Nový svět po bouři

upraveno 15. červenec 2013 v Povídky
Nový svět po bouři




Prolog

O pár desítek minut dříve:

Bylo kolem dvanácté hodiny polední a v New Yorku probíhal den jako každý jiný. Slunce pálilo až příliš, ale nikomu to evidentně nevadilo. John, Theodor, Luis, Carol a Marry se vydali na nákupy. Měli toho dost k probírání. Smáli se a plánovali párty na večer u Johna, který slavil své 21. narozeniny. Měl to být úžasný den, ale nikdo z nich netušil, co brzy přijde.
,,Johne, a budeme slavit jen my, nebo jsi ještě někoho pozval?“ zeptala se Marry a usmála se, jak nejlépe dokázala. John se jí velmi líbil, ale nikdy to nedala najevo. Byl to vysoký, modrooký blonďák a jeho úsměv dokázal okouzlit každou dívku v New Yorku.
,,Ne, budeme tam jen my, nebo mám snad pozvat tu bandu magorů, co chodí s námi na přednášky?“ otočil se na Luise a ten jen zakroutil hlavou.
,,Ne, to je dobré, myslím, že si vystačíme sami,“ řekl Theo. Zastavili se ve chvíli, kdy zaslechli sirény a zahlédli přijíždějící vojáky.
,,Do auta! Pospěšte si, nemáme moc času!“ zvolal jeden z nich na autě. (pozn. Ricardo)
,,Proč? Co se děje?“ zeptal se Theodor a sledoval je.
,,To vám potom vysvětlíme, věci tu nechte a vlezte si k nám. Blíží se sem silná bouře a musíme vás odvézt do podzemního bunkru!“ řekl voják a Theodor s ostatními již neváhal a naskočil do auta. Jakmile se to ozvalo v rozhlasech a v televizích, bylo znát, že lidé panikaří a utíkají, kam se dá.
,,A co ostatní? Ty do bunkru nevezmete? Proč jen my?“ zeptal se v autě Theodor a všichni jen poslouchali.
,,Theodore, budeme tam my a ty s kamarády. Normálně bychom vzali jen tebe jako člena vojenské služby, ale nenecháme vás tam, ne?“ usmál se kolega. (pozn. Ricardo)
,,Jinak jsem Ricardo, kdyžtak mě tak oslovujete. Ten, co řídí, je Mathew. Budeme s vámi v bunkru,“ dodal a šel k Mathewovi. Poté všichni ztichli a čekali, až zastaví. Za pár minut dojeli na místo a okamžitě je zavedli někam hluboko do podzemí. Bylo tam dostatek jídla, pití, zbraní i oblečení. Všichni si jen sedli a mlčeli. Za pět minut se vrátil Ricardo s Mathewem, kteří šli zjistit nutné informace.
,,Už je po všem?“ zeptal se Theodor a chystal se vstát.
,,Ne Theodore, zůstaň sedět, teprve to přijde. Doufejme, že to všichni přežijeme ve zdraví,“ prohodil Mathew a sedl si ke stolu.
,,Počkat jak jako ve zdraví? To to nemusíme přežít? Umřeme?“ zvedl se Luis a začal pomalu panikařit. Zpět na místo ho stáhly Carol a Marry.
,,Ano i to je možné, ale v tomhle bunkru nejméně pravděpodobné,“ usmál se Ricardo a napil se vody, kterou pak následně podal i ostatním.
,,Ne já nechci umřít! Nesmíme umřít!“ zařval Luis a John ho držel pevně na posteli.
,,Ricardo, nemáte tu něco na uklidnění? Není bezpečné, aby byl při smyslech,“ řekl Theo a pomohl Johnovi držet Luise na posteli.
,,Vy také přeci nechcete umřít! Nebo jo? Nechte mě jít, já chci za rodinou!“ bránil se Luis a po chvíli mohl ucítit jen jemné bodnutí do ramene a následně usnul. Všichni si oddechli a John s Theodorem si otřeli spocená čela.
,,Carol, Marry, nechcete si také odpočinout? Prospíte se. Až bude po všem, vzbudíme vás,“ navrhl Mathew a ukázal na dvě volné postele. Carol a Marry jen kývly na souhlas a šly si lehnout, aby to zaspaly. Usnuly během chvilky, byly docela unavené z horkého dne. Bylo to lepší pro všechny.

