O Martinovi, muzeu a o tom, proč píšu tyhle blbosti :-)

LucieLucie Komentářů: 399
upraveno 22. červen 2013 v Povídkář
Na téma povídkáře

Co kdyby vaše nová postava byla:
Vyčerpaný hasič
Co kdyby se příběh odehrával na tomto místě:
Tajuplné muzeum
Co kdyby vaše vyprávění pojednávalo o:
V království slepých je jednooký králem.
Co kdyby váš text začínal větou:
Konečně to přestalo.


Konečně to přestalo. Martin si sundal dýchací masku a zhluboka se nadechl vlhkého, štiplavého vzduchu. V druhé ruce unaveně svíral hadici, ze které k zemi ukapávaly poslední kapky. K požáru přijeli přesně 14:21 a 14:23 po rychlém zhodnocení rizik vstoupil s velitelem zásahu do budovy muzea. Pamatoval si první minuty zásahu, komunikaci s velitelem, hlášení kluků, hasících zvenku, i pokyny pro další jednotku, která měla dorazit do dvaceti minut. Pomalu postupoval dovnitř, nikdo neměl informaci, zda v budově mohou být lidé. Ohnisko požáru prvně předpokládali ve druhém patře, ale po vstupu do budovy se to Martinovi všechno jevilo jinak. A oheň byl zvláštní... plameny líně olizovaly starobylé výkladní skříně... v centru rudé, vně žluté, lemované nazelenalým nádechem... zprvu myslel, že je to dřevem, napuštěným olejem a chemikáliemi proti červotočům, ale pak si povšiml, že stejně hoří závěsy na oknech i křesílka podle stěn. Plameny, jako by se spolu domlouvaly, nakláněly se k sobě, zapraskaly a hup, přeskočily na další kus nábytku nebo vitrínu. Martin měl přesné pokyny a mapu muzea si vštípil do hlavy než přijeli k zásahu. V tom byl mistr. Dokázal se zorientovat všude. Měl za úkol zmonitorovat vnitřní prostor, objevit případné oběti požáru a podat hlášení. Na zkoumání plamenů a fantastické představy teď neměl čas. Byl už v druhém patře, v centrálním traktu budovy, když mu vysílačka zahlásila přerušení spojení. Velitel stále zajišťoval přízemí, je tedy tady nahoře sám. Na chvilku ho zamrazilo. Zvláštní bylo, že oheň nenapáchal žádné výrazné škody. Plamen, polykající vitrínu s brouky, který mu byl nejblíže, se mu jasně uchechtl.
K prvnímu plameni, který ladně uhnul proudu z jeho hadice přiskočil druhý. Cha cha cha. Martinovi se to nezdálo, Martin to opravdu slyšel... Rychle se rozhodl. Nikdo tu není, vrátí se. Otočil se, ale najednou tápal... to není možné, má snad málo kyslíku? Oxymetr ukazoval 98% . Předpokládal, že na konci uličky mezi vitrínami jsou dveře k východu. Nebyly tam, alespoň Martin je neviděl. Plameny se najednou rozrostly, rozbujely. A svými rudými ústy na Martina syčely. Pevněji sevřel hadici oběma rukama a stříkal a stříkal...

Venku už se zešeřilo. Ani památka po divných plamenech, jen mokrá podlaha a kapající voda ze všeho, co bylo v dosahu. Vitríny jevily jen mírný stupeň ohoření, neuvěřitelné - skleněné výplně zůstaly bez poškození. Martin si uvědomil, že musel ztratit vědomí.

V budově bylo ticho, z koutů se plížila tma. Vysílačka jemně chrčela, nebylo možné se spojit. 20:20 - za chvíli se setmí. Martin byl zmatený. V rohu sálu s brouky spatřil otevřené dveře, tudy musel přijít. Prošel do sálu se zkamenělinami. Další dveře ze sálu se zkamenělinami vedly do sálu s včelami a mravenci, odtud dveře do sálu s motýly a další zase zpátky do sálu s brouky. Tady už přeci byl. Jsi jen unavený, dobře, přemýšlej. Najednou si uvědomil, že sál s brouky osvětluje jediné okno. Další dvě, která tu byla ještě před chvílí, byla pryč. Zmizela, nebyla. Namísto nich, jen stěna s ohořelou drapérií. Martin pohlédl znovu na oxymetr. Stále 97%, ale pulzů najednou 120.

