Mocní - ukázka z dopsané knihy

masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
upraveno 5. duben 2013 v Povídky
Ukázka z již dopsané knížky...jedná se o první kapitolu, konkrétně první stránku...tak čtěte, kritizujte a reagujte :D když bude zájem, přidám i další části:

Mocní: První pochybnosti

Kapitola první - Jason Blake

Jason letmo zkontroloval silně krvácející ránu na rameni. Pod vrstvou zaschlé krve spatřil tři hluboké škrábance od drápů. Bolest nevnímal.

S nádechem se koncentroval a udeřil. Čepel jeho rudého meče zařinčela, když se střetla s jednou ze zbraní Direlata. Corwin vedl výpad na Direlatův nechráněný bok, ale nijak ho nevyvedl z míry. Zástupce Druhé sféry silnou ranou donutil Corwina ustoupit a znovu se vrhl na Jasona.

Bojovali už deset minut a Jason cítil, že Direlat se brzy promění. Zatím zůstával v lidské podobě. Ale jen do doby, než ho Corwin sekl přes hruď.

Direlat se bleskově rozhlédl po tělocvičně. Stál právě uprostřed basketbalového hřiště. Začal ustupovat, neútočil. Oba chlapci se snažili přitlačit, aby Direlata zabili před jeho proměnou. Nepovedlo se.

Jejich nepřítel se dostal až k lavičkám. Na jednu vyskočil a mocně se odrazil. Přeskočil Jasona a ve vzduchu se proměnil.

Vyrostl asi o dalších dvacet centimetrů a kůže mu ztmavla do šeda. Hned po dopadu ze sebe serval tričko. Po obličeji i holé hrudi se mu táhlo několik bílých čar, které vytvářely jednoduché obrazce. Jasonovi se při pohledu na proměněného Direlata hlavou honily obrazy prvosférních afrických domorodců.

Souboj pokračoval. Direlatovi se podařilo seknout Corwina do ruky, takže se na chvíli musel stáhnout. Po několika úderech se vrátil do boje a s výkřikem usekl Direlatovi zápěstí. Další útok nestvůra nezvládla a Jason jí usekl hlavu. Tělo se skácelo k zemi v kaluži černé krve Začala z něj vycházet pára, všechna vlhkost z těla se vypařovala, až zůstala jen suchá skořápka.
Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
o psaní jinak...

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Tak fajn, navnadila si mě. A teď ten zbytek prosím. :-D Jako chlap a bývalý šermíř bych ocenil trochu více popisů boje, ale i tak se mi to líbí. :-D
  • LucieLucie Komentářů: 421
    Líbí se mi to, poslední odstavec mi přijde ale moc rychlý, asi bych je nechala se ještě chvíli soubojem trápit...
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Se souboji máte pravdu...chci je časem více rozepsat a popsat podrobněji, ale nejsem na to takový expert :D Pro přehlednost sem dám rovnou celou kapitolu i s první částí:

    Celá první kapitola

    Mocní: První pochybnosti

    Kapitola první - Jason Blake

    Jason letmo zkontroloval silně krvácející ránu na rameni. Pod vrstvou zaschlé krve spatřil tři hluboké škrábance od drápů. Bolest nevnímal.

    S nádechem se koncentroval a udeřil. Čepel jeho rudého meče zařinčela, když se střetla s jednou ze zbraní Direlata. Corwin vedl výpad na Direlatův nechráněný bok, ale nijak ho nevyvedl z míry. Zástupce Druhé sféry silnou ranou donutil Corwina ustoupit a znovu se vrhl na Jasona.

    Bojovali už deset minut a Jason cítil, že Direlat se brzy promění. Zatím zůstával v lidské podobě. Ale jen do doby, než ho Corwin sekl přes hruď.

    Direlat se bleskově rozhlédl po tělocvičně. Stál právě uprostřed basketbalového hřiště. Začal ustupovat, neútočil. Oba chlapci se snažili přitlačit, aby Direlata zabili před jeho proměnou. Nepovedlo se.

    Jejich nepřítel se dostal až k lavičkám. Na jednu vyskočil a mocně se odrazil. Přeskočil Jasona a ve vzduchu se proměnil.

