první dokončená

kacenacekacenace Komentářů: 24
upraveno 21. říjen 2013 v Povídky
Tak jsem se konečně odhodlala a jdu se svým dílkem na trh. Povídka zatím nemá název, protože mě nic nenapadá, ale je to úplně první věc, kterou jsem dokončila. Hlavního hrdinu jsem si půjčila z televizního seriálu Supernatural, kterému jsem naprosto propadla, až se mi o něm i zdá :)
Jeden takový sen, mě inspiroval právě k sepsání povídky. Ovšem přiznám se, že z původního snu, v ní zbyl fakt jen ten hrdina :D
Takže směle do toho... rozcupujte mě! :)







No výborně! Pomyslela si Kim, když vyšla ze dveří svojí ložnice a slyšela řinkot rozbíjeného skla. Zamračila se, zavřela za sebou dveře a zamkla. Klíč vsunula do kapsičky černých džínů a vydala se po schodech dolů, do kuchyně. Už od schodiště viděla tu spoušť, která na ni čekala. Všechny skříňky otevřené, na lince vysypané cornflaky, na zemi rostoucí kaluž mléka, a v ní rozbitá sklenice.

„Ahoj tati,“ pozdravila, aniž by se podívala na vyhublého muže přehrabujícího ledničku. Postavila převrženou láhev mléka ležící na stole a vzala do ruky roli papírových utěrek.

„Kam jsi mi schovala tu flašku, ty malá couro?“ zasyčel otec, zatím co odmotávala papír. Kim sebou trhla a podívala se na něj. Byl na něj žalostný pohled. Jako každé ráno, se oblékl do hnědých ponožek, ze kterých mu koukaly celé paty, ušmudlaných modrých tepláků a propoceného, kdysi bílého trika, které už dlouho volalo po výměně. Svůj homelesovský outfit završil béžovou pletenou vestou s mnoha puštěnými oky a vytahanými rukávy srolovanými až k loktům. Nakonec se obul do roztřepených papučí. Šedivé mastné vlasy se neobtěžoval ani uhladit a tak mu trčely do všech stran. Potřeboval by vykoupat a oholit. Ale copak je s ním řeč? Výbuchy vzteku a lítost se u něj střídaly rychlostí světla a Kim nikdy nevěděla, co bude následovat. Občas jí naháněl strach, i když pevně věřila, že by na ni ruku nevztáhl.

Vztekle zabouchl dveře lednice, otočil se na Kim a šlápl přímo do mléka na podlaze.

„Co to hergot…!“ zaklel, když ucítil na chodidle vlhko. Vrhl na Kim nenávistný pohled a odrázoval pryč, zanechávajíc za sebou mléčné stopy. Kim se zarazila v prostřed pohybu a nechala ruce klesnout do klína. Opřela se bokem o linku a zírala na mokrou podlahu. Oči se jí zalily slzami. Byla na otcovy výbuchy za ta léta zvyklá, ale přesto jí nadávky bolely. Několikrát zamrkala a zhluboka se nadechla. Ze skříňky pod dřezem vyndala lopatku. Sesbírala do ní střepy a papírem odsála mléko. Měla by vytřít celou podlahu, ale bude to muset počkat. Už teď jde pozdě do práce a otec dnes na kuchyň stejně ještě několikrát zaútočí. Vysypala střepy do koše. Opláchla si ruce a otřela je do džínů. V předsíni se obula do tenisek, z věšáku vzala klíče a kabelku a zkontrolovala se v zrcadle. Poslední dobou hodně zhubla. Tmavé kruhy nad propadlými tvářemi, z ramen trčící klíční kosti. Zadek měla, jen díky mobilu v zadní kapse kalhot. Nelíbilo se jí, co viděla a tak to neprotahovala. Stáhla si bílé tílko níž, aby zakryla vykukující kosti, svázala dlouhé kaštanové vlasy do uzlu a vyrazila.

Nasedla do starého rozvrzaného fordu a otočila klíčkem v zapalování. Nic. Zkusila to znovu. Zase nic. Kim se nevěřícně podívala na klíček a se zatajeným dechem to zkusila znovu. Povedlo se! S úlevou vydechla. Zařadila, otočila se na sedadle a vycouvala po příjezdové cestě na silnici. Naposledy se podívala na dům, ve kterém vyrostla. V patře se pohnula záclona. To se otec jistě zase ujišťoval, jestli opravdu odjede, aby mohl pokračovat v prohledávání. Bylo jí z toho smutno. Ujistila se, že klíč od své ložnice má v kapse a rozjela se do práce.





„Promiň Harry, slibuju, že si to nadělám,“ křičela Kim už ode dveří bistra, kde pracovala od svých 16 let jako servírka. Nejprve jen pár hodin týdně po škole, aby alespoň trochu pomohla domácímu rozpočtu, ale postupem času, s rostoucími účty a zhoršujícím se stavem otce, se z toho stala práce na plný úvazek.

„Táta,“ komentoval to Harry, její šéf a tajný ctitel snad od prvního dne, kdy nastoupila. Kim jenom zavrtěla hlavou, aby bylo jasno, že se o tom nechce bavit a sáhla si za bar pro zástěru. Připnula si cedulku se jménem, do kapsy zastrčila propisku a s veškerou elegancí, jaké byla toho dopoledne schopná, se zapojila do pracovního procesu.

Než Kim obsloužila první stůl, ještě stihla vyslat jeden omluvný pohled k Alex. Její kolegyně a dlouholetá kamarádka jen mávla rukou, ať si nedělá starosti. Alex a Harry se stali po smrti Kiminy matky její náhradní rodinou. Dělali si o ní starosti a pomáhali jí projít si nejtěžším obdobím života. A že už to trvalo několik let. Otec krátce po pohřbu začal hodně pít. Nakonec musel dokonce odejít z práce. Uzavřel se před celým světem včetně své jediné dcery. Přestal chodit ven, přestal se starat o svůj zevnějšek i o Kim. Zůstala na všechno sama. Musela se starat o sebe, o něj, o celý dům a ještě poslouchat nadávky, když měl jeden ze svých stavů. Ona se pro něj z princezny změnila v couru, když mu nechtěla dovolit pít nebo před ním schovala peníze a on se změnil z milovaného otce v trosku. Po tom, co propil peníze, které byly na jídlo a na dům a Kim si musela půjčit, začala před otcem zamykat svoji ložnici. Kim byla Harrymu a Alex nesmírně vděčná a vůbec si nedokázala představit, co by si bez nich počala.

