Hledá se múza, zn.: SPěCHÁ!

MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
upraveno 29. březen 2013 v Povídky
Minulý týden se mi stala taková zvláštní věc a dlouho se mi to převalovalo v hlavě. Nakonec jsem si řek, že nemám co ztratit a hodím to na papír. Tady je výsledek. Není to nic moc, vlastně první pokus o jakousi "autobiografii" v první osobě ale budu rád za připomínky a názory. Je to krátká povídka o příhodě jedoho pátečního večera. Název:

Hledá se múza, značka: spěchá!

Cvak. Velká ručička se přehoupla přes dvanáctou a malá si spokojeně hoví na desítce. Z dáli ke mě doléhá štěkání psa a sousedovic děti se připravují do postele, tím typickým způsobem vlastním všem pětiletým. Dům se otřásá v základech. Přes to vše mi padá hlava. James Brown mi vysvětluje svůj sexistický pohled na svět a já už deset hodin koukám na prázdný viewport 3d studia.
Panebože jestli s tím nepohnu, klient mě určitě zabije, probleskne mi hlavou. Potřebuju múzu a to urychleně. Hledám ji na dně hrnku od kafe. Tam není. V přetékajícím popelníku ji nejspíš taky nenajdu.
"No nic, třeba mě něco napadne venku, když ty mi nepomůžeš." řeknu své vyvolené, dívce na plakátu, mému prvnímu výtvoru. Natáhnu tepláky a se svou oblíbenou roztrhanou mikinou zapnutou až ke krku se vydám hledat tenisky. Napřed levá, potom pravá, pečlivě zašněrovat tak jak mě to maminka učila. Ještě mobil a klíče a jdu na věc.
Venku je krásně, v tuhle dobu je okolí prázdné. Mladiství už kalí někde v centru a staří zase sledují páteční program v televizi. Do plic naberu mrazivý vzduch. Z pecek v uších mi Peggy Lee spílá abych dělal vše správně, jako ostatní muži a tak ji poslechnu. Uběhnu pár kroků ale musím se hned zastavit.
"Zatracený tkaničky." zavrčím na levou tenisku. Řekla si o to!
"Čau, deš běhat?" ozve se ženský hlas. Podívám se před sebe. Nikdo.
"Za tebou pako." Otočím se tak prudce, že ji málem porazím. A hele, to je Kačka, ta zrzečka od vedle. Párkrát jsem její mámě opravoval notebook. Občas spolu prohodíme pár vět, ale jinak se moc neznáme.
"Ahoj. Promiň, nevšim sem si tě." chci ji odpovědět, ale hlas mi nepříjemně selhal. Jako puberťák. Ona to však přechází s úsměvem.
"Můžu se přidat?" ptá se.
"Klidně, ale běžím jen ke hvězdárně. Dál to nedám." zabručím v odpověď a dám se od běhu. Běží vedle mě, zlehka a pružně, ne jako ten můj dusot. Ale cesta s ní příjemně ubíhá. Po očku si ji prohlížím. Je docela malinká, sahá mi sotva po bradu, ale ta lehká sportovní bunda ji musí být přes hruď určitě těsná. Jako by mi četla myšlenky a rozepíná se. Krev mi vře v žilách. Se zrakem upnutým před sebe vybíháme poslední kopec. Teď nás čeká rovinka, trochu zvolním tempo. Než mě zaregistrovala, dala mi šanci si ji pěkně prohlédnout i ze zadu. V oranžovém světle pouličních lamp ji obklopuje lehká aureola. Její vlasy, sepnuté do dvou krátkých culíčků, září.
"Nevěděla jsem ,že chodíš běhat." pokusila se navázat rozhovor.
Trvalo mi, než jsem popadl dech.
"Ale jo, občas, když nemám nápady a potřebuju si vyčistit hlavu." odpovím nakonec.
"Jaký nápady?" Líbí se mi jak je zvídavá.
"Jsem grafik."
"Děláš webovky a tak?"
Teď si připadám jako učitel ve škole.
"Ne, jsem tři-dé grafik. Dělám modely na zakázky. Určitě to znáš Avatar a Shrek a tak."
"Páni a co děláš teď?"
"Jeden klient potřebuje dívku na nějakej bilboard nebo co. Má docela přesný specifikace. To mě dycky naštve. Levnější by to měl s modelkou ale néé, on potřebuje třidé model. Ale co, aspoň prachy pro mě." nějak jsme se rozpovídal, ale ona vypadá jako by hltala každé moje slovo. "Co děláš ty?" zeptám se abychom se nebavili jen o mě.
"Jak to říct. Já jsem ta, kterou ty obíráš o peníze." řekne po chvíli přemýšlení.
