Jak píšete?

renenekuda

Jste spíše intuitivní spisovatelé nebo si raději příběh dopodrobna promyslíte, než začnete psát? Co si myslíte, že je lepší způsob? Pojďte to prodiskutovat.

Neznámý

Tak já osobně nejraději píšu bez promýšlení, ale některé dny si nejspíše psaní a příběh promyslím.

Neznámý

Já se právě skoro pokaždé snažím mít příběh pomyšlený do poslední tečky, na čemž většinou také ztroskotám. Jestli bych měla něco poradit ostatním, tak aby si sice dali dohromady stručnou kostru, ale moc to nepřeháněli, nebo jim celý nápad může najednou připadat neuvěřitelně hloupý a otřepaný. Proto raději píšu poezii - tam není čas nic promýšlet.

Neznámý

Ja väčšinou píšem bez premýšľania (ak nad niečím premýšľam tak pred spaním) a zastavím sa až keď neviem ako ďalej. Potom si prečítam čo mám. A až potom začnem vypisovať nápady, rozvrhnutie príbehu a tak podobne. Jedine krátke veci dokážem dokončiť na jeden krát a preto obyčajne tiež skončím pri poézii. I keď... raz som chcela písať poriadne dlhú epickú báseň. Celú som si ju rozvrhla, ale nakoniec som ju aj tak nedokončila. Takže podľa mňa treba premyslieť príbeh a logické súvislosti a to nezávisí od formy.

Neznámý

Mám promyšlené jen to, o co v příběhu jde a kam bych to tak zhruba chtěla dotáhnout. Pak už se jen bavím a sleduji, jak jedna událost vyvolá další a další a vzniká mi pod rukama řetězec. Nejhorší je ale odhadnout, kdy to utnout. :-)

Hanka

Já si vždycky promyslím o čem příběh bude, mám přibližnou kostru příběhu. Většinou ale skončím úplně jinde, než jsem chtěla. U psaní mě napadá mnohem víc věcí, než když nad tím jen tak přemýšlím.

Neznámý

Já jsem svůj příběh promýšlela asi dva roky, než jsem jeho první verzi dala vůbec na papír. Podařilo se mi to až při psaní maturitní práce, kde ten příběh byl opravdu jen takovou kostrou. Teď, co jsem začala psát knihu opravdu jako knihu, mě to odvedlo trochu někam jinam, než byl původní záměr.
Mám ráda knihy Paula Coelha. V Záhirovi popisuje sám sebe při psaní a zmiňuje se o tom, jak vůbec píše on. Je to zajímavé takhle si to srovnat, s vámi, s ním, s kýmkoliv, kdo také píše.

Neznámý

Já mám promyšlené jen klíčové body příběhu. nechám se nést dějem a příběhem samotným, protože jen tak se mi daří napsat to tak, jak to podle mě má být. Jen tak dokážu psát, aby příběh nevypadal moc průhledně, jednostranně a nezajímavě.

Arvari

Já prakticky zásadně píšu intuitivně, maximálně si zapíšu scénu, událost, větu, co bych chtěla někde v průběhu použít, nebo si do souboru poznamenám, co jsem ještě chtěla napsat, když už večer padám na klávesnici a musím psaní nechat na druhý den. Zatím to docela funguje, i když v kratších povídkách to pak skončí o fous jinak, než jsem původně měla v plánu. Ale co, když to Múza chce... =D
Teď to ale jednou zkouším jinak, mám rozepsané charaktery hlavních postav, mám nejdůležitější body příběhu... Uvidíme, jak se mi toho podaří držet. =D

Jitka

Zpětná vazba pro René Nekuda =o)

To se nedá stíhat to psaní. Měla jsem promyšlené téma, takže v době, kdy nad ním třeba většina účastníků ještě přemýšlela, tak jsem již psala. Nyní 63.den od začátku už bych měla mít podle toho napsaný konec, ale to nemám ani v nejmenším. Při mém plánovaném rozsahu bych totiž musela psát ne cca 3 normostránky denně, ale 5, abych to mohla stihnout. Jsem tak ve dvou třetinách a tu poslední fakt za týden nemohu dát, bylo by to na značný úkor kvality a to opravdu nechci.

Neznámý

Děkuji za zpětnou vazbu – ale jaký jste měla plánovaný rozsah? Ve FAQ se píše, že kurz je zaměřen na texty v rozsahu cca 80 až 120 normostran. Když to propočítáte na psací den = 2 normostrany, tak to sedí.

Nicméně nic Vám nebrání si knihu ve svém tempu dopsat, a pak se vrátit k již došlým emailům (nebo zkuste využít plánované 14 + 7 denní pauzy). Čekají Vás totiž revize, které jsou v celém procesu tvorby velmi důležité.

