San Felipe

jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
upraveno 24. duben 2013 v Povídky
Tak když Mike tak žadonil, vyšťoural jsem úplný začátek jedné scifárny, kterou jsem rozepsal. Má to samozřejmě dlouhé pokračování a konec v mé hlavě a v nedohlednu. Dávám to sem spíš jen pro to, aby bylo vidět, že si nebudeme konkurovat... :-D

Ticho. Ticho a nekonečná prázdnota. V té vzdálenosti je planeta Země viditelná jen jako malá, namodralá kulička a Měsíc vedle ní jako jasně svítící bod.
Více než třináct set oběhů okolo Centrální hvězdy už prošlo od doby, kdy se na zemi narodil muž, který ani do svého věku nepatřil. Syn pozemské matky a velitele výsadkového modulu průzkumné vesmírné lodi z planety Animista, který dostal jméno Ježíš.
Už dávno se vyslanci ze vzdálené planety vydali na další cestu mezi hvězdami. Dávno zemřel i potomek jednoho z nich. Ale přece jen po nich něco zůstalo. V bezpečné vzdálenosti umístili automatickou sondu, která dostala za úkol sledovat, jakého pokroku dosáhla mladá civilizace na Modré planetě.
Možná se chtěli její stvořitelé vrátit. Ale zmizeli v nesmírných vzdálenostech Hlubokého vesmíru a už se nikdy v soustavě žluté centrální hvězdy neobjevili.
Sonda žila svým vlastním monitorovacím životem. Citlivé snímače sledovaly povrch planety, mezi senzory probíhaly elektrické impulzy a ukládaly se do paměťových buněk podle stanoveného programu v centrálním počítači. Malý obdélníkový ukazatel měnil barvy do jemných, modrozelených odstínů. Vše pracovalo v klidu. Stav, který mohl trvat téměř neohraničenou dobu.

Jenže jednoho okamžiku se stalo něco nečekaného. Kdesi v útrobách řídícího počítače se jedno z malých přenosových elektronických hradel nastavilo do nesprávného směru. Energetický impuls prošel jinou, už dávno nepoužívanou cestou. Barevný ukazatel se rozzářil jasně višňovou barvou poplachu. Gigantická dávka energie proletěla několika zesilovacími jednotkami a v podobě úzkého energetického svazku vyzářila směrem k Modré planetě.

Nad nesmírnou masou vody byla hluboká, téměř černá tma. Měsíc té noci nesvítil a tak jen díky stovkám třpytících se hvězd bylo nejasně patrné lehké vlnění na hladině. Tichý oceán dělal té podivuhodné noci čest svému jménu. Lodní trasy směrem ke Spojeným státům vedly o několik set mil více na jih, takže klid v širokém okolí rušily jen sporadické výskoky létajících ryb.

ZÁBLESK! Těsně nad hladinou se objevila veliká ohnivá koule. Pozorovateli, který by se náhodou objevil v těchto místech, tak Bohem zapomenutých, by asi bylo nejvíc nápadné, že jiskry, které sršely všemi směry, nepadají do moře, ale právě na opačnou stranu, směrem ke tmavému nebi. Dunivá rána přešla do táhlého temného rachocení, připomínajícího vzdálenou bouři.

Zvláštní úkaz trval jen několik vteřin a oslnivě svítící koule začala měnit svůj tvar. Z plamenů se začala objevovat velká třístěžňová plachetnice se zvýšenou zadní palubou a nezbytnou mořskou pannou na přídi. Španělská goeletta v celé své kráse. Ve své době to byl celkem běžný typ lodi, používaných hlavně pro přepravu nákladů. Ale do konce června roku 1993 ta loď, která se tak podivně objevila necelých čtyři sta mil od amerických břehů vůbec nepatřila. Záře pomalu pohasínala. Na přídi lodi se v posledních záblescích zaleskla zlatá tepaná písmena. SAN FELIPE.
Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
Flaubert

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Tak jsem měl konečně čas si to v klidu přečíst a popřemýšlet o tom, jak tě pochválím tentokrát.

