Prolog nové povídky

EifroseEifrose Komentářů: 12
upraveno 30. květen 2013 v Povídky
Sepsala jsem si Prolog mé nové povídky. Myslím, že pochopíte, kdo vlastně postavy jsou, takže to tu vysvětlovat nemusím.


Prolog

Co se stalo? Nikdo neví, čím to začalo. Možná, že to byl jen prázdný přelud. Ale moje existence se začala upírat jiným směrem. Už jsem nechtěla dělat to, k čemu jsem byla stvořena. Stačilo mi být na zemi živá a šťastná. Teď nemám ani jedno. Už nejsem živá a nikdy nebudu. Myslela jsem, že se všechno změní, když odmítnu přijmout zodpovědnost za svoji povinnost, ale to byl omyl. Tu povinnost jsem musela vykonávat, i když se mi nesmírně příčila. I když mi má matka říkala, že už to musím být já, že už konečně musím převzít to, co ona dělala celé stovky let. A co ona převzala od své matky.
Bojím se?
Možná, že ano, bojím se. A to je neobvyklé na stvoření mého druhu. Lidé se přece bojí nás. Bojí se, že jednou budou muset odejít. Chtějí žít. Chtějí prožít spoustu dalších věcí. Chtějí milovat, chtějí vlastnit, chtějí být šťastní.
Má matka je takovým stvořením ráda, ale mně tato existence nevyhovuje. Žijeme dlouho a to jen proto, že bereme životy jiných. Matka s oblibou říká, že je to přirozený cyklus života, ale obě víme, že za to může naše nenasytnost. Lidé si na naši přítomnost tak zvykli, že už si dokonce zařizují slavnostní odchod. Je to odporné. Nenávidím to.
„Dítě, pojď, pospěš,“ zvolala Matka a já jsem zasténala. „Ukonči to.“ Otočila jsem se a pohlédla do tváře osobě, které jsem měla odebrat život. Šokem jsem strnula.
On.
Ležel na podlaze, na hrudníku měl spoustu krve a jeho hnědé oči kroužily sem a tam a hledaly útěchu. Mě neviděl. Nemohla jsem mu pomoct.
„Matko, to ne. To neudělám,“ hlesla jsem a sklonila hůl. „Nemůžu mu vzít život.“ Polkla jsem a pohlédla na Matku, která stiskla rty.
„Uděláš to. Je to tvoje povinnost. Já už chci odejít. Co bude dělat svět, když nebudou umírat lidé?“ Hluboce a podrážděně si povzdechla. „Mám to předat snad Mortisovi? Chceš, aby lidé umírali v pětadvaceti?“
„Ne,“ vyhrkla jsem a do očí se mi začaly drát slzy. „Ne, Mortisovi hůl nedávej. Je to krvežíznivý bastard.“
Matka pohodila dlouhými vlasy. „Pospěš. Chci jít domů.“
Otočila jsem se zpět k němu. Umíral. Měl hrozné bolesti. Musím to ukončit. Musím mu dopřát klid. Stiskla jsem v ruce hůl a zvedla ji nad hlavu.
Začaly mi téct z očí slzy. Ale on jakoby už čekal, že jsem si pro něj přišla. Přestal sebou mrskat a klidně ležel na podlaze. Zavřel oči.
„Tak už mě zabij, Evo,“ šeptl těžce a já se zajíkla. On ví, že jsem tady. Vidí mě snad? Ne, to není možné. „Chci klid. Konečně – už chci – klid...“
Podlomily se mi paže a hůl sekla.
„Sbohem,“ zašeptala jsem.