"Takže si buď majitelka reklamní agentury nebo modelka." A nevím co z toho je horší, dodám v duchu.
"To druhý." usměje se.
Doběhneme k hvězdárně.
"Už nemůžu, tady to otáčím. Dík za pokec." řeknu na rozloučenou.
"Já poběžím dál. Taky díky, měj se."
Za chvíli mi zmizí ve tmě. Otočím se běžím domů. Hlavou se mi honí nápady a perou se, který z nich půjde první na řadu. Přidám do kroku. Doma na nic nečekám, sedám k počítači a první výsledek na sebe nenechal dlouho čekat. Ten příval energie, který mě zasáhl se nedá popsat. Když tu zazvoní domovní zvonek.
Pronesu několik peprných slov na účet člověka, co zvoní před půlnocí a jdu otevřít. Nesnáším půlnoční návštěvy. O to větší překvapení mě potkalo. Ve dveřích stojí Ona.
"Ahoj, promiň doufám že tě nebudím."
"Blázníš? Je teprve půlnoc." pronesu sarkasticky. Okamžitě toho zalituju.
"Nezlob se, máma někam šla a já nemám klíče ani mobil. Nemohla bych si od tebe zavolat?"
Kývnu a pozvu ji dál. Alespoň mám možnost si ji prohlédnout za normálního světla. V hromadě krámů u počítače vylovím mobil a podám jí ho.
"Děkuju, bude to rychlý, neboj."
Co si ona pod pojmem rychlý představuje to nevím, ale deset minut mi tak nepřijde. Tedy, pokud jde o telefonování. Nakonec ale položila a mobil vrátila.
"Máma se vrátí až ve dvě, musela do práce."
"Hodil bych tě tam, ale pil jsem," řeknu a ukážu na prázdnou sklenici od whiskey, "ale můžeš počkat tady, stejně nechodím spát před pátou."
"Vážně ti to nevadí?"
"Vůbec ne. Dáš si něco k pití?"
"Ráda, ale napřed bych si dala s dovolením sprchu. Jestli můžu."
"No jasně, hodím ti tam ručník." ukážu ji koupelnu a v duchu doufám, že mám ještě nějaký čistý ručník. Několik minut hledání stačilo k tomu, abych objevil poslední netknutý. Zaklepu na dveře koupelny.
"Pojď dál, ještě nejsem nahá."
Otevřu dveře, ale rychle je zase přivřu. Pojem "nejsem nahá" je velice relativní. Škvírou ji podávám ručník.
"Ježiš, ty naděláš," zachichotá se a stejným způsobem mi podá propocené oblečení, "mohl bys to prosím hodit na topení?"
To se mi to nějak komplikuje. Vyskládám oblečení na topení a usedám k počítači. Netuším jak dlouho byla ve sprše, ale přijde mi to jako věčnost. Mezitím pokračuju v práci ale v hlavě mám zmatek a moc mi to nejde. I tak přestávám vnímat okolí a celou svou myslí se upínám k monitoru. Z myšlenek mě vytrhne její hlas.
"To je hezký, vypadá jako živá."
"Díky." odpovím aniž bych se otočil. Na uchu cítím horký dech. Do nosu mě praští vůně kokosu. Normálně bych čumila vyhnal, nesnáším když mě někdo sleduje přes rameno. Tohle mi ale nevadí, naopak cítím, že se mi to velice líbí.
"Jen ty prsa má nějaký divný." dodá po chvíli.
"Nemám reference, jedu po paměti." odpovím jí.
"Neměl by sis paměť trochu oživit?" zeptá se.
"Asi jo." řeknu, netušíc kam tím míří. Ucítím dotek na rameni. Odsunu se od počítače a chci ji říct jak je mi její společnost milá, ale že zrovna teď mám moc práce. Nedostává se mi slov.
"Stačí ti tohle?" řekne s ďábelským úsměvem na tváři a roztáhne župan, který v koupelně zůstal po nějaké návštěvě. Věděl jsem, že navzdory svém vzrůstu je velice slušně vybavená, ale tohle? Nevím co říct.
Nedělej to! volá na mě svědomí. Víš, že to nikam nepovede, přidává se k němu zdravý rozum. Ticho vy tam! Nebo na vás pošlu psy! okřikne je moje libido.
"Ty malá zrzavá potvor, tys to celou dobu plánovala." řeknu zatímco ji beru do náruče.
"A co na tom teď záleží?" usměje se.
Odnesu ji do ložnice a pokládám na postel. Tiskneme se k sobě, pevně a vášnivě. Já a moje malá múza. Co se dál dělo za zavřenými dveřmi ložnice netřeba vyprávět. Ale všechno krásné nakonec musí skončit.

