Ukázka z military scifi

Dimitrij_CZ95Dimitrij_CZ95 Komentářů: 3
upraveno 9. duben 2013 v Povídky
Zdravím vás. Jde o ukázku z mé dopsané knihy. Je to má prvotina a je mi 17. Sna d i přes tyto odrazující fakty, vás daná ukázka zaujme. Jde o jednu celou kapitolu. ;-) I přes to, že to nedočtete, napiště mi proč. ;-)

„Vstávej,“ zatřásl s ní.
Ještě stále se zavřenými očima vnímala burácení motorů doprovázející třes kabiny malého kosmického výsadkového letounu. V těchhle letounech létávala nerada. Jsou sice menší, obratnější a tiší než letouny třídy Osprey, ale za to sebou hází při průletu atmosférou a paradoxně více ‚žerou‘. A když se ji podařilo usnout, musí ji v tom nejhorším probudit.
„Je šípková Růženka už vzhůru?“
„Nevím…Vstávej!“ Její soused s ní zatřásl.
Zvedla hlavu. Naproti ní seděli dva spolubojovníci. Všichni čtyři seděli připásání k sedadlům. Jediný Clark – velitel mise. Stál uprostřed výsadkového prostoru. Jak to ten chlap dělá?
„Probraná?“ zeptal se, když se zadívala na něho.
Přikývla: „Jo, už jsem vzhůru.“
„Anglicky.“
Zopakovala se. Je to pro ni strašný nezvyk. Pracuje tu už nějaký ten měsíc, ale stále si nezvykla, že její češtině téměř nikdo nerozumí. Alespoň je může poslat do háje a oni to nepoberou.
Jakmile se letoun přestal otřásat, spustili se poslední přípravy.
„Nabijte si zbraně!“ I přes zvukovou izolaci, pronikal dovnitř hluk motorů.
I přes fakt, že je 30. století, vypadá tato jednotka, jak z historického filmu. Nikdo z nich neměl žádnou zbraň střílející laser, plasmu, či tak. Tihle válečníci byli vybaveni pistolemi a automaty z přelomu tisíciletí.
Ona sama si teď nabila pušku CZ-805 Bren A2 a pistoli ČZ-75. Do rukou vzala svou helmu. Standardní americká s bílým potahem a taktickými brýlemi. Zadívala se do odrazu v brýlích. Říká se, co je dokonalé, není už hezké, ale ona je tou výjimkou potvrzující pravidlo. Její kaštanové vlasy spolu s hnědýma očima dokážou svést každého muže. Když se k tomu připočte její postava, kterou nyní deformuje maskovací oděv s bílým převlečníkem a nosným systémem, dostaneme nádhernou bytost. Jen stěží lze uvěřit, že tato nádherná žena dokáže poslepu rozborku a sborku většiny střelných zbraní a sloužila u elitních jednotek.
„Dorone, připraven?!“
„Ano, připraven.“
„Dante, připraven?!“
„Připraven!“
„Bishope, připraven?“
„Jsem připraven.“
„Dream?“ otočil se k ní. „Připravená?“
„Připravená!“ Zakřičela, nasadila si helmu. Měla ji jako jediná v jednotce. Dorone se navlékl kompletně do černého. Přes hlavu si ještě přetáhl pletenou kuklu a na hlavu nasadil sluchátka. U nohou držel pušku M4 s granátometem. Dante je už zkušený veterán, výstroj měl obdobnou jak Dream, jen místo helmy dal přednost pletené čepici. Ze všech členů vlastnil největší zbraň: ‚vyšperkovaný‘ kulomet Minimi. To C. Bishop plnil úlohu odstřelovače. Jako jediný se nezúčastní přímo akce, ale bude poskytovat krytí a informace opodál. Puška G3 s optikou o tom vypovídala, šedobílý dvoudílný oděv, už tolik ne. Jenomže C. Bishop vlastnil speciální přehoz. Ten po aktivování ‚láme‘ světlo, takže se stane téměř neviditelným.
Clark – velitel týmu, s fyzickou kondicí jako třicátník a vizáží padesátníka by mu nikdo netipoval přes sedmdesát let. I přes jeho extrémistickou zaměřenost nedá na něho nikdo dopustit, a to i přes to, že do terénu se vydá málokdy.
Letoun klesal na přistání. Jednotka se seřadila k výsadku. Boční dveře se otevřely, dovnitř pronikl závan mrazivého vzduchu.
Jako první mířil ke dveřím C. Bishop. Po minutě zbytek jednotky.