„Ahoj Steve,“ pozdravila Kim, když přišla k okénku kuchyně s první objednávkou a vykouzlila na tváři ten nejzářivější úsměv, jaký dovedla.  

„Bonjour ma belle,“ odpověděl mladý a velice pohledný kuchař. Otočil se od fritézy, kde smažil hranolky a plavným krokem přešel k okénku. Vzal Kim za ruku a jemně na ni přitiskl své rty. Zamával řasami, které by mu mohla nejedna slečna závidět, a lišácky se usmál.

„Och Romeo, Romeo, proč jen jsi … gay,“ vzdychla Kim a oba se zasmáli.

„Udělej prosím dva cheeseburgery, hranolky a salát. A snaž se zlato, potřebuju pořádná dýška!“ Uvolnila dlaň ze Stevova sevření, aby ho mohla poplácat po tváři. Steve s vážnou tváří o krok ustoupil.

„Jak jen si Vaše výsost přeje,“ zvolal a hluboce se uklonil. Kim po něm se smíchem hodila ubrousek a odešla. Měla toho střeleného kluka, který přišel odnikud ráda. Pracovali v bistru skoro stejně dlouho a od začátku si rozuměli. Vždycky ji dokázal rozesmát. A ano. Kim bylo opravdu hrozně líto, že je gay!

Vzala z kávovaru konvici s právě dovařenou kávou. Rozhlédla se, kde je akutní nedostatek a pak si ho všimla. Seděl jako obvykle u jednoho z jejích stolů a díval se na ni přes okraj otevřeného laptopu. Jeden koutek zvednutý pobavením nad její reakcí. Kim se nemohla pohnout. Srdce na okamžik zapomnělo bít a plíce dýchat. Kolena jí změkla. Těch pár vteřin se zdálo neskutečně dlouhých. Když si uvědomila, že zírá, okamžitě zrudla a sklopila oči. Obešla všechny stoly a s podivným mravenčením v břiše se vydala k němu. Byla nervózní a nohy ji odmítaly poslouchat. Ani netušila, jak dlouho už tu vlastně sedí.

„Kávu?“
„Prosím.“ Odpověděl příjemným hlubokým hlasem, a aniž by z Kim spustil oči, přisunul svůj šálek blíž.

„Neformální čtvrtek?“ zeptala se, zatím co dolévala kávu a kývla hlavou směrem k jeho oblečení, kompletně z army-shopu.

„Ehm,“ podíval se na sebe a rukou si uhladil červenou kostkovanou košili á la dřevorubec. „Tak nějak,“ dodal s nejistým úsměvem, netušíc tak úplně, co tím myslela.

„Takže.“ Položila konvici, opřela se dlaněmi o stůl a podívala se přímo do jeho šedozelených očí. Rozhodla se, že je na čase, dozvědět se o tomto neodolatelném cizinci něco víc.

„Takže?“ Zvedl obočí a zvědavě vyčkával.

„Co dělá agent FBI zrovna v téhle díře?“

„Proč myslíte, že jsem agent FBI?“ Teď už měl jasno. Naklonil hlavu ke straně, sáhl pro šálek a opřel se na židli dozadu. Druhou rukou zavřel laptop a při tom ji nepřestával sledovat.

„Hmm.“ Kim našpulila rty a přimhouřila oči. „Od pondělí bydlíte v motelu Červený kůň, pokoj číslo osm. Nikoho tu neznáte. Sedíte tu vždycky sám a u počítače pijete litry kafe. Až do dneška jste chodil v obleku, se zbraní v pouzdře, na stole měl fotky z bezpečnostních kamer a místa činu a něco, co připomínalo zprávu od koronera. Tohle je malé město, agente a všechno, co se vymyká normálu, se okamžitě rozkřikne. Tuším, že jste tu kvůli tomu muži, co ho našli minulý týden s dírou v krku. Myslela jsem, že to byl útok zvířete, což náš opět přivádí k mé původní otázce.“

„Páni!“ Vydechl. „Vážně jste mě ohromila, ale jak jste…“

„Řekněme, že mám dobrý pozorovací talent.“ Kim se narovnala, vzala konvici a významně se na něj podívala, spokojena sama se sebou. „A navíc,“ přiznala, „můj otec je policista, takže pár agentů už jsem viděla.“ Ovšem ani jeden z nich nebyl tak zatraceně sexy jako ty! Dodala v duchu.

„Vzdávám se.“ Zvedl ruce v obraném gestu. „Zdá se, že jste mě odhalila, Kimberly.“ Kim zastrčila uvolněný pramen vlasů za ucho a sklopila zrak ke svojí jmenovce. Vážně už ji musí vyměnit.

„Stačí Kim, agente…“

„Burton.“ Dodal rychle a zvedl ze židle svých sto devadesát centimetrů výšky, aby se představil. Napřáhl ruku a usmál se. „Stačí Cliff.“ Kim překvapeně zamrkala. Najednou ji vyschlo v ústech a srdce tlouklo jako o život. Vložila ruku do jeho velké dlaně. Kůži měl měkkou a horkou a jejím tělem jakoby projel elektrický proud.

„Jako baskytarista Metallicy?“ zamumlala spíš pro sebe a hned by si za to nejraději nafackovala.

„Jo. Přesně tak.“ Zasmál se. Kim se celá chvěla a přála si, aby to nepoznal. A také aby teď nestáli v bistru a z kuchyně nezněl zvonek oznamující hotovou objednávku.

Ach můj Bože! Blesklo jí hlavou, když k němu vzhlédla. Už dřív si všimla, že je na něm něco zvláštního, ale teprve teď, když stál tak blízko, si uvědomila, co to je. V jeho očích bylo cosi tajemného. Jako u vojáků vracejících se z války. Snad bolest nebo smutek? Možná. Ale pod tímhle vším, mnohem hlouběji, ještě něco dalšího. Něco, co ji děsilo a přitahovalo zároveň. Na krátký okamžik, jako by jí dovolil nahlédnout přímo do své duše a ona v ní spatřila jen prázdnou temnotu, bezmoc a strašlivé jizvy. Kim naskočila husí kůže a zalapala po dechu. V tu chvíli by klidně uvěřila, že se dívá přímo do pekla. I jeho výraz se změnil. Kim vytrhlo další zazvonění.

