Zem? na Horizontu

MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
upraveno 27. březen 2013 v Povídky
Jedná se o úryvek z mého příběhu. Je to část která se odehrává zhruba v třetí čtvrtině příběhu o souboji dvou frakcí, mocného a zkorumpovaného Svobodného Císařství a pseudofeudální společnosti známe jaké Bratrstvo. Snažím se odlišit od jiných příběhů a proto nemám v plánu dokonalé happyendy ani dokonalého hrdinu a příšerného záporáka. Ve skutečnosti je jedna frakce horší než druhá a můj "hrdina" je stručně řečeno magor a snažím se to připodobnit mocenským bojům o vládu známé třeba z Římské říše. Jako vzor si beru právě Řím (císařství) a Anglii(Bratrstvo), ale na tom musím ještě řádně zapracovat. Už teď vím, že příběh bude nejméně na dvě části ale snažím se vyvarovat chyb mnohých autorů a nesnažím se za každou cenu natahovat děj, jen aby to mělo více dílů. Název to zatím nemá, nicméně název kapitoli, ze které úryvek pochází je "Země na Horizontu"

Nemusíte se bát mě řádně zkritizovat, vím že jsem tam nasekal spoustu chyb a ještě nebyl čas na řádnou revizi. Také můj styl má rezervy a rád si vyslechnu vaše rady a připomínky. Nebojte, jsem velkej kluk, unesu to:)







Obchodní stanice Horizont byla bez pochyby tou největší a nejbizarnější vesmírnou stavbou, jakou kdy člověk stvořil. Kolem jejího středu obíhaly v nekonečném tanci Athena a Artemis, dvě slunce třídy M0. I přes relativně malou velikost sluncí by slapové síly nemilosrdně roztrhaly stanici na kusy, nebýt gravitační anomálie vytvořené jejím jádrem.
Právě díky svému netradičnímu umístění se z původně malé zásobovací stanice stala nejfrekventovanější obchodní křižovatka. A jak rostl obchod, rostla i stanice. Dnes se ji přezdívalo Rubikova kostka a kromě obchodní stanice byla také hlavním sídlem Rady. Snad netřeba vysvětlovat proč se jí tak přezdívalo. Sedmadvacet modulů, každý o hraně patnácti kilometrů, tvořilo prostor pro tisíce firem, obchodů ale také turistických atrakcí. Na vyhlídkových terasách jste mohli večeřet v těch nejlepších restauracích nebo se jen tak procházet promenádou, vedoucí po povrchu stanice. Hotely, nákupní centra i parky poskytovaly dostatek zábavy pro miliony lidí. A pokud jste měli dostatek peněz, mohli jste si pořídit jednu ze soukromých rezidencí. Denně k ní mířili tisíce nákladních a výletních lodí.
Po koridoru určeném pro nenákladní lodě plul Bílý Sokol. Jeho rozšklebená příď tiše rozrážela proudy hvězdného větru a zářivě bílý trup jen těsně míjel malé výletní lodě a luxusní jachty, jako žralok plující hejnem malých rybek. Sokol dělal čest své třídě. Akula. Žralok.
Jedna z vysokých antén umístěná na střeše můstku, na místě které nebylo chráněné štítem, pronikla tenkou bariérou chránící koridor před gravitací dvojhvězdy. Anténa se téměř okamžitě rozlomila na několik částí. Loď se citelně otřásla a palubami se nesl hrozivý zvuk namáhaného kovu.
„Hej! Opatrně!“ okřikl Gabriel navigátora.
„Promiňte pane. Je tu tak málo místa.“
„Plujte středem. Vyšlete Puls, nemám chuť zničit novou loď kvůli několika zbohatlíkům. Ať uhnou oni nám.“
„Ale pane, pravidla...“
„Ten Puls poručíku. Hned!“
„Rozkaz, pane!“ Dnes to nebyl jeho šťastný den. Napřed chybil ve výpočtech skoku, teď poškodil admirálovu zbrusu novou vlajkovou loď. K čertu s nimi! Stiskl tlačítko „Trouba“.
Kdo si myslí, že ve vesmíru je absolutní ticho, ten nikdy nezažil co to znamená, když na jeho loď narazí částice Pulsu. Několik emitorů po obvodu lodi vyslalo urychlené částice do prostoru. Ty rozvibrovaly jakýkoliv pevný objekt ve vzdálenosti jednoho sta kilometrů. Uvnitř toho objektu, v tomto případě lodi, jste pak uslyšeli temné a velmi, VELMI hlasité troubení, připomínající lodní sirénu. Původně zařízení sloužilo jako těžební zařízení pro odstraňování horských masivů. Bratrstvo si je však upravilo pro své potřeby. Zatímco ve vzduchoprázdném koridoru panovalo příjemné a uklidňující ticho, uvnitř lodí si pasažéři drželi uši a kleli. Rozzuření kapitáni sahali po komunikátorech. Éterem se roznesla všeobecná zpráva.
„Tady válečná loď Bratrstva. Uvolněte cestu lodi s nejvyšší prioritou.“
Gabriel odložil mikrofon.
„Kdo k čertu přišel na to, postavit stanici v dvojhvězdě.“ Ztěžka dosedl zpět do svého velitelského křesla.
Viktorie, sedící v křesle po jeho pravici, ho lehce pohladila po paži. „Neměl by ses tolik rozčilovat. Nedělá ti to dobře.“
Polknul další nadávku a usmál se na ni.
„Já vím, jenže...prostě...chápeš?“ neměl slov. Veškeré argumenty byly proti jejímu odzbrojujícímu úsměvu zbytečné. Její oči doslova zářily štěstím a radostí. Byla jeho dokonalý protiklad a právě proto ji tolik miloval.
„Za chvíli tam budeme. Znám tam jednu úžasnou restauraci. Bude se ti tam líbit, lásko.“
„Nejedeme za zábavou. A prosím, neříkej mi tak na veřejnosti.“ Odpověděl zatímco se snažil nevnímat pošklebky jeho posádky.
„Odpusťte, můj pane.“ Sklonila zrak.
Bože, jak on nenáviděl tenhle feudální systém. Všechna ta čest, rytířství a heraldika a samé jistě, můj pane a samozřejmě, můj pane a smím vám políbit, můj pane? Jenže po vítězství u Boreas se mnohé změnilo. Císař byl sesazen a Bratrstvo teď stálo v čele starého císařství. A Viktorie, vychovaná v Císařské rodině, si uvědomovala svou podřízenost. Nic nezměnilo to že ji miloval, že se stane jeho ženou a že pod srdcem nosí jeho syna. V očích veřejnosti nebyla nic víc než králova hračka. A to se velice brzy změní. Avšak její dočasná pozice ji vůbec nevadila a nesla ji s hrdostí a grácií, vlastní jejímu rodu. I její těhotenství se již začalo projevovat. Zatím však, ke Gabrielově radosti, jen v té horní polovině. Od rána do večera ji její tvář zdobil veselý a spokojený úsměv. Její poprsí, které už předtím nebylo zanedbatelné, ještě více nabylo na objemu a Gabriel se stále nemohl rozhodnout, co mu dělá větší radost. Neboť jako správný člen Bratrstva zastával názor že čím větší, tím lepší. Ale teď nebyl čas na radosti. Měli před sebou důležitý úkol. Nebo že by?
„Pojď.“ Uchopil ji za ruku a vstal. Tázavě se na něj podívala. Pochopila.