    Vyrostl asi o dalších dvacet centimetrů a kůže mu ztmavla do šeda. Hned po dopadu ze sebe serval tričko. Po obličeji i holé hrudi se mu táhlo několik bílých čar, které vytvářely jednoduché obrazce. Jasonovi se při pohledu na proměněného Direlata hlavou honily obrazy prvosférních afrických domorodců.

    Souboj pokračoval. Direlatovi se podařilo seknout Corwina do ruky, takže se na chvíli musel stáhnout. Po několika úderech se vrátil do boje a s výkřikem usekl Direlatovi zápěstí. Další útok nestvůra nezvládla a Jason jí usekl hlavu. Tělo se skácelo k zemi v kaluži černé krve Začala z něj vycházet pára, všechna vlhkost z těla se vypařovala, až zůstala jen suchá skořápka.

    Jason si očistil meč a počkal na Corwina. Pak zkušeným okem přehlédl Direlata ležícího na podlaze. „Jsou čím dál silnější,“ podotkl směrem k příteli a prohledal mrtvole kapsy. „Jestli se budou takhle zlepšovat, tak nám Mocní budou muset přidat parťáka. Už takhle jsem se docela zřídil,“ dodal a nastavil Corwinovi zraněné rameno.

    „Aspoň budeš mít památku,“ ušklíbl se Corwin. „Direlatové sílí každým dnem, o tom není pochyb. A taky jsou mazanější. Čekal jsem, že přijde normálně hlavním vchodem a postaví se nám přímo. A on nás zaskočí zezadu a ještě si po nás hází basketbalový míče.“

    Znechuceně pohlédl na zkroucené tělo a šťouchl do něj špičkou boty. Nestvůra se rozpadla v prach. „Sakra,“ zaklel, když se mu prach usadil na botách
    Jason se jen usmál. Bylo zbytečné dělat si o boty nebo oblečení starosti. Oba byli od krve.

    V hromádce prachu se něco zalesklo. Jason to zvedl.

    „Proč by měl Direlat u sebe prsten?“ otočil se na Corwina a ukázal mu nalezený šperk.

    „Vím já? Třeba se jim líbí stříbro. Pokud vím, tak Direlatové mají stříbro radši než zlato. Nosí ho všude s sebou.“ Jason jen pokrčil rameny a prsten si strčil do kapsy.
    Rozhlédli se po tělocvičně. Podlaha byla potřísněná krví, jak jejich, tak i Direlatovou.

    „Měli bysme to uklidit,“ poznamenal Corwin a zvedl ze země basketbalový míč. Podíval se na otočeného Jasona a ušklíbl se.

    „Postřeh, Jasone!“ křikl a hodil po parťákovi míč. Jason se otočil, chytil ho a bez rozmýšlení ho hodil zpátky.

    Corwin si s míčem chvíli hrál v ruce, pak začal driblovat a pohledem vyzval Jasona k souboji. Chvíli se navzájem snažili obehrát. Nakonec Jason znovu získal míč a z půlky ho poslal do koše.

    „Tři body pro Jasona Blakea!“ zvolal a skočil salto vzad. „Co kdybych se přestěhoval do První sféry a začal hrát v NBA?“

    Corwin ho kamarádsky praštil do ramene. „Tak se nevychloubej. Já bych to zvládl taky.“

    „Závidíš, že mám větší talent na sporty než ty,“ zasmál se Jason. Corwin jen zavrtěl hlavou a vzpomněl si na všechny ty basketbalové i fotbalové zápasy, kdy hrál proti Jasonovi. Nikdy neprohrál.

    Rozběhl se do nářaďovny a vytáhl kýbl s vodou a hadr. „Tak do práce,“ poznamenal znechuceně a začal vytírat.

    Jason posbíral basketbalové míče, kterými se je Direlat na začátku souboje pokousil vyvést z míry. Za chvíli měli uklizeno a přesunuli se do šatny.

    „Tělocvična není špatný místo, je tady spousta možností,“ řekl Corwin, když otevřel svoji tašku. Vyndal z ní hedvábné plátno a zabalil do něj svůj meč. Jason udělal to samé a obě zbraně opatrně uložil do tašky.