„Já…“

„Jste v pořádku?“ zeptal se starostlivě. Kim uvolnila ruku z jeho sevření a uhladila si zástěru.

„Jistě. Já jen…“ nevěděla proč je tak vyděšená ani co by měla vlastně říct. Rozhlédla se kolem a všimla si hostů zírajících jejich směrem.

„Musím se vrátit k práci.“ Donutila se k úsměvu, ale nervozitu jím nezakryla.

„Ehm, jasně. Nebudu zdržovat,“ řekl omluvně a zastrčil ruce do kapes modrých džínsů. Ještě několik vteřin se na sebe dívali a Kim se celá roztřesená a zmatená vydala do kuchyně.

Harry ji chytil za paži, když šla kolem něj, tak nečekaně, že se ho lekla.

„Co se to tam dělo? Vypadáš, jako bys viděla ducha! Udělal ti něco?“ chrlil na ni otázky, aniž by se nadechl a očima pátral po jakémkoli křivém vlasu, ze kterého by mohl obvinit cizince. Neměl nezvaného hosta rád od chvíle, co se objevil ve dveřích. Neměl rád jeho zjev, jeho způsob řeči, jeho strategické usazení v místnosti, ani to jak se díval na ostatní, jako na potenciální hrozbu. Co jako čekal? Že se najednou všichni změní v příšery a sežerou ho za živa? Ze všeho nejvíc, ale neměl rád to, jak se díval na Kim.

„Cože?“ Kim na něj vytřeštila oči. „Ne! Nic mi není, jenom jsme si povídali!“ Nevypadal moc přesvědčeně, ale pustil ji.

„Nic mi není Harry,“ ujistila ho ještě jednou a vzala z okénka talíře. „Vážně.“

Když se o pár minut později podívala znovu k jeho stolu, byl prázdný. Zůstalo po něm jen několik bankovek a slabá vůně vody po holení. Kim byla vážně zmatená. Nechápala, co se to s ní stalo. Nedokázala to vysvětlit sobě, natož pak Alex, která se na ni spiklenecky usmívala a neustále se snažila dozvědět něco víc. Nemohla na něj přestat myslet. Zvláště na některé jeho části. Oči, rovný, trochu špičatý nos a hezky tvarované plné rty. Myslela na to, jak asi chutnají. Jaké je objetí v těch svalnatých pažích. Jaké by bylo usínat na vypracované hrudi, cítit jeho kůži na té své a… Harry ji musel už po několikáté vytrhnout ze snění, aby se vrátila zpět k práci. Kim zrudla a byla vděčná, že jí nikdo nemůže číst myšlenky.

Celý zbytek dne už nestál za nic. Snad poprvé ji práce nebavila. Nedokázala se na nic soustředit. Práci brala nejen jako zdroj peněz, ale také jako krátkodobý útěk z domu, kdy nemusela myslet na otce nebo poslouchat jeho nadávky.





„Mějte se lidi. Dobrou noc.“ Rozloučila se s Alex a Harrym a vydala se na parkoviště. Ještě jim stihla zamávat, než zmizeli za stromy a zatím co hledala klíče v kabelce, přemýšlela, jak by to těm dvěma spolu slušelo. Měla Harryho ráda, ale spíš jako staršího bratra, což mu připomínala tak často, jak jen to bylo možné.  To Alex byla jiného názoru. Myslela si na něj už nějakou dobu. Snad od střední, kam chodili spolu. Jenže život jejich cesty rozdělil. Už ve škole poznal Harry ženu, kterou si po maturitě vzal. Když se pak rozvedl, byla vdaná Alex a čekala druhé dítě. Teď byli svobodní oba, a Alex se rozhodla, že svou šanci nepromarní. Začala “náhodnými“ doteky a svůdnými pohledy. Několikrát ho pozvala na večeři k sobě domů, a když pokaždé zdvořile odmítl, přišla s nebezpečnými ulicemi a že by neměla chodit z práce sama. Tak ji tedy každý večer po směně doprovázel až ke dveřím a Alex tajně doufala, že jednoho dne neodolá a zůstane přes noc.

Zvuk skřípajícího štěrku utichl, když se Kim zastavila. Nemohla v chaosu, který vládl její kabelce, najít klíče od auta. Přehrabovala se v jejích útrobách a v duchu nadávala na svoji nepořádnost.  Najednou jí přeběhl mráz po zádech. Na krku se vztyčily jemné chloupky a po těle naskočila husí kůže. Srdce zrychlilo svůj tlukot. Kim se narovnala a ohlédla za sebe. Všude panovala tma a naprosté ticho. Byla tam sama. přesto se nemohla zbavit divného pocitu, který se jí zmocňoval s narůstající intenzitou. Znovu zalovila v kabelce a konečně je našla. Oddechla si a hodila si tašku přes rameno. Ještě jednou se rozhlédla. Nikde nikdo. Ušla několik zbývajících kroků k autu. Zvedla ruku s klíčem, aby odemkla. V té tmě ho nedokázala pořádně nasměrovat a celý svazek jí upadl do štěrku.

„Sakra!“ zaklela nahlas. Byla unavená. Jakákoli překážka k tomu, aby se dopravila domů a v bezvědomí padla na postel, ji vyčerpávala a obtěžovala. Chtěla už prostě jen vypnout a nemyslet na nic a na nikoho. No, na někoho možná přeci jen ano. Zamračila se, až se jí na čele vytvořila vráska a přidřepla si na zem, aby našla klíče. Prsty přejížděla po drobných kamínkách. „Tady jste,“ zamumlala do ticha, když je nahmatala. Zvedla se k druhému pokusu. V tom jí zrak spočinul na bočním okénku. Dívala se v něm na svůj vlastní odraz. Ale ne jen na něj. Přes rameno jí nahlížel ještě někdo další. V Kim by se krve nedořezal. Leknutím se zajíkla. Prudce se otočila. Hleděla do tváře muži o hlavu vyššího než ona. Kolena jí zrosolovatěla, když mu pohlédla do krví podlitých očí. Se strachem se opřela o dveře auta, neschopna slova. Vzpomněla si na pepřový sprej, zahrabaný někde v kabelce. Ten jí nepomůže. On tam dál jen stál a zíral na ni. Bledá kůže se mu podivně leskla. Pak najednou otevřel ústa v hrozivém šklebu. Přes původní zuby se mu z dásní vysunuly dvě řady dalších, ostrých špičatých tesáků vyrovnaných jeden vedle druhého.