„Tady C. Bishop, oblast čistá. V budově žádný pohyb.“
„Clark rozumí.“
„Přesunuji se 100 metrů na západ.“
„Potvrzuji. Tým Alfa se přesunuje k budově.“
„Rozumím.“
C. Bishop se zvednul ze sněhu. Složil si svou odstřelovací pušku na záda, nabil si samopal P90 a tryskem ale v tichosti se přesunul ke stromu, stojící ho asi 100 metrů od budovy. Skvělé místo. Přehodil přes sebe plášť a splynul s okolím. C. Bishop si aktivoval termovizi na optice. Nastavené měření ukazovalo pouze objekty o teplotě nad 35°C. Tady se nepřetápí tolik jako Marsu. Obyvatelům nepomůže ani tepelná izolace, speciální nátěry, prostě nic. „Jsem na pozici,“ nahlásil zbytku týmu.
Clarkův úderný tým přiběhl ke vstupním dveřím budovy. Tento bytový komplex z 25. století už dávno neplní svůj původní účel. Budova dlouho chátrala. Změna přišla v posledním globálním konfliktu na Zemi na přelomu 28. a 29. století. Rusové ji začali využívat jako nemocnici. Po prohře Ruska se však vítězné Evropské federativní republice budova ve tvaru písmene ‚L‘ natolik zalíbila, že z ní udělali vojensko-obchodní středisko – místo, kde proběhne každý důležitý obchod s armádou. Pro jednotku nebyl problém se dostat ke vstupním dveřím. Nikde v okolí nepotkali jediného vojáka, co by je ohrozil. Budovu obklopoval z jedné strany les a z druhé rozpadající trosky původního St. Peterburku, nyní města duchů.
Veliteli operace Davidu Clarkovi přišlo toto místo až příliš klidné. Ne tiché, klidné. Slyšel ještě nějaké ptáky a zvěř, ale víc nic. Nu, stejně tu moc lidí nežije, určitě jsou zalezení doma. Ale i přesto…
Zkušený veterán se během své kariéry naučil být ostražitý v takovéto pustině. Útok přichází odtamtud, odkud ho nečekáte. Nepřítel nepřichází dveřmi, ledaže čekáte, že přijde oknem. A tady je ten nepřítel on a jeho tým. Dnes všichni čekají, že si pro ně přiletí oknem. Dveřmi chodí jen zásahovka. Při té myšlence se pousmál.
Hlavou kývnul na Doroneho Kaziru. Ten si z vesty vytáhl zařízení o velikosti mobilu sloužící k vytvoření elektromagnetického impulzu. „Vypněte si všechny elektrické zařízení,“ upozornil zbytek týmu. Členové jednotky si vypnuli vysílačky a počítače na zápěstí. Teď čekal ještě na Clarkův rozkaz.
„Dream, flashbang.“
Dream vytáhla z vesty zábleskový granát. Přešla ke dveřím. Clark stál na druhé straně. Zatáhla za očko pojistky. Clark efektivní otočkou se dostal přede dveře. Vší silou rozkopnul zámek. Stejně efektivní otočkou se vrátil za kryt stěny. Nemusel jí dávat povel. Už automaticky vrhla granát do místnosti, respektive chodby. Cink. Z granátu odletěla rukojeť. Prásk! Po vteřině se chodbou prohnala silná rána následovaná sledem dvou okamžitě po sobě jdoucích. Prásk! Prásk! Celou kakofonii doprovázel záblesk oslepujícího světla.
Následně vběhla dovnitř. Chodba končila schodištěm. Jen pár postranních dveří. Zamířila si to k prvním nalevo. Místnost čistá. Ostatní dveře si bral zbytek týmu. Z každé místnosti se ozývalo: „Čistý.“ Přitom ale nepadnul žádný výstřel.
Při seřazovaní v chodbě Dream podjela noha. I přes snahu se skácela na zem. Jak z nějaké komedie. Okamžitě se zvedla. Když se podívala, na čem to vlastně uklouzla, upoutal její pozornost lesklý předmět. Zvedla ji do světla.
„Clarku, tomu neuvěříš.“ Ukázala mu nábojnici. „Remington pět-padesátšestka.“
Tým se rozhlédl po zemi. Těch nábojnic tu byli spousty. Nebyli mosazně lesklé jak jejich, ale měli zelené maskování.
„To snad ne,“ napadlo všechny, jen Clark to řekl nahlas. Jestli tu někdo před nimi byl, tak s těmi pěti miliony se mohou rozloučit.
C. Bishop zahlédl v optice střelbu v budově. Tahle ale nebyla z přízemí, ale z prvního patra. Tým v budově ji samozřejmě také slyšel.
„Dream a Dante, nahoru, bleskový úder.“ Dante přikývl. Spolu s Dream si nachystali flashbangy. „3… 2… 1… Jdeme!“
Dante vyběhl po schodech první. Dream za ním hodila flashbang. Za doprovodu ran o zem doskákal do chodby, kde vybuchl. Dante vběhl do chodby. Do mušky se mu dostal jeden voják. Perfektní. Reflexy zapracovali. Dantův prst sevřel spoušť. Tělo vojáka škubalo pod krátkou dávkou z kulometu. Druhý voják se ani nestihl otočit na Danteho a už mu zezadu prolétla kulka od C. Bishopa. „Good kill.“ Ozvalo se do vysílačky. Dante běžel chodbou dál. Dream v závěsu za ním. Dva vojáci oba dva mrtvý. Čekal jich tu víc, ale jednoho přehlédl.
Dante doběhl až k tělu svého cíle. Jak to tak vypadá, byl zaneprázdněn něčím v místnosti. Jakmile se Dante dostal nad tělo svého cíle, zjistil, co ho zaměstnalo. Řekla mu to kulka. Kulka, která ho zasáhla do stehna. „Aaaa!“ Klesl na koleno. To už mu ale druhá kulka vytrhla mozek z hlavy.
Dream instinktivně zalehla na zem. Rychle jí to začalo přemýšlet. Znělo to jako pistole, to snad ještě pozná. Tohle stoprocentně nebyla plasmová zbraň, kterou ti náckové používají. Doplazila se k Dantemu, který je ale už mrtvý. Z místnosti vyšel další výstřel. Těsně kolem její hlavy. Spálil ji potah. Dál už se ozývalo jenom cvaknutí. Došly mu náboje. Rychle než si přebije.
Vystartovala a vběhla do místnosti. Seděl opřený o zeď. Do pistole zastrčil zásobník. Závěr už je v původní pozici. Namířil ruku k ní. Výkopem ho odzbrojila. Pistole dopadla na zem. Střelec vytáhl z opasku nůž. Další kop, další zařinčení, další střelcova zbraň na zemi.
„You got it futile kreténe.“
Podívala se mu do očí. Bylo v nich vidět odhodlání, odhodlání zkušeného bojovníka. Vypadal tak na padesát. Vedle něho na zemi zbraň – Colt M933. Už byl nepoužitelný. Rozhlédla se kolem. Ještě si prohlédla. Ten muž měl podobné oblečení, jak ona – helmu, maskáče, nosný systém. Jen nevypadal, že by se oblékl do zimy. Pouštní maskování.
„Mám tu jednoho,“ zařvala. Rozhlédla se kolem sebe.
Všude jsou mrtvý. Podle briefingu tu mělo být 20 – 30 ozbrojených strážců. Ti tu zjevně jsou, nebo spíš už nejsou. Co to je za člověka? Vystřílet sám celou budovu. S tím si ještě budou muset popovídat.
Dalo jí to práci, přesvědčit Clarka, ale díky ní se už neveze na jejich domovskou základnu kufřík s hodnotou pět miliónu, ale i muž, který jí zasáhne do života víc, než si hodlá připustit.
Osprey se za burácení motorů vznesl se svou posádkou, kufříkem a zajatcem směrem k domovské základně těchto žoldnéřů – ke kosmické lodi Bradbury.

