Jet? se nikdo neodvážil, tak já to na?nu. Pus?te se do m?.

upraveno 16. září 2011 v Povídky
Fialovo fialovo

“... i tucha sfateho, amen. Ste otpočiva naš syn, fnuk, pratr a šfagr, pan Filip Fiala, po cely sfuj šifot...“
„Jauvajs!“
„Promiňte, neviděl jsem Vás.“
„Co? Proč je všechno takový fialový?“
„Bude bouřka.“
„Já přece nejsem mrtvej.“
„Omlouvám se.“
„Za to, že nejsem mrtvej?“
„Že jsem do vás strčil.“
„Kam zmizel ten flanďák?“
„Nikoho jsem neviděl“
„A mě patrně taky ne, co?“
„Ne.“
„Ste snad slepej?“
„Ano.“
„Cože?“
„Ano. Už pětadvacet let.“
„A co děláte tady na hřbitově?“
„Nejsme na hřbitově.“
„A kde teda podle vás?“
„Vy taky nevidíte?“
„Vidim. Ale blbě, je skoro tma a tady to vubec neznám. Neležim v rakvi?“
„Patrně ne. Bylo to měkké.“
„Co?“
„No, to, jak jsem do vás strčil. Jsme v parku. Hřbitov voní jinak.“
„Takže jsem přeci jenom živej?“
„Asi jste včera dost přebral. Měl byste vstát a jít domů. Vyspat se. Sbohem.“
„Nestarejte se. Sbohem.“

„S Bohem, s Bohem a kde je ten Bůh? Toho frátra sem poznal, byl to ten, co se sem loni přestěhoval z Německa. Ten jeho talár, zlatě vyšívaný kříže, brrr.“
„Proč tu ležíš, na zemi ležíš? Bude ti zima, zima ti bude.“
„Ta už mi je.“
„Máš modřinu, modřinu máš.“
„Co je ti do toho?“
„Co je ti do toho?“
„Seš na hlavu?“
„Na hlavu seš. Zima ti bude. Modřinu.“
„Nejdřiv slepej, teď zas blbej.“
„Modřina, moři na, moře, znáš moře?“
„Moře? Jo to tam taky bylo, děsně hluboký, fialově temný, temnější než tamhlety mraky, jinej svět. Asi sem k tý smrti měl vopravdu blízko.“
„Viděls moře, moře viděls, viděls?“
„Jo. A doufám, že ho hned tak neuvidím. A ten farář. Neměl bych tolik pít.“
„Piješ moře, moře piješ.“
„Ty se máš nejlíp troubo. Co ty víš vo životě. Žádný starosti.“
„Zima ti bude, bude ti. Vstávej. Letí motýl. Motýl letí.“
„Krásnej fialovej! Začíná pršet. Víš, že máš pravdu? Du domu. Dík. Vám oběma.“
„Sbohem.“

Komentáře

  • Zajímavé, musím uznat, že mě zaujalo, jak je úryvek napsaný. Sice jsem nepochopila, o co vlastně jde :D (možná nejsem až tak chápavá, je mi teprve 14). Ale jinak pěkné, text jsem si přečetla hned čtyřikrát, styl mě docela zaujal. Pravý smysl mi zatím uniká, ale nevadí. Ráda si přečtu text znovu :)
  • Hmmm. Můj 14 letý syn mi také řekl, že to nepochopil. Asi bych měla doplnit nějaké uvozovací věty, aby to bylo jasnější, ale nenapadá mě, jak je tam namontovat.
    Jinak moc díky za komentář.
  • Jako úryvek je to zajímavé a rozhodně na některých místech úsměvné i smutné.
    Je mi sice 16 a snažila jsem se pochopit nějaký hlubší smysl a má snaha přetrvává. Toto je kousek, na který asi jen tak nezapomenu :o)
  • Asi postrádám "normální" věty. Tohle mi připadá jako drama. Je to dynamické, zajímavé, to ano, ale nejspíš bych po chvíli přestala číst, kdyby to takhle pokračovalo. A taky jsem trošku ztracená, možná by to chtělo dát čtenáři alespoň náznak, o co jde, navnadit ho. :-)
  • Dobře, tady je vysvětlení:

    V parku na zemi leží opilec, který, jak sám říká, už měl možná na kahánku. První věta, kterou slyší ("i tucha..."), je pouze v jeho mysli, ale to on neví. V tu chvíli do něj vrazí slepý člověk. To je první rozhovor. Ten druhý probíhá mezi opilcem a bláznem, který dorazil později.

    A teď mi poraďte, co s tím, aby se to trochu prosvětlilo :-)

    Pro Joa: dál by to samozřejmě takhle nepokračovalo, když už oba odešli. Maximálně by se, třeba samostatně, mohli objevit jednotlivě v nějaké pozdější epizodce, kdyby byla potřeba nějaká další náprava či rozhřešení. A blázni, a myslím, že ani slepí prostě nemohou mluvit "normálně". Nebo naopak, zdá se mi to normální víc než dost. :-)

    Moc děkuji všem za připomínky.
  • aj mne to pripada skor ako divadelna hra ;)
  • Trošku mi to připomíná Havlovu Audienci. Krátké věty, nevelký smysl a přesto to má něco do sebe.
  • Líbí se mi, má to spád a nechává mi možnost zapojit i vlastní fantazii. Můžu si dlouho - až do rozuzlení, které by mohlo být ´čitelnější´ - pohrávat s vlastní fantazií a přemýšlet, kde asi ten člověk je, co se mu děje. Zajímavě a čtivě napsané.
  • Díky za další komentáře. Velkou ctí je mi srovnání s Havlem, i když... myslela jsem, že smysl to má.
  • Nepřijde mi to nečitelné, asi bude hodně záležet na tom, pro jakou věkovou kategorii je text určen. Spád dialogů se mi moc líbí a hraní s češtinou také. Chci víc ;)
  • Nejdřív jsem byla trochu zmatená, to se přiznávám. Ale moc se mi to líbí. Skvělý, originální. Tomu se podle mně říká tvůrčí psaní.
  • Díky Máří, díky Toby! Moc mě těší. Nějaké další kousky jsem už přidala, snad je objevíte. :-)
  • KachenKachen Komentářů: 19
    Není moc co dodat, souhlasím se vším co bylo již řečeno. Jen dodám, že mě to místy i upřímně pobavilo, což se mi často nestává.
  • SarkaSarka Komentářů: 7
    Mně je 34 a situaci jsem pochopila už na první čtení, asi hodně záleží na tom, kolik má kdo odpito :-) . Ukázka se mi líbí moc, žádné uvozovací věty bych nepřidávala, ztratí to šmrnc. Nejedná se sice o typickou práci, ale o to přeci jde. Tleskám a držím palce k dalšímu psaní.
  • DollyDolly Komentářů: 14
    Skvělej dialog, hlavně ta první část. A k tomu pochopení, mě to nedošlo a konec se mi zdál tak nějak do ztracena, ale máš tam spoustu věcí, který jsou skvělý. Jen škoda, že tam ti tři nečekají na Godota nebo jinýho papriku. Díky za inspiraci.
  • Opět děkuji za reakce! Je vidět, že si text konečně své čtenáře našel. Trochu mě to uklidnilo. Nepsala jsem ho do časopisu Dívka nebo Žena a život. :-)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.