Dobře, všechno bude v pořádku, nějaké dveře jsi musel přehlédnout, uklidňoval se, a okno, to tu určitě bylo jen jedno. Vydal se do sálu se zkamenělinami, sál se mu zdál užší, než před chvílí, ale tomu raději nevěnoval pozornost. Kromě dveří, kterými vešel už tu byly pouze jedny, přímo naproti. Vešel do nich. Sál s motýly. Dobrá, po stranách žádné jiné dveře, jen dveře naproti, ještě zbývá jeden sál... vešel – do sálu s brouky. Jakoby dostal ránu. Sál s blanokřídlým hmyzem! Jasně, tím nyní neprošel. To není možné... Sesul se k zemi u ohořelého rámu dveří. Kde je jeho hadice? Jasně, vymotá se odsud podle ní... ještě než mu myšlenka stačila plně proběhnout mozkem, oči mozku hlásily, že hadice prostě v místnosti není.

Tak dobrá, ještě jednou. Někudy se odtud musí dostat. Nějaké dveře přeci musí vést ven. Napjal všechny síly a v houstnoucím šeru, odhrnoval závěsy v rozích a ohmatával stěny. Natrefil ale pouze na dveře do sálu se zkamenělinami. Žádné okno, kterým by sem proudilo světlo zvenčí. V rozích sálu mihotavě zasvítila zelená světýlka. Na sucho polkl. Rohy, stěny, závěsy ohmatával jako v předchozím sále. Nic kromě dveří na protější stěně. A ze dveří svítilo zelené světlo. Žádní motýli. Očekával ho sál s brouky. Z velkých řad vitrín zbyly poslední čtyři, mezi nimi čtvercový prostor, zeleně osvětlený. Martin nabyl dojmu, že hra muzea je u konce, a že mu nezbývá, než vstoupit či usednout do osvětleného prostoru. Nač to protahovat. Podlaha na místě byla suchá. Sesul se k zemi na měkký kobereček. Levá hemisféra se snažila z posledních sil vyloudit alespoň nějaký racionální důvod, či důkaz toho, co zažívá, ale zmohla se jen na prohlášení, že se asi jedná o projekt tajných složek, nebo počin UFO.

Ozvalo capkání desítky nožiček. Z koutů za vitrínami vylezli drobní skřítkové. Martinův mozek situaci přehodnotil : Zbláznil jsi se, hochu!

Skřítkové si mezi sebou šuškali. Snažil se to nevnímat, jsou to jenom halucinace, bludy... přesto jasně slyšel: „Je to on?“ „To není on, nemá třetí oko.“ „Určitě je to on, má oko, bude jedním z králů.“

„Co děláš?“ zeptal se ho jeden ze skřítků.
„Zbláznil jsem se,“ hlesl Martin.
„Nezbláznil. Co děláš?“ ozval se další skřítek.
„Zbláznil jsem se. A před tím jsem hasil. Hasil jsem tohle pitomý muzeum. A pak jsem se zbláznil. A teď nemůžu ven.“
„Nezbláznil. A co děláš?“ skřítkové kolem něj utvořili kruh.
„Co děláš? Co děláš? Co je to za pitomou otázku. Hasil jsem. Jsem hasič, hasím. Sakra. Jsem blázen. Vykládám tu skřítkům, že jsem hasič.“
„Hasíš. A jinak? Co děláš?“ skřítkové se ptali popořadě.
„Co bych měl furt dělat. Hasím.“
„Hasíš. A jinak? Tancuješ?“ Skřítek který byl na řadě se zvedl a udělal piruetu.
„Netancuju.“
„Tak maluješ?“ Další skřítek jemným pohybem rozroloval plátno, na kterém v zeleném světle rozeznal jakousi krajinu.
„Nemaluju.“
„Co děláš? Co děláš? Ty určitě zpíííváš?“ zazpíval další.
„Nezpívám. Hasím sakra. A a po práci koukám na filmy. Mám rád filmy, jasný. A občas si vyjedu na motorce. Jasný?“
„Točíš filmy?“
„Ne!“ Martinova nálada kolísala od naprosté otupělosti až po krajní naštvanost.
„Co tu sakra dělám? Co po mě chcete? Můžu si prostě jen tak žít? Můžu odsud odejít?“
„Až na to přijdeš, tak odsud odjedeš.“
„Zase nějaká pitomá hádanka, co? Kdo vlastně jste? A co tu děláte?“
„Jsme strážci labyrintu.“
„Malujeme.“ „Tancujeme.“ „Zpíváme.“ „Staráme se o květiny.“ „Píšeme příběhy.“ „Vytváříme skutečnost.“
Martinovi z toho hučelo v hlavě. Co jen to přeslechl důležitého? Ano, labyrint. Už to má. Je to labyrint.
„Je to labyrint. Že je to labyrint?“ Srdce mu poskočilo. Je ve středu labyrintu, to zná. Dostane se zpátky. Jen musí jít kudy přišel.