Ještě jednou děkuji a přeji zdárné dokončení Vašeho uměleckého textu!

PS: Ještě bych měl zmínit, že mnozí účastníci již kurz úspěšně dokončují – v emailové schránce mám jejich první rukopisy a doufám, že budou přibývat!

Neznámý

V tom případě se omlouvám, je to už nějaká doba, co byl začátek kurzu a já FAQ četla. Rozsah jsem původně plánovala nějakých 250 NS, ale při těch 198 NS, kde jsem nyní vidím, že to asi překročím. Na revize se moc netěším, ale vím, jak jsou nutné. Už teď mám seznam věcí, k čemu vím sama, že bude potřeba se vrátit.

P.S. V e-mailu můj text nečekejte, až mi kniha vyjde (pokud si ji nevezme žádné nakladatelství, tak ji vydám- pomocí portálu jako knihovnicka.cz či jiného - sama na své náklady), tak vám určitě výtisk pošlu.

S pozdravem,
Jitka Ládrová

renenekuda

Skvělý! Díky moc! Těším se!

Neznámý

Člověk by musel být opravdu génius, aby dokázal dopředu promyslet příběh do nejmenších detailů a pak se vrhnout na psaní a všechno to bez změn napsat do rozsáhlého příběhu.

Na druhou stranu...

Člověk by musel být opravdu génius, aby dokázal sednout s čistou hlavou před balík čistého papíru a promýšlet příběh "za chodu", aby někde nezabloudil.

Já myslím, že stejně jako všechno v životě kolem, ani toto není "černobílé". Kdo píše intuitivně, určitě něco dopředu o příběhu "ví", a ten kdo má kostru jak z kabinetu zase trochu spoléhá na sladké rty múzy při samotném psaní.

Já mimo psaní také rád maluji, proto bych si dovolil srovnání tvůrčího procesu psaní a malby.

Malíř používá skici k rozvržení obrazu. Nejdřív pro rozmístění objektů na obraze, poté i pro "nahození" barevnosti. Rembrandt. Jsou ovšem i tací, co pod žhavým sluncem malují ala prima tj. naráz čistou barvou - ale pozor, někteří z toho ztratili rozum a ucho. Gogh. A někteří vezmou prostě barvy a plátno a v určitý moment v určitém místě ty dvě veličiny prostě nechají vytvořit obraz. Pollock.

Ale všichni tři nám dali krásné příběhy!

Tak kdo z Vás je Picasso?

Linari

Někdy příběh nepromýšlím a prostě rovnou píšu. Ale většinou si nakreslím na papír graf celého příběhu. Načrtnu si rovnou čáru. Na začátek napíšu jak bude příběh začínat, na konec jak skončí. A potom na osu značím body a píšu si co se stane. Příjde mi to jako jednoduchá pomůcka.

Neznámý

Myslím si že je trochu nutné přibližně vědět jak se váš příběh bude rozvíjet. Aby jste se sami sebe neptali- A co teď ? - už na začátku příběhu

Neznámý

Promyslím si začátek a konec píšu spontálně

Alex Mysse

Jsem čistě intuitivní autor. Dostanu nápad, otevřu Word a spustí se lavina dva začátky, tři konce, 32 hrdinů a nevím co dřív psát. Nakonec to skončí jako nějaká šílenost, která se ovšem dá číst (dle názorů mého nejbližšího okolí). Zkoušel jsem si vytvořit nástin fantasy románu, začal jsem psát a skončil jsem se dvěma stránkami scifi povídky Miluji psaní!

S přáním krásných dní
Vojtěch Matyáš

Sunshine Ettest-Barrett

Jak tady spousta ostatních píše - vím, co se bude dít a jak to skončí, ale občas se prostě stane, že mě napadne něco úplně nového, co jsem ani neplánovala, a to tam dám (jenže pak se mi občas celý příběh nějak posune a odvíjí se úplně jinak, než jak jsem si představovala...)

Seinso

Mě třeba najednou popadne nějaký nápad. Jen tak zčistajasna. A tak si to zhruba promyslím a držím se osnovy, ale občas mě něco napadne během psaní, co pok příběh změní. (Změny dělám skoro pořád, nikdy nejsem úplně spokojená)

Iwein

Když mě poprvé popadl nápad napsat knihu (tehdy jsem si to představovala jako Hurvínek válku), psala jsem z fleku. Taky to samozřejmě dopadlo tak, že z knihy nikdy nebyla KNIHA - v jednom momentě jsem se zkrátka sekla a nevěděla jsem, jak dál. Zkrátka jsem se do děje úplně zamotala.

