Jet? se nikdo neodváil, tak já to na?nu. Pus?te se do m?.
Fialovo fialovo
“... i tucha sfateho, amen. Ste otpočiva naš syn, fnuk, pratr a šfagr, pan Filip Fiala, po cely sfuj šifot...“
„Jauvajs!“
„Promiňte, neviděl jsem Vás.“
„Co? Proč je všechno takový fialový?“
„Bude bouřka.“
„Já přece nejsem mrtvej.“
„Omlouvám se.“
„Za to, že nejsem mrtvej?“
„Že jsem do vás strčil.“
„Kam zmizel ten flanďák?“
„Nikoho jsem neviděl“
„A mě patrně taky ne, co?“
„Ne.“
„Ste snad slepej?“
„Ano.“
„Cože?“
„Ano. Už pětadvacet let.“
„A co děláte tady na hřbitově?“
„Nejsme na hřbitově.“
„A kde teda podle vás?“
„Vy taky nevidíte?“
„Vidim. Ale blbě, je skoro tma a tady to vubec neznám. Neležim v rakvi?“
„Patrně ne. Bylo to měkké.“
„Co?“
„No, to, jak jsem do vás strčil. Jsme v parku. Hřbitov voní jinak.“
„Takže jsem přeci jenom živej?“
„Asi jste včera dost přebral. Měl byste vstát a jít domů. Vyspat se. Sbohem.“
„Nestarejte se. Sbohem.“
„S Bohem, s Bohem a kde je ten Bůh? Toho frátra sem poznal, byl to ten, co se sem loni přestěhoval z Německa. Ten jeho talár, zlatě vyšívaný kříže, brrr.“
„Proč tu ležíš, na zemi ležíš? Bude ti zima, zima ti bude.“
„Ta už mi je.“
„Máš modřinu, modřinu máš.“
„Co je ti do toho?“
„Co je ti do toho?“
„Seš na hlavu?“
„Na hlavu seš. Zima ti bude. Modřinu.“
„Nejdřiv slepej, teď zas blbej.“
„Modřina, moři na, moře, znáš moře?“
„Moře? Jo to tam taky bylo, děsně hluboký, fialově temný, temnější než tamhlety mraky, jinej svět. Asi sem k tý smrti měl vopravdu blízko.“
„Viděls moře, moře viděls, viděls?“
„Jo. A doufám, že ho hned tak neuvidím. A ten farář. Neměl bych tolik pít.“
„Piješ moře, moře piješ.“
„Ty se máš nejlíp troubo. Co ty víš vo životě. Žádný starosti.“
„Zima ti bude, bude ti. Vstávej. Letí motýl. Motýl letí.“
„Krásnej fialovej! Začíná pršet. Víš, že máš pravdu? Du domu. Dík. Vám oběma.“
„Sbohem.“
“... i tucha sfateho, amen. Ste otpočiva naš syn, fnuk, pratr a šfagr, pan Filip Fiala, po cely sfuj šifot...“
„Jauvajs!“
„Promiňte, neviděl jsem Vás.“
„Co? Proč je všechno takový fialový?“
„Bude bouřka.“
„Já přece nejsem mrtvej.“
„Omlouvám se.“
„Za to, že nejsem mrtvej?“
„Že jsem do vás strčil.“
„Kam zmizel ten flanďák?“
„Nikoho jsem neviděl“
„A mě patrně taky ne, co?“
„Ne.“
„Ste snad slepej?“
„Ano.“
„Cože?“
„Ano. Už pětadvacet let.“
„A co děláte tady na hřbitově?“
„Nejsme na hřbitově.“
„A kde teda podle vás?“
„Vy taky nevidíte?“
„Vidim. Ale blbě, je skoro tma a tady to vubec neznám. Neležim v rakvi?“
„Patrně ne. Bylo to měkké.“
„Co?“
„No, to, jak jsem do vás strčil. Jsme v parku. Hřbitov voní jinak.“
„Takže jsem přeci jenom živej?“
„Asi jste včera dost přebral. Měl byste vstát a jít domů. Vyspat se. Sbohem.“
„Nestarejte se. Sbohem.“
„S Bohem, s Bohem a kde je ten Bůh? Toho frátra sem poznal, byl to ten, co se sem loni přestěhoval z Německa. Ten jeho talár, zlatě vyšívaný kříže, brrr.“
„Proč tu ležíš, na zemi ležíš? Bude ti zima, zima ti bude.“
„Ta už mi je.“
„Máš modřinu, modřinu máš.“
„Co je ti do toho?“
„Co je ti do toho?“
„Seš na hlavu?“
„Na hlavu seš. Zima ti bude. Modřinu.“
„Nejdřiv slepej, teď zas blbej.“
„Modřina, moři na, moře, znáš moře?“
„Moře? Jo to tam taky bylo, děsně hluboký, fialově temný, temnější než tamhlety mraky, jinej svět. Asi sem k tý smrti měl vopravdu blízko.“
„Viděls moře, moře viděls, viděls?“
„Jo. A doufám, že ho hned tak neuvidím. A ten farář. Neměl bych tolik pít.“
„Piješ moře, moře piješ.“
„Ty se máš nejlíp troubo. Co ty víš vo životě. Žádný starosti.“
„Zima ti bude, bude ti. Vstávej. Letí motýl. Motýl letí.“
„Krásnej fialovej! Začíná pršet. Víš, že máš pravdu? Du domu. Dík. Vám oběma.“
„Sbohem.“
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.
Komentáře
Jinak moc díky za komentář.
Je mi sice 16 a snažila jsem se pochopit nějaký hlubší smysl a má snaha přetrvává. Toto je kousek, na který asi jen tak nezapomenu
V parku na zemi leží opilec, který, jak sám říká, už měl možná na kahánku. První věta, kterou slyší ("i tucha..."), je pouze v jeho mysli, ale to on neví. V tu chvíli do něj vrazí slepý člověk. To je první rozhovor. Ten druhý probíhá mezi opilcem a bláznem, který dorazil později.
A teď mi poraďte, co s tím, aby se to trochu prosvětlilo :-)
Pro Joa: dál by to samozřejmě takhle nepokračovalo, když už oba odešli. Maximálně by se, třeba samostatně, mohli objevit jednotlivě v nějaké pozdější epizodce, kdyby byla potřeba nějaká další náprava či rozhřešení. A blázni, a myslím, že ani slepí prostě nemohou mluvit "normálně". Nebo naopak, zdá se mi to normální víc než dost. :-)
Moc děkuji všem za připomínky.