Ráno se probouzím, sám. Přemýšlím, jestli to nebyl jen další sen. Postel je rozházená, ale v noci se vrtím, mohl jsem to udělat sám. Celý den strávím u počítače, práce mi jde pěkně od ruky, ale pořád se mi hlavou honí černé myšlenky. Cestou pro poštu ji potkám. Chci ji pozdravit, jenže ona na mě jen chladně kývla a odešla. Tím je vše jasné. Vracím se od bytu, nalévám si poctivou dávku whiskey a rozvalím se na pohovce.
Samota mi sice nevadí, vlastně ji mám rád. Ale bylo by fajn tu pro změnu někoho mít.
Teplo sálající z radiátoru mě ukolébává do lehkého spánku.
Cvak. Velká ručička se přehoupla přes dvanáctou. Malá se bratrsky vítá s desítkou a mě vzbudilo ohlášení smsky. Sahám po mobilu a čtu si zprávu. Neznámé číslo mi píše: "Máma není doma, jdeme si zaběhat?".
Nedělej to! ozval se opět zdravý rozum. A já tě varovalo! řeklo libido. Z dáli ke mě doléhá štěkot psů a já přemýšlím jestli to jde z venku nebo zevnitř mé hlavy.
«1

Komentáře

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    To je to tak strašný, že se to bojíte komentovat? Nebo to ještě nikdo nečet:D
  • Docela se mi líbí ta poslední věta, ale místo "jde z venku" bych napsal "je z venku". Je to jenom pocitově, takže ti to neumím zdůvodnit. Ale nechci ti měnit slova, jestli to slyšíš jinak. Tu větu si určitě schovej!

    Trochu mi vadí ty popisky hodinových ručiček, hrozně to odbočuje od zbytku, protože jinak píšeš hodně obecně, narativně, bez příkras.

    Celkově mi ale tvůj rukopis připadá hrozně nerozpoznatelnej mezi ostatníma. Nezlob se na mě, prosím tě.

    Nechci to přirovnávat k erotický povídce, i když je to třeba žánr, kterej se dá napsat dobře, ačkoliv ti teď nedokážu uvést příklady.

    Možná kdybys rozepsal tu část, kdy ten kluk pokládá holku na postel, byla by z toho dobrá erotická povídka.

    Plánuješ nějakou revizi? Kolika způsoby dokážeš opsat slovo vagina?
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    A zrovna na to s těma ručičkama jsem tak pyšnej:D
    Díky za konstruktivní kritiku, revizi plánuju až bude trochu času, pár částí zkusím přepsat. Ale rozhodně z toho neplánuju dělat erotickou povídku, to ne-e. Pochop, že je to v podstatě zkrácená a lehce poupravená verze toho co se mi opravdu stalo. Kdybych rozepsal postelovou scénu, Kačka by mě nejspíš zabila. Krom toho ač na sebe prásknu cokoliv, musím si taky nechat pár věcí pro sebe ne? Abych si zachoval nádech tajemna.:D

    A nemusíš se omlouvat za tu část s rukopisem, vím to, je to něco s čím bojuju už dlouho.

    Jinak ještě jedno díky za komentář, cením si toho a určitě na tom ještě zapracuju. ALe ručičky tam zůstanou! :-)
  • Sabjor VasilkovaSabjor Vasilkova Komentářů: 33
    Ne, jasně, ručičky nech. Jen mysli na to, aby to mělo pořád stejnej rytmus vyprávění, jednotnej styl.

    Nedokážu se smířit s tou dějovou linkou, je to pro mě hrozně snadný, hrozně krátký a přemýšlím co ti k tomu napsat víc. Pokračuj v tom. Furt. Furt furt.