Teprve pak jsem začala projíždět různé stránky a knihy o tvůrčím psaní a našla jsem výborného pomocníka - autorský deník. Ten nosím neustále u sebe a zaznamenávám si tam nápady, které mě během dne napadnou. Vřele všem doporučuji

Gennie

Momentální příběh jsem si vlastně ani moc nerozmýšlela. Napadlo mě to začít psát původně jako dobrodružnou literaturu, když jsme v češtině dostali takový hloupý úkol ilustrovat si obálku knihy atd...
Tehdy jsem prostě jen věděla, že to bude o hrdince, která se pomocí svého otce a staršího bratra dostane na nějaký ostrov, který není ani na mapě. V papírové verzi, jak ráda říkám prvotnímu příběhu psanému na papír, figurovali i piráti, ale nakonec jsem se rozhodla, že tam prostě pojedou dobrovolně.
Postupně jsem založila spisovatelský deník a začala příběh rozvíjet, až je z toho nakonec čisté fantasy psané na počítači, které má již kolem 500-ti stran(velikost písma 14).
Některé zápletky jsem si dopodrobna promýšlela, ale je jich zatraceně málo. Vlastně si momentálně vzpomenu jen na dvě, a to je město Climb town a climtownské vězení. Ostatní, pokud vím, mě napadlo až v samém procesu psaní.
Z toho vyplývá, že jsem spíše tzv. zahradník, než architekt a příliš si svůj příběh nepromýšlím. Často se mi stává, že se to zrvtne úplně někde jinde, než jsem původně myslela.

jerrymungo

Jakousi formu autorského deníku mám taky, ale je to spíš jakýsi notes s tužkou, přepásaný gumičkou a je taky všude se mnou. Tam si taky zaznamenávám nápady normální i šílené, které mne okamžitě napadnou. Zapisuji kdekoli, takže jsem byl už podezřelý v supermarketu, že jsem agentem konkurence a v autobusu, že se chystám na revizi jízdenek.
Záznamy jsou tam zcela chaotické, ale už se mi několikrát podařilo čerpat nápady právě odtud.

Adhara

Ja píšem takto. :-) Stručne zhrnuté, všetko potrebujem mať už zostavené, keď začnem písať. Kedysi prakticky odslova-doslova. Dnes som už o málo flexibilnejšia, ale všetko podstatné stále musí byť premyslené dopredu. Keď som začínala, skúšala som nápady zapisovať okamžite ako prídu, ale tak to nefungovalo. Autorský denník nie je nič pre mňa. 

Mirek H.

Adhara: Koukám, že jsi to shrnula na svém webu opravdu pečlivě. :-)

Vzhledem k tomu, že pro mě je psaní jen jeden z mnoha koníčků (jak se říká, sedím jedním zadkem na několika židlých, navíc psaní v mém případě není priorita 1) a zatím jsem neměl nějaké větší ambice, jako např. román a jeho vydání, tak jsem si vždy vystačil s povídkami. A tam to je různé, někdy se mi vynoří v hlavě scéna, kterou si poznačím a pak dotvořím. Někdy je to naopak nápad, který zraje delší dobu v hlavě, než ho přenesu na papír. A někdy je to jen banální situace kterou potřebuji nějak zaznamenat :-)

Pravda je, že musím mít alespoň nějakou hrubou představu. Rozhodně nejsem intuitivní autor, který sedne a píše z patra.

Adhara

Mirek H. napsal(a)
Adhara: Koukám, že jsi to shrnula na svém webu opravdu pečlivě. :-)

Díky. :-)

 

Každý píše inak a nemyslím, že by nejaký spôsob bol lepší či horší. A už vôbec si nemyslím, že treba začínajúcim autorom pchať nejaký „jediný správny spôsob“. Mňa napríklad nanucovanie autorského denníka vie dosť otráviť.

Mirek H.

Myslím, že důležité je především to, aby psaní člověku dělalo radost  a pokud si píše do šuplíku jen pro radost, ať si píše, jak chce :-)). Samozřejmě když už autor nechce psát pro radost jen sám sobě do šuplíku a vyleze se svými prácemi na světlo, pak už je potřeba si uvědomit, že leze s kůží na trh. A je fajn znát alespoň něco o psaní… Navíc co čtenář to názor :-) A nikdy, i kdyby člověk psal sebelépe nezavděčí se všem. :-)

A jak říkáš, každý opravdu píše jinak - a to je samozřejmě dobře. Jeden univerzální styl prostě není. :-) Každé umění, včetně toho literárního je skvělé právě svou různorodostí. A to co vyhovuje jednomu nemusí sedět druhému.