    Dostalo mě to s tím Ježíšem, takže prd syn boží, prostě klasický příběh. Voják daleko od domova, přitažlivá žena co má za muže totálního pitomce(jak jinak nazvat muže, který věřil že jeho žena je panna), zamíchat a po devíti měsících voaila, máme tu spasitele.

    Jen si dovolím rýpnout, a moc se za to omlouvám, trhá mi to srdce. San Felipe, jedná-li se o TU San Felipe nebyla goeleta, což je španělský výraz pro škuner, nýbrž galeona. A dovolím si říct, že jedna z nejkrásnějších, jaká kdy brázdila moře. Máš na mysli opravdu tohle tisíci tunové monstrum, nebo je to jen shoda názvu?
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Krásné, jemně vtipné. Nevím, jestli je to záměr, nesedí mi tam časové údaje :-)
    Co ukázka s trochou děje?
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Tak, děkuji za reakce.
    S tím Ježíšem, to byl jen takový žertík, celkem to v ději nemá žádný smysl, jen něco do začátku, jinak o náboženských tématech nebude ani slovo. Ale možná, že ten Ježíšův život zkusím jednou zpracovat nějak podobně, jak jsi nadhodil... :-)
    A název. Tu loď jsem si postavil sám, takže nemá žádný skutečný předobraz, potřeboival jsem nějakou menší středověkou loď, název se mi líbil, aniž jsem si uvědomil, že nějaká podobná opravdu existovala. Že ta skutečná měla tisíc tun, je pro mne novinkou, ale zase se mi nechce tu moji přejmenovávat. Dobrá, přivedl jsi mne na myšlenku, podívat se, jaká loď by z tehdejší doby pro mne připadala v úvahu.
    Na časové údaje se vskutku budu muset podívat, záměr to skutečně nebyl, sice jsem si vybudoval jakousi časovou osu, ale pak jsem se do ní trochu zamotal.
    Ale dobrá, hrábnu někam do dalšího děje, i když to všechno má jakousi návaznost. Ale uvidíme. :-D
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Ahá, mně pořád vrtaly hlavou časové údaje, které nesedí...
    Tam jsem psal o třináctistech obězích centrální hvězdy. Jenže to byla cizí hvězda, kolem které obíhala planeta ze které přišli tvůrci té sondy.
    A napadla mne kacířská myšlenka, že Ježíšův otec je podle mne velitel průzkumné sondy, ale taky Josef a k tomu tesař... No, nebudu se do toho zaplétat, nebo vymyslím nějakou šílenost.

    Ale ještě kousek a pokračování toho nahozeného začátku. Je to zase něco jiného. A z podobných nesourodých kousků se celé to moje dílo skládá. Nuže.