Skřítkové se uctivě rozestoupili. Martin vstal, prošel jejich kruhem a vydal se zpátky ke dveřím. Na cestu mu svítilo mihotavé zelené světlo. Prošel zpátky do sálu se zkamenělinami. A pak znovu do sálu z brouky. Po skřítcích už nebylo ani vidu ani slechu, Jediným oknem za závěsem pronikalo do sálu ranní světlo. Sál s motýly. Sál se zkamenělinami. Znovu brouci, pak zkameněliny, pak včely a mravenci a znovu brouci. Do sálu svítilo třemi okny ranní sluníčko.

------------------

Martin zabral a vyryl další jamku. Láskyplně do ní vsadil semenáček habru. Byl zpocený, ale usmíval se. Vytáhl vytyčený kolík, vyryl drn, a zasadil další stromek. Stromky rostly jako z vody. Mezi jejich pokroucenými řadami vysypal z písku cestičku. Do středu díla položil nazelenalý kámen.

Záhy si do Martinova labyrintu našli cestu první návštěvníci. A jeden z nich, snad proto, že nevěděl, co tu vlastně pohledává, zvedl bez rozmyslu zelený kámen. Zespodu, do něj byla vyrytá slova: „Co děláš? Tancuješ? Co děláš? Maluješ? Co děláš?“

Komentáře

  • Alex MysseAlex Mysse Komentářů: 237
    To bloudění mi připomínalo horor Ghost Encounters :)

    Taková poznámka - chápu význam toho, že by člověk měl dělat něco ušlechtilého, zábavného, kreativního, jen mi práce hasiče přijde naplňující až dost, proč toho vlastně nechal? To už jsem mezi řádky nějak nevyčetl.

    Jinak hodnotím za 1 :D
  • LucieLucie Komentářů: 399
    Díky! Ale ten horor neznám...

    Jinak já myslím, že hasit nepřestal, jen k tomu začal ještě něco tvořit :-)
    Vlastně nevím, oni si ty moje postavy pak prostě stejně začnou dělat věci po svým, když už je příběhem sama k něčemu donutím. :-)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,645
    Hezký, vyčerpaný hasič v muzeu. Ale je to hezké, tohle je docela výživný námět, z toho by se dalo něco udělat i něco dalšího, nebo nějaké pokračování.
    Lehce mi to zase připomíná jednu knihu a moje sklerotická pamět neví, jak se jmenovala. Bylo to o jakémsi souboji různých mimozemských potvor v jednom americkém muzeu, do které se omylem přimíchal i jeden americký doktor s dcerou a nakonec to všechno vyhrál. Třeba si někdo vzpomene a staříkovi osvěží paměť.
    Potěšila jsi mne, že jsi použila skřítky, to jsou moji oblíbenci...:-D
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Huráá, skřítci! Já se musím přiznat že jsem v tom žádný podtext nebo alegorii neobjevil, ale zase jsem vyskočil ze židle a zatleskal jak se tam objevili skřítkové.

    Ne, vážně, Luci já ty tvoje díla z povídkáře miluju! Jen by mě zajímalo, někdo v rodině je hasič?
  • LucieLucie Komentářů: 399
    Jerry : To nevím, jak jsi to myslel s tím pokračováním...
    Mike: Díky, až vydám soubor svých povídek na témata z povídkáře, tak dostaneš první autorský výtisk :-)
    Jen nevím, jak jsi to myslel s tím hasičem... napsala jsem asi pěknou blbost z hlediska hasičského záchranného sboru, že? Jinak hasičem je manžel mé sestřenice, ale s ním jsem nic nekonzultovala :-(
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    No mě právě přišel ten popis postupu hasičů i jeho myšlení dobré. Tak jsem myslel, že si to probírala s hasičem. Já se v tomhle moc nevyznám, ale jako blbost se mi to nezdá.

    A podepsaný. Na to nezapomeň. Ten má na ebay největší hodnotu :-D
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.