Kim zaječela a chtěla se dát na útěk. Ve chvíli, kdy se pohnula, sevřely se jí kolem paží dvě obrovské dlaně a přirazili ji zpět na auto. Zmocnila se jí panika a čirá hrůza. Náraz vyhnal z plic poslední zbytky vzduchu. Nemohla se nadechnout. Snažila se vymanit ze sevření. On se jenom zasmál a stiskl ji ještě pevněji. Kim docházel kyslík. Netušila jak, ale podařilo se jí dostat jednu ruku před jeho obličej a tlačila ho od sebe. Svezli se na kapotu. Kim ze všech sil kopala. Teď už ležela celými zády na autě, drcena vahou útočníka. Měl děsivou sílu. Pohrával si s ní jako s papírem. Kim zavřela oči, ten pohled už déle nesnesla. Chtěla křičet, prosit o život, ale neměla vzduch. Síly ji rychle opouštěly. Znovu uslyšela jeho skřehotavý smích, ze kterého jí tuhla krev žilách. Ještě víc, se k ní přiblížil. Cítila na obličeji a krku jeho ledový dech. Já nechci umřít! Prosím, ne! Znělo jí v hlavě pořád dokola.

Pak najednou sevření povolilo. Kim na nic nečekala a hltavě nasála vzduch do rozpálených plic. Otevřela oči. Stál nad ní a zíral, ve tváři překvapený výraz. Na krku se mu objevil tenký proužek. Rychle se rozšiřoval, až Kim došlo, že je to krev. Z ničeho nic se mu hlava sesunula z krku, narazila do předního světla Kimina fordu a s žuchnutím dopadla do štěrku. Vzápětí se na Kim svezl zbytek netvora a z otevřeného krku na ni tekla hustá studená krev. Znovu zaječela. Zběsile ze sebe odkopala studené tělo a zadýchaná se posadila na kapotě svého auta. Vytřeštěnýma očima se podívala za mrtvolu. Ve tmě tam stál Cliff. V ruce svíral dlouhou mačetu, ze které mu odkapávala krev.

„Kimberly!“ to bylo poslední, co slyšela, než ji pohltila tma.





„Kimberly?“ Volání přicházelo z dálky. Nejdříve si nebyla jistá, jestli se jí to nezdá. Pak se ozvalo znovu. Už docela blízko. Otevřela oči a několikrát zamrkala, aby rozehnala mlhu. Uviděla vznášející se starostlivý obličej orámovaný hnědými vlasy.

„Kimberly! Hej! Kim. Probuď se!“ Na čele ucítila horký dotek. Znovu zaostřila.

„Cliffe?“ řekla nevěřícně. Smysly se začaly probouzet. Otočila hlavu. Zjistila, že leží na zadním sedadle svého auta a nad ní se sklání nejhezčí muž, jakého kdy viděla.

„Co to k čertu…“ snažila se rozpomenout, jak se tam vlastně dostala. Zvedla se na loktech a pohled jí padnul na tílko nasáklé krví, které se jí lepilo k tělu. Okamžitě se jí všechno vybavilo. Zvedla k němu oči otevřené dokořán.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se a znovu ji pohladil po vlasech. Ustoupil o krok dozadu a narovnal se, aby Kim udělal místo. Kim se posadila a znovu se podívala na sebe. Krev měla od pravého ucha, přes krk až po pásek kalhot. Stále ještě vlhká, lepkavá a lesklá. Vysoukala se z auta. Podívala se na něj. Zvedla ruce a ukázala na svoje tričko.

„To jako myslíš vážně?“ vyhrkla nechápavě. „V pořádku?“ Zeptala se ještě o poznání hlasitěji. „Jsem na míle daleko od toho, být v pořádku!“ Její hlas už přecházel v jekot. „Co to sakra bylo?“

„Hej, hej, hej, hlavně se uklidni,“ chlácholil ji Cliff a položil jí ruce na ramena.

„Jak se mám uklidnit?“ Setřásla ho ze sebe. Rozhlédla se kolem. Byli tam jen oni dva. Zmateně pohlédla na Cliffa.

„Už jsem se o něj postaral.“

„Pane Bože!“ Kim si prohrábla vlasy. Při zápase na kapotě auta musela ztratit gumičku. Pak se předklonila, opřela se rukama o kolena a snažila se uklidnit dýcháním zhluboka. Cliff tam jen stál a pozoroval ji, zatímco ona si v hlavě přehrávala poslední minuty před tím, než omdlela. Vzpomněla si na zakrvácenou mačetu v jeho ruce.

„Řekneš mi, co se tu stalo?“ promluvila po chvíli směrem ke svým botám.





„Takže chceš říct, že všechna monstra, kterými nás děsili jako děti, jsou skutečná… ty jsi něco jako krotitel duchů a tvoje práce je lovit tyhle věci a zachraňovat tak lidem zadky, za což ti nikdo neplatí ani neděkuje.“ Kim si připadala jako ve zlém snu. Mozek jí odmítal fungovat a vstřebávat informace. Po tom, co Cliff řekl, že ji napadl upír, začala se smát a prohlásila, že je cvok. Potom pochopila, že to myslí smrtelně vážně. Přešla zvolna do pláče a znovu do hysterického smíchu. Chodila sem a tam a odmítala uvěřit. Nakonec se znovu rozplakala. Cliff ji objal a držel, dokud se neuklidnila. Bylo to přesně takové, jak si to představovala. Jenže to celé mělo být úplně jinak. Potom jí přes ramena přehodil svoji bundu. Kim se celá třásla, přestože noc byla teplá. Usadil ji zpět na zadní sedadlo a řekl jí pravdu. O tom, co se skrývá ve tmě a o tom, co dělá.

„V podstatě ano,“ přikývnul. „Ale jestli ti to nějak pomůže, jednorožci neexistují a sněžný muž je podvod.“

„Ou, no jasně,“ přikývla. „To dá rozum.“ Ať se snažila sebevíc, prostě to nechápala. Schovala obličej do dlaní. Tohle nechtěla vědět. Nic z toho.