    Všechny čtyři proudové motory Boeingu 747 hučely klidně a monotónně několik tisíc metrů nad Tichým oceánem.
    „Tak, už tam brzo budeme, pomalu byste mohli začít balit. Když se budeš dívat tímhle směrem a máš dostatečně dobré oči, uvidíš za chvíli svoji zahrádku v San Francisku i s kedlubnami,“ usmál se kapitán na svého druhého pilota. „Víš, já mám tyhle noční lety nad vodou ze všeho nejradši. Nemusím mít strach, že nabourám do nějakého kopce. A přistání na vodu, když už není vyhnutí, to je jako do peřin.“
    „Nestraš,“ obrátil oči k nebi druhý pilot na pravém křesle. „Vypadá to, jako kdyby to byla tvoje nejmilejší zábava.“
    „Kapitáne, Francisco nás má na radaru,“ ozval se navigátor od bočního ovládacího pultu.
    „Príma. Tome, řekni Karin ještě o poslední kávu a já se jim zatím ohlásím.“
    Kapitán letadla si pootočil mikrofon k ústům, zhluboka si povzdechl a spustil předepsanou formuli.
    „Věž San Francisco, tady je let TWA 224 Tokio – San Francisco, kurs čtyřicet osm, letová hladina sedm pět set, plánovaný přílet nula jedna čtyřicet.“
    V reproduktoru nad hlavami pilotů to zachrastilo.
    „Tady věž San Francisco pro let TWA 224. Máte volnou letovou hladinu. Jste na našem lokátoru, střed letového koridoru. Počasí ideální. Váš přibližovací manévr začne za čtyřicet osm minut. Hodně štěstí. Konec.“
    Kapitán poděkoval, vypnul přístroj a stáhnu si sluchátka na límec propocené košile.
    „Tak, a teď si dám to kafe. Kdybyste věděli, jakou na něj mám hroznou chuť. A kromě toho bych si ještě dal pořádnou sprchu a ke štěstí by mi nechybělo už skoro nic.
    Sáhnu za sebe na malý skládací kovový stolek a vzal si jeden ze čtyř šálků, které mezitím přinesla sympatická světlovlasá stevardka.
    „Plná paluba Japonců,“ brumlal si pro sebe a usrkával kávu. „Copak ti chlapci hledají u nás ve Státech za povyražení, Japonsko je přece taky krásná země a když letíme zpátky, kolik byste napočítali Američanů, co letí obdivovat tu jejich Fidžijku…“
    Bylo přesně čtyřicet devět minut po půlnoci. Pilotní kabinu ozářilo pronikavé, bílé světlo. Letadlo se lehce zahoupalo a několik blikajících kontrolek signalizovalo odklon z kursu autopilota.
    Všichni tři muži v pilotní kabině sebou trhli. Šálek se kutálel po kovové podlaze a rozlitá káva zatékala mezi spáry ocelových plátů.
    „Proboha, do čeho jsme to vletěli?“ hlesnu druhý pilot. Kapitán přejel pohledem všechny kontrolky a světelné ukazatele.
    „My jsme OK. Motory běží, vzduch máme, žádné poškození, jen jsme trochu uhnuli z kursu. Autopilot si to srovná.“
    „Snad že by meteorit nebo nějaká raketa?“ nadhodil druhý pilot na vedlejším sedadle. Kapitán pokrčil rameny a posunul si mikrofon se sluchátky zpět.
    „Věž San Francisco, tady TWA 224, máme tu problém. Jsme na 38, 45, 15 severně a 127, 12, 48 západně,“ četl z malého displeje.
    „Zaregistrovali jsme jasnou bílou záři na naší levé straně a dunění pravděpodobného výbuchu buď ve vzduchu, nebo na mořské hladině. Letadlo podle přístrojů v pořádku. Přepínám na příjem.“
    Prodleva ve vysílání byla tentokrát o poznání delší. Reproduktor zachrastil až po několika vteřinách.
    „Tady je věž San Francisco pro 224. Máte nějakou představu, jakoukoli, co by to mělo být?“ Kapitán se rozhlédl po mužích své posádky a znovu si povzdechl.
    „Cokoliv, kromě Santa Cause, na něj je v červnu přece jen ještě brzo. Meteorit, výbuch rakety, exploze na lodi pod námi nebo třeba i UFO.“
    „Říkal jste UFO, kapitáne? Chcete do záznamu podat oficiální hlášení?“ hlas z dálky se slyšitelně zachvěl.
    „Proboha, kamaráde, třeba tam dole potřebuje někdo pomoc, tak se přestaňte dloubat v nose, nebo jíst hamburger a něco dělejte. Sežeňte Pobřežní stráž a NORAD. Nebo svolejte Kongres a probuďte prezidenta Spojených Států. Že je všechny pozdravuji a vyřiďte jim, ať si na to vaše místo hodně rychle seženou někoho schopnějšího.“
    „TWA 224, tady věž San Francisco, čekejte.“ Reproduktor se odmlčel.
    „Dobře jsi mu to řekl,“ druhý pilot uznale pokýval hlavou.
    „Víš, hochu, tihle pánové na věžích jsou snad všude na světě stejní. Jsou pohotoví a schopní organizovat normální letecký provoz. Když se ale stane něco trochu jiného, to, na co nejsou zvyklí, začnou zmatkovat, i kdyby to byla nějaká banalita. Stačilo by jim oznámit, že vzadu na záchodě došel toaletní papír.“
    Kabinou se rozlehl smích. Heslo pilotů platilo i tady. Dokud se letí, není důvod k panice.
    Hlas z reproduktoru, který se po několika okamžicích ozval, byl jiný, hlubší a rozvážnější.
    „Tady věž Francisco, pro let TWA 224, hovoří vedoucí letového provozu Winningham. Podnikli jsme všechny nezbytné kroky k objasnění případu, který jste ohlásili. Z velitelství námořnictva nám nepotvrdili vojenské cvičení ani jakoukoli jinou činnost ve vámi označené oblasti. NORAD vylučuje havárii rakety nebo přistání umělé družice. Ani my jsme kromě vás neměli na radaru cokoli jiného. Proto se přikláníme k vaší verzi o pádu meteoritu. Pro jistotu do oblasti vysílá Pobřežní stráž pátrací člun. A kromě toho je nedaleko tohoto prostoru na cvičné plavbě jedna z našich letadlových lodí, takže jsme požádali velení ve Washingtonu o spolupráci při objasnění té záležitosti. Pokud vás mohu požádat, snažte si všechno trochu rozmyslet, protože po příletu bude asi nutné sepsat pár slov…“