    Nečetls Z mého života od V. Nezvala?
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Tohle je jen kraťoučká povídka, nic víc, prostě jsem to chtěl zkusit. Jinak pracuju na mnohem větším příběhu, tomu samozřejmě věnuju více času.
  • Ahoj Michale,
    na tuhle stránku (a potažmo na tvůj počin) jsem natrefila úplnou náhodou, no a když už jsem tady, řeknu ti taky pár slov :-) Povídka sama o sobě se mi zdá fajn, včetně těch ručiček, na které jsi tak pyšný :-))) Docela jsem se do tvého hrdiny (čili vlastně do tebe) dokázala vžít, v rámci zoufalého hledání múzy jsem onehdy zažila něco podobného...
    Jenom si neodpustím pár připomínek k pravopisu, teda pokud se na mě nebudeš zlobit :-) Dávej si pozor na čárky v souvětích, párkrát ti chybí tam, kde by měla být. A hlavně - BACHA na konec přímé řeči, místo tečky dávej vždycky čárku, pokud k tomu máš nějaký dodatek. (Tím myslím třeba: "Díky," odpovím, aniž bych se otočil.) Tohle je dost častá chyba spousty lidí, a trochu (no, trochu dost :-) ) to mlátí do očí. Neber to prosím jako nějakou buzeraci nabo machrování, spíš jako radu od někoho, pro koho je psaní už dlouhý roky něco jako droga.
    Mimochodem, je moc fajn, že jsi ložnicovou scénu utnul dřív, než se z ní stihla stát ložnicová scéna, zbytečně by to celé sklouzlo jinam, než kam jsi zamýšlel. (A přesně jak říkáš, jedná-li se o autobiografii, musíš přece zůstat aspoň trochu opředen rouchem tajemna!:-) )
    A ještě, jestli se můžu zeptat - o čem je ten větší příběh, na kterém pracuješ? Taky autobiografické dílko? Nezlob se, že jsem tak zvědavá.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Děkuji, vůbec se nezlobím ani to neberu jako buzeraci. Na tu přímou řeč už mě někdo upozorňoval, ale znáš to zvyk je železná košile, těžko se mi toho zlozvyku zbavuje. Konec konců právě proto jsem to sem vyvěsil, aby mi zkušení profící řekli co dělám špatně:D

    Jinak kraťoučká ukázka je taky na tomhle foru, Země na Horizontu. Je to jen pracovní název kapitoly. Nicméně jedná se o scifi. Na první pohled se zdá že velké zlé impérium příliš dlouho utlačovalo svobodný lid galaxie a tak se chrabrý válečník v čele frakce známé jako Bratrstvo rozhodne nadvládu ukončit. Jenže se ukáže, že Bratrstvo je stejně zkorumpované a zlé jako Císařství a chrabrý válečník není nic jiného než další řezník. Nebýt jeho "věrné" lásky, která ho drží alespoň trochu na uzdě, vše by mohlo skončit katastrofou, takhle aspoň první díl dopadne RELATIVNĚ dobře. Mám totiž po krk těch přeslazených happyendů alá žili spolu šťastně až do smrti.

    Jinak tě tu tedy vítám a doufám, že budeš forum navštěvovat častěji, popřípadě zveřejníš svoje díla:)
  • Děkuju za přivítání, myslím, že sem určitě mrknu častěji, tohle forum, a vůbec celá tahle stránka se mi strašně moc líbí. No jo, vidíš, já si vůbec nevšimla, že jsou tu k nahlédnutí i ukázky z děl, tak to se moc ráda podívám i na tu tvoji, sice musím přiznat, že sci-fi není až tak úplně my cup of tea (no ačkoli, jak které), ale přečtu si to určitě.
    S těma přeslazenýma happyendama jsi mě fakt dostal, to je tradiční mužský postoj k romantice :-) :-) Ale jo, máš pravdu, mně tyhle typy konců taky připadají většinou k smíchu, i když na druhou stranu... aspoň v tý knížce to někdy může dopadnout dobře, aaach! :-)
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    A tak to zase pozor, já jsem romantik, ale všeho s mírou. Sám vlastně nevím jak přesně to dopadne. Tedy vím jak dopadne hlavní dějová linka ale netuším jak naložím s hlavním hrdinou. Už teď vím, že to bude mít nejméně dva díly, látky mám dost. Jen mám problém se zpracováním, ale na tom se dá naštěstí zapracovat:)
    Paradoxně mě samotnýmu vadí ty zvláštní konce, nedotažený nebo tragický. U Zaklínače jsem to ještě zkousnul, protože to k tomu prostě patřilo. Ale třeba takovej Eragon 4 skončil v koši. Když ho táta vytáhl a přečetl, letěl do koše podruhé. A přesně tomu se chci vyhnout. Chci aby měl čtenář(nebo alespoň já) po dočtení pocit, že to tak prostě být muselo a že je to v pořádku. Asi jako Burtonovy filmy. Tam i když někdo umře, je šťastný, že se tak stalo:D
  • Jo, tak to jsme na tom stejně. Kolikrát ani já si během psaní nejsem tak úplně jistá, jak vlastně s hlavními hrdiny ve finále naložit. Ale oni si stejně většinou tak nějak řeknou sami, jak chtějí, aby to s nimi skončilo... Nedotažený konce taky nemám ráda. A co se týče Burtonových filmů, nemůžu s tebou tak úplně souhlasit, třeba závěr Edwarda mu nikdy, namouduši nikdy neodpustím!!! :-)
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Pravda Edward nedopadl nejlépe, ale to prostě k jeho filmům patří, tím se odlišuje od ostatních.