„Tohle se přeci nemůže dít.“ Chtělo se jí znovu brečet. Protřela si oči a zhluboka se nadechla.

„Takže asi nebudeš agent FBI, předpokládám.“ Místo odpovědi se jen pousmál.

„A to tvoje jméno taky nebude pravé…“

„Sam. Sam Winchester.“ No jistě. Její život není normální, nemohla tedy čekat, že potká normálního chlapa. To by nebyla ona.

„No, Same, moc mě těšilo, ale už bych měla jet domů.“ Kim se zvedla ze sedadla, stále zabalená v Samově bundě.

„Neměla bys řídit.“

„Jo, to je fakt. Tohle byl hodně šílený večer. Pořád čekám, kdy se probudím.“ Kim si prohrábla vlasy a založila ruce na prsou. Chvění začínalo ustávat, ale z vší té krve se jí dělalo špatně. Nemohla se dočkat, až to ze sebe všechno sundá. A asi rovnou hodí do kamen.

„Mám tu auto, odvezu tě. Sebral ze země klíče, zamknul s nimi auto, hodil je do kabelky a tu podal Kim. Přešli mlčky parkoviště až na místo, kde osamoceně stála nablýskaná černá Impala z roku ´67. Nebýt Kim tak rozrušená, rozhodně by jí tenhle vůz imponoval. Milovala Chevrolety a toto byl dle jejího názoru největší skvost, který kdy sjel z výrobní linky. Usedla na sedadlo a pohladila černou kůži. Nádhera.

Cestou ani jeden z nich nemluvil. Kim se dívala z okna a přemýšlela o všem. Sam ji pokradmu sledoval. Potom ji doprovodil ke dveřím, ujistil se, že je v pořádku a po chvilce nervózního přešlapování se rozloučili.

Kim vešla do domu a opřela se zády o zavřené dveře. Zavřela oči a nadechla se. Do nosu ji udeřil zápach kyselého mléka. Tohle ne! Já už nemůžu! Vyšla nahoru do své ložnice. V pokoji bylo ticho a tma. Rozsvítila a podívala se na prázdnou ustlanou postel. Její útočiště. Dnes ale ne. Připadala jí najednou studená a cizí. Odšourala se do koupelny a postavila se před zrcadlo. Při pohledu na sebe se jí všechno znovu vybavilo a zvedl se jí žaludek. Rychle přiklekla k toaletě a vyzvracela se. Když už neměla co, stočila se na podlaze do klubíčka a nechala slzy volně stékat. Takhle to nemělo být! vzlykala. Dlažba v koupelně studila. Zvedla se a svlékla zakrvácené oblečení. Vstoupila do sprchy a nechala na sebe téct proud horké vody. Vzala houbu a začala se drhnout, jakoby mohla smýt celý dnešní den, až jí kůže celá zrůžověla.

Monotónními pohyby se osušila, zabalila vlasy do ručníku a oblékla si župan. Vrátila se do pokoje a znovu se podívala na prázdnou postel. Uvědomila si, že dnes v noci rozhodně nechce zůstat sama. Potřebovala něčí přítomnost a opilý otec to nebyl. Strhla ze sebe župan. Z prádelníku vyndala spodní prádlo a oblékla si ho. Rozmotala ručník ve vlasech a hodila ho na podlahu. Teď jí bylo všechno jedno. Rychle na sebe hodila čisté džíny a černou košili. S vysoušením vlasů se nezdržovala. Obula si tenisky, vyšla z pokoje, zamkla za sebou, a co nejtišeji se kradla po schodech dolů, aby neprobudila otce. Jen co vyšla ze dveří, přestal se výlet uprostřed noci zdát jako dobrý nápad. Až na žluté kužely pod lampami panovala všude naprostá tma. Strnula na prahu. Očima pátrala v okolí a naslouchala zvukům.

No tak Kimi! dodávala si odvahu. Ještě před pár hodinami jsi netušila, že upíři existují, přeci nepotkáš dva za jeden večer!





Sam seděl sám na rozvrzané tvrdé židli v motelovém pokoji a čistil svůj stříbrný Taurus PT92 ráže devět milimetrů. Nedokázal se však pořádně soustředit. Musel stále myslet na Kim. Mrzelo ho, že mu ten zatracený upír utekl a dostal se až do její blízkosti. Stačilo málo a přišel by pozdě. Při té představě mu naskočila na čele hluboká vráska. Vybavil si, jak nervózně stáli na verandě, když ji doprovodil domů a dívali se na sebe, nemaje ponětí, co říct. Přál si, aby ho pozvala dovnitř. Už se chtěl dotknout její tváře, když Kim přerušila ticho a popřála mu dobrou noc. Vybavil si i uslzené modré oči a smutný úsměv mizející za zavíranými dveřmi. Měl ji nechat samotnou? Měl zůstat! Tak rád by vrátil čas. Zpět na starou verandu, ale tentokrát na nic nečekat a sevřít ji v náručí, jako před pár hodinami na parkovišti. Byla tak vyděšená a zmatená, že nevěděl co udělat, ale právě objetí bylo to, co způsobilo, že přestala vzlykat. Stáli tak dlouhé minuty. Kim poslouchala tlukot jeho srdce přes tenkou látku košile, zatím co Sam vdechoval vůni šamponu z jejích vlasů. Ještě teď ji cítil.

Složil vyčištěnou pistoli dohromady. Doplnil zásobník náboji a v okamžiku, kdy ho zasunul do zbraně, se ozvalo zaklepání. Samovi vyletělo obočí vzhůru a podíval se na oprýskané dveře neurčité barvy. Pomalu vstal, podíval se na hodiny visící na stěně s vybledlou růžovou tapetou, které ukazovaly tři čtvrtě na jednu. Nedůvěřivě vykročil stále se zbraní v ruce. Zakryl dlaní hlaveň, a co nejtišeji ji odjistil. Potom přiložil pistoli k tenkému dřevu a pootevřel dveře.

„Myslím, že potřebuju panáka,“ řekla chvějícím se hlasem, když na ni dopadlo světlo z pokoje. Stála tam celá zadýchaná s mokrými vlasy. Dívala se na něj, jako by čekala, že jí dveře přibouchne před nosem.

