Kronos et Aeternas

Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
upraveno 16. červenec 2013 v Povídky
Zkusím to samé co Mike s Pustinou, budu sem vkládat na pokračování (snad) mé první větší dílko. Revize zatím moc dělat nebudu, to se vychytá až na konci :) za Kronos budu vyprávět v první osobě, za Aeternas ve třetí.
Velmi děkuji Mikeovi za nakopnutí :)

----------------------
(Vznik)
Kolem roku 1122 se toho moc nedělo. Jedinou zajímavou událost, kterou vám z té doby můžu popsat, je rvačka U vyhořelé svíce. Mě osobně hodně zasáhla u srdíčka.
Nějaký šlechtic nakráčel do krčmy a chvíli tam za úžasu všech okolo pobyl. Hovořil s lidmi, popíjel kyselé víno a dal každému po jedné zlaté minci. Poté odešel a už nikdy se nevrátil. Každý měl minci a proto jsem rozpoutal bitku. Já ji ke vší smůle totiž nedostal. Hlavně že ji měla rodina Kovarzici. Parchanti jedni. Následná bitka měla trochu větší důsledky než jsem čekal. Hlava rodiny Kovarzici byla... bez hlavy. Utekl jsem z hospody a za všechno na světě jsem si přál vrátit čas.
„Tak ty bys chtěl umět pracovat s časem?“ ozvalo se z nebe.
„Náš pane, Spasiteli, tys mě vybral jako...“ padl jsem na kolena a modlil se.
„Ale houby. Nejsem Nejvyšší. Ten si jen na dovolenou a vrátí se nejdřív v roce 2015.“
„Cože?“
„To je jedno. Můžu ti nabídnou Dohodu.“
Byl jsem zmatený. Promluvil na mě hlas z nebes a přitom to podle jeho slov nebyl můj bůh.
„Kdo jsi?“
„Jsem Kronos a můžu ti nabídnout Dohodu.“
„Kronos čí?“
„Prostě Kronos. A teď k té Dohodě.“
„Kde je Bůh?“
Údajný Kronos si zanadával. Slyšel jsem jen útržky slov jako: pitomec, vůl, nechce dohodu, s ním není žádná zábava, je to kretén a další.
„Ok, sjedeme to od začátku.“
Kolem mě a kolem cesty kudy jsem běžel se vzduch zbarvil do fialova. Nadechl jsem se a... utíkal jsem z hospody a za všechno na světě jsem si přál vrátit čas.
„Jsem tvůj Bůh, tvůj vládce.“ ozvalo se najednou z nebes.
Padl jsem na kolena a modlil se.
„Nemohu napravit to, co se stalo, ale ty bys mohl. Přál sis přeci ovládat čas?“
„Ano, můj pane, ano.“
„Dohodneme se.“
Vzduch kolem mne zčervenal a cítil jsem, jak mnou prochází síla. Zkušebně jsem ohýbal čas, sledoval jak srnka v dálce poskakuje stále pomaleji a pomaleji, až se nakonec začala vracet. Mohl jsem tam být několik týdnů, ale nebylo to poznat. Stále jsem kolem sebe vracel čas abych nebyl moc vzdálený od toho dne, kdy jsem dostal svoji sílu. Nakonec jsem se vrátil do hospody, přetáčel čas až k odchodu šlechtice, počkal na bitku, kterou teď rozpoutal někdo jiný... a znovu jsem ukopl hlavu tomu parchantovi Kovarzicimu.

Kovarzici vstal. Alespoň jeho tělo, hlava zůstala na zemi.
„Co se zatraceně stalo?“
„Zabili tě,“ ozvala se žena vedle něj. Aeternas.
Ze země toho jeden moc nevidí. Kovarziciho tělo sebralo hlavu a otáčelo s ní po místnosti. Vše bylo šedé.
„Byl to ten menší v rohu místnosti,“ pokračovala žena.
„Já ho zabiju, šmejda“ a hodil po něm svou hlavou. Neškodně prolétla.
„Jestli po tom tak toužíš, můžeme provést Dohodu.“
„Platí,“ ozvalo se tiše z druhého konce krčmy.
Kovarziciho zaplavilo světlo a nyní stál živý uprostřed místnosti. Okamžitě se vrhl na Denkinse, který ho před chvílí zabil, a prali se. Denkins mu několikrát zlomil vaz, ale Kovarzici se stále hýbal, vždy si jen s krkem lupnul zpátky. Snažil se ho na oplátku už asi po osmnácté bodnout nožem, ale Denkins se pokaždé vyhnul. Nakonec je sledovala celá hospoda. Fialová šmouha versus krvavá šmouha. Po pár hodinách marného zápolení boj odložili na neurčito.