    Nedalo se přesně určit, který z kluků byl pohlednější. Jeden odrážel nedostatky druhého a přesto, v kolika věcech si byli podobní, byli úplně jiní.

    Jason se snažil budit drsný a neupravený dojem, takže blonďaté vlasy nosil věčně neučesané a rozčepýřené, až mu stály všude možně. Nejvýraznější rys obličeje představovaly oči. Až pronikavě modré, bystré a hlavně chladné.

    Corwin měl oproti Jasonovi tělo opálené, černé vlasy a oříškově hnědé oči nijak nepoutaly pozornost. Celkově působil mile a přátelsky, většina lidí se s ním dávala do řeči jen kvůli pocitu, že je příjemný společník. S atletickou postavou dosahoval do přibližně stejné výšky jako Jason.

    Tříletý věkový rozdíl mezi oběma chlapci šel jen těžko rozpoznat a díky tomu si Corwin mohl při misích často hrát na osmnáctiletého mladíka a předstírat, že je stejně starý jako Jason.

    „Nechápu, proč sis nenechal udělat ten odlehčenej,“ poznamenal podrážděně, když si tašku s oběma meči přehodil přes rameno. „Je to strašně nepraktický tahat s sebou pořát takovou tíhu.“

    Jason se jen pousmál. „Jsem na něj zvyklý. A navíc, jak dlouho jsi musel trénovat, aby ses s tím naučil zacházet? Podívej se na ten svůj proutek. Můj vypadá mnohem líp.“

    Corwin obrátil oči v sloup, ale dál nic neříkal. Znal Jasona až moc dobře, aby věděl, kdy ho přestat provokovat. Jako první se zvedl z lavičky a zamířil na chodbu. „Tak jdeš? Já už se docela těším domů.“

    Na odpověď nemusel čekat, protože Jason ho hned následoval.

    Venku na ně už čekalo auto. Jason si automaticky sedl na místo řidiče, Corwin dozadu a vytáhl zpod sedadel další tašku. Jason nastartoval. Auto vyrazilo uličkou a za chvíli překročilo povolenou rychlost.

    Ujeli asi dvacet kilometrů, než se ocitli na hliněné cestě vedoucí kolem louky. Zastavili u starého dubu.

    Oba dva si na ten strom pamatovali. Právě k němu se teleportovali, když absolvovali první společnou misi. Na ní se stali nerozlučnými přáteli na život a na smrt.

    Jason se usmál. „Už je to přes tři roky, pamatuješ?“

    „Tehdy jsem měl hrozný strach. Byla to moje první mise. Bylo mi teprve dvanáct, dneska si to vůbec nedokážu představit. Kdybys tam jsi se mnou nebyl ty, nejspíš bych se teleportoval zpátky,“ přikývl Corwin.

    Chvíli ještě seděli v autě a nechali hlavou létat vzpomínky na své první mise a první zabité Direlaty. Vzpomínky na všechno, co dosud dokázali.

    „Tak můžem?“ přerušil ticho Corwin.

    „Jasně, ať už jsme doma,“ odpověděl Jason a otočil se na Corwina přesně v okamžiku, kdy se teleportoval. Přivřel oči nad zlomek trvajícím ostrým světlem.
    „Další ze seznamu vyřízen. Domov čeká,“ zašeptal. Stiskl amulet na krku a nechal ho rozsvítit. Na chvíli se soustředil a pak se nechal pohltit oslňujícím světlem vlastní telepotrace.

    U stromu zůstalo jen prázdné auto.

    Není to úplně nejkratší, takže opravdu ocením, když si to přečtete ;)
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Podle mě skvěle rozepsané boje má Sapkowski. A já ti taky milerád poradím, dlouhou dobu jsem šermoval. Sice nepatřím mezi nejlepší šermíře, ale orientuju se.

