklo se toho moc, takže to používám dodnes. A pěkně škrtání, vkládání dalších listů dodatečně mezi ta původní a barevné vpisky a opravy, to je nádhera. A nakonec skoro ani nevím, co jsem všechno napsal...laugh

    Nojo, těch oper je spousta a tahle se fakt nehraje. Ale byla by zajímavá...
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Ahoj, moc se mi líbí. Výborný námět. Možná, snad ve shodě s Jerrym bych to lehce zjednodušila, vynechala nějaké příslovce a i když chápu záměr krátkých vět, tak bych jich buď nedávala tolik, nebo je pospojovala. Ale pokud ti z našich rad něco nedává smysl, tak se na to vykašli. Každý si tu jedeme to svoje smile
     / Aspoň mně se často stává, že mívám největší problémy s tím, co u druhých nejvíc kritizuju./
    Jo, a hrubky jsem zřejmě přehlídla, žádné jsem si nevšimla smile.




  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Príma, s Luckou jsme se shodli.wink Přesně to, co jsi napsala, si myslím taky. Nemyslím krátké věty likvidovat, ale pospojovat nebo upravit. 

    A samozřejmě, jak píše Lucka, ty naše reakce neber jako nařízení!wink My do toho sice můžeme šťourat, kritizovat a hanět, ale ty jsi autor. Takže vše je jen takové lehké doporučení od jiných očí. 

    Lucko, hrubky tam ani nejsou, já jsem myslel jen malé pravopisné chyby, zahoupala se z leva doprava, nebo třeba geniálně promyšlené, hudbě. 

    Ale ty jednoslovné, nebo krátké věty, je pravda, že trochu ruší. 

    Cestování. Dlouhé zkoušky. Do noci. Samé krásné možnosti být mimo. Mimo něj. Mimo domov. Daleko od utrpení.

    Klidně bych napsal Cestování, dlouhé zkoušky do noci. Samé krásné možnosti být mimo, mimo něj a mimo domov, daleko od utrpení.

    Ale fakt, všechno jen můj názor.cool
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    Jerry: No ano, takové ty malé překlepy. Snad se mi je podaří do budoucna ještě nějak eliminovat,.. A ty rady vezmu v úvahu a uvidím. Pro příště se s nimi pokusím pracovat..  Já názory potřebuji. Jedině ty mne můžou pak posunout dál.. ;)

    Lucka: Děkuji za potěšující komentář.. a jak už jsem psala výše, příště si na tohle dám pozor.. :)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Výborně, ono o nic jiného, než o rady nejde. A jasně, ty překlepy jsou hloupost, nikdo se jim nevyhneme. Ale ber to tak, jak třeba praští do očí takováhle hloupost při čtení knihy, kde to korektor přehlédnul. 

    A neboj, tady se ti dostane spousty názorů na tvoji práci, pokud to budeš brát tak, jak byly myšleny, bude to fajn a zapadneš do kolektivu...laughwink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    To je dobře, to jsem potřebovala.. smile Jsem ráda, že jsem se odhodlala registrovat. Jinak, klidně bych přidala ještě něco dalšího, ale do starých děl se mi moc sahat nechce a to nejnovější.. no.. jak to říci..

    ... klesla jsem ve své úrovni. Píšu sérii FanFiction povídek! Jsem teenagerka a píšu FanFiction.. neříká se náhodou, že to je vražedná kombinace? 
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Neklesla jsi, klidně předveď, fan-fiction je správná legrace, jdi do toho. Že bys psala něco o lásce mezi upíry? To je teď hodně frekventované, Harry Potter už je mimo a jinak nevím. My tady máme leccos, zalov tady v už zveřejněných věcech a uvidíš, jaké šílenosti se tu objevují. Pohádky naruby, nadpřirozené bytosti, čerti, pánbůh, skřítci... Takže bez obav.

    I my tady jsme rádi, že jsi se registrovala, není nic divnějšího, než jacísi anonymní Hosté, prohlížející naše díla. Jedině snad kdyby to byli literární agenti...laugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    Dobře.. tak přibude ještě jedno téma.. ;) A ne.. předem avizuji, láska v tom není a Harry Potter také ne.
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Tak mám taky přečteno a asi se moje názory budou shodovat s názory Lucky a Jerryho. Chybičky v pohodě, moc jich není, tím si nelam hlavu. No a krátké věty...taky jsem psala povídku, která je až přespříliš přehlcená krátkými větami smile ono když si to párkrát jen přečteš po sobě, zní to tak dobře a zajímavě. Ale ne všichni to vnímají jako ty a pak přijdou tyhle komentáře a ty si to teprve uvědomíš smile Tákže si z toho nic nedělej, protože mě se stalo to samé. Příště si dáš pozor, budeš jich používat s mírou a vyjde z toho ještě něco lepšího než toto (a není to vůbec špatné, právě naopak).

    No a k příběhu....hezky temný, z prostředí, kteréje dostatečně zajímavé. Tak trochu mě ten konec napadl, ale i tak je to dobrá pointa, zase temná, což je prima. Ode mě asi vše...hodně štěstí dál a doufám že se tady mezi námi na fóru chytíš a budeš se sem ráda vracet. Já moc času nemám, ale na takováhle dílka si ho udělám wink
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    Míša: Děkuji vřele, jsem ráda, že se líbí. Já jinak moc takových temných příběhů nepíšu, ale zrovna jsem měla nějaký den, kdy to ze mne vypadlo samo. A navíc, divadlo je zkrátka nesmírně inspirativní.. smile Tak jo, děkuji a budu se těšit zase na nějaký komentář od Tebe! 
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Mám přečteno. laugh A nyní dojmy… úvod trochu rozvláčný, po první třetině (která mi připadá nejproblematičtější) to má ale už spád. Použití několika krátkých vět k dosažení dynamiky mi ve většině případů nevadilo. smile (snad jen v již citovaném: Cestování. Dlouhé zkoušky…)

    Ale asi by povídka zasloužila ještě trochu doladit (místy zjednodušit, pár vět mi přišlo zbytečně šroubovaných – při četbě nahlas bys je asi sama odhalila), někde by to chtělo lehce proškrtat (právě v první třetině asi nejvíce).

    Co mě hodně vytrhávalo ze čtení, bylo  téměř za sebou použité spojení - málokdy a málokomu, jen tady a jen těm…a pak ještě z počátku omílané – snad, možná (možná byly ty oči zcela odevzdané a možná i nepřítomné,… návštěvníků ví snad mnohdy i více…. možná tedy jen při dlouhém zkoumání… možná ještě sytě černé…). To mě fakt rušilo .confused

     Jinak se to ale četlo dobře a příběh je hezky vystavěný a vygradovaný.wink
  • Le fille AshLe fille Ash Komentářů: 84
    Děkuji za komentář! :) Já vím, chce to ještě vybrousit.. a v počítači už mám novou upravenější verzi. ovšem tu hodlám využít pro jisté účely.. takže s ní zatím veřejně nepůjdu. :)

    Každopádně, děkuji za postřehy! Moc mi pomohly..
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.