Velká mezisoustavní loď přistála na Phobosu. Přiletěli s ní hlavně turisti ze soustavy Orionu. O ně tady ale nejde. Jde o Nancy Saint Hausenovů. Po třech měsících uvidí svého otce. Těší se na to už celý měsíc. Její spolubydlící na pokoji už lezlo krkem, jak o něm pořád mluvila. Je jedním z mála teenagerů, kteří vidí vzor v otci. Byl pro ni vším. Sigmund Freud by to označil za Elektřin komplex. Ale jí to bylo fuk. On a její spolubydlící – Nataša jí nejvíc pomohli, když skončila její první láska s Mattem. Teď se s ním setká osobně, už ne přes síť.
Její otec – Liam už hodinu čekal na terminálu. Četl si noviny, popíjel kávu a bavil se s pár lidmi. Zrovna když četl o uzavření případu v Novském, kde nějaký pomatenec zabil dvě dívky, z nichž jedno tělo se nenašlo, a pozabíjel celý zásahový tým, přistávala loď společnosti Universeport s jeho dcerou na palubě. Z přestupní haly začal vycházet houf lidí.
Ale jeho dcera mezi nimi není. Stal u přestupní haly už půl hodiny, ale ona stále nikde. Vyptal se jedné zaměstnankyně u terminálu na svoji dceru. S čím ale přišla, s tím vůbec nepočítal. Ona na palubu vůbec nenastoupila. A už vůbec ho nenapadlo, že to bude tak zlé. Jeho největší noční můra, na jejichž konci budou mrtví a nebude jich zrovna málo, právě začíná