    Pozor s tou váhou zbraní. Sice tam přesně nepíšeš kolik váží, ale když si atlet stěžuje na těžký meč předpokládám, že asi hodně. Mezi lidmi totiž panuje o šermu pár mýtů a ty je třeba vyvrátit. Průměrná váha meče(jeden a půl ruční) se pohybuje kolem 1,5 kila. Já měl bastard(čepel 100cm, váha 1,9kg) a to byl pořádnej meč.

    Na druhou stranu příliš lehká čepel nebude efektivní. Při dopadu nebude mít takovou energii a půjde snadno parírovat.

    Takže pokud se v tvém příběhu meče jen tak občas mihnou, nemusíš tomu věnovat takovou pozornost. Ale pokud budou tví hrdinové používat jako hlavní zbraň meč, měla by sis o tom něco málo nastudovat, internet je toho plný :-D

    Jinak příběh se mi líbí, ale to už jsem psal. Co máš teď v plánu? S dokončeným příběhem?
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Nejdřív jsou v plánu určitě revize a ty budou jistě obsáhlé, protože moje první verze je potřeba upravit. Pokud se mi bude konečná verze líbit a dostane kladné ohlasy od nějakých čtenářů, zkusím dílko poslat do nakladatelství. Uvidíme, jestli bych měla takové štěstí, aby mi knížku někde vydali. Pokud to nevyjde, nejspíš přijde na řadu self-publishing a nějaký web, který to zprostředkuje. Nejspíš budu mít v rodině nebo mezi přáteli někoho, kdo by si mé dílko chtěl položit na poličku v tištěné podobě.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    A pokud by někdo chtěl vědět víc, tak sem ještě přiložím první stránku druhé kapitoly. Víc sem dávat nebudu, přece jenom to není tak dokonalé a navíc, kdo by to četl, že? :D

    Kapitola druhá - Mocní

    Všechno začalo jediného dne. Zjistili jsme, že jsme lepší než normální lidé. Že naše cíle jsou vyšší. Že můžeme jiné ovládat, číst jejich myšlenky. Objevili jsme v sobě netušené schopnosti - lepší smysly, zvýšenou intuici, sílu a obratnost.

    Ale hlavně jsme si vzpomněli. Zapomněli jsme, že můžeme žít i v jiné sféře než v První, sféře lidí. A tak jsme spojili síly a poprvé se teleportovali do Druhé sféry.
    Ale místo aby nás bytosti Druhé sféry, Direlatové, přijaly mezi sebe a daly nám práva, která nám patří, začaly nás utlačovat. Stali jsme se novodobými otroky - museli jsme pracovat v továrnách a podnicích v nebezpečných podmínkách.
    Nechtěli jsme být dál utlačováni. A tak jsem se rozhodl postavit se proti teroru. Obklopil jsem se svými příznivci a vytvořil tajnou skupinu. Mocné.

    Chtěl jsem vykonat pomstu. Začal shromažďovat stoupence a brzy se naše skupina rozrostla natolik, že Direlatové začali mít strach. Ztížili podmínky pracujících Mocných, ale jen si tím podepsali rozsudek smrti.

    Přilákali do naší skupiny jen víc lidí, kteří šli za lepším. Vybudovali jsme město Mocných a nazvali ho Libertatem, Svoboda. Přijali jsme za svůj jazyk první sféry - latinu - abychom dokázali, že se nestydíme za svůj původ.

    Založili jsme novou rasu. A za primární cíl si dali osvobodit každého z nás. Ale takový cíl nestačí.

    Pomsta vede naše kroky. A pomstou začíná naše cesta za svobodou. Pokud zůstanou Direlatové ve větším počtu, než je nás, představují hrozbu. Je jen jedna možnost. Zbavit se jich.


    Tajný dokument Cara Demosa o rozdělení vlivu v Druhé sféře. Sepsáno 22. srpna roku 2008 při příležitosti hlasování o novém způsobu získávání agentů.
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • Je to opravdu dobré, námět je přesně to, co se mi líbí. Ta první kapitola byla sice trochu zmatená, jakobys nevěděla, co z toho nakonec bude. Ale ta druhá, vlastně vysvětlující, skvělé. zase trochu něco jiného než obvykle, pokud se toho námětu chytíš a rozpracuješ ho, myslím si, že by to dílo mohlo být úspěšné.
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.