    No a nechceš tu něco svého zveřejnit? Mě kritika mých prací nevadí, když mám možnost to tomu druhému jak se patří oplatit:-D A TO PLATÍ I PRO VÁS, SLEČNO VASILKOVA! :-D


    Jinak doufám, že některá z postav co nejdříve řekne co dál, protože už dvě hodiny čumím na prázdnou stránku a nevím jak pokračovat:-D O to horší, že se jedná právě o tu slabou stránku nás mužů, romantický rozhovor:D

  • Áááá, romantické rozhovory, to je moje doména, skoro ti až závidím! :-) Ale jestli už dvě hodiny čumíš na prázdnou stránku, nech to pro dnešek plavat, ty dva evidentně dneska nemají náladu vést spolu milostnou konverzaci! :-) Zítra ti to třeba půjde líp. (Vlastní zkušenost. Když zírám na monitor dýl než půl hodiny a napadne mě maximálně pár stupidních vět, které nakonec stejně smažu, prostě na to ten den už kašlu).
    Jinak plně chápu, že bys mi tu kritiku rád oplatil (hele, ale já tě vlastně vůbec nekritizovala!! :-) ), ale v mém případě to nebude tak jednoduché, vlastně nemám nic, co bych tu mohla publikovat... Nepíšu totiž povídky. Ale to by bylo na dlouhé vysvětlování. Hm, teď to skoro vypadá, že se z toho pokouším vykroutit, protože se bojím kritiky, viď? :-))
    Zatím se měj fajn, a ať tě múza líbá co možná nejvíc!
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Múza už nebude, obávám se, že to byla jednorázová záležitost:) A cože to vlastně tedy píšeš? Když už nemůžu psát tak si alespoň můžu číst:)
  • LucieLucie Komentářů: 421
    To je hezký... Ručičky na hodinách jsou fajn i diskuze libida se svědomím :-)
    Líbí se mi tam upřímné detaily - např.hledání ručníku i způsob mužskýho uvažování.
    Jinak spolu s Ginevrou se přimlouvám hlavně za čárky v souvětích. Je na tom vidět, že s některými detaily povídky jsi si dal práci a bavily tě, některé sentence jsou tam naproti tomu jakoby dopočtu. Možná si to po sobě soustředěněji přečíst. Ale celkově se mi to líbí.
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Děkuji :-)

    Jsem moc vděčný za vaše komentáře a rady. Tohle a krátký úryvek, který jsem na tomhle foru vyvěsil, jsou první díla vůbec které jsem zveřejnil a které četl také někdo jiný než já. :-) A ten pocit je, nenapadá mě jiné slovo než, úžasný! Začínám chápat co znamená když někdo, řekne že psaní je pro něj droga.

    Takže ještě jednou všem děkuji za pochvaly, cenné rady i za toliko potřebnou kritiku :-)
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 729
    Tak jsem si konečně početla o tvé múze, Miku. wink Čekala jsem úplně něco jiného (tak trochu ve stylu jednoho z krátkých komiksů v Sandmanovi, kde se spisovatel snaží zotročit svou múzu), takže jsem mile překvapená. Je to upřímné, dobře napsané a čtivé. Jako každá ženská dokážu ocenit náhled do mužské hlavy, to se vždycky hodí. laugh A ten popis hodinových ručiček se ti dost povedl. wink
  • kacenacekacenace Komentářů: 24
    Já teda nevím, ale mě se to líbí... a to dost. Teda snad krom té poslední věty.
    a slečna Kačka bude asi trochu "potvora", ne?laugh
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
     Děkuji. Vím, ta poslední věta byla hrozná, ale psal jsem to v návalu inspirace, žádná revize, nic. Proto tolik chyb. Nechtěl jsem do toho nijak zasahovat. A ano, Kačka byla potvora. Ale ta hra, co jsme hráli, ta mě vážně bavila. Holt já a zrzky, to vždycky dopadne špatně laugh
  • LetopisecLetopisec Komentářů: 14
    Asi do toho nemám moc co mluvit, zatím jsem toho moc nenapsal a nezveřejnil. Téma se mi ale moc líbí, asi mám slabost pro drobnější a dobře vybavené modelky. wink Trochu to ale kazí (už výše avizováno) ty čárky ve větách. A s tím mám malinko já problém, tak jsou odstavce. Ale to je asi věc pocitu. 