„Kim?“ Sam nevěřícně zamrkal. Ustoupil a nechal ji vejít. Z jejího domu je to do motelu jen pár minut pěšky, přesto měl chuť jí vynadat, že šla po tmě sama. Kim se rozhlédla po místnosti. Zastavila se na sadě na čištění zbraní ležící na stole, na nevybalené tašce u nohou postele, stohu novin na nočním stolku a pak na něm. Stál před ní v celé své kráse, oblečený jenom v džínách s nechápavým výrazem ve tváři a pistolí v ruce. Po chvilce mu došlo, kam se dívá. Zajistil pistoli a uložil ji do podpažního pouzdra visícího přes opěradlo židle. Přešel k minibaru, vzal dvě sklenky a láhev Johnny Labinsky's Kentucky Whiskey. Stál ke Kim zády a ona tak mohla bezostyšně obdivovat každičký sval rýsující se pod opálenou pokožkou, zatím co rozléval zlatavou tekutinu. Když se otočil, snažila se dívat jinam. Ne příliš úspěšně. Vzala si nabízenou sklenici a upila. Alkohol ji pálil v krku a měla co dělat aby se nezakuckala. Nechtěla, aby si toho všiml, tak se raději vrátila k průzkumu pokoje. Všechno v něm bylo staré a vypadalo hodně použitě. Ale byl to jediný motel ve městě, takže si člověk nemohl moc vybírat. Tapeta na stěnách se na několika místech olupovala. Napříč celým stropem se táhla široká prasklina a v rozích se usídlil letitý nános prachu a pavučin. Celé to působilo studeně, prázdně a neudržovaně. Motel určitě pamatoval i lepší časy, ale s tím málem lidí, co se tu zastavilo, se jen těžko dal udržovat v lepším stavu. Přestože byla místnost nevlídná, Kim by právě teď nikde nebyla raději.

Její pozornost upoutala otevřená plechová krabička ležící na stole. Opatrně upila ze své sklenice a zvědavě nakoukla dovnitř. Navrchu poznala řidičský průkaz na jméno Samuel Winchester. Vzala ho do ruky a zamyšleně si prohlížela fotografii. Sam na ní vypadal o dost mladší. Měl kratší vlasy, což mu podle Kimina názoru vážně slušelo. Působil klukovským dojmem. Žádné starosti, žádné vrásky a celý život před sebou. Co všechno se může člověku za pár let přihodit, že ho to tolik změní?

Už chtěla položit průkaz zpět do plechovky, když si všimla těch dalších. Zamračila se. Položila skleničku na stůl a zvedla průkaz s o něco novější Samovo fotkou. Úřad pro vnitřní bezpečnost, Robert Singer. Přidala ho k řidičáku do druhé ruky a sáhla pro další. Cliff Burton, agent FBI. Pod ním ležel Frank Beards, Úřad šerifa. Dále Christopher Johnson Jr., Národní rada bezpečnosti a kreditní karta Davida Berkowitze. Kim zvedla obočí a obrátila se k Samovi, který se mezitím posadil na postel a pozoroval ji se svou téměř dopitou sklenicí v ruce, opřený lokty o kolena.  Kim zvedla průkazy. Sam už se nadechoval, aby podal nějaké vysvětlení, které ho vůbec nenapadalo, když ho Kim zarazila zvednutou dlaní.

“Ne, nic neříkej. Já to vlastně nechci vědět.” Zavrtěla hlavou a uložila vše zpět do plechovky. Vzala svou sklenici a opět upila. Začínala jejímu obsahu přicházet na chuť. S rukama zkříženýma na prsou se vydala dál.

Došla až k posteli a postavila se před něj. Sam odložil prázdnou sklenku a zadíval se na Kim, která pokládala svoji nedopitou vedle té jeho. Na pár vteřin zavřela oči. Potom se plaše zadívala do Samových. Ticho se zdálo téměř hmatatelné a vteřiny ubíhaly. Pomalu vnořila ruku do jeho vlasů. Palcem lehce obtáhla linku obočí a pokračovala níž. Sam zavřel oči a vtiskl svou tvář do její hebké dlaně. Kim se roztlouklo srdce. Když se na ni znovu podíval, vypadal jinak. V jeho očích teď plála touha a snad trochu strachu. I Kim se chvěla smíšenými pocity. Stáhla ruku a po chvilce zaváhání začala roztřesenými prsty rozepínat knoflíky své košile. Samovi se rozšířily oči a ztěžka polknul. Pootevřel rty jako by chtěl něco říct, ale pak si to rozmyslel. Se zatajeným dechem očarovaně sledoval dění před sebou.

Kim rozepla i poslední knoflík. Stáhla košili z ramen a nechala ji volně sklouznout po pažích na podlahu. Opřela se dlaní o Samovo rameno. Sam se pomalu narovnal. V ústech mu vyschlo. Napjatě vyčkával, neschopen slova či pohybu, s obavami aby se kouzelná bytost, stojící před ním plna nejistoty, nerozplynula jako přízrak a on nezjistil, že jenom sní. Fascinován skulinkou mezi drobnými ňadry, ukrytými jen za tenoučkou krajkou podprsenky, téměř zapomněl dýchat. Jako zhypnotizovaný otevřel náruč, když Kim zvedla koleno na postel, opřela o něj i druhou dlaň a lehce dosedla obkročmo na jeho klín.  Objala ho jednou paží kolem krku a zajela mu prsty do vlasů, zatím co druhá spočívala na zvláštním tetování na jeho hrudi. Byla jím přitahována jako můra k plameni. Byli tak blízko, že se jejich dech mísil. Sam ji objal silnými pažemi a pevně přitisknul k sobě. Podíval se do jejích očí. Už nedokázal déle čekat. Hladově se přisál ke Kiminým  rtům, jako by na tom závisel jeho život. Jeho naléhavost brala Kim dech, ale oplácela mu stejnou měrou. Z Kim rázem opadl veškerý strach a napětí a zcela se odevzdala Samovým polibkům. V jeho objetí se konečně cítila chráněná a v bezpečí. Celý její život se v mžiku rozplynul a Kim věděla, že právě Samova náruč je to jediné místo, kde by měla být. Sam se i s Kim nadzvedl a opatrně, jako by byla ze skla, ji položil na postel. Ležela pod ním celá zadýchaná. Hladil po tváři a zaujatě si ji prohlížel. Kim si ho k sobě nedočkavě přitáhla k dalšímu vášnivému polibku. Sam poslepu nahmatal vypínač lampičky na nočním stolku a zhasl světlo. Vnímali jen jeden druhého, dotek nahé kůže a teplo svých těl, tisknoucích se k sobě. Teď existovali pouze oni dva a zbytek světa ztrácel význam.





