S hvězdičkou

LucieLucie Komentářů: 404
upraveno 8. únor 2013 v Povídkář
První pokus o povídku z povídkáře, prosím, dejte mi zpětnou vazbu.

Co se stane, když se potkají
sloní muž
unavená upírka
na místě : rozbitý výtah

Už zase začínám bejt nabuzenej, cejtím, jak se mi do tváří hrne krev... no, jo, ale dnes si to můžu dovolit, no ne? Bude to i tim, jak je tu v hale horko, přeci jen, venku únor.
Jsem zvědavej, jak mě oceněj, ředitel mi už něco naznačil... a Moja prospívá, krásný zdravý slůně...
Vypadá, že bude stejně nádherná, jako její máma Sidha. Ach Sidha – nejkrásnější indická slonice ze všech ZOO ve státech. Těch trablů, s tou její březostí … sedmý – poslední pokus. A vyšlo to! Jasně, já jí věřil, všechny přemluvil... a konečně! Takovej úspěch!
„Dobrý večer, pane, jak vám mohu pomoci?“
„Výroční oslava ZOO, kde to, prosím, najdu?“
„Luxury restaurant, pane, poslední patro, ve foyaer se vás ujmou hostesky. Příjemnou zábavu, pane.“
Výtah se právě otvírá, slečna v černým, který stojí před nim, mi najednou uhejbá na stranu, jako by si rozmejšlela, jestli má vstoupit když mě vidí přicházet.
Vzrcadle na protější stěně jasně vidím svoje překrvený tváře. Igor vedle vod nosorožců si mě vždycky dobírá. „Už zas myslíš na Sidhu, co? Už ti zase stojí, co?“
Radši se otáčim ke dveřím. Slečna si viditelně odfoukla a přistoupila ke mně. Mačkám tlačítko – to uplně nahoře. Slečna displej zkontrolovala, sjela mě pohledem a odvrátila se.
Měl jsem jit do hotelu aspoň kousek pěšky, snad se víc před oslavou zchladit. Ve výtahu jako by bylo k zalknutí. Uvolňuju si kravatu, hned je to lepší.
„Dobrý večer, jste také ze ZOO?“
„Ano, pavilon nočních zvířat, Keila.“ Podává mi ruku s dlooouhejma červenejma nehtama.
Vypadá unaveně, kruhy pod vočima.
„Já jsem Alain, od slonů, nevlastní otec Moji, asi víte, že?“
Nemůžu se takhle naparovat, nebo než dojedem nahoru, tak přetlakem vybuchnu. Beru zpátečku.
„Slyšel jsem, že jste měli nějaké trable s netopýrama minulý týden.“
„Už je to v pořádku.“
Zaleskly se jí oči, jak po mně s nima hodila, nebo se mi to zdálo? Je to možný? Teď si podruhý olízla rty? Má krásnej růžovej jazyk...
Co bych tak udělal, kdyby se s náma zasek vejtah? Už jsem dlouho neměl ženskou, poslední tejdny - no že by měsíce - jsem byl jen se Sidhou... Prsa má teda hezký, to jo, a ještě to podtrhuje ta výstřední černá róba. Je jak všechny vod netopýrů taková jakoby ve stínu. Hm, ale znova ten růžovoučkej jazyk... Zašukat si ve vejtahu, to se mi povedlo jen jednou... Na displeji 22...23... 24... co kdyby ses tak zasek kamaráde, co?

Trhlo to silně, Keila sjela skoro k zemi. No, ne? To snad ani neni možný. On fakt stojí. To je sakra dobrej dvojsmysl... cha.
Přecházím ke Keile, neubráním se tomu, abych si neolíz rty. Pomáhám ji vstát. Tváře se jí úplně propadly, vypadá ještě unavenějc, než před chvilkou, ale oči ji temně zářej. Chci ji jemně nadvezdnout a pak ji jemňounce přitisknout ke stěně, abych ji nevyplašil.
„Promiň, Alane,“ zní to, jako by si to mumlala pro sebe „ Normálně to už nedělám, ale jsem po minulém týdnu tak unavená, a ty jsi tak kouzelný a plný života, nemohla jsem tomu odolat. Už jak jsem tě viděla v hale...“
Rty ji zavřu pusu a mačkám ji ke stěně. Celá mě krásně chladí. Líbá mě, jemně, její jazyk chutná tak sladce, a chladí. Ruce v mým rozkroku. Olizuje mě po obližeji, no ne?
Ted´ jazykem chladí můj krk, Keila se vyzná, zdá se že ví, co chce, nechám to na ni.
„Promiň, Alaine.“
Na krku to trošku, zabolelo.
„Ty seš dračice, dlouho jsem to neměl, jestli takhle budeš pokračovat, udělám se hned.“
„Neboj, klidně, pomůžu ti...“
Dělá mi to rukou, bože... úžasná...

