Bolest

martinellabonsimartinellabonsi Komentářů: 4
upraveno 12. říjen 2011 v Povídky
Bolest

Zas hulím jednu za druhou a zírám do tmy,
nemám chuť přemýšlet co bude dál.
V břiše mi kručí, je to zvuk velmi nechutný,
ač jediný co za dlouhou dobu znám.

Jen tak si ležím, skoro se nehýbu,
hlavu mám totálně prázdnou.
Z ruky mám jen kousek pahýlu,
k čemu ji zakrývat gázou.

Zvonek je vypnutý, nechci už nikoho vidět.
Zrcadlo na střepy, nechci se před sebou stydět.

Dveře jsou zamčené, a srdce zvlášť,
pečlivě na sedm západů.
Necítím k nikomu zášť,
všechno jsem hodila za hlavu.

Mobil je dávno vybitý, hovory nepřijímám.
Už nemám pahýl svůj zakrytý a duši vám klidně dám.

Běhat už taky nebudu, nohy mám někde ve smetí,
to auto však jede si dál, my jsme jen oběti.

Všechno skončilo, byl to mžik, chvilička.
Pak spousty křiku, tma, bolest, skončila písnička.

Komentáře

  • Takové zvláštní pojetí... Jsem zvyklá asi na klasické autory a poezii nějak jinak vůbec nečtu. Jinak mně nějak nezní pořádně ten verš "V břiše mi kručí...", ale jinak nevím, co k tomu připsat...
  • MonikaMonika Komentářů: 7
    Pochopila jsem to správně? Je to o utrpení někoho, kdo si prožil autonehodu? Protože jestli ne, tak opravdu nevim... Možná by to chtělo ještě trošku promyslet a pozměnit některé verše. Nehodí se mi tam nějak to kručení v břiše, a pak tam nějak vypadává z kontextu to "a duši vám klidně dám".
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.