Ráno přišlo nemilosrdně brzy. Kim se nechtělo otevřít oči. Během několika vteřin si uvědomila kde je a s kým je a na tváři se jí usadil úsměv. Natáhla ruku na druhou polovinu postele, ale nic nenašla. Úsměv zmizel a byl vystřídán vráskou mezi nakrčeným obočím. Otevřela oči a rozhlédla se po nevlídné místnosti. Silný déšť vytrvale bubnoval do okenních tabulek a vlhkost a chlad prostupovaly tenkými zdmi i dovnitř pokoje s nefunkční klimatizací. Sam byl už oblečený a u stolu rovnal své věci do cestovní tašky. Kim věděla od okamžiku, kdy vstoupila do Samova pokoje, že tahle chvíle musí přijít a přesto ji krutě zasáhla plnou silou. Nezvaný host v podobě citu k tomuto muži se stihl v krátké době usídlit tak hluboko, že nebylo možné jej vypudit. Přehodila nohy přes okraj postele a posadila se, zabalená do prostěradla. Pozorovala ho mlčky, dokud nezabalil i poslední věc a neotočil se k ní.

Tvářil se více než nešťastně. Nechtěl, aby to skončilo takhle, ale musel jet dál. Čekal na něj úkol mnohem větší a důležitější než byl on sám a jeho touhy. Chtěl jí to vysvětlit, omluvit se, ale nenacházel slov. Nedokázal se na ni dívat a tak sklopil oči k dřevěné podlaze.

Přesto, že to neuvěřitelně bolelo, Kim si nic nenalhávala a snažila se nést nastalou situaci statečně. Vstala a bosky přešla až k němu. Položila mu ruce na tvář a otočila ji k sobě. Chvíli se na něj jen dívala a snažila se zapamatovat každičký sebemenší detail. Poté se k němu natáhla a něžně ho políbila na rty. Milovala ho a zároveň věděla, že už ho nikdy neuvidí. Ledové prsty se sevřely kolem jejího srdce a oči se zalily slzami. Odtáhla se a přivinula si prostěradlo pevněji k tělu. Sam otevřel oči. Kim už se na něj raději nedívala a tak se svěšenými rameny vzal cestovní tašku ze stolu a otevřel dveře. Na prahu se ještě zastavil a zaváhal, ale nakonec se neotočil a vyšel do deštivého dne. „Sbohem,“ zašeptala Kim, když se dveře zase zavřely a ona osaměla. Hrdlo se jí stáhlo. Dopadl na ni smutek a tlačil ji k zemi. Klesla na podlahu uprostřed prázdného pokoje a rozplakala se.

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    surprised

    SKvělý! Ještě si to přečtu pomalu a vychutnám! Možná bych škrtal, ale jen docela málo.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    Děkuju :) cením si toho, žes to vůbec četl.
    Hodně jsem s přibývajícími stránkami přemýšlela o zkrácení, ale nějak jsem nevěděla, co vypustit, protože mi všechno přišlo děsně důležitý :D Možná s odstupem času se na to budu dívat jinak...
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Třeba na to přijdeš sama, co vyškrtat za nějaký čas. Já obvykle poté, co si svoje dílo přečtu tak za týden, seškrtám minimálně čtvrtinu.

    Já bych asi omezil takové ty vzletné věty v popisu intimních chvil.

    Byla jím přitahována jako můra k plameni.

    vzájemná touha nabíjela vzduch elektřinou

    Podíval se do bezedných hlubin jejích očí.

    To mi trochu nesedí, jak bys zabrousila mezi Padesát odstínů čehokoli... Takjy si musíš ujasnit, jaký že žánr vůbec píšeš, tady se ti  docela míchá něco jako thriller s erotickou povídkou. Samozřejmě, že se to dá zkombinovat, ale jde o to, abys čtěnáře, který očekává jedno, neotrávila tím druhým.wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    50 odstínů šílenosti jsem bohužel četla, tak se teď děsim, jestli mě to nějak nepoškodilo...
    Příště se na to víc zaměřim... to už snad nebudu zamilovaná do hlavního hrdiny embarassed
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Tak i já jsem zabrousil do ďábelské duše pana Greye, přečetl jsem asi sto stránek prvního dílu. Ten začátel se mi docela líbil, bylo to trochu něco jiného, než jsem čekal. Ale pak se to začalo kazit a já to vzdal.

    Ale tvůj hlavní hrdina bude opravdu borec, pomalu bych se do něj zamiloval i já...laughlaugh Ale zkus třeba si ho ne tolik idealizovat.


    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    Když to právě nejde laugh pusť si ten seriál a uvidíš sám... je to prostě Bůh wink
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    To jsem zvědav, musím si ten seriál pustit, ještě jsem Boha neviděllaugh. Ale musí to být opravdu borec. Ono ve filmu je to vždycky trochu jinak...

    Já jsem byl před lety taky strašně zamilovaný do jedné herečky a pak jsem ji viděl v Praze na ulici a veškerá láska mne v momentě přešla.laugh

    V každém případě nech svoji povídku chvíli uležet a pak se k ní vrať, třeba přijdeš na to, co změnit a opravit.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 211
    Jdi do háje, Jerry, tohle je přesně to, co my ženský chceme číst smile

    Vážně úžasný, neměnila bych ani slovo. Naprosto profesionální, měla jsem pocit, že čtu už hotovou knihu od slavné autorky a jen jsem uslintávala blahem a trochu i záviděla, jak dokážeš slovy úžasně vystihnout atmosféru.

    Mně se to líbilo!

    A četla bych si dál.

    Nemám ráda, když něco, co se mi fakt líbí a zaujme mě, končí moc brzo.