Komentáře

  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Jejda, další drsný příběh, ale dobře postavený. Dobré dialogy a docela ovládáš i střídání rytmu vět podle napětí a nálady.
    Ale tady bude asi trochu problém v tom, že je momentální boom upírů, zombií a všelijakých podivných příšerek. Takže budeš muset přijít s nějakým originálním nápadem, aby ses odlišila od všech těch Stmívání a Rozbřesků a nepsala vlastně jen nějakou kopii.
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • EifroseEifrose Komentářů: 12
    Díky, Jerrymungo za tvůj komentář :) Jsem ráda za tvou kritiku i pochvalu :) A chci tu osvětlit příběh, aby šlo poznat, že nejde o žádné upíry (kteří mi už docela lezou krkem), ale o něco nového a neprozkoumaného. Třeba, že je to prozkoumané a jen chci psát další kopii příběhů. To vážně nevím.
    Nepíšu nic o upírech ani o zombie, ale o podstatě Smrti. Nikdo neví, jak vlastně Smrt začala a já tu chci odkrýt to, že Smrt třeba není jen úpadek organismu, ale kdysi lidská bytost, která se rozhodla brát lidem život, aby sama byla dlouho živa. Tohle je příběh Smrti a její dcery Evy, která musí převzít její "práci," dostane se do prostředí lidí, kterým život bere její Matka a potká tam člověka, chlapce, kterému nakonec - jak se píše v prologu - bude muset vzít život. A co se stane pak? To nevím ani já :)
  • LucieLucie Komentářů: 421
    No, to je dost dobrý, líbí se mi styl psaní i námět, který jsi vysvětlila v komentáři. Doufám, že se tu objeví celá povídka, moc ráda si ji přečtu, podobné nápady mám ráda. :-)
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Moc hezký, hezky pomaloučku odkrývat, co je dívka zač, napětí stoupá a pak BOOOM, zabije svého milého. Hezký. I když si při slově Smrt většinou vybavím toho veselého kostlivce s modrými jiskřičkami v očích, posledního žněce, Zeměpološského Smrtě, tak představa rodinné firmy matka s dcerou se mi zamlouvá. Pokračuj dál, nemám co vytknout a těším se na pokračování.
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Ahá, tak takhle je to! Tak to je opravdu originální nápad. Mít za hlavní postavu Smrt, to je nevídané a nápadité. Já si tedy Smrt představuji nějak podobně jako ve filmu Sedmá pečeť a kdysi jsem i něco napsal, ale Smrt tam byla asi jako pan Lohniský v Dařbujánovi...
    A i já mám rád, něco začít a nevedět, kam mne to zavede a jak to skončí. :-)
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • EifroseEifrose Komentářů: 12
    Lucie, děkuji za tvůj komentář. Jsem ráda, že se ti můj nápad líbí. No, čtrnáctiletá holka jako já má takové nápady pořád, morbidní a se Smrtí, takže jsem ráda, že se moje fantazie trefila do tvého gusta :)
    Mikeu, děkuji za tvůj komentář, musím přiznat, že při čtení tvého komentáře jsem se málem válela pod stolem smíchy :D "Rodinná firma matka s dcerou" ... to nemělo chybu, vážně. Ale úplně mě dostalo, jak jsi to vystihl :)
    Jerrymungo, doufám, že se ti pokračování bude líbit, protože sama nevím, jak to bude pokračovat (takové shrnutí mám, ale kapitola po kapitole... no, uvidíme, co se z toho vyvrbí...)

    Budu se snažit, vážně :)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Fajn, jde tu taky o to, jestli to pojmeš trochu ironicky, nebo natvrdo s potoky krve.
    A jasně, někdy je všechno jasné a nalinkované od začátku do konce, ale já mám fakt radši nahodit téma a začátek a pak si to formovat podle chuti.
    Pokračování se mi bude líbit určitě, líbí se mi už ten začátek... :-D
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • EifroseEifrose Komentářů: 12
    Vážně jsem ráda, že se ti má povídka líbí. Budu se to snažit pojmout co nejlépe :) a budu se snažit, aby se to čtenářům líbilo. Pokračování můžete potom najít na mém blogu, který mám uvedený v profilu :)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.