Doping

vranavrana Komentářů: 8
upraveno 27. prosinec 2013 v Povídkář
Opět vás všechny zdravím a přináším další povídku. Snad se bude líbit.

Postava: Nudný sportovec

Místo: Zapadlá budova

Téma: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

První věta: Proč jsi ho zabil?!

"Proč jsi ho zabil?!"

Rozčíleně jsem pochodoval po místnosti jakési zapadlé budovy na okraji města. Na podlaze ležel můj manažer bez sebemenších známek života. Nad ním stál můj osobní trenér Karel.

"Hele, tohle mi nepřišiješ. Já už ho tak našel!" hájil se.

"Takže mi chceš namluvit, že si šel kolem téhle barabizny a ona tě tak uchvátila, že ses rozhodl prozkoumat ji i zevnitř? Máš mě za idiota z pomocné školy?"

Karel zajel pohledem do země a nejistě přešlápl. Na pár dlouhých minut bylo ticho.

"No to zas ne," řekl jakoby omluvně, " já jsem mu měl přinést zase trochu zázračných pilulek. Jako pro tebe. Chtěl totiž, abys vyhrál."

Tohle pro mě byla novinka.

"Co to plácáš? Jaké pilulky? Už dva roky jsem čistý."

Teď se překvapeně zatvářil Karel.

"Já tu plácám jo? Ty pilule si pro tebe bere už tři měsíce! Chceš tvrdit, že z nich vaří polívku?"

"Nevím, co s nima dělal, ale ke mně se žádné nedostaly."

V tu chvíly jsme oba strnuli. Současně jsme sjeli pohledem na mrtvolu manažera.

"Myslíš, že zase začal? Chci říct, už jednou s tím měl problém." řekl jsem opatrně.

Karel se k bezvládnému tělu vrhl tak rychle, že jsem pochyboval o tom, jestli taky něco nebere. Zašátral rukou v kapse a vytáhl krabičku od léků.

"Proboha, " řekl vytočeně, " to je takový kretén. Jako bych mu to neříkal."

Sáhl jsem do kapsy pro mobil a začal vyťukávat 112.

"No jo," prohodil jsem a přitiskl si telefon k uchu, " tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne."

Za pár dní se na internetu objevila zpráva o smrti manažera jednoho nejmenovaného sportovce. Jen tak ze zvědavosti jsem si přečetl článek pojednávající o příčíně smrti. Byl tam rozhovor se mnou a Karlem a ..... a zpráva o tom, že v nalezeném těle nebyly stopy po žádných lécích, alkoholu ani drogách. Byl jsem v takovém šoku, že jsem došel k minibaru a nalil si pořádného panáka.

"Karle mám novinku," řval jsem rozčíleně do mobilu, potom, co jsem se řádně napil, " Roman se nepředávkoval! Podle všeho šlo o srdeční kolaps nebo co."

"Cože?! Jak jako kolaps?" zněl Karlův překvapený hlas. "Víš co zajdem do hospody a promluvíme si o všem hezky nad půlitrem, jo?"

"Fajn, budu tam."

Abych pravdu řekl, vůbec si nepamatuji, co se večer událo. Ráno jsem měl šílenou bolest hlavy a bylo mi na zvracení. Jo, tenhle pocit zná každý, kdo už někdy přebral. Rozhodl jsem se, že si vezmu ještě pár aspirinů a cokoliv, co mi pomůže od nevolnosti. Už jsem byl v půli cesty do kuchyně, když se rozdrnčel zvonek u dveří.

"Bomba," řekl jsem si pro sebe a začal se šourat ke dveřím, "doufám, že to je nějaký novinář, který přišel udělat rozhovor. To zas bude zábava."

Ale osoba stojící za dveřmi žádný novinář rozhodně nebyl. Tedy pokud nezačali chodit v černém s pistolemi u pasu. Ano, byl to mladý policista, který si pouze přišel pro podpis protokolu.

"Víte už něco nového?" zeptal jsem se a vracel mu podepsané papíry.

"Vlastně jsme to už vyřešili." odpověděl mi vcelku vesele.

"Vážně?" reagoval jsem překvapeně. "Co se teda stalo?"

Policista chvíly váhal. Potom se rozhlédl, jakoby se chtěl ujistit, že je vzduch čistý a pomalu se ke mně nahnul.

"Asi bych vám to neměl říkat," začal téměř šeptem, " ale stejně se to za chvíly provalí, tak je to fuk. Ale nemohli bychom dovnitř? Nechci, aby někdo zjistil, že jsem vám to řekl. To víte, předpisy."

Pustil jsem ho dovnitř a nabídl mu kávu. Policista se pohodlně usadil a dal se do vypravování. Vše se nakonec vysvětlilo tak, že můj manažer si sjednal schůzku s Karlem, aby od něj převzal prášky na výkon. Oba dva měl vyfotit novinář, se kterým se manažer předem domluvil a který měl zároveň napsat článek o tom, jak dopuju. Bohužel Radek dostal infarkt a vše se odvíjelo jinak.

"Holt jste pro něj byl asi moc nudný." řekl policista ve dveřích, když odcházel. "Možná vám tím skandálem chtěl zajistit aspoň nějakou reklamu."

"Možná." řekl jsem a zamknul dveře. Otočil jsem se a odešel do ložnice, kde jsem padl na postel a okamžitě usnul.












Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
    Dobrá miniaturka! Ten nástroj Povídkář je fajn věc, ale myslím si, že inspirace k nějakému psaní se dá najít leckde jinde. 

    Ten tvůj text je dobře zpracovaný, ale jaksi nemá nosný nápad a pointu. Dobrá, manažer bral prášky na výkonnost, přehnal to a zemřel. Ale chybí tomu nějaký překvapivý závěr, tady mi to připadá jen jako jakési konstatování stavu. Představ si čtenáře, který se zabere do čtení, protože začátek je efektní. A ejhle, najednou je konec a nic se nestalo, dva chlapi si popovídali nad mrtvým tělem a co dál? Takže si čtenář myslí, že byl trochu ošizený. Zkus schválně vymyslet nějaké rozšíření, pokračování a překvapivý závěr. wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • vranavrana Komentářů: 8
    Děkuji za radu smile. Řídila jsem se jí a tohle z toho vzniklo. Doufám, že už je to lepší wink
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
    Vida, už lepší! To prokouklo, alespoň se to trochu vyjasnilo a už jsi víc vysvětlila. 

    A můžu něco podotkonout? Asi překlep, ale slovo chvíli se píše s měkkým i. Pak, asi by policista, jakkoli mladý a sympatický, těžko zašel k někomu na kávu a popovídal si s ním.laugh

    A ten závěr, jakkoli dobrý, je trošku vykonstruovaný a jemně zmatený. Samozřejmě, přečetl jsem si to několikrát a pochopil, ale normální čtenář je líný něco si přečíst opakovaně a porozumět, takže se bude cítit ošizený... laugh A ještě mi chyběl nějaký definitivní závěr.

    "Možná." řekl jsem a zamknul dveře. Otočil jsem se a odešel do ložnice, kde jsem padl na postel a okamžitě usnul.

    To by byl třeba vhodný závěr kapitoly, ale ne celé povídky. Tam není něco překvapivého, něco silného na konec. 

    Zkus to ještě doladit a bude to fajn!wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.