O dvě hodiny později:

Ricardo a Mathew byli přesvědčeni, že je po všem. Měli ovšem obavy vylézt ven, ale věděli, že musí. Vzali si zbraně a odešli k východu.
,,Ricardo, počkejte, jdu také!,“ ozval se Theodor a vstal. Připojil se i John a vzal si zbraň, co ležela u zdi.
„Někdo z nás tu musí zůstat, Johne. Zůstaň tady,“ navrhl Mathew.
,,Ne, jdu také,“ řekl John a odešel též k východu. Mathew s tím sice nesouhlasil, ale nehodlal se hádat. Po chvíli váhání vyšli ven. Do očí jim začalo pálit slunce a ovál je písek. Když oči znovu otevřely, nestačili se divit. Nikde nebylo ani živáčka, žádná zvířata. Jen rozbořené domy, muniční sklady. V dálce nebyly vidět žádné mrakodrapy. Byla to jen prázdná, vylidněná pustina.
,,Co se tu, proboha, stalo?“ zeptal se Theodor a rozhlížel se.
,,Mě se neptej, Theo, to tady neví vůbec nikdo. Ale asi jsme jediní, kdo to tady přežili,“ šeptl John a ostatní jen přikývli. Zbraně měly stále nabité. Nevěděli, co je čeká a nemine. Jestli přeci jen někdo nepřežil a nebude chtít jejich zásoby.
,,Zalezte dovnitř. Teď musíme najít nějaký plán a zkusit všechny radiové stanice, jestli se nám nepodaří někoho zkontaktovat,“ řekl Ricardo a všichni zalezli zpátky do bunkru.
Vevnitř bylo ticho. Luis tvrdě spal a jediný, kdo byl vzhůru, byla Carol. Jakmile je zahlédla, chtěla se začít vyptávat, ale Theodor ji jedním pohybem ruky umlčel a nechal Ricarda zkoušet radiové spojení. John si sedl ke Carol a šeptem ji popisoval měsíční krajinu, kterou ještě před několika hodinami byl New York. Ovšem popisem situace Carol spíše vyděsil, než-li uklidnil. Theo s Mathewem zatím spolu probírali plán, kterým se budou řídit při nastalé situaci. Carol zaslechla část konverzace mezi nimi a okamžitě ji došlo, jak vážná je situace.
„To přece nemůže být pravda! Nemůžeme být přece jediní, kdo přežil!“ zděsila se Carol a veškerá pozornost se zaměřila na Ricarda, který se snažil o spojení s ostatními žijícími.
„Jak to vypadá, Ricku?“ zeptal se Mathew a přešel k němu. Ricardo začínal být značně nervozní a vysílal pomocí morseovky svou zprávu na všechny strany. Jelikož se během pár minut nedočkal žádné odpovědi, bylo jasné, že je zřejmě nikdo neslyší.
„Do háje!“ ozvalo se z úst Ricarda. Praštil naštvaně se sluchátky od vysílačky a beznajdějně složil hlavu do dlaní.
„Tak to vypadá na pěkný průser,“ poznamenal Mathew a snažil se uklidnit sebe i ostatní. Carol s vidinou beznaděje došla k Marry, kterou jemně zatřásla, aby ji probrala.
„Co se děje, Johne?“ zeptala se rozespalá Marry a lehce se pousmála. John se na své oslovení okamžitě otočil a vydal se k ní.
„Už je po všem a my jsme to přežili,“ odpovědlě na její otázku, aby ji pokud možno uklidnil. Carol se nezmohla ani na slovo. Byla tak otřesena informacemi, které se postupně dozvídala. Nebylo potřeba, aby Marry vyděsili už ve chvíli, když otevřela oči.
„Tak to se můžeme vrátit domů, ne? A půjdeme slavit tvoje narozky, Johne,“ poznamenala Marry. V tu chvíli se na sebe všichni podívali takovým způsobem, že nebylo potřeba slov k vysvětlení situace. Bylo naprosto jasné, že žádný domov již neexistuje.

Komentáře

  • omlouvám se...zkopírovala jsem to z wordu a skočilo mi to tam dvakrát :(
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Dobrý! Tady asi hodně promluví Mike, specialista na Post-apo.
    Nápad je to dobrý, jde jen o to, jestli se ti to povede udělat tak čtivé, aby čtenář uvěřil. Zatím to vypadá trochu nedodělaně. Myslíš, že by se partička mladých lidí, kteří vylezou z bunkru a místo města uvidí pustou pláň, zachovala zrovna takhle?
    Trochu chyba je zkoušet hned psát rozsáhlý epický román a začít zeširoka. Mně se osvědčilo, napsat krátkou povídku a pak ji rozšiřovat.
    Ale další zajímavý projekt se tu objevil, určitě!
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Nápad je fajn, ale pro mě postavy nejednají příliš věrohodně. Já bych třeba po tak dramatickém úvodu, kdy se octnu v nějakém bunkru určitě neusnula, spíš bych ho prozkoumávala, nebo myslela na své blízké, které mám venku...

    Dál jsou zbytečné dlouhé dovětky, čím kratší, tím víc bude naopak příběh dramatičtější.

    Např. /„Do háje!“ ozvalo se z úst Ricarda. Praštil naštvaně se sluchátky od vysílačky a beznadějně složil hlavu do dlaní. / by stačilo úplně "Do háje!" Richard praštil naštvaně sluchátky od vysílačky a hlavu složil do dlaní /

    Snad ti můj komentář bude k něčemu dobrý, a doufám, že sem přijde pokračování.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Mnóó, nápad to není špatný, to teda ne. Jen mi to přijde jako hrubý text. Chtělo by to řádnou revizi, dát tomu pár dní a znova si to přečíst. Něco málo logických chyb, něco málo těch gramatických.

