Hrdina

vranavrana Komentářů: 8
upraveno 26. prosinec 2013 v Povídkář
Zdravím Vás všechny. Na tento portál jsem narazila teprve nedávno a skutečně se mi zalíbil. Především Povídkář. Neodolala jsem a zkusila napsat krátkou povídku. Pište mi prosím své názory. Děkuji mnohokrát smile

Postava: Starý kosmonaut

Místo: Divadlo

Téma: Nesuď knihu podle její obálky

První věta: Přišel jsem na řadu

Přišel jsem na řadu. Konečně. Podal jsem lístek paní u dveří do sálu a se zájmem si místnost za ní prohlédl. Nebyla moc velká, ale namísto toho krásně vyzdobená. Převládala tu červená a zlatá barva. Sedačky byly polstrované a vypadaly pohodlně.

"Jé jste to skutečně vy?" zeptala se mě a se zájmem si mě začala prohlížet.

"Koho máte na mysli?" vyhrkl jsem ve snaze vyhnout se dlouhému rozhovoru.

"Ten slavný kosmonaut, o kterém dnes hrajeme. Ano, já vás poznávám. Mohl byste mi prosím dát autogram? Pro tatínka, jste jeho velký vzor."

Nuceně jsem se usmál. Sáhl jsem do kapsy saka a vytáhl staré ozdobné pero. Otočil jsem lístek a naškrábal na něj svůj podpis. Potom jsem jak střela vyrazil ke svému sedadlu. Pohodlně jsem se usadil a modlil se, aby to všechno bylo už konečně za mnou. Prázdná místa kolem mně se začala pomalu zaplňovat. Sem tam se se mnou někdo vyfotil nebo jsem se někomu podepsal. Po chvíly se konečně začala zhasínat světla a na jeviště vystoupili herci. Hrálo se představení o mně a mojí tragické cestě do kosmu, na které jsem ztratil svého jediného přítele. Jmenovala se Hrdina. Sálem se chvílemi ozývaly užaslé vzdechy diváků i obdivný potlesk. Vnímal jsem jen zlomek okolního světa. Byl jsem ponořen do vlastních myšlenek. Vzpomínek....

"Pomoz mi, prosím!" zněl Marianův hlas ve vysílačce.

Zvedl jsem se ze svého křesla a plul jsem směrem ke dveřím.

"Prosím, Pavle, udělej něco." žádal mě můj přítel naléhavým hlasem.

"Neboj, dobře to dopadne." chlácholil jsem ho a chytil jsem kliku. Potom jsem....

Z mých úvah mě vytrhl bouřlivý potlesk. Představení skončilo. Lidé mne i herce obdarovávali dlouhými ovacemi. Bylo to k nevydržení. Spoustu lidí ke mně chodilo a gratulovalo mi.

"Pane, jste skutečný hrdina. Udělal jste, co jste mohl." 

"Musela to být velká oběť, ale dokázal jste to. Moc vám děkujeme."

"Byl jste moc odvážný. Jednou chci být jako vy!"

Nepamatuji si přesně jak jsem se dostal domů. Bylo to všechno moc rychlé. Šel jsem k baru a vytáhl lahev vodky. Ani jsem se neobtěžoval se skleničkou. Sedl jsem si ke stolu a začal jsem pít jako vždycky, když jsem si vzpomněl na svou misi. Vzpomínal jsem na Mariana a jeho vystrašený hlas. Na jeho prosby. Všichni si mysleli, že na otvíracím mechanismu dveří se udělala porucha. Pravda ale byla jiná. Chtěl jsem být číslo jedna. Ten, o kom se bude psát. Se slzami v očích jsem vzal do ruky jeho fotografii.

"Promiň Mariane," vzlykal jsem , " byl jsem srab. Chtěl jsem být lepší. Závada? Pche! Stačilo jen otočit tou blbou klikou."












Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
    A my zdravíme tebe...laugh

    Co jsme tu zač, jsi asi poznala a že tu nejsme nějaké intelektuální společenství, ale parta lidí, kteří si vzájemně docela sedli, rozumí si a navzájem si fandí, to už asi vidíš taky. Předvádíme si tu vlastní lepší, či horší díla a taky si do nich občas šťouráme a kritizujeme, ale spíš v legraci. To jen tak pro začátek, na přivítanou a teď k tvému textu.

    Príma, povídka je to zajímavá, zase trochu něco jiného, než píšeme my ostatní, což je jen dobře.

    Jsem tu na fóru populární tím, že se hrabu v cizích textech a objevuji chyby...wink To víš, dělal jsem v tiskárně a něco podobného byla i moje pracovní náplň.

     Spoustu lidí ke mně chodilo a gratulovalo mi. - To je gramaticky nesmyslné. 

    "Pane, jste skutečný hrdina. Udělal jste, co jste mohl."  - Máš ve dvou krátkých větách třikrát - jste.

    A ještě by se něco našlo. Jinak ale dobrý, zajímavý námět a i zajímavě zpracovaný. Sice si nedovedu představit divadlo, kde by se hrála hra o letu do vesmíru, jak by se realizovala a jestli by tam byl opravdu takový návalwink, ale budiž.Takže, chválím, moje tři oblíbené části povídky - nápad, zpracování a překvapivá pointa, ty tu jsou. A máš talent a fantazii, to se cení. Piš dál, předveď další díla a uvidíš, v tomhle spolku dostaneš chuť do psaní.laugh

    A jinak, jako všichni ostatní, máš samozřejmě právo a vlastně povinnost hodnotit všechny příspěvky jiných pisálků...laugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • vranavrana Komentářů: 8
    Děkuji za přivítání a zhodnocení mé práce. Příště si dám větší pozorwink


  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
    To nevadí, zas až tak veliký pozor si dávat nemusíš, neměli bychom tu co kritizovat!laugh
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.