Slunce pomalu probouzelo obyvatele Paříže. Jedním z nich je i Jean-André Baptiste. Sedl si na postel a prohrábl si své krátké černé vlasy. Povzdychl si. Další strašný den v tomhle podělaném světě. Podíval se na samopal opřený o postel. Byl to Thompson M1. Vzpomněl si na svůj poslední job. Kdo by to tušil. Tisíc let starý křáp, ale co provede s lidským tělem, to nemá obdoby. Pousmál se. Teď je z jednoho ministra sekaná. Chtěl by vidět tváře pohlavarů, kdyby věděli, co to jedli. Při té vzpomínce se musel pousmát. Ale zpátky do reality. Ten samopal mu připomněl i fakt, že už půl roku neměl žádnou zakázku. Peníze mu ještě nějakou chvíli vydrží, ale už teď se musí uskromňovat. Snad něco přijde.
Ohlédl se přes rameno. Na dívku ležící vedle něho na posteli. Jak že se jmenuje? To není důležité, dnes tu je stejně naposled. Odhrnul ji její hnědé hebké vlasy a políbil ji na tvář. Kolik že jí je? Ale vždyť je to jedno. Dnes sexuální styk s mladistvými nikdo neřeší. Mají spoustu svých problémů s válkou na mnoha frontách. Tak proč nikdo nemá o jeho služby zájem?
Vůbec ho nenapadlo, že jeho přání budou ještě dnes vyslyšena.

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Hele, to není vůbec špatný.

    Chtělo by to ještě znova pročíst a opravit chyby. Je tam pár věcí, které vyloženě bijí do očí.
    např.: „Je šípková Růženka už vzhůru?“ nebo "Clark efektivní otočkou se dostal přede dveře."

    Dávej si na to pozor.

    Další věc co mě tam bije do očí je použití zbraní. I když tě chválím za použití Brenu (osobně bych si zvolil CZ58) tak ve třicátém století to vážně není ono. Podle mě není dobré kombinovat příliš vzdálenou budoucnost a dnešní technologii.

    A třetí věc, kterou jistě ocení znalci pokud si na to dáš pozor. Jak říká jeden můj kamarád: "Kulky má pes, ze zbraně se střílí STŘELY!"
    A ještě jeden drobný detail. Remington je v ráži .223 nikoli 5.56NATO. Vypadají velmi podobně, ale zaměnit se nedají, resp .223 můžeš nacpat do komory 5.56, ale ne naopak. Předpokládám, že byly vystřeleny z něčeho jako je M-16 nebo Bren, to znamená že šlo o ráži NATO. Pokud to byl nějaký poloautomat typu AR-15 nebo Ruger Mini tak by to měla být .223 Remington.

    Jinak se nenech odradit kritikou, sám nepíšu nejlépe(a tudíž se kritikám taky nevyhnu :-)). Spíš to ber jako radu fandy do zbraní a military literatury.
  • Salma BlancoSalma Blanco Komentářů: 211
    Ahoj Martine.
    Kéž bych já v sedmnácti uměla takhle psát!
    Je to dobrý, fakt. Máš přehled, víš o čem píšeš. Pěkně popsaný akční scény. Trošičku mám sice chaos v postavách, ale v dalších kapitolách bych se v tom určitě zorientovala.
    Sci-fi jsem měla vždycky ráda, zvláště tu, co by klidně mohla být i realitou a tohle mi realistický přijde dost.
    Je to dobrý. A ty pravopisný chyby - to vychytáš.
    Piš dál a bude to super. Jsi talent!
    The world needs more cowboys.
  • Dimitrij_CZ95Dimitrij_CZ95 Komentářů: 3
    Děkuji vám za názory a za uznání, to nejvíc potěší. K těm zbraním. V knize je vysvětleno, proč se přešlo na tak starou technologii. Já to tu nastíním ve zkratce: Většina balistické ochrany té doby je stavěna proti technologii té doby (plasmové zbraně, lasery,... apod. touto technologií se taktéž zastřílí ;-) ),ale málokdo počítal s obyčejným kusem oceli ;-) a čs zbraně jsou cool.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Tak to máš recht, český zbraně jsou cool :-)
  • Připojuji se, začíná to dobře a je to zajímavé a čtivé. A doufám, že máš nějaký silný nápad, jak to všechno rozjet. Ale vadí mi trochu jedna věc. Spousta krátkých, nekolikaslovných vět za sebou.
    Vypadal tak na padesát. Vedle něho na zemi zbraň – Colt M933. Už byl nepoužitelný. Rozhlédla se kolem. Ještě si prohlédla.
    Asi chceš zdůraznit nějaké napětí, ale spíš to všechno dost kouskuješ. Zkus některé krátké věty spojit do delší, uvidíš, že ten text bude vypadat líp.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.