A protože jejich schopnosti byly dědičné, byly položeny základy společenství Kronos, manipulátorů času, a Aeternas, nesmrtelných.

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Něco jsme probrali na fb, ale stejně to tady ještě trochu shrnu.

    Nápad je to super, jak už jsem ti řekl, ale to zpracování, to si zaslouží trochu více péče. Rozhodně neodkládej revize až na konec. Právě naopak, jestli chceš svoje dílo pravidelně zveřejňovat a "tvořit online" musíš udělat pečlivou revizi ještě než ho vystavíš. Stane se, že něco přehlídneš, ale to se stane každému. Jde o to, že odhalíš ty nejzákladnější chyby, ať už v gramatice nebo v samotném příběhu.

    Taky se vyhýbej sprostým slovům jak jen to jde. Občas se to hodí, občas je to i vtipné, ale tady je na půl straně je tolik sprostejch slov co v prvním díle Zaklínače (což osobně považuju za nejsprostší knihu co jsme četl, nikoli špatnou. Jen sprostou.)

    Ale nevzdávej to, piš dál a nakonec se do toho dostaneš. Drž se zlatého pravidla: "Dvakrát měř a jednou řež." Nebo příhodnější: "Dvakrát zreviduj, jednou vyvěs na fórum."
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Mike napsal přesně můj názor. Skvělý nápad, ten je tu nejdůležitější, ale zpracování trochu zmatené a chaotické.
    To byste koukali, kdybych sem uložil první verzi nějaké mé práce! :-) Škrtám, rozmýšlím, během času mne napadne další zápletka, další vylepšení. Nebo třeba i nějaká nelogičnóst .
    Sprostá slova... Já je nemám moc rád, hlavně v literatuře, pokud to není funkční a patří tam, působí rušivě. A nejen přímo taková, ale taky vulgární slova a nadávky, málokde se to hodí.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Stejný názor, jak píšou pánové. Nápad je skvělý. Ale text je hodně zmatený. Hlavně ta druhá část. Nebýt toho, co jsi napsal v úvodu, tak bych to vůbec nepochopila. Je vidět, že máš přesný obraz toho všeho v hlavě, ale tak napůl počítáš s tím, že to částečně vidí i čtenáři a popisuješ to tím pádem příliš zkratkovitě. Možná to zkus napsat ještě jednou a důsledně přitom mysli tak, jako bys to psal pro malé děti nebo pro méně inteligentní jedince - úplně polopaticky, krok po kroku, pomalým tempem. / Možná by to chtělo místo kávy občas meduňku :-) /
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 729
    Zajímavý nápad, ale asi tě nepotěším a budu souhlasit s ostatními. O sprostých slovech už to pár komentářů padlo (ne, že bych byla puritán, ale nějak mi to v tvém textu nepřijde účelné). Jinak jsem byla taky trochu zmatená, co se vlastně děje (ale částečně za to může moje dlouhé vedení :D), takže by bylo fajn zvolnit tempo, s textem si víc vyhrát a říct čtenáři, co jsou ty postavy zač.
    Co to bude, až to bude? Dlouhá nebo krátká povídka, novela, román?
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Ano, Markéto, máš pravdu, je vždycky dobré si nejdřív rozmyslet. Mám nápad, dobrá. Je nosný, výživný, nebo jen takový vtípek. Vydá to na delší nebo kratší text, nebo mám potenciál růstu a bude z toho třeba novela nebo i román?
    Co postavy? Má se o nich vědět víc, nebo je stačí jen pojmenovat? Pochopí čtenář, co jsem chtěl říci a napsat?
    Jaké prostředí jim vyberu? Známé, neznámé, fantastické, vymyšlené?
    Budou se jednající postavy nějak rozvíjet a jakým směrem?
    Hodně otázek... :-)
    Takže asi by to chtělo si to nejdřív rozplánovat a začít pomaleji, ať to stojí za to.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 729
    Opravdu hodně otázek. :D :D
    Psaní opravdu není med, že? Nějaký ten plán se určitě hodí, i ti, co volí spontánnější způsob psaní, musí mít alespoň základní představu, kam se ubírat a co je pro příběh nejlepší. ;-)
  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    Tak jsem to celé přepsal, snad už je to lepší :) a vím, dialogy stále nic moc, líp to neumím :)

