Jak píšete?

Jste spíše intuitivní spisovatelé nebo si raději příběh dopodrobna promyslíte, než začnete psát? Co si myslíte, že je lepší způsob? Pojďte to prodiskutovat.

Boss
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
Mám ráda knihy Paula Coelha. V Záhirovi popisuje sám sebe při psaní a zmiňuje se o tom, jak vůbec píše on. Je to zajímavé takhle si to srovnat, s vámi, s ním, s kýmkoliv, kdo také píše.
Teď to ale jednou zkouším jinak, mám rozepsané charaktery hlavních postav, mám nejdůležitější body příběhu... Uvidíme, jak se mi toho podaří držet. =D
To se nedá stíhat to psaní. Měla jsem promyšlené téma, takže v době, kdy nad ním třeba většina účastníků ještě přemýšlela, tak jsem již psala. Nyní 63.den od začátku už bych měla mít podle toho napsaný konec, ale to nemám ani v nejmenším. Při mém plánovaném rozsahu bych totiž musela psát ne cca 3 normostránky denně, ale 5, abych to mohla stihnout. Jsem tak ve dvou třetinách a tu poslední fakt za týden nemohu dát, bylo by to na značný úkor kvality a to opravdu nechci.
Nicméně nic Vám nebrání si knihu ve svém tempu dopsat, a pak se vrátit k již došlým emailům (nebo zkuste využít plánované 14 + 7 denní pauzy). Čekají Vás totiž revize, které jsou v celém procesu tvorby velmi důležité.
Ještě jednou děkuji a přeji zdárné dokončení Vašeho uměleckého textu!
PS: Ještě bych měl zmínit, že mnozí účastníci již kurz úspěšně dokončují – v emailové schránce mám jejich první rukopisy a doufám, že budou přibývat!
P.S. V e-mailu můj text nečekejte, až mi kniha vyjde (pokud si ji nevezme žádné nakladatelství, tak ji vydám- pomocí portálu jako knihovnicka.cz či jiného - sama na své náklady), tak vám určitě výtisk pošlu.
S pozdravem,
Jitka Ládrová
Na druhou stranu...
Člověk by musel být opravdu génius, aby dokázal sednout s čistou hlavou před balík čistého papíru a promýšlet příběh "za chodu", aby někde nezabloudil.
Já myslím, že stejně jako všechno v životě kolem, ani toto není "černobílé". Kdo píše intuitivně, určitě něco dopředu o příběhu "ví", a ten kdo má kostru jak z kabinetu zase trochu spoléhá na sladké rty múzy při samotném psaní.
Já mimo psaní také rád maluji, proto bych si dovolil srovnání tvůrčího procesu psaní a malby.
Malíř používá skici k rozvržení obrazu. Nejdřív pro rozmístění objektů na obraze, poté i pro "nahození" barevnosti. Rembrandt. Jsou ovšem i tací, co pod žhavým sluncem malují ala prima tj. naráz čistou barvou - ale pozor, někteří z toho ztratili rozum a ucho. Gogh. A někteří vezmou prostě barvy a plátno a v určitý moment v určitém místě ty dvě veličiny prostě nechají vytvořit obraz. Pollock.
Ale všichni tři nám dali krásné příběhy!
Tak kdo z Vás je Picasso?
S přáním krásných dní
Vojtěch Matyáš
Teprve pak jsem začala projíždět různé stránky a knihy o tvůrčím psaní a našla jsem výborného pomocníka - autorský deník. Ten nosím neustále u sebe a zaznamenávám si tam nápady, které mě během dne napadnou. Vřele všem doporučuji
Tehdy jsem prostě jen věděla, že to bude o hrdince, která se pomocí svého otce a staršího bratra dostane na nějaký ostrov, který není ani na mapě. V papírové verzi, jak ráda říkám prvotnímu příběhu psanému na papír, figurovali i piráti, ale nakonec jsem se rozhodla, že tam prostě pojedou dobrovolně.
Postupně jsem založila spisovatelský deník a začala příběh rozvíjet, až je z toho nakonec čisté fantasy psané na počítači, které má již kolem 500-ti stran(velikost písma 14).
Některé zápletky jsem si dopodrobna promýšlela, ale je jich zatraceně málo. Vlastně si momentálně vzpomenu jen na dvě, a to je město Climb town a climtownské vězení. Ostatní, pokud vím, mě napadlo až v samém procesu psaní.
Z toho vyplývá, že jsem spíše tzv. zahradník, než architekt a příliš si svůj příběh nepromýšlím. Často se mi stává, že se to zrvtne úplně někde jinde, než jsem původně myslela.
Záznamy jsou tam zcela chaotické, ale už se mi několikrát podařilo čerpat nápady právě odtud.
Flaubert
Vzhledem k tomu, že pro mě je psaní jen jeden z mnoha koníčků (jak se říká, sedím jedním zadkem na několika židlých, navíc psaní v mém případě není priorita 1) a zatím jsem neměl nějaké větší ambice, jako např. román a jeho vydání, tak jsem si vždy vystačil s povídkami. A tam to je různé, někdy se mi vynoří v hlavě scéna, kterou si poznačím a pak dotvořím. Někdy je to naopak nápad, který zraje delší dobu v hlavě, než ho přenesu na papír. A někdy je to jen banální situace kterou potřebuji nějak zaznamenat :-)
Pravda je, že musím mít alespoň nějakou hrubou představu. Rozhodně nejsem intuitivní autor, který sedne a píše z patra.
Každý píše inak a nemyslím, že by nejaký spôsob bol lepší či horší. A už vôbec si nemyslím, že treba začínajúcim autorom pchať nejaký „jediný správny spôsob“. Mňa napríklad nanucovanie autorského denníka vie dosť otráviť.
A jak říkáš, každý opravdu píše jinak - a to je samozřejmě dobře. Jeden univerzální styl prostě není. :-) Každé umění, včetně toho literárního je skvělé právě svou různorodostí. A to co vyhovuje jednomu nemusí sedět druhému.