    Let TWA 224 bezpečně přistál na sanfranciském letišti přesně podle letového řádu bez sebemenších dalších komplikací. Kapitán sepsal o celém případu krátké hlášení a brzy na vše téměř zapomněl. A tak jediné překvapení zažil ráno tým technické letištní služby, když nastoupil k pravidelné údržbě Boingu, který přiletěl v noci z Tokia.
    Na levém boku letadla byl tmavý pruh spáleného a úplně seškvařeného laku v šířce téměř tří metrů tak, že prosvítaly kovové pláty trupu.

    Bylo to, jak napsal do servisního protokolu šéf čety údržbářů, jako kdyby si někdo při letu do San Franciska krátil dlouhou chvíli prací s opalovací lampou…
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    No, hezky nám to pokračuje. Tentokrát si odpustím ty hnidopišský poznámky, neboj. :-)

    Teď nevím, jestli jsem správně pochopil tu myšlenku. Jakože Josef byl ten velitel výsadku? :-)
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Klidně šťourej, nakonec i na Hemingwaye se slétli kritici... :-D :-D

    Ten děj je totiž složený z jakých si kapitolek, které v podstatě nějak navazují, ale pojednávají o odlišných věcech. A nakonec se to sleje do jednoho finále... :-) takže je dost nepřehledno a takhle po kouscích to tak nevyzní.

    Josef by podle té mé teorie opravdu měl být velitelem výsadku a Ježíšova matka Marie vlastně podstoupila umělé oplodnění, takže odtud neposkvrněné početí...
    Josef sice byl tesař, ale podle různých překladů i jako Muž co pracuje s dřevem a železem, takže klidně nějaký technik. A okolo zrození a smrti ježíše poletuje nějak moc andělů, prostě bylo by to zajímavé, nějak to zpracovat po svém. To bych se vyřádil... :-)

    Ale tyhle teorie vůbec s dalším dějem toho mého díla vůbec nemají žádnou souvislost a o biblických tématech už tam nebude nic
    .
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    A taky mně dneska začalo vrtat hlavou, co jsem to vlastně napsal, když to neodpovídá nějaké minimální historické skutečnosti... :-)
    Mike mne na to přivedl, loď San Felipe opravdu plula v sedmnáctém století, jenže já ji potřebuju v patnáctém, abych mohl dodělat závěr celého psaní. A potřeboval bych ji trochu menší a dát jí nějaké hezké jméno, eventuálně jí to jméno nechat... tak teď pátrám... :-D
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.