Na krku budu mít asi pěknej cucflek. Bolí mě to, uvědomuju si, jak ležíme vedle sebe na podlaze výtahu a od krku se mi rozlejvá do hlavy a do těla příjemnej chlad.

Komentáře

  • AyaAya Komentářů: 4
    Kdyžbych nevěděla, co si měl za postavy, tak bych asi nevěděla, že to je sloní muž. BUdu přepokládat, že hovorový jazyk je naschvál a mě osobně to přijde originální :-) Možná trošku ujetý, ale líbilo se mi to :)

  • LucieLucie Komentářů: 404
    Díky moc, Ayo. Přišlo mi to hodně prvosignální a zkusila jsem na to samé vymyslet úplně něco jiného. Hovorový jazyk byl schválně, a upřímně nevím, co si mám vybavit pod pojmem " sloní muž" ...

    tady je ta druhá povídka na to samé téma


    Povídka
    Postavy : sloní muž, unavená upírka
    Místo: rozbitý výtah

    Vznáším se ve snu ve zdobných, nevinně růžových šatech sálem, můj kavalír, hrabě v temně modrém fraku s krajkovým límcem podle poslední francouzské módy mě pevně drží, udivené oči všech pozorují náš tanec, i papá, usazený ve svém vyvýšeném křesle... housle líbezně doprovázejí spinet, který pojednou získává převahu a již jen monotonně zvučí jednu klávesu... otáčím se ke svému hraběti, který mě ovšem v tuto chvíli pouští a rozplývá se na pozadí rudého sametu. K tomu stále crčí ten spinet a ne a ne přestat, i když jeho zvuk je tak nelahodný, nevkusný...
    Pomalu se probouzím ze svého měsíčního snu, i když zvuk podivného spinetu nad mou hlavou nepřestává. Cítím, že ještě nemůže být půlnoc, to ten protivný zvuk mě probudil předčasně. Přitom se mi tu zatím podvakrát spalo tak poklidně, mile jako za zdí - na hřbitově, jen mnohem pohodlněji. A hlavně vstávání je daleko, daleko příjemnější než z uzoučkého hrobu, nemusím protahovata své tělo kolem kostí svého nebohého snoubence a trpět přitom výčitkami, nemusím již nadzvedávat těžkou kamennou desku... Nakonec nás mnoho poznamenaných již nezbylo, ale stejně jsem musila na shromáždění velmi poníženě prosit o tuto úlevu. Vzhledem k mému stavu mi vyhověli, sami již také rezignovaní na dnešní svět, který se tak rychle měsíc od měsíce mění, není snadné se udržeti v dobré kondici.
    Místo spinetu teď divné bušení a temný hukot slov: „ ...co jsem se to vychcal? .. co …. ňáká budka?
    … by se mi hodilo... vypadá... vejtah?... No, jo, je to dočista rozbitej vejtah, položenej ke zdi!“
    „Ach ne!“ Doufám, že i když nebude půlnoc, bude snad měsíc nad obzorem, aby mě posílil.
    „... co se to... se to votvírá... Snad tam nejni ňáká vobluda? Co to z toho vejtahu leze?“
    „Dobré noci, vážený pane. Pročpak mě, prosím, račte rušiti?“
    „ ha... dobrý.. dobrý... co to má znamenat? Kdo jste vosobo? Co tu děláte? Sem si řikal, že bych tu moch zalíst a se schovat před tou buřinou, co dočista příde.“
    „Je mi líto, vážený pane, ale toto lože je mé. Sama jsem si ho upravila, víte, a stálo mě to velmi mých skromných sil.“ Ještě, že svítí měsíc za těmi temnými mraky, pomůže mi zvládnout tuto nelehkou konverzaci. Ten muž vypadá opravdu podivuhodně, i když za ty stovky let jsem již viděla mnoho nepohledných lidí. Ty jeho ohromné tlapy a uši jako slon...
    „Hele, hele ste právě vylezla, ne? Nemám dobrej den, jasný... už nemám ani kam zalíst... a tohle by se mi k sakru hodilo...“
    „Vážený pane, toto mé lože jsem si vydobyla teprve nedávno, dalo by se říci, a nevzdám se ho, abych se vrátila zpátky do zatuchlého hrobu, kde se mi nikdy nesnily sny o mých mladých letech.“
    „hele, vosobo, je mi jedno, kam se vrátíš, ale uhni mi s cesty, tady se konečně natáhnu, i měkkoučký to tu je.., hele co to na mě ceníš za zuby, no tak dobrá, dobrá, snad se dohodnem ne?“
    „Vážený pane, bylo by mi smrti milejší, kdybyste v klidu odešel tudy, kudy jste v tyto končiny zavítal a už se tu neobjevil.“
    „A to zase ne, počkat, chodim tu kolem tý skládky už pár dní, a vždycky tu najdu aspoň něco k snědku, nebo kus deky. A teď třeba i střechu nad hlavou. Budu vo ni bojovat, co ty na to vosobo.“
    „Pane, nenuťte mě, vrhnout se vám po tom sloním krku a té pulsující tepně, co se vám vypíná divoce pod kůží. Udělala jsem to jen jednou a po zbytek svého neživota se zapřísáhla to už neudělat. Ale pokud by to mělo ukončit náš spor, udělat to budu muset.“
    „Vosobo, vy jste ta... ta z těch hororů... ta upírka? Tomu nevěřim, no už mi nevokazujte ty zuby, nedělá se mi z toho zrovna dobře. Nemáte tu panáčka rumu, co?“
    „Nemám, vážený pane, pojďte, prosím, kousek odtud, posadíme se tady, zapáchá to tam močí.“
    „No jo, tak teda upírka, co, no to mě podrž... a to byste mě jako vysála, jo? A pak bych byl taky upír?“
    „Pokud budete trvat, na tom, že obsadíte moje lože, budu to muset udělat, už jsem vám to říkala. I když z lidské krve se mi dělá špatně. Bohužel, čerstvá jatýrka kuřátek nejsou zdaleka tak výživná, proto trpím únavou, proto jsem už nechtěla ležet v hrobě. K smrti milejší by mi.... počkejte, vážený pane, napadlo mě výborné řešení. Vyslechněte mě prosím, ukončíme náš spor, vám zůstane mé lože. Už navždy.“
    „Vo čem to mluvíte, tak dobrá, nebudu riskovat, že se mi zahryznete do krku.“
    „... pokud by vás to neobtěžovalo, vypověděla bych vám celý svůj příběh. Uznejte, že za mé měkké červeným sametem vystlané lože, stojí věnovat mi chvilku. Teď, když se mi naskytla příležitost můj neživot ukončit......
    …..... a tak jsem se ocitla na tomto hřbitově... mám schovaných ještě pár zlatých mincí, které vždy směním a kupuji si za ně po nocích, však vy víte, a ty vám připadnou, závdavkem k loži, až dokončíte svůj úkol. Musíte sehnat dubový kolík, ano, nedívejte se na mě tak... česnek.... a do hrobu, nasypat semena vlčího máku, než mě tam položíte... dozajista si pamatujete správný postup?“
    „Jo, ani jsem nemluvil a vyschlo mi z toho hrdlo. Jak vás můžu zabít vosobo, vždyť jsem nezabil ani zběhlýho čokla. Jo, takhle vyhrožovat, ubalit facku, to jo, to je jiná, ale kůl do srdce? Ne, už na mě neceňte ty zuby, chápu to.“
    „ A udělejte to pořádně, nebo vás budu muset zase ze svého lože vystěhovat.“