Komentáře

  • LucieLucie Komentářů: 421
    Mně se to moc líbí, i když z podobného typu literatury jsem přečetla jen Stopařova průvodce... :-)
    Popis místa pro mě úplně skvělý, dokážu si to představit, nezahlcuje mě zbytečnými detaily. Škoda, že tu není trochu víc děje... jsem trochu zmatená z toho, co Gabrielovi dělá větší radost...?? No, ale určitě bych chtěla vědět, kampak to jdou, tak snad budu mít příležitost se to dovědět. :)
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Je to jen krátký výtah kapitoly...no nemůže se rozhodnout jestli mu dělá větší radost její úsměv nebo výstřih(je to konec konců chlap):D Víc si zatím nedovolím zveřejnit, je to vážně jen v hrubé formě, ještě bude třeba hodně úprav. Jinak díky, jsem rád že se ti to líbilo:D
  • LucieLucie Komentářů: 421
    aha, normálně by to byl úsměv, ale vzhledem k tomu, že se poprsí zvětšovalo, tak měl dilema :)
    Chápu, že nemáš ještě definitivní verzi, k poznámkám jen -zkontroluj si zájmena, zdá se mi, že občas je tam máš navíc nebo zbytečně. Zřejmě to jsou překlepy...
    / nojo, mám co psát, v každém komentáři nějaký mám taky.. :-)/
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Díky za upozornění, sám jsem si všimnul že tam spousta slov přebývá. Občas přepíšu část věty a neupravím zbytek tak tam něco zůstane. Můj problém totiž je, že si po sobě text hned nečtu. Počkám až mám několik stránek a pak je pročítám, abych objevil možné chyby v příběhu. Na ty menší chyby a překlepy pak zapomínám:)
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.