Přítel

Lucie FLucie F Komentářů: 3
upraveno 5. září 2013 v Dlouhodobé projekty
Dovolte mi, abych se s první povídkou na tomto fóru představila. Povídka je z mé hlavy, je vymyšlená a já jen doufám, že se vám bude líbit a budu ráda za každý názor i kritiku. wink



,,Stůj," zašeptal do tmy. Zůstala jsem stát na místě. Uprostřed silnice, která byla o půlnoci prázdná a tichá. Kolem nás se rozprostíral les, který v záchvěvech větru, šuměl.

,,Nemůžeme být přátelé," řekl to tak tiše. Ruce jsem měla spuštěné podél mého těla. Jemný vítr mi čechral mé dlouhé hnědé vlasy a já cítila to známé pálení slz v očích. Nechtěla jsem o něj přijít jako o přítele. Byl to můj jediný kamarád v tomhle zatraceném městě. Ve městě, kde lidé odsuzují druhé za to, pokud nenosí to, co se má nosit. Pokud si žijí ve vlastním světě. Já byla odsouzenec, ostatní byli soudci. Odvrhli mě hned ze začátku. Nenáviděla jsem to tady. Ale pak jsem potkala jeho. Byl jiný. Byl svůj. Byl milý.

Začali jsme být přátelé. Najednou jsem to tu začínala mít ráda. Tu přírodu, ten vzduch. Všechno se zdálo být čistější a hezčí.

 

A teď stojíme o půlnoci na cestě. Naše přátelské pouto pomalu ztrácí sílu a já vím, že se to pouto začíná trhat.

,,Nechci o tebe přijít," řekla jsem zdrceně. Po tváři mi stekly slzy. Přišel ke mě tak pomalu jako kdyby se bál mé reakce.

,,Pšt," špitnul a pohladil mě po tváři. Ucítila jsem jeho vůni. ,,Nepřijdeš o mě,"řekl konejšivě.

Nechápavě jsem se na něj podívala. Nerozuměla jsem mu. Trochu jsem se od něj oddálila a rukou jsem si utřela uslzenou tvář.

,,Tak jak jsi to myslel?"

,,Nemůžu být s tebou kamarád, protože už nezvládnu sedět vedle tebe a jen se tě ze srandy dotýkat. Nezvládnu tě obejmout jen jako kamarád. Zvládl bych to jen tehdy, kdybys své srdce dala mi. Miluju tě."

Po těch slovech si mě přitáhl k sobě a políbil mě. V ten okamžik se pouto opět spojilo s větší silou. Potrhaná místa se opět spojila a já věděla, že s ním otevírám další kapitolu mého života. Našeho života.

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,756
    Hezké, opravdu jsi svojí první povídkou  potěšila alespoň mne, starého, světem protřelého vlka...laugh

    Možná sis všimla, že já tady na různých příspěvcích stále hledám nějaké mouchy...wink SIce v dobrém, ale někoho tím zaručeně rozčílím. Ale u tebe udělám vyjímku, protože jsem tu nenašel nic, co by se mi nelíbilo. Jemné, křehké, bez chybějících, nebo naopak přebytečných slov. Zároveň vyzrálé a uzavřené, při tom necháváš prostor i k fantazii pro čtenáře.

    Vzpomněl jsem si při čtení tvého dílka na svoji úplně první povídku, psanou někdy v sedmnácti, samozřejmě taky o lásce a zamilovaných lidech, se kterou jsem vyhrál jednu malou literární soutěž. A jen proto, že to šlo od srdce, a bylo to opravdu prožité. tady jsem to poznal taky, takže jsem se příjemně zasnil, jak to bylo kdysi príma.

    Klidně piš a piš dál, docela to umíš a zkoušej si dál, jak se ti bude dařit. To je totiž nádhera amatérského psaní, že se nemusíš svazovat do nějakých zvyklostí a trefovat se do vkusu.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.