  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Ta druhá se mi líbila mnohem víc:) Ta první byla vážně trochu ujetá ale taky dobrá. Už jen na to téma něco vymyslet:D
    Jinak abys věděla co nebo kdo je to sloní muž, najdi si jméno Joseph Merrick nebo koukni na stejnojmený film Sloní Muž od Lynche. A řekl bych že hrbáč ze Zvoníka by se dal taky považovat za sloního muže. Je to tělesná deformace. O to víc mi k němu sedí ta jeho mluva, protože ti lidé nebyli po většinou v lepší společnosti vítáni a žili na ulici.
    A co mě vážně dostalo je upírčina poslední věta:D
  • LucieLucie Komentářů: 404
    Díky Michale, na film se určitě podívám. Nenapadlo mě ani si to spojení sloní muž googlit :-) Nojo, čtu si tu poslední větu po sobě a slovo vystěhovat by nejspíš do upírčina slovníku nepatřilo...
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Mě to tam docela sedí. Úplně jsem si představil jak to její vystěhování asi bude probíhat:D Ty hektolitry krve a slastný výraz na její tváři....brr...občas mám moc bujnou fantasii.
  • LucieLucie Komentářů: 404
    hm, asi by ta poslední věta měla být vznešenější... " a proveďte, prosím, celý rituál pořádně, nerada bych uléhala ve svém loži prosáklém vaším nechutným pachem..."
    nojo, ona ho chudák nemůže vysát, pak by na něj neměla žádnou páčku a on - co by upír by se jí do vejtahu vecpal :-)
  • MikeHavliczekMikeHavliczek Komentářů: 882
    Zase by to bylo zvláštní novodobé pojetí krásky a zvířete. Vem si, že dnešní mládež tahle klasika nezajímá...ale kdyby tam byla krásná upírka a mutant? Už to vidím, bestseller roku:D
Abys mohl komentovat, musíš být přihlášený nebo registrovaný.