    PS: Šeď jsem nečetla, neláká mě, stačily recenze a ohlasy ostatních.
    The world needs more cowboys.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Salmo, stydím seembarassed a jdu do háje...laughlaugh

    Nojo, musíš chápat taky nás, drsné chlapy, pro nás prostě podobné čtení není, my takové texty čteme pouze ze studijních důvodů.wink

    Já samozřejmě neříkám, že to je nějak špatné, ale něco mi přece jen chybí. Ale každá povídka stojí za to, nechat ji chvíli odležet a vrátit se k ní po čase. Třeba se dá přijít na jiné věty, jiné zápletky, rozšířit a proškrtat.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 211
    Klid, Jerry! Zas až tak zle jsem to nemyslela, nikam nechoď, chyběl bys tady wink

    Samozřejmě, že chlap musí šťourat, s tím se počítá. Já jen, že mě se to fakt líbilo tak, jak to je.
    The world needs more cowboys.
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Hezký!smile Sice to není můj žánr, a i když si taky nepotrpím na bezedné hlubiny očí a spol., tak myslím, že v tvém textu to není přehnané a v celkovém kontextu to sedí.laugh




  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    Moc všem děkuji za pochvalu. I když jsem to hned u první věci vůbec nečekala, moc hezky se to čte, takže "keep going" laugh
    Teď jste mě vyhecovali k další práci.

    Mám už strašně dlouho v hlavě nápad s tak trochu kriminální zápletkou a tam si vůbec nejsem jistá... víte jak... policejní vyšetřování a tak, do toho nevidím a mám strach, že to nakonec vyzní trapně frown Ale líbí se mi to a chtěla bych to zpracovat.
    Jak se to vůbec dělá? To mám jít na férovku na policii a zeptat se, jaký by použili postup??? confused 
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
     K detektivkám mám velice kladný vztah, čtu je rád a v policejním prostředí se jakž takž orientuju, takže pokud bys chtěla konzultace, neváhej se zeptat laugh
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    Jako fakt??? Pořádně si to rozmysli, víš jak to je...podáš prst... laugh
    Jo a úplně jsem ti zapomněla říct (teda jestli si to ještě pamatuješ), že jsem tu svoji ztracenou kapitolu, co jsme hledali, nakonec našla! Jsem si ji totiž dala na flešku, abych o ni náhodou nepřišla a okamžitě se mi to vykouřilo z hlavy. No jo no, některý věci prostě nepochopíš laugh
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Salmo, domluvíme se tak, že tedy půjdu do háje, ale zase se vrátím, ano? wink

    Jít na policii a zeptat se, jaký je policejní postup při vyšetřování, to je originální nápad. Já měl mimochodem co do činění s místní policí v době, kdy mi navrtali tu nádrž u dodávky a musím říci, že vyšetřovací postupy jsou asi tak z doby Sherlocka Holmese. Tam se změnily jen uniformy, jinak zůstalo vše při starém. Nebylo by špatné, přijít na okrsek a říci, prosím vás, já píšu takovou povídku, můžete mi říci jak by jste vyšetřovali, kdybych vykradl třeba klenotnictví? Určitě by poradili skrz mříže cely předběžného zadržení.

    Ale jednou jsem jednu odbornou věc konzultoval s naší obvodní doktorkou a všechna čest, poradila mi opravdu fundovaně.

    Ale na Mika se obrať s důvěrou, to je odborník přes vše, co čpí střelným prachem.wink
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    To mě ani nenapadlo, že by to mohli pochopit i takto laugh no, naštěstí to nebude krimi z loupežnického soudku, ale spíš hledání identity, únos, drogy a tak... Nic složitýho laugh A to všechno teprve až se k tomu dostanu. Zatím mám jenom prolog a půlku první kapitoly wink
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
     Jerry: už zase ze mě děláš magora do zbraní, to zásadně odmítám! To je jen deformace povolání, nic víc laugh

    Kacenace: tak to je super, že si to našla! Jsem rád, měl jsem výčitky svědomí, že jsem to nedokázal obnovit. A když budeš potřebovat konzultaci, klidně se ozvy. Mail na mě snad ještě máš, popřípadě můžeš i tady smile Rád poradím smile

    Ještě jednou Jerry: Na okrsek bych raději nechodil, bohužel tohle není amerika, policejní postup je "přísně tajný". Ale pravda, že za optání nic nedáš. Já mám slíbenou prohlídku destilačních věží v rafinérii, páč jedna kapitola se bude odehrávat na planetě, kde se vyrábí palivo pro lodě a já chci, aby to vypadalo reálně laugh
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    Miku, teď zase mám já výčitky, žes měl kvůli mojí skleróze výčitky! Jsem říkala, ať to neřešíš, že to stejně ani nestálo za to laugh
    A na tom, že máš rád zbraně přeci není nic špatného... já když jsem sháněla info pro tuhle povídku, taky jsem se do nich zamilovala a docela bych si šla i zastřílet smile
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
      To já vím, že na tom není nic špatného. Já prostě nechápu, proč si o mě každý udělal takový úsudek. Studoval jsem počítačovou grafiku, dokonce jsem se pokoušel i v oboru uchytit. I dnes si čas od času přivydělávám grafikou. Účastnil jsem se soutěže o návrh první vesmírné kolonie na Měsíci (neprošel jsem ani prvním kolem ze čtyř, ale stejně laugh), protože vesmír mě odjakživa fascinoval a přitahoval - nakonec, na balkóně mám sedmdesáti centimetrový dalekohled a každý večer si udělám kafčo a hodinku strávím pozorováním oblohy. A pak se jednou či dvakrát zmíním, že kulka není kulka, ale střela a že ten chlapík tu pistoli drží špatně a najednou je ze mě gunfreak. To prostě nepochopím. A to se neděje jen tady, na fóru. Snad na to jednou přijdu, čím to je.

      Ale abych tu jen nefňukal o tom, jak jsem nepochopen laugh, pokud by ti stačila k vyblbnutí moje služební Steyr M9, můžu tě vzít po novým roce na střelnici. Pokud by však měla slečna chuť na něco většího, na jaře se mi vrátí moje 858 GE. laugh
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    :D na velikosti prej záleží, tak já nevím ...
    Moje modlitby se teď směrují především na získání práce v Praze. Pokud to klapne, budu se v lednu stěhovat a určitě se ti připomenu wink 
    A jestli to nevyjde, připomenu se stejně. Budu potřebovat jednu kulku, kterou si budu moct vpálit přímo do hlavy, páč už mi doma hrábne cry
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Ehm....střelu...ne kulku laugh laugh laugh
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.