Dědička

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 30. červenec 2013 v Povídkář
Rozhovory mi nejdou, beru to spíš jako cvičení :)

Co kdyby vaše nová postava byla: Mrzutá dědička
Co kdyby se příběh odehrával na tomto místě: Opuštěná zátoka
Co kdyby vaše vyprávění pojednávalo o: Nesuďte knihu podle její obálky.
Co kdyby váš text začínal větou: Vypadáš jak pes se dvěma nohama.

-------------------------------

“Vypadáš jak pes se dvěma nohama,” prohlásil vesele.

Dívka odvrátila zrak z vodní hladiny a podívala se na přícházejícího. Šel po břehu směrem k ní.

“Co jsi to říkal?” zeptala se mrzutě.

“Jen jsem chtěl... nějak začít rozhovor.”

Po chvíli trapného ticha prohlásil nahlas: “Co si někam vyjít?”

“Ne, nechci.”

“A co takhle...”

“Hele, poznáš, že se s tebou někdo nechce bavit?”

“Jasně že poznám. S tebou se někdo nechce bavit?”

Jako odpověď jen protočila oči v sloup.

“Blbče.”

Chvíli jen pozorovali řeku.

“Nejsem tak blbej jak vypadám.”

Povzdychla si.

“A já nebývám tak protivná. Jseš určitě fajn kluk. Jen mám teď nějaké starosti.”

“Jaké?”

“Zdědila jsem spoustu peněz a nevím co s tím. Musím z toho nějak zaplatit daně. Na to musím najmout účetní. Na účetního potřebuju peníze. Peníze nedostanu, dokud se nevyřídí všechny papíry. Bože, co to melu,” měla slzy na krajíčku.

“Po kom jsi to zdědila?”

“Po babičce,” a dala se do pláče.

Přistoupil k ní a nemotorně ji objal. Pevně se k němu přitiskla. Políbili se.

“Se vším ti pomůžu,” řekl potom.



V den výročí jejich setkání se posadili ve své luxusní vile do křesel.

“Jsem ráda, že jsem si tě vzala,” přiťukla si s ním drahým šampaňským. “Kdyby se rozneslo, že jsem něco zdědila, hnali by mě samí zlatokopové. Ty jsi jiný. Děkuju ti.”

“Jasně zlatíčko,” pozvedl sklenici. A pro sebe si dodal: Být finančním poradcem tvé babičky mělo něco do sebe, jinak bych se k těm penězům nedostal. Já děkuju tobě, má drahá.

Komentáře

  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 285
    Tenhle rozhovor není zas tak špatnej smile Je pravda, že takováhle situace je poněkud nereálná, ale vystihl jsi ji dobře, podle mého. No a na konci tvoje známá klasika, která se nikdy neohraje wink
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.

    Občas se vyžívám i v hudebních provedeních. Písničky můžete sledovat zde: Lexi Felix

Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.