    Každopádně přeji hodně štěstí při dalším psaní. 
  • jerrymungojerrymungo Komentářů: 1,752
    Jen na vysvětlenou - kdokoli, kdo je tu přihlášen a zaregistrován, do toho má co mluvit, bez ohledu na to, co předvedl a napsal. Takže jakákoliv přátelská kritika, dobrá, či špatná, je vítána od kohokoli. wink

    A já jsem díky novému debatnímu příspěvku zase narazil na zajímavou a příjemnou povídku. Mike, něco takového bych od tebe nečekal, příjemně jsi mne překvapil. Skvělý nápad, zpracování dobré a skvělá pointa. smile
    Psaní je psí život, ale je to jediný život, který stojí za to žít.
    Flaubert
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Tohle byla moje první povídka tady na fóru a první zveřejněná věc vůbec...když nepočítám slohové práce na škole laugh
  • Mirek H.Mirek H. Komentářů: 373
    Dřív než dočtu tvou Pustinu (už jsem začal číst), přelouskal jsem v rychlosti první věc, na kterou jsem od tebe narazil – i když je to již starší práce. Mně se líbí již zmiňované hodiny, i to jak se vše vyvrbí (hlavně ten konec).

    Jen by si ta povídka zasloužila revizi wink. Dnes, s odstupem, bys to jistě dokázal hezky doladit, aby to všude pěkně šlapalo.

    A ještě pozor na časy, v několika případech by mi seděla následující úprava:

    ...chci ji odpovědět, ale hlas mi nepříjemně selhal  - nepříjemně selže

    ...výsledek na sebe nenechal - nenechá

    Ale dost mého kibicování...smile
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Jo, časy, to je moje nemesis laugh Díky za upozornění. Asi tomu někdy věnuju pár chvil a opravím to. Přeci jen, byl to psané dost narychlo. Pustina je více méně odladěná, na podobné chyby bys tam neměl narazit. Tak díky za přečtení smile
  • masenkamaskovamasenkamaskova Komentářů: 296
    Ani bych neřekla, že už je to skoro rok, co jsi tohle předhodil lvům...i když tehdy nás tady zas tolik nebylo laugh koukám, že jsem to sama nějak zapomněla okomentovat...takže k napravení chyb...

    Mě se ty ručičky líbí. Dodává to takovou autentičnost. Co se týče toho dalšího, hezky a příjemně to plyne, nic, co by mě nějak moc praštilo do očí (kromě těch časů, ale to už zmínil někdo jiný). A co víc říct, já mám autobiografické povídky ráda a tahle mi uchystala hezkou chvilku při čtení  smile
    Psaní je cesta jak zažít to, co se vám v reálném životě nemůže stát.
    o psaní jinak...

  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Děkuji jsem moc rád, že se líbila. No jo, už je to rok. Toto letí, viď? A že se nám fórum hezky rozrostlo z původní pětky smile
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 729
    Jestli píšeš jen něco přes rok, Miku, tak klobouk dolů. Za takovou chvíli se vypsat, to je výkon. wink

    Fórum nám vzkvétá. Jestli to takhle půjde dál, tak nám ta Bartonička v létě ani nebude stačit. laugh
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Když nepočítáš ty prkotiny, jako slohové práce (i pro spolužáky) a čas od času pár řádek textů třeba na webovky tak ano, píšu jen cca rok.
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 729
    Tak to máš můj plný obdiv. Já začala psát v sedmi letech a chtělo to roky a roky, než to začalo aspoň trochu vypadat. laugh
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    No však to taky bude ještě chtít roky a roky než to, co píšu, bude nějak vypadat laugh 
  • MarketaRMarketaR Komentářů: 729
    Miku, věř mi, když říkám, že píšeš fakt dobře. wink
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.