    Tak abych se do toho pustil, ne? :-)

    Jak už napsal Jerry, je tam jistá nelogičnost v chování těch lidí. Ale to se dá slušně vychytat, chce to jen čas. Co mě osobně vadí nejvíc, je chování vojáků a způsob, jakým si "ulehčuješ" práci.

    K těm vojákům. Ať se to někomu líbí nebo ne, USA má jedny z nejlepších sborů na světě, ať jsou to členové regulérní armády, námořní pěchoty nebo národní gardy (která zasahuje právě v těchto situacích) Proto když bude hrozit nebezpečí, silně pochybuji, že si dva kamarádi vojáci jen tak budou jezdit jeepem po městě a nabírat skupinky kamarádů. Něco jiného by bylo, kdyby bouře už byla v plném proudu a oni na sebe náhodou narazili, tam jde výcvik stranou a nastupuje pud sebezáchovy.

    Další problém vidím se samotným bunkrem. Vezmeš malou, lehce kontrolovatelnou skupinku a naženeš je do bunkru, kde mají všechno. Tím si strašně ulehčuješ práci a jediné co čtenáři řekneš, že apokalypsa je super, jsi v bezpečí, máš dost zbraní, zásob jídla a léků a náhradní šaty. Je to jako dovolená. Stejnou chybu jsem udělal mockrát a věř, že jediné řešení je začít znova. Nebo přepsání, ale natolik drastické, že z původního textu zůstane opravdu jen ten nápad.

    Abych to tak nějak shrnul v několika bodech
    -Dej si pozor na dialogy, pokud si nejsi jistá, zkus si je s někým přeříkat. Čti, nebo se dívej na filmy a sleduj, jak to dělají tam
    -Je to apokalyptická literatura, kde je tam ta apokalypsa? Pokud venku duní bouře, která zničí mrakodrap schopný odolat i devítce na Richterově stupnici, určitě by to pocuchalo i ten bunkr, to mi věř.
    -Voják, který po několika minutách vzdá pokusy o kontaktování by zasloužil jednu do zátylku za dezerci. Nebo nejméně třicet dní zostřené vazby.
    -Zkus si představit sebe na jejich místě. Co bys dělala ty, jak by ses zachovala. Opravdu máš tak chladnou hlavu, že by ses dokázala vyspat? Nebo bys dokázala tak chladně uvažovat? Ještě toho dne to byla partička mladých lidí, které zajímala jen jejich party. Tak ať se tak chovají dál, tvrďáci se z nich nestanou za jedinou noc.

    Jinak je to vážně slušný, ten nápad chválím, není to jako všechny ty atomové války, chodící rostliny nebo meteority. A hlavně v tom nejsou upíři, za což máš bonusové body. Takže tomu dej pár dní, znovu se na to podívej a zkus to přepsat. Pokud to ani tak nepůjde, doporučuji zkusit to jinak. Třeba, jak psal Jerry, s krátkou povídkou a tu rozšiřovat.

    Rozhodně se těším, co se z toho vyvine dál a vítám tě v naší malé komunitě :-)

    p.s. dovolil jsme si s máznout ten dvojitý post, snad to nevadí :-)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Mike to vzal opravdu zgruntu a já s ním téměř ve všem souhlasím. Mít dobrý a netradiční nápad je základ. Nejdřív ale rozmyslet, chvíli ten nápad nosit v hlavě, jaksi ho přežvykovat a vypilovávat. A pak napsat první verzi, zahodit ji, znovu napsat něco jiného, přeškrtat, prostě taková muka tvoření... :-)
    Souhlasím i s chybami, které napsal Mike. Partička mladých lidí se tím, že se jim zhroutí svět, nestane ozbrojenými supermany.
    Zkus to fakt s kratší povídkou, nabitou dějem a uvidíš, jak se to píše dobře.
    A Mike, nesahej mi na chodící rostliny, Den trifidů je moje srdeční záležitost... :-D :-D
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Ale moje taky, zrovna včera jsem ji dočetl už asi po páté. Teď jsem se vrhnul na Noc Trifidů:-)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    :-D
    Noc trifidů už je jen takovej čajíček, Wydham je Wydham.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    O tom žádná...mimochodem, něco mi říká, že jsme našeho nového potencionálního člena asi odradili :-D
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Že by? Ale nepoužili jsme žádná ošklivá slova. Třeba se Silvie nenaštvala... :-)
    Ale prostě, co na srdci to na jazyku, ani my se tu vzájemně jen nechválíme, spíš si vážím názoru druhých i když mi to zkazí a nabourá moje ego... :-)
    Takže Sivie, nezlob se na nás a zkus to znova, my ti to pochválíme... :-)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.