Všechno je jinak

masenkamaskova

Dneska jsme měli ve škole zajímavou hodinu češtiny, která mě inspirovala k založení tohohle tématu. Bavili jsme se (nebo spíš naše profesorka vyprávěla) o klasicismu a preromantismu, o pohledu mladých generací na svět. V podstatě se jedná o to, že klasicismus má mít řád, potlačovat emoce a jedinec nemá vyčuhovat a být jen součástí kolektivu. Jenže taky se to všem nelíbilo a vznikl preromantismus - jako touha vytvářet věci po svém a neřídit se striktními pravidly, ať už v malířství, sochařství nebo naší milované literatuře.

A k tomu, proč jsem to tady založila...máte jako preromantici touhu dělat si věci po svém?

Osobně jsem člověk, který - hlavně v literatuře a psaní - potřebuje určitou volnost, snažím se hledat co nejoriginálnější cesty ke zpracování, něco, co je moje vlastní, co vzniklo z mé iniciativy, do čeho dávám sebe, své emoce, představy...

Stalo se vám někdy, že jste se potřebovali odtrhnout od pravidel a udělat si něco po svém?

MarketaR

Asi jsme na tom, Míšo, úplně stejně. Kdybych ve psaní necítila volnost, nedokázal bych vymyslet vůbec nic. Ta svoboda je právě jedna z věci, které mě tolik baví. Kde jinde si můžeš vesele porušovat pravidla a ještě být chválena za to, že jsi originální?

Myslím ale, že je důležitý znát pravidla opravdu dobře (v tomhle případě principy tvůrčího psaní a zákonitosti příběhu), aby je člověk uměl porušit dobrým způsobem. V psaní některá pravidla ctím, ale když je můžu porušit a vím, že výsledek bude zajímavý, udělám to.

Lucie

Zajímavé téma. Vyrůstala jsem v době, kdy se nenosilo dělat si věci po svém obecně, ať už v jakékoli tvrobě nebo životě. Myslím, že většina lidí, stejně jako já z toho měla strach,

Nicméně není hezčí pocit, než se toho odvážit. A jestli to vyjde nebo ne? Nikdy nic převratného bez podobné zkušenosti nevzniklo.

Eliskas

Já třeba nesnáším,když mi někdo řekne udělej to tak a tak.Rady ostatních si vyslechnu,ale stejně to udělám podle sebe.(většinou ve psaní a malování).Jen pokud má někdo například pravdu nebo jeho radu uznám za dobrou,začnu se jí řídit.
Ikdyz v životě jako takovém jsou někdy nějaké ty pravidla potřeba. Když mi třeba mamka řekne "uč se,s dobrými známkami jde vše líp" protacim oči,ale později mi dojde že má pravdu a řídím se tím

masenkamaskova

to Markéta: Samozřejmě psaní je příkladem toho, jak si dělat věci po svém. A kdybysme pravidla neznali, ani bysme nevěděli, že je porušujeme

to Lucka: Dlouho jsem měla strach udělat něco sama, něco , čím se tak nějak odpoutám ze skupiny...jak to říct? Normálních, obyčejných? Teď se prostě snažím, dělat věci tak, abych na sebe byla pyšná já. Abych si mohla říct, že jsem sice jiná, ale ta cesta se mi líbí a to je pro mě rozhodující.

to Eliskas: Rady druhých je nutno přijímat a brát si z nich to, co nás obohatí

Adhara

Áno, stalo sa mi to – tak som začala. :-) Múdre rady o tvorivom písaní ale zároveň tvrdia, že sa ich netreba držať otrocky a že výnimky vždy existujú. Existuje zopár pravidiel v tvorivom písaní, ktoré nerešpektujem notoricky a neustále sa snažím obhájiť si toto svoje stanovisko v diskusiách. Rady môžu ukázať cestu, ale - všetko s rozumom. A s citom.