Vulgarismy v našich textech

Neznámý

Ahoj,
ráda bych se dozvěděla, jak se díváte na sprostá slova v knihách? Myslím, že člověk se jim snaží vyhnout, ale někdy chtě nechtě, když to situace vyžaduje, by bylo nějaké to slovíčko pro okořenění dobré. Sama jsem při psaní hádky dvou partnerů trošku zoufalá, tak bych se ráda dozvěděla, co ještě lze a co už je nad rámec?

Neznámý

Zdravím,
myslím si,že vulgarismy jsou nezbytnou součástí mluvy,ale musí se s nimi šetřit.
Nicméně jsou situace,kde se vyhnout vyloženě nejde a je potřeba je dobře použít.
Osobně si myslím,že dost záleží na prostředí knihy, pokud jsou partneři punkáči, nějaké té píče bych se asi neubránil. Pokud jde o prostředí dejme tomu třeba studentské, dynamicky za sebou poskládaná přídavná jména a jedno podstatné udělají své (např.: Ty krávo pitomá). Mám za to, že by se v tomhle autor neměl omezovat a napsat,co si myslí.

Neznámý

Vulgarismům bych se nevyhýbal. Každý z nás, když se naštve, tak si trochu zanadává. Množství a "sila" vulgarismů pak záleží na situaci a postavách (taky na cílové skupině, v pohádce samozřejmě píšeme slušně). Nemůžeme přece chtít třeba po feťákovi, kterému někdo sebral ranní dávku, aby mluvil slušně a dotyčným nadával třeba do "lumpů" nebo "všiváků", stejně jako nepředpokládáme, že bude mluvit spisovně.

Neznámý

Pokud to není knížka pro děti, tak vulgarismy podle postav. Pokud se hádá hospodský povaleč s ženou alkoholičkou tak tam asi nesprostých slov moc nebude :-D ale pokud se hádá ředitel banky s ženou právničkou tak bude asi "doprdele" jedno z těch nejvíc peprných...
Jen se toho nebát, jinak to nebude znít opravdově, ale značně úsměvně. Pamatuju si jak jsme si na gymnáziu nadávali s klukama ze srandy do "šprýmařů", "plantážníků" apod. Bylo to úsměvné :-)

Neznámý

No vulgarizmov sa vyhýba ťažko a rovnako ťažko sa vyberajú tie správne. Závisí to aj od ľudí, ktorý knihu čítajú. Inak pôsobí na človeka slovo napr. "piča" na niekoho, kto ho bežne používa a inak na niekoho, kto takmer vôbec nenadáva. Najradšej mám keď sa to dá taktne obísť a opísať situáciu tak, že si čitateľ nadávky doplní sám ( nemyslím vynechať ich, ale ak je dobre popísaná situácia a charakter postáv čitateľ si domyslí čo znamená : odpovedala mu zmesou oplzlých slov, aké bežne nepoužíva a nepoužíva. Ešte aj jej zružoveli končeky uší.) Tiež jedným z problémov je že sa vulgarizmy veľmi rýchlo menia a to čo bolo kedisi strašnou nadávkou je dnes súčasťou bežnej reči ( no nie úplne závisí to od prostredia, kultúri,veku... ale chápete čo tým myslím).
Ja obyčajne skúsim rôzne varianty a spôsoby a uvidím, čo tam najviac sedí. :-)

petaSk

Strach je největší zabiják psaní. Když víš, že je pro tvou postavu příznačné mluvit sprostě, ať tak mluví. Já se rozhodně psaní vulgarismů nevyhýbám. Nepíšeš přece slabikář, ale příběh s reálnými postavami.

Neznámý

já tam moc vulgarismů nedávám,ale puberťáci říkají třeba: ,, Takže banán! ", ,, Baby " a tak

Neznámý

Nevím sice, co znamená - takže banán -, ale vím, co znamená, když na někoho, koho nenávidíte, zařvete ty píčo popř. ty čůráku - pokud tedy nadávající nemá právě pět vysokoškolských titulů. A pro dlaždiče je toto zvolání podle mého docela adekvátní.