    ---------------
    Mladý šlechtic vstoupil v nočních hodinách do krčmy a k úžasu všech se začal vybavovat s místními opilci. S každým prohodil pár slov a na rozloučenou dal všem zlaťák. Jeden muž, Denkins, si pro něj nepřišel, byl v té chvíli venku si odskočit. Když se vrátil, vnímal jen všeobecné veselí a radost.
    “Co se stalo?” ptal se ostatních.
    V odpověď jen všichni pozvedli mince.
    “Dal nám je ten šlechtic,” vysvětlil Kovarzici, muž stojící uprostřed chabě osvětlené místnosti.
    V Denkinsovi to začalo vřít. Po milostivém pánovi už nebylo ani vidu ani slechu. Mohl mít také svůj takřka půlroční plat za nic, jen stačilo být v hospodě.
    “Hej, Kovarzici, naval mi tu minci, nezasloužíš si ji. Věčně chlastáš a já se jen lopotím na poli. Měl bych ji mít já.”
    “Tůdle.”
    Teď už Denkins vybouchl. Vrhl se na Kovarziciho a oba se začali prát. Do bitky se přidali i ostatní. Půlka místních na straně rolníka, druhá půlka na straně opilce. Po chvíli si hospodský všiml, že Denkins vyrazil z hospody a utíkal temnou nocí směrem k lesu.
    “Přestaňte!” zařval svým mocným hlasem a většina přítomných k němu otočila hlavu.
    “Denkins zmizel.”
    Ti co byli na zemi se zvedli a pokusili se oprášit. Moc dobře jim to ale nešlo. Jen jeden z nich zůstal ležet a tím mužem byl Kovarzici. Měl přeražený vaz.

    Kovarziciho duše se posadila a dívala se na šedivou hospodu kolem sebe. Nebyl v ní nikdo, kromě dvou postav v kápích. Muž v černé a žena v bílé.
    “Kdo nebo co jste zač?” vyhrkl strachem.
    “Já jsem Smrt,” odpověděl muž zachmuřeně.
    “A já Aeternas, Nesmrtelnost,” řekla žena a pokračovala. “Nyní máš na výběr. Buď přijmeš smrt, nebo si vybereš prokletí věčného života zde na Zemi. Rozhodnutí je na tobě, za kým z nás půjdeš.”
    Ještě nechtěl zemřít, takže se moc dlouho nerozmýšlel. Navíc se chtěl pomstít Denkinsovi.
    “Aeternas, volím si tebe!”
    Začalo mu pískat v uších, zvuk sílil a sílil až se začal přelévat v trochu srozumitelné šumění hlasů. Ležel na zemi v hospodě a díval se na kroužek lidí stojících nad ním.
    “Hele, von žije.”
    Kovarzici se vyškrabal na nohy a prohlásil jen:
    “Vemte si vidle, jdeme najít Denkinse.”

    Denkins mezitím utíkal temným lesem směrem k horám. Musí se někde schovat, za vraždu by ho čekala jedině smrt. Celou cestu naříkal.
    “Co jsem to provedl, co jsem to provedl...”
    Zakopl o kořen stromu. Ležel čelem k zemi a brečel, neměl už sílu vstát. Uslyšel najednou zvuk kroků, které se k němu blížily stále víc a víc. Umřu tady, našli mě, pomyslel si.
    “Vím co se stalo,” ozvalo se mu metr nad hlavou.
    Denkins se převalil na záda. Skláněla se nad ním postava v temně fialové kápi se zlatým lemováním.
    “A jdeš mě zabít,” pofňukával.
    “Ne. Jdu ti pomoci. Má otravná kolegyně Aeternas provedla dohodu s nějakým člověkem. Nechci zůstat pozadu.”
    Denkins vůbec nechápal o čem to mluví.
    “Jakou dohodu?”
    “Muž jménem Kovarzici je naživu a při síle víc než kdy předtím. Jde po tobě. Rád bych ti nabídl možnost se zachránit.”
    “Udělám pro to cokoli.”
    Denkinse obklopilo fialové světlo.
    “Abych nezapomněl... mé jméno je Kronos, jsem bůh času. Brzy se ještě uvidíme.”
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 729
    Rozhodně mnohem lepší, přehlednější. ;-) Jenom bych asi nahradila to slovo "Tůdle", protože pochybuju, že by něco takového řekl chlap před ostatními v hospodě. :D
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.